,Dále zachovávat jeho přikázání‘
„A podle toho víme, že jsme jej poznali, jestliže totiž dále zachováváme jeho přikázání.“ — 1. Jana 2:3.
1. Proč by se měl člověk stále zkoumat, chce-li jednat podle pravdy?
DNES jsou na celém světě statisíce oddaných a pokřtěných svědků Jehovy Boha. Scházejí se a oznamují dobré poselství o království dům od domu a mnohými jinými způsoby. Milují Boha a chtějí konat jeho vůli. Proto se mu oddali a snaží se dodržovat jeho přikázání a zákony. Možná, že ještě někdo správně nerozumí, co to znamená ‚dále zachovávat jeho [Boží] přikázání‘. Jestliže stále nezkoumá svůj způsob života a své pohnutky, může se stát, že moci tmy, působící v přítomném systému věcí, jej zaslepí vůči požadavkům Jehovy. Musíme dále zachovávat Boží přikázání. Koná-li někdo stále tutéž věc, během času se mu stane zvykem, něčím, co činí pravidelně. Nestane se, aby ji konal nyní a později na ni zapomněl. Můžeme říci, že jedná ze zvyku — ať už jde o cokoli. Tato věc se stává součástí jeho života, jíž by se v budoucnosti nerad vzdal.
2. Pouze jak je možné Jehovu skutečně znát?
2 Je tomu tak i s těmi, kteří zachovávají Boží přikázání. Činí to den za dnem, měsíc za měsícem, rok za rokem, protože vědí, že to Bůh vyžaduje. Jediná možnost, abychom „jej [Jehovu] poznali“, je dělat vždy to, co od nás chce. Nesmíme mu sloužit pouze tehdy, když se nám to hodí, když nám nebrání něco, co se nám zdá důležitější. Je to stálost, kterou v sobě obsahují výrazy ‚jednat podle pravdy‘ a ‚dále zachovávat jeho přikázání‘.
„MEZI SHROMÁŽDĚNÝMI ZÁSTUPY“
3. K čemu vyzývá Jehova svůj lid?
3 Žalmista napsal: „Mezi shromážděnými zástupy budu velebit Jehovu.“ (Žalm 26:12) Jehova, Bůh světla, přikázal, aby se jeho lid scházel v jeho jménu. Hebrejská písma obsahují příkazy, které Jehova dal svému starověkému izraelskému národu, aby se scházeli během roku při určitých událostech. V mnohých případech bylo povinností lidu, aby byl přítomen. Avšak bylo mu to i k požehnání a užitku. Povinnost scházet se k uctívání přešla také na křesťanský sbor Božího lidu. Především v Židům 10:24, 25 jsou křesťané vyzýváni, aby se scházeli a nezapomínali na to. Je to proto, aby se vzájemně povzbuzovali, posilovali svou víru a podněcovali se k lásce a dobrým skutkům.
4. a) Co musí dělat každý jednotlivec, aby jednal podle pravdy? b) Co snad může někdo namítnout vzhledem ke schůzkám sboru? Co by však měl mít na mysli?
4 Také dnes ve dvacátém století musí křesťanský sbor ‚zachovávat Boží přikázání‘ a scházet se k uctívání. Každý jednotlivec musí dodržovat toto přikázání, má-li existovat ‚shromážděný zástup‘. Aby celek mohl jednat podle pravdy, musí každý jednotlivec naslouchat Jehovovým přikázáním. Někdo snad může namítnout, že v Bibli není žádný příkaz, který by stanovil, že je nutné scházet se na pět hodin každý týden, jak je to běžné u Jehovova lidu. To je pravda. Avšak neměli bychom být vděčni, že je náš Bůh tak štědrý a zásobuje nás tak hojně dobrými duchovními věcmi? Máme duchovní užitek z každé schůzky, na níž jsme přítomni. Naše víra se posiluje. Shromažďování s křesťanskými bratry nám pomáhá zachovávat Jehovova přikázání, jednat podle pravdy. A není to právě to, co chceme dělat?
