Rostoucí ocenění pro „Boží předsevzetí“

PRÁVEM je označována nynější doba jako čas pochyb a nejistoty. Lidé jsou nejistí, pokud jde o budoucnost, a nevědí, jak mají plánovat nebo kterou cestou se mají dát. Tak se stává, že jejich život často nemá cíl a mnozí žijí pouze pro okamžik a dělají jen to, co se jim líbí.

Měl bys radost, kdyby ses dozvěděl, že existuje velká výjimka?

V novinách Sunday Times Advertiser, vycházející v Trentonu (New Jersey), bylo možno číst: „Svědkové Jehovovi jsou plni jistoty. Nezakolísali ani v netečnosti padesátých let, ani za chaotických poměrů šedesátých let, ani při zklamáních, která již přinesly první roky osmého desetiletí, ale stále usilují o životní formu, která závisí na pevném přidržování se Bible.“ (7. dubna 1974.)

Avšak jak se skutečně projevil jejich způsob života?

LIDÉ, KTEŘÍ HLEDAJÍ BOŽÍ VEDENÍ

Loni v létě se jejich způsob života obzvlášť projevil na oblastních sjezdech, které svědkové Jehovovi uspořádali pod mottem „Boží předsevzetí“. Jeden mladý muž, který právě projížděl Salt Lake City (Utah), rozhodl se, že kongres navštíví. To, co viděl a slyšel, učinilo na něj takový dojem, že přišel na každou část programu. Poslední den byl rozhodnut dozvědět se víc o Božím předsevzetí a vyjádřil přání žít v souladu s ním.

V Portlandu (Oregon) bydlela jedna zdravotní sestra proti stadiónu, kde byl uspořádán sjezd „Boží předsevzetí“. Slyšela odtud věci, které způsobily, že se šla podívat na stadión. Učinilo to na ni hluboký dojem. Když navštívila sjezd poslední dva dny, řekla: „Vím, že je to pravda.“

Na mnoho návštěvníků působilo, že zde byli lidé, kteří se opravdu chtěli dát vést všemohoucím Bohem. Reportér Jonathan Fear napsal o sjezdu v Torontu (Kanada): „Pro svědky Jehovovy je Bible návodem k životu, který přesně a doslova poslouchají.“ Noviny Courier-Post v Camdenu (New Jersey) napsaly: „Svědkové Jehovovi jsou vlastně badateli Bible.“

Měli reportéři oprávněné důvody, aby to řekli? Hal Davee podává zprávu o tom, co viděl a slyšel na stadiónu San Diego, kde se denně scházelo přes 30 000 osob: „Každý řečník podporoval své výklady stálým zdůrazňováním biblických textů . . . Snad poprvé v historii stadiónu četli všichni posluchači tiše biblické texty.“ Kdybys tam byl, došel bys asi k závěru, že jsou zde lidé, kteří hledají Boží vedení.

Od prvního dne vyzdvihoval sjezdový program důležitost opírat se o Boží slovo a ne o osobní názory. Bylo to vyjádřeno zvláště v přednášce „O kterou autoritu se opíráš, když mluvíš?“ Řečník prohlásil: „Bez ohledu na to, jaké máme postavení ve sboru, musíme všichni dbát, aby naše výroky souhlasily s Biblí.“

Na každém z 69 čtyřdenních sjezdů „Boží předsevzetí“ ve Spojených státech byl uveden tentýž program opírající se o Bibli. Dohromady navštívilo tyto sjezdy 891 819 osob, tedy každý průměrně 13 000 osob. Tyto zástupy lidí se scházely ve velkých stadiónech, závodištích a v přednáškových sálech. Tentýž program byl během času uspořádán v téměř každé zemi na světě. Již došly zprávy z 26 zemí mimo Spojené státy a ty ukazují, že bylo přítomno 793 397 osob.

Snad bys chtěl vědět, co přimělo tolik set tisíc lidí, aby se shromáždili na těchto velkých sjezdech. Co tam bylo možno vidět, slyšet nebo prožít, že byl o ně takový zájem? Více faktorů hrálo při tom svou úlohu.

VELKOLEPÉ BOŽÍ PŘEDSEVZETÍ

Především přitahuje svědky Jehovovy očekávání, že dostanou další poznání o Božím předsevzetí. Snad se zeptáš: Boží předsevzetí? Co se tím myslí?

