Jak na tebe může působit používání obrazů
ČLOVĚK je tvor s náboženským smýšlením. Po dobu celých lidských dějin většina lidí pěstovala nějakou formu náboženství.
Lidé slouží svým bohům doslova tisícerými způsoby. Stamiliony lidí — k nimž patří buddhisté, hindové, takzvané „primitivní národy“ a mnoho údajných křesťanů — ti všichni používají obrazy jako pomůcky při pobožnosti.
Obrazy uctívané náboženským způsobem často znázorňují lidskou podobu, někdy jsou to také medaile, malé figurky nebo jednoduché kousky dřeva nebo kamene, o nichž se tvrdí, že v nich bydlí nějaký bůh nebo duch nějakého boha. Takové věci jsou známy jako „fetiše“.
Jak posuzuje Bůh používání obrazů k uctívání? Jak na tebe může působit takový zvyk? Povšimněme si, co o tom říká sám Bůh v Bibli.
Boží zákon zakazoval vytváření obrazů k uctívání. Druhé z deseti přikázání znělo: „Neučiníš si sochy ani jakéhokoli obrazu něčeho, co je shora na nebi nebo dole na zemi, nebo těch věcí, které jsou ve vodách pod zemí. Nebudeš se jim klanět, aniž jich ctíti.“ (2. Mojž. 20:4, 5, Bible česká) Také inspirovaná Křesťanská písma (obvykle nazývaná Nový zákon) přikazují: „Utíkejte před modloslužbou!“ — 1. Kor. 10:14, Škrabal.
JE „RELATIVNÍ“ UCTÍVÁNÍ MODLOSLUŽBA?
Mnozí tvrdí, že užívání obrazů při uctívání není modloslužba. Někteří katolíci například popírají, že skutečně uctívají obrazy, před nimiž se sklánějí, klečí nebo se modlí. Říkají, že to je pouze „relativní“ uctívání toho, koho obraz znázorňuje.
Věděl jsi, že pohané již před staletími tvrdili totéž? Podle slov „církevního otce“ Laotantia (ze 4. století n. l.) pohané tvrdili: „Nebojíme se obrazů samotných, ale těch, podle jejichž podoby byly vytvořeny, a jejichž jménům jsou zasvěceny.“ Mnozí hindové a buddhisté dnes tvrdí totéž, aby se ospravedlnili za to, že uctívají obrazy.
Schvaluje Bůh používání obrazů, aby mu tak bylo přinášeno relativní uctívání? Kdyby tomu tak bylo, nebyl by snad dovolil některému ze svých proroků, aby jej viděl a pak uvedl v Bibli jeho popis? V Bibli je však řečeno: „Boha nikdy nikdo neviděl.“ (1. Jana 4:12, Škrabal) Když Izraelité vytvořili obraz, aby přinášeli Jehovovi „relativní“ uctívání, Bůh projevil rozhodnou nelibost a řekl, že tento lid „hřeší“. — 2. Mojž. 32:7, Bible česká.
Tvrzení, že obrazy samy o sobě nejsou ničím zvláštním, ale že pomáhají k relativnímu uctívání, je téměř ve všech případech nanejvýš pochybné. Proč? Není snad pravda, že z většího počtu obrazů téže osoby určité obrazy jsou považovány za hodné většího uctívání, a nejsou k určitým účelům považovány za „účinnější“ než jiné? Z toho je patrné, že lidé ve skutečnosti přece připisují určitým obrazům skutečnou sílu a uctívají tyto obrazy.
Římsko-katolický teolog Tomáš Akvinský dokonce řekl: „Kristovu obrazu by mělo být projevováno stejné uctívání jako Kristu samotnému.“ A protože katolíci věří — ovšem nesprávněa —, že Ježíš Kristus je všemohoucí Bůh, znamená to, že by obrazu Krista měla být prokazována stejná úcta, jež patří také Bohu. Neexistuje tudíž vlastně rozdíl mezi „relativním“ uctíváním pomocí obrazů a mezi modloslužbou.
