Skutečná síla, která stojí za okultismem

BIBLE poukazuje na skutečnou sílu, která stojí za okultismem, a rovněž i na jeho účel. Na jejích stránkách nenajdeme pouhé neurčité teoretizování o tomto tématu. Uvádí jasné skutečnosti a zaujímá pevné stanovisko proti jakýmkoli okultním zvykům. Všechny ostatní staré náboženské spisy buď pro okultismus kladou základ, dovolují jej nebo jej podporují.

Dějiny dosvědčují, že takřka všechny staré národy byly hluboce zapleteny do okultismu. Byl pouze jediný národ, jehož náboženství zavrhovalo okultismus — staří Hebrejci. A proč?

Hebrejské náboženství nebylo ovlivněno pověrečnými názory spočívajícími na neznámém, jako tomu bylo u jiných náboženství. Jejich náboženství jim bylo dáno tím, kdo zná skutečnosti a kdo jim objasnil, že za okultními zvyky nemají hledat jeho sílu. Bůh jim řekl prostřednictvím proroka Mojžíše: „Tyto národy. . . naslouchaly těm, kteří provozují magii, a těm, kteří věští; ale tobě Jehova, tvůj Bůh, nedal nic podobného.“ — 5. Mojž. 18:14.

Jasnými slovy jim vyjmenoval činy, kterých se měli vyvarovat: „Neměl by v tobě být nalezen žádný, kdo. . . se zabývá věštěním, kdo pěstuje magii nebo kdo vyhlíží po znameních, ani kouzelník, ani člověk, který zaklíná jiné, ani žádný, kdo se dotazuje spiritistického média, ani člověk, který z povolání předpovídá události, ani žádný, kdo se dotazuje mrtvých. Neboť každý, kdo činí tyto věci, je ohavností Jehovovi.“ — 5. Mojž. 18:10–12; srovnej 3. Mojž. 19:26, 31; 20:6, 27; Iz. 8:19.

SÍLA, KTERÁ STOJÍ ZA OKULTISMEM

Zkušenost římského úředníka Sergia Paula, který byl prokonsulem na Kypru okolo roku 47 n. l. , vrhá světlo na tuto otázku. Bible jej popisuje jako „rozumného muže“. Hledal pravdu. Proto žádal Saula z Tarsu, římského občana, který byl také známý jako apoštol Pavel, aby mu něco řekl o Bohu a křesťanství. „Mág“ neboli kouzelník jménem Elymas byl přítomen a začal Pavlovi odporovat, protože si byl vědom, že by Pavlovo poselství mohlo oslabit jeho vliv na prokonsula a pověst, kterou měl pro své okultní schopnosti.

Pavel se obrátil na Elymase a vysvětlil, kdo stojí za jeho okultními schopnostmi, když řekl: „Synu ďáblův, nepříteli vší spravedlnosti, což nepřestaneš převraceti cest Páně přímých?“ (Skutky 13:6–10, KB) Tak apoštol Pavel označil „ďábla“, zlou duchovní bytost, jako sílu za tímto kouzelníkem. Možná, že někomu je zatěžko věřit v existenci ďábla.

Očití svědkové však potvrzují jeho existenci. Pán Ježíš Kristus přišel z duchovní říše a mluvil s přesvědčením, které spočívalo na osobním poznání, o „ďáblovi“, známém také jako „satan“. Ježíš řekl o jeho původu: „Nestál pevně v pravdě, protože v něm pravda není. . . , je lhář a otec lži.“ (Jan 8:44; Luk. 10:18) Tento duchovní tvor byl tedy jednou „v pravdě“. Ale bylo mu nemilé, že Bůh měl autoritu rozhodovat, co je ‚pravda‘, a vyžadovat poddanost; budoucí satan připustil, aby jeho touha po moci a nezávislosti překonala jeho moudrost. — Jak. 1:13, 14; srovnej Ezech. 28:13–17.

Potom se tento „ďábel“ snažil, aby svedl jiné k podobnému jednání. Učinil k tomu první krok, když vyřkl lež o Bohu, čímž ukázal vzor, podle něhož jedná i dnes. Lež vedla ke smrti prvního lidského páru a učinila ďábla „vrahem, když začal“, a ‚otcem lži‘. — 1. Mojž 3:1–5, 13; Zjev. 12:9.