5. Jak by měl tedy smýšlet Jehovův oddaný služebník o shromážděních sboru?
5 Předpokládá se tedy, že Jehovův oddaný služebník vynaloží všechno úsilí, aby byl přítomen na schůzkách se svými křesťanskými bratry a sestrami. Předpokládá se, že se bude snažit být přítomen pokud možno na každé schůzce sboru, místo aby vyhledával výmluvy. Musí být ovšem rozumný, jestliže je nemocný nebo přijde-li nepředvídaně něco závažného. Jeho svědomí, poučené Biblí, jej však bude pobízet, aby jednal podle pravdy tím, že bude poslouchat příkaz nezanedbávat společná shromáždění, který dal Jehova zapsat ve svém Slově.
6. Jak se mohou stát „důvody“ pro zameškávání shromáždění „výmluvami“, které zameškávání učiní zvykem?
6 Když Pánův služebník není bdělý, může pravidelně připustit, aby jej nepatrné záležitosti zdržely od tohoto požehnaného společenství. Za určitých okolností to může být návštěva příbuzných, která mu zabrání, aby se účastnil schůzky. Avšak měl by připustit, aby každá návštěva příbuzných nebo každá okolnost mu bránily v pravidelném společenství se shromážděnými zástupy těch, kteří chodí v pravdě? Proč v určitých případech nepozvat příbuzné, aby šli s sebou? Také se může stát, že špatné počasí, práce nebo lehká nemoc brání v návštěvě shromáždění. Když se však tyto „důvody“ stanou „výmluvami“ pravidelného zameškávání společenství s Pánovým lidem, pak začínáme chodit ve tmě místo ve světle a lhát místo jednat podle pravdy. Dovedeme si jen na chvíli představit, že v době vyjití z Egypta by věrným Izraelitům mohlo cokoli zabránit, aby nepokropili své veřeje krví, nejedli beránka pasach a nebyli připraveni ihned vyrazit? Věděli, že v tomto okamžiku závisí jejich život od poslušnosti Jehovových přikázání. Je situace dnes méně vážná? Je dnes jiná doba? Nežijeme v kritických časech, jimž bude těžko odolávat? Tím více bychom měli dokazovat, že chceme být pravidelně uprostřed shromážděných zástupů, jak to Jehova přikázal.
JEDNAT VEŘEJNĚ PODLE PRAVDY
7. O jakém význačném rysu křesťanů prvního století nyní pojednáváme?
7 Jeden z význačných rysů křesťanů prvního století bylo jejich veřejné oznamování dobrého poselství. O Ježíši čteme, že procházel celou Galilejí, učil v synagógách a kázal dobré poselství o království. (Mat. 4:23) Kázal a učil na svazích hor, na břehu jezera, v domech zájemců, všude, kde byli lidé, s nimiž mohl mluvit. Ke dvanácti, které obzvlášť cvičil, řekl: „Až půjdete, kažte a říkejte: ‚Nebeské království se přiblížilo.‘ “ Když je poučil, vyslal je do měst, aby učili a kázali. — Mat. 10:5–10.
8. Jak se Jehovovi křesťanští svědkové liší od většiny příslušníků křesťanstva?
8 Je jen rozumné, že křesťané dvacátého století mají dělat totéž. Avšak skutečnosti ukazují, že během času se většina příslušníků křesťanstva — místo aby byli „činitelé slova“ — stala jen posluchači; nedělají nic, aby rozšiřovali Slovo pravdy a tak jednali podle pravdy. Ale mezi křesťanskými svědky Jehovovými nalézáme ‚činitele slova‘. Poznali, že musí s druhými mluvit o dobrém poselství o království, chtějí-li napodobovat Ježíše. Je to jejich pověření, stejně jako to bylo pověření Ježíše a členů raného křesťanského sboru. Biblická zpráva zní: „Kdo říká, že zůstává ve spojení s ním, je sám povinen také dále chodit tak, jako chodil on.“ — Jak. 1:22, KB; 1. Jana 2:6.
