„Přepásejte se pokorou mysli“
„Všichni se však přepásejte pokorou mysli vůči sobě navzájem, protože Bůh odporuje povýšeným, ale pokorným poskytuje nezaslouženou laskavost.“ — 1. Petra 5:5.
1. Jakou vlastnost mají křesťané rozvíjet? Proč?
KDO z nás nezná lidi, kteří jsou pyšní, povýšení, domýšliví, egoističtí a ješitní? Většina z nás zná takové lidi. Nejsme však mnohem raději ve společnosti lidí, kteří jsou pokorní, skromní, mírní a kteří nejsou nadutí? Ano, pokora je vlastnost, kterou mají rozvíjet všichni křesťané. Ježíš jednou zjistil, že jeho učedníci se dohadovali o tom, kdo z nich je větší. Proto jim řekl: „Chce-li někdo být první, musí být poslední ze všech a služebníkem všech.“ Potom jim ukázal, že žádný člověk nemá důvod k domýšlivosti; poukázal jim na to, že přijmou-li na základě jeho jména osoby, které mají postoj jako děti, přijímají zároveň jej samého i jeho Otce Jehovu. Takovým způsobem bezpochyby povzbudil své učedníky, aby byli pokorní. (Mar. 9:33–37) O několik let později napsal Petr slova: „Vy. . . všichni se však přepásejte pokorou mysli vůči sobě navzájem, protože Bůh odporuje povýšeným, ale pokorným prokazuje nezaslouženou laskavost.“ (1. Petra 5:5) Pokora mysli je tedy i žádoucí vlastností nejen v našich očích, ale oceňuje ji i Bůh a odměňuje pokorné nezaslouženou laskavostí.
2. Proč bychom měli podrobněji uvažovat o druhé knize Královské, páté kapitole?
2 Přejeme si získat Boží schválení, a proto bude dobře, budeme-li se podrobněji zabývat námětem pokory. Bible říká, že věci, jež v ní byly zapsány, byly napsány „pro naše poučení“. Najdeme v ní také nějakou zprávu, která nás poučí o pokoře? (Řím. 15:4) Zprávu, která si v této souvislosti zaslouží pozornost, najdeme ve 2. Královské, 5. kapitole. Dovídáme se zde o jednom starověkém muži, který dospěl k pokoře. Když čteme a rozebíráme tuto zprávu, můžeme se z ní naučit mnohému, co nám pomůže přepásat se pokorou.
NÁMAN SE UČÍ POKOŘE
3. Co se dovídáme o Námanovi?
3 V desátém století př. n. l. byl v Sýrii, jež leží severně od Izraele, jeden vojenský velitel jménem Náman, pod jehož vedením dosáhli Syřané vítězství. Náman v té době nevěděl, že Jehova jeho prostřednictvím opatřil Syřanům záchranu. Náman „se stal. . . velkým mužem před svým pánem a velmi váženým. . . a sám tento muž se prokázal jako chrabrý a mocný“. (2. Král. 5:1) Pro své postavení a své vojenské úspěchy zpychl, ale byl malomocný. Tato odporná nemoc však nebyla na překážku jeho postavení, jež zastával jako vrchní velitel Syřanů — což by v Izraeli nebylo možné —, ale časem posloužila k tomu, že se Náman velmi neobyčejným způsobem naučil pokoře. — 3. Mojž. 13:46.
4. Jak se stalo, že syrský král se něco dověděl o Elizeovi?
4 Syrské záškodnické skupiny zajaly malou izraelskou holčičku z izraelské země, a tato dívenka se stala služkou Námanovy manželky. Dívenka (jejíž jméno není v Bibli uvedeno) věděla o Jehovovu proroku, který se jmenoval Elizeus, a slyšela o jeho zázracích. Věřila v Jehovu, Elizeova Boha, a vydávala svědectví o své víře. Když jednou mluvila se svou paní, Námanovou manželkou, řekla: „Kdyby tak můj pán byl u proroka, který je v Samaří! V tom případě by jej uzdravil z jeho malomocenství.“ O svědectví této izraelské dívenky se za čas dověděl syrský král. — 2. Král. 5:2–4.