Vzpomeň si, že jsme byli učeni, abychom se modlili: „Přijď tvé království. Staň se tvá vůle, jako v nebi, tak i na zemi.“ (Mat. 6:10) Ano, Bůh pojal předsevzetí, že zřídí království neboli panství, které vytvoří na zemi spravedlivé poměry. Ale jak? Bible vysvětluje: „A ve dnech těchto králů zřídí nebeský Bůh království, které nikdy nebude zničeno . . . Rozdrtí a ukončí všechna tato království a samo bude stát na neurčitý čas.“ — Dan. 2:44.

Svědkové Jehovovi tomu skutečně věří. Boží předsevzetí, jak bylo citováno z Bible, spočívá v tom, že Bůh zřídí království, na němž nebudou mít podíl žádné lidské vlády. Proto byl vhodný titulek v Milwaukee Journal: „KONEC JE BLÍZKÝ, ŘÍKAJÍ SVĚDKOVÉ“. V článku stálo: „Mezi přibližně 41 000 svědky Jehovovými, kteří se až do neděle scházeli na County stadiónu, vládne pocit naléhavosti.“

Představ si, co to znamená uvědomit si, že Bůh dá brzy zničit tento zlý svět a během času přemění zemi v ráj. Na základě toho, co učí Boží slovo, jsou svědkové Jehovovi zcela přesvědčeni, že se to stane brzy. (Žalm 37:9–11, 29; 1. Jana 2:17; Zjev. 21:3, 4) Hlavním důvodem, proč proudí k těmto sjezdům, je, že se chtějí dozvědět více o tomto velkolepém Božím předsevzetí.

PŘEŽÍT — KDY?

„Řídit svůj život podle Božího předsevzetí a přežít.“ Vzbuzuje to tvou pozornost? To bylo téma závěrečné přednášky sjezdu.

Řečník vysvětlil, že jeden svět skončil, když za Noemových dnů vody potopy zahladily zlý systém. „Konec přítomného světa bezbožných lidí je bezprostředně před námi,“ řekl. (Mat. 24:37–39; 2. Petra 3:5–7) Noe a jeho rodina přežili v arše, protože řídili svůj život podle Božího předsevzetí. Co podobného arše ochrání lidi během tohoto světa?

Řečník prohlásil, že je to místo znovuzřízeného pokojného vztahu k Bohu. Je to stav, kde panuje pravá duchovní krása, kde lze najít pokoj a křesťanskou bratrskou lásku. Krátce řečeno, je to duchovní ráj, do nějž Bůh zavedl své věrné ctitele v těchto „posledních dnech“ a který jim bude ochranou během konce světa. Proto archa znázorňuje tento duchovní ráj.

Avšak kde je možno nalézt tento duchovní ráj? Kde jsou lidé, mezi nimiž vládne bratrská láska? Reportérka Lenora Steadman napsala o tom do Star-Telegramu, který vychází ve Fort Worth:

„Něco je nápadného na kongresu svědků Jehovových zde ve Fort Worth, a není to jeho velikost, ačkoli jej navštívilo pozoruhodné množství 11 000 lidí z Texasu, Oklahomy a Louisiany.

‚A z jednoho člověka učinil všechny lidské národy, aby bydlely po celém povrchu země . . .‘ (Skut. 17:26)

Tento biblický text je živý, když člověk pozoruje pravé bratrství při náboženské slavnosti ve Will Rogers Memorial Center.

Mezi přítomnými jsou černí, hnědí, bílí a jiní.“ (20. července 1974)

Mezi svědky Jehovovými je možno skutečně vidět bratrství a lásku. V novinách Sun Tattler (Hollywood) bylo možno číst o sjezdu v Gulfstream Park na Floridě:

„Všude bylo vidět svědky Jehovovy, prostě oblečené, usměvavé a přátelské a skutečně se zdálo, že ve vzduchu je duch lásky.