9. Které problémy musí člověk překonat, aby mohl účastí na veřejné kazatelské službě jednat podle pravdy?
9 Jednat podle pravdy a kázat království není pro křesťana vždy lehké. Musí se často smířit s potupou od svých protivníků. Je jen velmi málo lidí, kteří jsou jakoby stvořeni pro veřejnou kazatelskou činnost, to je, kteří mají dar volně mluvit s lidmi. Proto musí věrný křesťan pracovat, aby se stal obratným a schopným kazatelem. Veřejná kazatelská činnost také od něho vyžaduje pokoru; musí si být vědom, že je to láska k Bohu a bližnímu, která jej má pohánět, aby mluvil s druhými o dobrém poselství. Křesťanovi může být někdy zatěžko účastnit se tohoto díla a může snad hledat výmluvy, proč tak nečiní.
10. a) Co například může někomu bránit, aby se účastnil kazatelské služby, a kdy se mohou „důvody“ stát „výmluvami“? b) Co bychom měli mít na mysli o satanově metodě a na koho se můžeme obrátit o pomoc?
10 Může se stát, že je zde skutečně závažný důvod, proč se člověk po jistou dobu nemůže účastnit kazatelské služby. Třeba dům, v němž žije, potřebuje nutné opravy. Snad musí bezodkladně prohlédnout vůz, na kterém je závislý. Mohou to být osobní záležitosti, které je třeba vyřídit a které brání účasti na kazatelské a učitelské práci. Ale i tehdy vznikají otázky: Nejsou tyto důvody používány jako výmluva? Přestane člověk pro takovou zábranu jednat podle pravdy? Každý z nás ví, co je v jeho srdci, a Jehova to ovšem také ví. Avšak dnes, kdy život všech lidí je v sázce, měli bychom my, jako věrní křesťané, pečlivě dbát o to, abychom nezačali chodit ve tmě. Satan, bůh tmy, působí na naše slabosti, ne na naše silné stránky. Když může způsobit, abychom se sami litovali nebo mysleli negativně, pak to udělá, a to pokaždé, když se máme rozhodnout. Abychom působili proti jeho úmyslům a přemohli je, musíme se spoléhat na Jehovu Boha. Potřebujeme jeho pomoc a měli bychom o ni prosit v modlitbě. Měli bychom se ptát: „Učinili jsme si zvykem klást zájmy království na první místo, nebo dáváme ze zvyku přednost jiným zájmům?“
11. Jak nám může touha po hmotných věcech bránit, abychom nejednali podle pravdy, a od koho přichází síla jednat správně?
11 Musíme dávat pozor, abychom se ničím nedali odvést od lásky k Bohu. Mysleme na to, jak prorok Aggeus upozorňoval lid na jeho chyby a řekl: ‚Každý z vás se stará jen o svůj dům, zatímco můj dům stojí opuštěn.‘ (Aggeus 1:9) Půjdeme stejnou cestou a dáme si tím ujít Jehovovo požehnání? Co se stane s naším domovem, který jsme snad nově zařídili, když Jehova otřese zemí a „hory se budou potácet do srdce širého moře“? (Žalm 46:2; 46:3, KB) Jak je důležité pokračovat a dále jednat podle pravdy a mít plnou účast na veřejné kazatelské službě! Tato činnost, která nikdy více nebude opakována, bude brzy skončena. Před námi leží velké soužení. V důvěře, že Bůh světla nás posiluje, dělejme vší silou to, co má naše ruka vykonat. Mějme na mysli slova apoštola Pavla: „Ke všemu mám sílu skrze toho, který mi uděluje moc.“ (Fil. 4:13) To ‚všechno‘ by mělo zahrnovat i naši veřejnou kazatelskou službu k slávě Jehovova jména.
,CHODIT VE SVĚTLE‘ TÍM, ŽE MILUJEME SVÉ BRATRY
12. Jakého dalšího druhu tmy se musíme vyvarovat a proč?
12 O jiné důležité možnosti, jak jednat podle pravdy, čteme opět v Janově prvním dopise: „Kdo říká, že je ve světle, a přece nenávidí svého bratra, je ještě stále ve tmě. Kdo miluje svého bratra, zůstává ve světle a v jeho případě není příčina ke klopýtání. Ale ten, kdo nenávidí svého bratra, je ve tmě a chodí ve tmě a neví, kam jde, protože mu tma oslepila oči.“ (1. Jana 2:9–11) Zachovávání Božích příkazů a jednání podle pravdy je úzce spojeno s láskou k našim bratrům. Jak by bylo nerozumné, kdybychom se v každém ohledu správně chovali — pravidelně se shromažďovali s Božím lidem a pravidelně se účastnili na jeho kazatelském a učitelském díle — a přitom bychom se málo nebo vůbec nestýkali se svými křesťanskými bratry, vyhýbali se jim a nestarali se o jejich blaho.