Biblické dějiny jednají také o tom, že jiní „Boží synové“, andělé, si zvolili nezávislost na Bohu. Mají moc a vliv na mysl a život bezbranných lidí, mají dokonce schopnost „zmocnit se“ lidí nebo zvířat či je „posednout“ a užívat neživé předměty pro své podvodné účely. — Mat. 12:43–45; Luk. 8:27–33.

I lidé, kteří se zabývají okultními zvyky, přiznávají, že je s tím spojeno určité nebezpečí. Kniha Psychic Discoveries Behind the Iron Curtain pojednává o obsáhlých výzkumných pracích ruských vědců v oblasti mimosmyslového vnímání a jiných psychických sil. Aby znázornili, jak nebezpečný je sám způsob bádání, autoři píši: „Každý, kdo se tím zabývá jako vědec, stále varuje, že mimosmyslové vnímání nelze brát na lehkou váhu. Může být nebezpečné, i když se pracuje s něčím tak jednoduchým, jako je abecední tabulka. Pozorovali jsme některé účinky.“

Proč hrozí nebezpečí? Ed Warren, který je považován za vedoucího experta okultismu, jmenuje jeden z důvodů: „Používáním abecední tabulky, spiritistickými seancemi nebo mimosmyslovým vnímáním. . . umožňuje se zlým duchům vstoupit do spojení s člověkem a eventuálně se jej zmocnit.“

Avšak proč všechny ty zvláštní a zdánlivě protichůdné obměny okultismu? Proč u některých vzniká dojem, že jsou vysloveně zlé, u druhých, že jsou dobré, a opět u jiných, že jsou pouze výplodem nálady? Jistě mají jeden společný důvod; ten však objasňuje pouze Bible.

ÚČEL OKULTISMU

Jak již bylo řečeno, okultisté jako Elymas jednají jako nástroj nebo hračka ďábla. Jako takoví jsou ‚nepřátelé vší spravedlnosti‘ a ‚převracejí Pánovy přímé cesty‘. (Sk. 13:10, KB) I když jsou okultní zvyky tak různé a mohou si vzájemně odporovat, mají jeden společný účel: odvrátit lidi od „vší spravedlnosti“ a přimět je, aby jednali nezávisle na Boží ‚přímé cestě‘.

Ďábelská moudrost za tímto plánem je zcela jasná. Lidé jsou upoutáni nevysvětlitelnými, zdánlivě „nadpřirozenými“ jevy. Rozličnost okultních zvyků odpovídá různým lidským typům. Někteří se přímo sami podrobí ďáblovi tím, že pěstují satanismus, vúdú, kouzla a podobné. Jiní jsou svedeni k názoru, že Bůh má něco společného s astrologií nebo spiritismem. Ty, kteří mají sklony k vědě, přitahují často „psychické“ síly, jako třeba „mimosmyslové vnímání“ a jasnovidectví. Pro každého se něco vhodného najde.

Jak je tomu však s „uzdravováním“, „mluvením jazyky“, „vyháněním“ démonů a s podobnými skutky, které jsou bezprostředně spojovány s tak zvanými „křesťanskými“ organizacemi? Neukazují, že Bůh s nimi spolupracuje, aby zničil satanova díla, stejně jako kdysi podporoval Ježíše a jeho apoštoly? (Jan 10:37, 38; Skut. 19:11) Ježíš již tušil právě tuto otázku ve svém slavném Kázání na hoře.

Řekl, že mnoho lidí bude pokrytecky předstírat, že jsou křesťané. Oč budou opírat své tvrzení? Ježíš řekl: „Mnozí mi řeknou v onen den: ‚Pane, Pane, což jsme neprorokovali v tvém jménu a v tvém jménu nevyháněli démony a v tvém jménu nekonali mnoho mocných skutků?‘ “ Ale je to důkaz, že by měli Božího ducha a byli pravými učedníky Božího Syna? Ježíš řekl dále: „A přece jim pak vyznám: Nikdy jsem vás neznal! Odejděte ode mne, činitelé bezzákonnosti.“ — Mat. 7:15–23.

Tito okultisté, kteří používali Kristovo jméno, byli mu tak odporní, jako hebrejští okultisté Jehovovi. Proč? Protože za nimi stojí táž síla. Účel je stejný, totiž odtrhnout lidi od „vší spravedlnosti“ a svést je, aby konali věci Bohem zavržené.