Například zástupy lidí se pohybovaly plynule; nikdo se nemačkal a nestrkal. Žádný policista nebděl nad houfy lidí, kteří se smáli a vesele se bavili, když šli svou cestou.“ (12. července 1974)

Nebylo by možné, že Bůh tyto lidi ochrání naživu, aby tvořili jádro jeho zaslíbeného nového světa? Svědkové Jehovovi opravdu věří, že přežijí, až Bůh v blízké době ukončí přítomný svět. Avšak kdy přijde konec?

Spisy svědků Jehovových ukázaly, že podle biblické chronologie v polovině sedmdesátých let, jak se zdá, skončí 6000 let lidských dějin. V těchto spisech však nikdy nebylo řečeno, že potom přijde konec světa. A přece bylo okolo toho mnoho soukromých spekulací. Proto byla sjezdová přednáška „Proč nevíme o ‚tom dni a hodině‘ “ velmi aktuální. Bylo v ní zdůrazněno, že přesně nevíme, kdy Bůh přivodí konec. Víme pouze, že konec přijde během generace, na níž se splní znamení, o kterém Ježíš řekl, že bude zřejmé. (Viz Matouš, kapitoly 24, 25) Všechny náznaky ukazují, že splňování znamení začalo v roce 1914. Proto můžeme důvěřovat, že konec je blízko. „Nepochybujeme ani v nejmenším, že Bůh jej přivodí,“ prohlásil řečník. Proto musíme čekat a pozorovat, kdy nastane přesný čas. Do té doby budeme dále horlivě činní v Boží službě.

BOŽÍ SPRÁVA A JEHO KRÁLOVSTVÍ

Vrcholem bývá vždy přednáška, k níž je zvláště přizvána veřejnost. Svědkové Jehovovi se radují, když vidí, že tisíce návštěvníků uposlechnou vyzvání, aby se zabývali Božím předsevzetím. Minulý rok znělo téma přednášky „Lidské plány se hroutí — Boží předsevzetí se úspěšně splňuje“. V této přednášce byla obrácena pozornost na Efezským 1:10, kde je řeč o ‚Boží správě na plné hranici ustanovených časů‘, která bude lidstvu k požehnání. Co je tato ‚správa‘?

„Výrazem ‚správa‘ není míněno mesiášské království jeho Syna Ježíše Krista,“ objasnil řečník. Spíše se vztahuje na způsob, jak Bůh řídí a vede věci, na postup, který použije, aby přivodil jednotu. Prostředek, který Bůh používá pro „správu“ svých záležitostí, je království jeho Syna Ježíše Krista.

Boží království bylo též hlavním tématem jiné s napětím očekávané přenášky: „Králova svatební hostina v Božím předsevzetí“. Tato přednáška se zabývala podobenstvím u Matouše, 22. kapitola, které začíná slovy: „Nebeské království bylo přirovnáno k člověku, králi, který uspořádal svatební hostinu pro svého syna.“ Jakou úlohu hrají v království důstojně oblečení hosté? A kdy je odevzdáno pozvání k slavnosti, jak je popsáno v podobenství?

Důstojně oblečení hosté jsou — jak je ukázáno — ti, kteří budou vládnout s Ježíšem Kristem v Božím nebeském království. Původně byl pozván izraelský národ, s nímž Bůh v roce 1513 př. n. l. uzavřel smlouvu. (2. Mojž. 19:1–6) Ale když v roce 29 n. l. přišel čas, kdy měli být příslušníci tohoto národa povoláni k připravované hostině, přišli jen málokteří. Proto vycházelo od letnic 33 n. l. druhé pozvání. Když nepřišlo ani tentokráte dost Izraelitů, takže ještě zbyla místa, pozval Bůh místo nich v roce 36. n. l. nežidovské národy.

Řečník také vysvětlil, že muž, který při hostině neměl svatební oděv, nebyl ve skutečnosti vůbec pozván. Proto neznázorňoval ty, které Bůh pomazal svým duchem a kteří byli později nevěrní, nýbrž zdánlivé křesťany, které Bůh nikdy neuznal jako dědice království. Když čteme: „Je mnoho pozvaných, ale málo vyvolených“, nevztahuje se výraz „mnoho“ na pomazané křesťany, kteří byli ve velkém množství nevěrní. Spíše tito ‚mnozí‘ jsou Izraelité, kteří byli pozváni, aby zaplnili všechna místa při svatební hostině, ale z nichž uposlechlo pozvání jen „málo“, aby byli hodni být ‚vyvolení‘. „V Ježíšově podobenství také není nikde znázorněno,“ prohlásil řečník, „že neznámý počet pomazaných křesťanů byl nevěrný a prokázal se nehodným ‚Božího království‘ “.