5. Jak se Náman dostal do styku s Elizeem?
5 Syrský král, zřejmě Benadad II. , napsal izraelskému králi Jorámovi dopis a poslal svého vrchního velitele Námana na cestu více než sto padesát kilometrů dlouhou, aby tento dopis odevzdal. Dal také Námanovi s sebou cenné dary. Jorám dostal dopis a četl: „A nyní, v téže době, kdy ti dojde tento dopis, zde posílám k tobě svého služebníka Námana, abys jej uzdravil z jeho malomocenství.“ Jorám se dopisu ulekl; bál se, že syrský král ‚s ním vyhledává spor‘. Elizeus, prorok pravého Boha, se o tom dověděl. Poslal ke králi Jorámovi a vzkázal mu: „Ať [Náman] přijde, prosím, ke mně, aby poznal, že existuje prorok v Izraeli.“ Konečně tedy Námana přijme ten muž, o němž malá izraelská dívenka řekla, že by jej mohl uzdravit! — 2. Král. 5:5–8.
6. a) Co se stalo, když Náman přišel k Elizeovu domu? b) O co se Elizeus nesnažil a o co měl zájem?
6 „Náman tedy přišel se svými koni a se svými válečnými vozy a stál u vchodu Elizeova domu.“ Jak se bude Elizeus chovat před takovou vznešenou návštěvou? Bude obskakovat tohoto slavného vojevůdce? Ve zprávě dále čteme: „Elizeus však k němu vyslal posla se slovy: ‚Jdi, sedmkrát se vykoupeš v Jordánu, aby se ti vrátilo tvé tělo; a buď čistý.‘ “ Nikoli, Elizeus se nesnažil získat přízeň tak vysoké osobnosti. Měl zájem o to, aby si dále zachoval Jehovovu přízeň a staral se o to, aby byla splněna Jehovova vůle. — 2. Král. 5:9, 10.
7. Jak Náman reagoval na Elizeovy pokyny?
7 Zaradoval se Náman, když uslyšel, jak snadno může být uzdraven ze svého malomocenství? Ne; zpráva o tom dále říká: „Nato se Náman rozhorlil a měl se k odchodu a řekl: ‚Říkal jsem si: „Vyjde mi celou cestu naproti a jistě se postaví a bude vzývat jméno Jehovy, svého Boha, a bude nad tím místem pohybovat rukou sem a tam a skutečně malomocenství uzdraví.“ Nejsou Abana a Farfar, damašské řeky, lepší než všechny vody v Izraeli? Nemohu se vykoupat v nich a skutečně být čistý?‘ S těmi slovy se obrátil a vztekle odcházel.“ — 2. Král. 5:11, 12.
8. Co Náman ztratil ze zřetele následkem své pýchy a jak jej jeho služebníci upozornili na tuto skutečnost?
8 Vypadalo to tak, že Náman pro svou pýchu nebude uzdraven. Nelíbilo se mu, že byl tak chladně přijat a že měl být uzdraven tak jednoduchým způsobem. Zřejmě mu více záleželo na velkolepém obřadu spojeném s uzdravováním než na uzdravení samotném. Pro svou pýchu by byl zřejmě neposlechl pokyny Božího proroka. Jeho služebníci mu však pomohli, aby viděl věc ze správného hlediska. Řekli: „Kdyby to bylo něco velikého, co by ti ten prorok sám řekl, neudělal bys to? Co teprve, když ti jen řekl: ‚Vykoupej se a buď čistý‘?“ (2. Král. 5:13) Jejich postoj byl správný. Poznali, že pro Námana neexistovalo nic důležitějšího, než aby byl uzdraven ze své nemoci, a jejich rozhovor s jejich pánem se neminul účinkem.
9. Co se stalo, když Náman uposlechl Elizeovy pokyny?
9 „Nato sestoupil a začal se ponořovat do Jordánu, sedmkrát, podle slova muže pravého Boha.“ Ano, pokořil se; „opásal se pokorou“ a učinil to, co mu bylo přikázáno. Šel k Jordánu a ponořil se nejen jednou nebo dvakrát, ale šestkrát; uzdravení však nenastalo. Potom se ponořil po sedmé, a výsledek? „Jeho tělo se vrátilo jako tělo malého chlapce a stalo se čistým.“ Byl uzdraven! — 2. Král. 5:14.