Bible ukazuje, že zázračné duchovní dary přestaly existovat, když označily nově zřízený křesťanský sbor jako Boží nástroj k rozšíření pravého uctívání. (1. Kor. 13:8–11) Písmo však varuje, že náboženští podvodníci se později zmocní takových „zázraků“, aby dodali vlastní činnosti vzhled legitimnosti. „A není divu, neboť satan se neustále proměňuje v anděla světla. Není to tudíž nic zvláštního, proměňují-li se také jeho služebníci neustále ve služebníky spravedlnosti.“ — 2. Kor. 11:14, 15.

To například ukazuje, že schopnost vymítat nebo vyhánět démony není nutně znamením, že Bůh podporuje duchovní, kteří tvrdí, že mají tuto moc. Tak zvaní křesťané i nekřesťané říkají, že úspěšně vymítají zlé duchy: katolíci, protestanté, židovští kabalisté i ctitelé vúdú. Stojí Bůh za některou z těchto skupin? Bible říká: „Bůh není Bohem nepořádku, ale pokoje.“ (1. Kor. 14:33) Jistě nepracuje sám proti sobě podporováním protivících se stran.

Již samotné metody užívané většinou tak zvaných „exorcistů“ (vymítačů démonů) ukazují, že nejsou od Boha. Ježíš „slovem vyháněl duchy“, prostě jim poručil a oni poslechli, protože uznávali jeho moc. (Mat. 8:16, 29–34; Mar. 5:7–13; Luk. 8:28–33) Tito náboženští „exorcisté“ vyslovují rituální, magické formule a přitom používají určitá slova a výrazy, kterým připisují sílu vymítat démony. Katolická formule pro vymítání, obsažená v „Rituale Romanum“, trvá několik hodin, než je vyřčena, a pověrčivě používá náboženských relikvií a jiných náboženských předmětů — v nápadném protikladu k Ježíšovým prostým rozkazům! Nicméně se zdá, že jejich „exorcismus“ často působí! Proč?

Bible říká, že satan používá nadpřirozených sil, aby pomohl náboženským podvodníkům podpořit jejich věrohodnost, a tak sleduje své vlastní cíle. Křesťanský apoštol Pavel předpověděl, že se údajní Kristovi následovníci vzepřou proti Božím cestám a že tito buřiči budou sami chtít být uctíváni, jak to dělá duchovenstvo křesťanstva. Pak řekl: „Onen bezbožník — s pomocí satanovou — vystoupí se všemi možnými siláckými kousky, falešnými divy a zázraky a všemi možnými bezbožnými pletichami pro ty, kdo jsou určeni k záhubě za to, že nepřijali lásku k pravdě.“ — 2. Tess. 2:9, 10, Petrů.

Povšimni si, že Pavel staví přitažlivost ‚falešných divů‘ proti ‚lásce k pravdě‘. Ježíš ukázal skutečný zdroj pravdy, když se modlil k Bohu a řekl: „Tvé slovo je pravda.“ Boží „slovo“ najdeme v Bibli. Pravá ‚láska k pravdě‘ vzniká, když používáme své mysli k poznání tohoto slova a máme v životě užitek z Božích ‚přímých cest‘. — Jan 17:17; Skut. 13:10.

SPRÁVNÝ NÁZOR NA OKULTISMUS

Jak se mají z toho poučit ti, kteří koketují s okultismem nebo jsou jím přitahováni, protože je mu veřejností věnována taková pozornost? Měli by poznat, že takové věci nejsou bezpečným předmětem zvědavosti nebo zábavy. Je to prostředek, kterého používá satan ďábel, aby přiměl lidi k jednání, které je v přímém odporu k jasně vyjádřené Jehovově vůli.

Praví křesťané si nehrají s okultismem. Jestliže se jím dříve zabývali, zničili nyní všechno, co s ním souviselo. (Skut. 19:18, 19) Znají cenu biblické rady: „Odporujte ďáblu a uteče od vás.“ — Jak. 4:7.

Jehovovi křesťanští svědkové se vždy drželi v této záležitosti moudré biblické rady. Vyhnuli se proto léčce okultismu, zvláště v Latinské Americe a v Africe, kde kulty vúdú a džu–džu zůstávají součástí života obyvatel i zdánlivě „křesťanských“. Ne prováděním mystických obřadů exorcismu, ale učením pravdě z Božího slova, Bible, upřímní lidé pomohli druhým, aby se osvobodili od vlivu zlých duchů. (Ef. 6:10–18) Vedeni Božím slovem, které nejen zrazuje od okultního jednání, ale přímo je zakazuje, mohou říci stejně jako apoštol Pavel: „Aby nás satan nepřelstil, neboť jeho záměry nám nejsou neznámé.“ — 2. Kor. 2:11.