Co lze říci, jestliže není uctíván Bůh, ale nějací tvorové? Ježíš na to odpověděl satanovi slovy z 5. Mojžíšovy 6:13 a řekl: „Jehovu, svého Boha, budeš uctívat a jemu samotnému budeš prokazovat svatou službu.“ (Mat. 4:10) Později poukázal na to, že praví ctitelé budou uctívat „Otce“, a nikoho jiného. (Jan 4:23, Škrabal) V uznání této skutečnosti pokáral jeden anděl apoštola Jana, který mu chtěl prokázat akt uctívání. Řekl mu: „Nedělej to!. . . Bohu se pokloň!“ — Zjev. 22:9, Škrabal.
Jak je tomu s modlitbami k Ježíšově pozemské matce Marii nebo k určitým svatým, aby se u Boha za někoho „přimluvili“? Bible přímo odpovídá slovy: „Jediný je zajisté Bůh, jediný také prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš.“ — 1. Tim. 2:5, Škrabal.
JAKÝ ÚČINEK MÁ UCTÍVÁNÍ OBRAZŮ
Uctívání obrazů je v rozporu se zásadami Božího slova, a proto nemůže člověku pomoci získat Boží schválení a dosáhnout záchrany. Ježíš řekl, že věčný život závisí na tom, abychom „poznali“ Boha, seznámili se s jeho nesrovnatelnou osobností, s jeho záměry a způsobem jednání s lidmi. (Jan 17:3, Škr.) Obrazy, které nevidí ani necítí a nemohou mluvit, nemohou nám pomoci k poznání Boha a k tomu, abychom Boha správně uctívali. (Žalm 115:4–8) K tomuto tak důležitému poznání dospějeme studiem Božího slova, Bible.
Uctívání obrazů je nejen neužitečné, ale může být dokonce škodlivé. Proč? Může totiž způsobit, že se zhroutí něčí vztah k Jehovovi. O Izraelitech, kteří jej „podráždili. . . cizími bohy“, Bůh oznámil: „Tvář svou před nimi skryji.“ (5. Mojž. 32:16, 20, Bible česká) Jestliže chtěli obnovit svůj vztah k Bohu, museli ‚zahodit. . . své. . . modly. . . [které si] nadělali. . . ke hříchu‘. — Iz. 31:6, 7, Bible česká.
Apoštol Pavel poukázal na další neblahý účinek uctívání obrazů. Řekl, že relativní uctívání obrazů platí ve skutečnosti „démonům, a ne Bohu“. (1. Kor. 10:20, Riessler, Storr) Vlastnictví nábožensky uctívaných obrazů a soch nebo fetišů může někdy dokonce vyvolat obtěžování z neviditelné oblasti. Jedna žena ze Severní Ameriky vyprávěla o své matce: „Byla nemocná téměř celé léto. Když jsem ji se svým manželem navštívila u ní doma, vyprávěla mi, že v předešlé noci viděla slabé světélko, které se pohybovalo v jejím pokoji. Potom jí někdo stáhl s postele pokrývku a měla pocit, jako by vedle ní do postele vlezlo děcko. Byla nervově zničená.“ Co způsobilo tyto podivné úkazy?
Dcera prohledala být a našla dva náboženské obrazy. Mohly mít nějakou spojitost s problémy její matky? Ona i její muž věděli, že Bible uvádí uctívání obrazů do souvislosti s démonismem, a proto se rozhodli, že obrazy spálí a uvidí, co se stane. Dcera dále vyprávěla: „Jak jsme se radovali, když matka mohla druhý den vstát z lůžka a dařilo se jí lépe než celé léto!“ Mnozí lidé mají podobné zkušenosti.
Uctívání obrazů nemůže nikomu pomoci získat Boží schválení. Bůh nepřijímá „relativní“ uctívání neboli uctívání pomocí obrazů, jako by patřilo jemu, ale podle jeho názoru je přinášeno démonům. To může vést jedině k napjatému vztahu vůči Bohu a příležitostně to může vyvolat přímé útoky démonů. Jak vhodná je proto biblická rada: „Děti, střezte se model!“ — 1. Jana 5:21, Škrabal.
[Poznámka pod čarou]
a Ježíš Kristus netvrdil, že je Bůh, ale „Syn Boží“. (Jan 10:36, Škrabal) Také netvrdil, že je roven Bohu, ale řekl: „Otec je větší než já.“ — Jan 14:28, Škrabal.