10. a) Jak Náman reagoval na uzdravení? b) Proč Elizeus odmítl od Námana dar?
10 Jak dlouho však Náman zůstal pokorný? Vrátil se snad domů pyšný na to, že byl očištěn, ale bez ocenění pro to, co se s ním stalo? Ze zprávy dále vidíme, že se vrátil k muži pravého Boha asi čtyřicet kilometrů daleko, i se svými koni a válečnými vozy. Tentokrát jej Elizeus přijal. Náman řekl: „Nyní tedy jistě vím, že nikde na zemi není žádný Bůh, jedině v Izraeli.“ Jaké to bylo vyznání víry! Z vděčnosti nabídl Elizeovi dar požehnání. Elizeus však nechtěl mít nějaký zisk z toho, že slouží Jehovovi, a proto řekl: „Jako že Jehova, před nímž stojím, žije, nepřijmu to.“ Náman jej sice pobízel, ale „on stále odmítal“; věděl, že Námana uzdravil Jehova, a nechtěl těžit z úřadu, který mu Jehova dal. — 2. Král. 5:15, 16.
11, 12. O co nyní Náman projevil zájem? Jak to učinil?
11 Náman nakonec řekl: „Jestliže ne, ať je, prosím, tvému služebníku dáno trochu půdy, náklad pro pár mulů, protože tvůj služebník již nebude přinášet zápalnou oběť ani nějakou jinou oběť jiným bohům, jedině Jehovovi.“ Náman tak pokorně vyjádřil, že si přeje uctívat Elizeova Boha, a chtěl to činit na izraelské půdě, i když se musel vrátit k syrskému králi, jemuž sloužil. — 2. Král. 5:17.
12 Jak pokorným se stal Náman! Nechtěl budit pozornost a nepřál si, aby se o něm mluvilo; ale zajímal se o to, aby se líbil Jehovovi, jehož nyní uznával jako pravého Boha. Řekl Elizeovi: „V tom ať Jehova odpustí tvému služebníku: Když můj pán vejde do domu Remmona [falešného boha, jehož uctíval syrský král], aby se tam sklonil, a podepře se o mou ruku a já se budu muset sklonit v domě Remmona — až se skloním v domě Remmona, ať v té věci Jehova odpustí tvému služebníku.“ Náman již nechtěl dále uctívat modlu Remmona, ale kdyby se sklonil, učinil by to jen mechanicky, aby králi usnadnil poklonu. Elizeus byl přesvědčen o Námanově upřímnosti, a proto mu řekl: „Jdi v pokoji.“ — 2. Král. 5:18, 19.
13. K čemu to vedlo, že se Náman ‚přepásal pokorou‘?
13 Je zajímavé, jak se Náman v poměrně krátké době naučil ‚přepásat se pokorou‘ a jak se stal Jehovovým ctitelem a získal Jehovovu přízeň a požehnání. V téže době však někdo jiný začal myslet sám na sebe a stal se domýšlivým. Kdo to byl?
GÉZI PODLÉHÁ LAKOTĚ
14, 15. Jak Gézi ukázal, oč měl ve skutečnosti zájem?
14 Elizeus měl služebníka jménem Gézi a ten byl zřejmě při tom, když Náman mluvil s Elizeem. Gézi smýšlel jinak než Elizeus. Podle zprávy řekl zřejmě sám sobě: „Můj pán tu ušetřil Námana, toho Syřana, když nepřijal z jeho ruky to, co přinesl. Jako že Jehova žije, poběžím za ním a něco si od něho vezmu.“ Gézi se zajímal o hmotný zisk; chtěl něco vytěžit z působení Jehovova ducha; neměl tedy největší zájem o duchovní věci. — 2. Král. 5:20.
15 Náman sestoupil ze svého vozu, šel Gézimu naproti a zeptal se jej: „Je všechno v pořádku?“ Gézi odpověděl: „Všechno je v pořádku“, a aby dosáhl svého cíle, uchýlil se dále ke lži. „Můj pán sám mě poslal se slovy: ‚Hleď, právě ke mně přišli od synů proroků dva mladí muži z hornatého efraimského kraje. Dej jim přece, prosím, talent stříbra a dva převleky.‘ “ Gézi tedy lhal a zapletl do svého špatného plánu svého pána Elizea a syny proroků. — 2. Král. 5:21, 22.