13. a) Jaké otázky mohou být nyní nadhozeny? b) Jak dokázali Boží služebníci, že jednají podle pravdy a vzájemně se milují, když šlo o pomoc bratrům v Malawi a Nicaragui?
13 Snad se teď někdo zeptá: „Jak by to bylo možné? Miluji své bratry a byl bych rád, kdybych pro ně mohl něco udělat. Ale co mohu dělat? Co potřebují?“ Mysleme na to, že Jehovovi služebníci v posledních letech v různých zemích mnoho vytrpěli. Například v Malawi byli svědkové Jehovovi pro svůj křesťanský postoj krutě pronásledováni; většina proto musela nakonec uprchnout a usadit se v jiné zemi. V Nicaragui bylo hlavní město Managua postiženo zničujícím zemětřesením a mnozí věrní křesťané ztratili všechno, co měli — domy, práci, shromáždiště, všechno. Jak reagovali Jehovovi služebníci na celém světě? Měli velkou starost o blaho svých duchovních bratrů. Vyjádřili to pomocí, kterou jim poskytli. Byl to nádherný projev křesťanské účasti, péče o bratry.
14. Na koho ve sboru můžeme myslet, když jednáme podle pravdy tím, že projevujeme účast se svými bratry, a jaké možnosti pomoci máme?
14 Podívejme se však na celou věc z místního hlediska. Snažíme se také jednat podle pravdy, když jde o členy našeho sboru, s nimiž se pravidelně stýkáme? Mnozí se ovšem snaží, ale nezapomeňme, že nyní provádíme sebezkoumání. Žijeme v době, kdy lidé všude ve světě cítí velký tlak pro stálé zvyšování životních nákladů. Tento tlak je ještě silnější, když živitel rodiny je přechodně bez práce. Mnohé rodiny i jednotlivci, kteří jsou odkázáni na určitý příjem, mají již dnes těžkosti, aby si opatřili věci nutné k životu, a v dalších měsících se situace nepochybně zhorší. (Abak. 3:17) Co děláme jako jednotlivci, když vidíme, že jiný člověk nebo rodina mají bez vlastního zavinění nouzi? Učedník Jakub napsal: „Jestliže bratr nebo sestra jsou nazí a nemají dost pokrmu na ten den, a přece někdo z vás jim řekne: ‚Jděte v pokoji, zahřejte se a dobře se najezte‘, ale nedáte jim to, co potřebují pro své tělo, jaký to má užitek?“ O tom by měli přemýšlet všichni, kteří jednají podle pravdy.
15. Na koho bychom také měli myslet a jak jim můžeme pomoci?
15 A jak je tomu s některými staršími bratry a sestrami ve sboru? Jak žijí? Dokazujeme, že „chodíme ve světle“ tím, že jim projevujeme zájem a spoluúčast? Zachováváme vůči nim Jehovova přikázání? Snad občas potřebují někoho, kdo pro ně dojde a doprovodí je na shromáždění nebo do kazatelské služby. Možná, že potřebují i pomoc při opatřování životních potřeb nebo udržování bytu. Zde máme možnosti jednat podle pravdy. Někdy také ocení starší bratři a sestry, když se někdo u nich zastaví na návštěvě, promluví s nimi o pravdě Božího slova, má o ně zájem. Bible říká: „Šedivá hlava je korunou krásy, když je nalezena na cestě spravedlnosti.“ (Přísl. 16:31) Jehova má jistě radost, když vidí, že jeho služebníci, kteří po léta věrně konali jeho vůli, jsou ve vážnosti u druhých, kteří jednají podle pravdy a chodí v jeho světle.