16. Co se stalo, když se Gézi vrátil k Elizeovi?
16 Náman mu projevil stejnou štědrost, kterou předtím ukázal Elizeovi, a řekl: „Jdi, vezmi si dva talenty.“ Náman potom Géziho „stále pobízel“ a ten lakomý člověk si tedy vzal dva talenty stříbra a dva převleky a uložil to vše ve svém domě. Potom se vrátil s prázdnýma rukama k Elizeovi. Elizeus se jej zeptal: „Odkud jsi přišel, Gézi?“ Gézi chtěl zamlčet pravdu, a proto dále lhal, aby utajil lži, které řekl Námanovi. Proto odpověděl: „Tvůj služebník vůbec nikam nešel.“ Jehova však věděl o všem, co Gézi učinil, a proto zjevil Elizeovi celou tuto věc. Elizeus řekl Gézimu: „Nešlo samo mé srdce s tebou, právě když se ten muž obrátil, aby sestoupil se svého vozu a šel ti vstříc? Je čas přijímat stříbro nebo přijímat oděvy nebo olivové háje nebo vinice či ovce nebo dobytek nebo služebníky či služebnice?“ — 2. Král. 5:23–26.
17. a) Proč se Elizeus právem rozhněval? b) Co se stalo Gézimu za jeho chamtivost?
17 Můžeš si představit, jak se Gézi zděsil? Jeho pán tedy přesně věděl o jeho skutku. Představ si také, jak se jistě Elizeus právem hněval! Sloužil Jehovovým zájmům, když uzdravil Námana z malomocenství a odmítl peníze za tento zázrak. A nyní jeho služebník, který vlastně nic v té věci nedělal, šel a chamtivě si něco vzal na základě falešného tvrzení. Elizeus zřejmě cítil Jehovovu podporu, když dále řekl Gézimu: „Námanovo malomocenství tedy ulpí na tobě a na tvých potomcích na neurčitý čas.“ A zpráva končí slovy: „Ihned od něho vyšel, malomocenstvím bílý jako sníh.“ — 2. Král. 5:27.
KTERÉ VLASTNOSTI MÁME NAPODOBOVAT A KTERÉ NIKOLI
18. Co zjišťujeme, jestliže se ještě jednou podíváme na 2. Královskou, 5. kapitolu?
18 Ještě jednou se krátce podívejme na zprávu ze 2. Královské, 5. kapitoly, o níž jsme právě uvažovali. Jistě si povšimneme některých vynikajících vlastností a sklonů různých lidí. Bude užitečné, jestliže tyto rozdíly trochu blíže prozkoumáme.
19. a) Jaké podivuhodné vlastnosti měla malá izraelská dívenka? b) Jak můžeme dokázat, že máme tyto vlastnosti?
19 Vzpomeňme si na malou izraelskou dívenku. Byla zajata a odvedena z Izraele, ale nebyla tím otřesena její víra v Jehovu a ve skutečnost, že Jehova má moc působit zázraky prostřednictvím svých věrných služebníků. Ježíš později ukázal, že Elizeus nikdy v Izraeli neuzdravil žádného malomocného. (Luk. 4:27) Tato malá holčička však měla pravou víru. Ani v nejmenším nepochybovala; byla pevně přesvědčena, že Jehova Námana vyslyší, jestliže Náman půjde a bude prosit, aby byl uzdraven. Byla sice jen služkou, ale měla odvahu vydat svědectví o své víře v Jehovu. Jistě o tom mluvila s nadšením a s přesvědčením, neboť její poselství mělo odezvu a její rada nebyla považována za pouhou dětskou myšlenku, ale bylo podle ní jednáno. I my bychom měli jednat jako tato nejmenovaná pokorná dívenka, která měla tak vynikající víru; měli bychom neohroženě mluvit o pravdě ve prospěch všech upřímných lidí. Před lidmi, kteří mají v životě vyšší postavení než my, neměli bychom se nikdy ostýchat mluvit o Jehovovi a o jeho záměrech a neměli bychom si myslet, že k tomu nejsme dosti výmluvní. Měli bychom se plně spolehnout na Jehovu a na to, že on je schopen nás vést. — Žalm 56:12.