16. Jak patří také úcta ke starším sboru k jednání podle pravdy?
16 Musíme mít také na mysli, že jednat podle pravdy zahrnuje i úctu ke starším, kteří znamenitým způsobem předsedají. Apoštol Pavel nás napomíná slovy: „Prosíme vás pak, bratři, abyste měli úctu k těm, kteří mezi vámi těžce pracují a předsedají vám v Pánu a napomínají vás; a abyste jim pro jejich práci věnovali mimořádnou pozornost v lásce. Buďte navzájem pokojní.“ (1. Tess. 5:12, 13; Žid. 13:17) Díváme se tak na starší ve svém sboru?
17. Jak mohou zase starší dokázat, že jednají podle pravdy?
17 Je také ovšem zřejmé, že ti, kteří předsedají, musí jednat podle pravdy a mít opravdový zájem o blaho „ovcí“. Nesmějí panovat nad svými bratry, protože pak by nejednali jako Jehova, Bůh světla. Jsou pod přímým Božím příkazem: „Paste svěřené vám stádo Boží, nikoli z donucení, nýbrž ochotně; také ne z lásky k nepoctivému zisku, nýbrž horlivě; také ne jako takoví, kteří panují nad těmi, kteří jsou Božím dědickým podílem, nýbrž tím, že se stáváte příkladem stádu.“ — 1. Petra 5:2, 3.
18. Jakou moudrou, autoritativní radu dal Pavel Božím služebníkům?
18 Konečně bychom měli myslet na to, že my všichni, kteří jednáme podle pravdy, chodíme ve světle, zachováváme Jehovova přikázání a nechceme se dostat do tmy přítomného zlého systému věcí, musíme poslouchat autoritativní radu apoštola Pavla, kterou vyjádřil moudrými slovy koloskému sboru: „Proto, jako Boží vyvolení, svatí a milovaní, oblékněte něžnou náklonnost, soucit, laskavost, pokoru mysli, mírnost a shovívavost. Dále se navzájem snášejte a ochotně si vzájemně odpouštějte, má-li někdo vůči druhému důvodnou stížnost. Jako Jehova ochotně odpustil vám, tak čiňte i vy. Ale kromě všech těchto věcí odějte se láskou, neboť ta je dokonalým poutem jednoty.“ — Kol. 3:12–14.
19, 20. Která událost z Mojžíšových dnů nám připomíná svět, v němž dnes žijeme, a jaké můžeme mít osobní požehnání, když jednáme podle pravdy a zachováváme Boží přikázání?
19 Zde poznáváme některé možnosti, jak můžeme jednat podle pravdy a zachovávat Boží přikázání v těchto dnech dokonalé tmy, kdy satan zaslepil mysli nevěřících, aby jim neprosvitlo slavné dobré poselství o Kristu. Zatímco tma ve světě je stále hustší, světlo pravdy z Božího slova je stále jasnější. Připomíná nám to Mojžíšovy dny, kdy byli Izraelité v egyptském otroctví. Devátou pohromou, která postihla zatvrzelého egyptského faraona a jeho zemi, byla hustá tma. Čteme o tom: „Mojžíš ihned vztáhl svou ruku k nebesům a na celou egyptskou zemi začala padat na tři dny hustá tma. Navzájem se neviděli a nikdo z nich nevstal po tři dny ze svého místa; ale všichni synové Izraele měli ve svých příbytcích světlo.“ — 2. Mojž. 10:22, 23.
20 Žijeme ve zvláštní době. Zatímco svět tápe ve tmě a neví, jak ven, svítí jasné světlo pravdy, které přichází od Boha světla a od jeho světla světa, Pána Ježíše. Proto je vhodné, abychom pravidelně přemýšleli, co pro každého z nás znamená jednat podle pravdy, dále zachovávat Boží přikázání a chodit ve světle. Co to znamená pro budoucí dny, nám říkají slova apoštola Jana: „Chodíme-li však ve světle, stejně jako on sám je ve světle, máme spoluúčast navzájem a krev Ježíše, jeho Syna, očišťuje nás od všeho hříchu.“ (1. Jana 1:7) Buďme vděčni za své spojení s Bohem světla, ve kterém vůbec není tma.