20. Jak můžeme napodobovat Elizea?
20 Byl zde také Elizeus. Bible nám podává dosti zpráv o tomto Jehovově služebníku, který činil zázraky. Bůh jej dokonce použil i k tomu, aby někoho vzkřísil z mrtvých. (2. Král. 4:32–37) Netoužil však po tom, aby budil pozornost nebo aby zbohatl, ale chtěl pomáhat lidem, aby lépe poznali Jehovu a vážili si jeho opatření. Nechtěl se sám stát slavným, ale snažil se oslavovat jméno Jehovy, svého Boha. Učiníme dobře, budeme-li Elizea napodobovat a budeme-li mít v prvé řadě zájem o Jehovu, postavíme-li lásku k němu na první místo a budeme-li pomáhat ostatním, aby jej vzývali a dosáhli záchrany. — Mat. 22:37, 38; Řím. 10:13.
21, 22. Co musel mimo jiné učinit Náman, což od něj vyžadovalo pokoru?
21 Než se Náman setkal s Elizeem, byl to „chrabrý a mocný“ muž; přece se však naučil, jak se může ‚přepásat pokorou mysli‘. Poznal, že v očích Jehovových je stejným člověkem jako ostatní, že si nijak nezaslouží, aby jej Boží služebníci mimořádně uctívali nebo aby si jej mimořádně vážili. Jakou měl jistě radost, když se po sedmé vynořil z Jordánu a viděl, že jeho kůže je docela čistá! Jak se jistě radoval, že se pokořil a poslechl radu, kterou mu Elizeus vzkázal po svém poslu!
22 Představme si také, co znamenalo pro muže v jeho postavení, aby to všechno učinil. Nejen uvěřil slovům malé otrokyně z nepřátelského národa, ale také se vzdal svých vlastních bohů a musel počítat s tím, že si snad přivodí jejich nepřízeň; musel dokonce jít do země, která byla nepřátelská vůči jeho zemi, a musel požádat proroka cizího Boha, aby něco pro něho učinil. Skutečnost, že Náman dospěl k pokoře, znamenala pro něj ještě něco většího, než že byl očištěn od malomocenství. Co to bylo? Stal se tak ctitelem Jehovovým, člověkem, který si přál získat přízeň pravého Boha. To byla jistě vynikající odměna za to, že byl ochoten obléci se do pokory. Také my můžeme nesmírně posílit svou víru, jestliže se, jako Náman, ‚oblékneme do pokory‘ a uznáme, že Bůh prokazuje přízeň pokorným. — 1. Petra 5:5, Škrabal.
23. O čem se můžeme poučit ze způsobu jednání Géziho?
23 Jiná osoba, na jejíž jednání je v této kapitole Bible obrácena naše pozornost, je člověk, jehož příklad bychom neměli napodobovat. Gézi nějaký čas sloužil Bohu spolu s Elizeem, a měl proto dobrou příležitost vidět, jak Jehova působí prostřednictvím Elizea, a měl si vážit přednosti, že smí být s Elizeem. Začal však toužit po hmotném bohatství. Když viděl, že jeho pán odmítl všechno to stříbro a šatstvo, které mu nabídl Náman, přemohla jej chamtivost. Jeho žádost se stala plodnou a tak jej vedla k hříchu. (Jak. 1:14, 15) Vymyslel si příběh, který pak sehrál, aby získal něco z hmotných věcí, které si Náman chtěl zase vzít domů. Šel dokonce tak daleko, že obelhal svého pána, a ve skutečnosti obelhal Jehovu, který Elizea dosadil. A jaké to pro něho mělo neblahé následky! Byl postižen malomocenstvím. Chamtivost jej stála zdraví a výsadu sloužit Jehovovi spolu s Elizeem. Z tohoto příkladu se můžeme naučit, jaké osudné následky může mít chamtivost a sebezbožňování. Učíme se z toho, že je nebezpečné chtít dosáhnout osobního zisku ze služby Jehovovi, a že bychom se proto měli chránit před takovým sklonem. — Srovnej Jana 12:4–6.
DNEŠNÍ OBDOBA PROROCTVÍ
24. Koho by mohli znázorňovat Elizeus a Náman?
24 Elizeus byl Boží pomazaný služebník, to znamená, že jej Jehova zvlášť jmenoval k vykonávání určitého díla. Proto jej můžeme považovat za předobraz neboli prorocký obraz zbývajících členů Kristovy nevěsty, kteří ještě žijí na zemi, ostatku 144 000, kteří budou nakonec spojeni s Kristem v nebi. (Zjev. 14:1–3) Lidé všeobecně jsou v podobné situaci jako Náman. Netrpí sice malomocenstvím, ale trpí smrtelnou nákazou hříchu, a v tomto stavu většina z nich bojuje proti pomazaným členům Kristovy nevěsty, kteří ještě žijí na zemi, a proti těm, kteří jsou s nimi spojeni. — Řím. 5:12; Mat. 24:9.
25. Jaká pomoc byla poskytnuta „velkému zástupu“, který je možné srovnat s Námanem?
25 Vydáváním svědectví o království, které je možné srovnat se svědectvím malé izraelské služky Námanovy manželky, byla však mnohým z těchto lidí ukázána pravá cesta, aby mohli být v duchovním ohledu uzdraveni. Přišli do styku s pomazanou Elizeovou třídou a poznali, co od nich Jehova vyžaduje, aby mohli být duchovně uzdraveni a aby mohli dosáhnout vůči němu dobrého svědomí. Jako Náman, museli také tito lidé projevit víru a pokořit se. Byli povzbuzeni, aby něco učinili. Poslechli a radují se, že byli očištěni a že jsou nyní v přijatelném stavu v Božích očích. Patří nyní k velkému zástupu, který má naději, že bude navždy žít ve spravedlivém světě na očištěné zemi. (Zjev. 7:9) Členové tohoto „velkého zástupu“ poznali, že „nikde na zemi není žádný Bůh“, jedině mezi svědky pravého Boha, Jehovy. Váží si duchovního uzdravení, které je poskytováno zdarma, podle Ježíšových pokynů. — Mat. 10:1, 8.
26. Jak se díváme na lidi, kteří by se chtěli obohatit na úkor druhých pod záminkou, že slouží Bohu?
26 Členové Elizeovy třídy nechtějí „velký zástup“ vykořisťovat, když mu pomáhají získat duchovní uzdravení od nákazy hříchu. Za pomoc k duchovnímu uzdravení odmítají plat, stejně jako Elizeus odmítl jakýkoli dar od Námana, v podobě peněz i hmotných věcí. Svůj čas věnují zdarma, aby pomáhali jiným, kteří chtějí studovat Boží slovo. A kdyby se někdo ze členů Božího sboru na zemi snažil hmotně se obohatit na úkor „velkého zástupu“, byl by označen jako chamtivý, jako člověk, který se provinil tím, že zbožňoval sám sebe. Takoví lidé jsou odstraněni z organizace, což odpovídá způsobu, jak Elizeus jednal s chamtivým Gézim. Děje se to podle pravidla: „Ani smilníci. . . ani chamtivci. . . ani vyděrači nezdědí Boží království.“ — 1. Kor. 6:9, 10.
27, 28. Jak můžeme v dnešní době dokázat, že patříme k „velkému zástupu“?
27 Členové „velkého zástupu“, kteří se připojili k Božím pomazaným služebníkům, musí se také přepásat pokorou. Jeden moderní anglický překlad (Překlad v dnešní angličtině) překládá 1. Petra 5:5 slovy: „Oblékněte si zástěru pokory, abyste si navzájem sloužili; neboť Písmo říká: ‚Bůh odporuje pyšným, pokorným však dává milost.‘ “ Zástěra nám připomíná někoho, kdo slouží druhým. Pečuje o zájmy druhých, připravuje pro ně pokrm. ‚Obléknout si zástěru pokory‘ by tedy zahrnovalo také ochotu ponížit se a sloužit zájmům druhých.
28 Jsi ochoten ‚přepásat se pokorou‘, ‚obléknout si zástěru pokory‘? Jsi ochoten jít po Jehovově cestě záchrany? Dnes, ve dvacátém století, jsou po celém světě lidé, kteří dávají dobrý příklad svou pokorou. Je možné je najít v organizaci svědků Jehovových. Proč bys nečetl dále, aby ses dověděl, jak se pokorně přizpůsobili Jehovově cestě záchrany?