Svědkové Jehovovi skutečně oceňují tyto hluboké přednášky o Božím slově. To však ještě není všechno, co je přitahuje k těmto sjezdům.

VYTOUŽENÉ SPRAVEDLIVÉ POMĚRY

Kdyby sis mohl vybrat životní prostředí, chtěl bys bydlet na klidném místě, kde by lidé byli přívětiví, ohleduplní a ochotní pomoci a kde bys věděl, že jsou poctiví a spolehliví? Patřil bys rád k čisté společnosti, v níž všichni dobrovolně spolupracují, aby šlo všechno hladce? A co kdybys mohl žít aspoň několik dní v takových poměrech?

Svědkové Jehovovi vědí, že je to možné — na sjezdech. A to je další důvod, proč se vážně snaží, aby byli přítomni. Vědí, že zde budou mezi tisíci důvěryhodnými bratry a sestrami, kteří mají o sebe upřímný zájem. Můžeš si představit, jak to působí? Časopis Globe and Mail napsal o účastnících kongresu v Torontu: „Jejich zjevné štěstí působí, že vně stojící se cítí skoro nesvůj.“ (27. července 1974)

A přece není s návštěvníky jednáno jako s vně stojícími. Proto se mnozí návštěvníci cítí v této společnosti dobře. Také se dá poznat, čím je umožněna tak dobrá atmosféra. Svrchu zmíněný torontský deník to nevědomky vysvětluje: „Když Bible něco odsuzuje, nenajdete svědka, který by to dělal.“

Na návštěvníky, kteří naslouchali sjezdovým přednáškám, to učinilo mocný dojem. Například v přednášce „Uč se nenávidět zlé“ bylo vysvětleno, že je sice důležité dělat dobré, ale to nestačí. Byli bychom pak stále ještě v nebezpečí, že se dopustíme bezpráví. Když si však vypěstujeme pravou nenávist ke zlému, vysvětlil řečník, ochrání nás tato nenávist, abychom se nedopustili zlého skutku. — Žalm 97:10.

Reportér, který podával zprávu o programu a účincích poučení, napsal: „V neděli se mluvilo o tématu ‚Zvyšovat citlivost svědomí‘. V tomto ohledu zde bylo něco přehnáno. Lidé pak odevzdávali v oddělení ztrát a nálezů haléřové mince.“ — Ledger-Star, Norfolk, 22. července 1974.

Avšak tato poctivost se opravdu vyplácí. Na kongresu v Los Angeles přišla jedna žena ze svědků Jehovových do oddělení ztrát a nálezů. Ztratila malou krabičku s pohlednicemi, která však byla odevzdána. Ulehčeně vydechla, když se podívala pod pohlednice a zjistila, že tři stodolarové bankovky tam ještě jsou.

Další dobrý dojem udělalo mnoho tisíc dobrovolných pomocníků, kteří se ujali všech potřeb sjezdových návštěvníků a kteří například umožnili, aby bylo syceno tak velké množství lidí. „Představte si, co to znamená nasytit 4000 lidí za jednu hodinu a dát každému vybrat mezi rybou, kuřátkem, vuřtem a salátem. To se stalo včera v poledne v zemědělské hale výstaviště v Allentownu, kde svědkové Jehovovi uspořádali oblastní sjezd“, stálo v allentownských novinách Morning Call.

Není pochyby, že by ses cítil dobře ve společnosti lidí, kteří se tak ochotně a velkoryse obětují pro druhé.

ZVLÁŠTNÍ BODY PROGRAMU

Skutečnou atrakcí oblastních sjezdů jsou dramata, předváděná v kostýmech, znázorňující události z biblických dob. Jsou nejen zábavná, ale také velmi poučná. Jeden předsedající dozorce svědků Jehovových k tomu poznamenal: „Pomocí dramat se poučení stává živé v myslích mých dětí. Rozdíl mezi čtením a prožitím biblické zprávy je tak velký, jak říká staré přísloví: ‚Obraz řekne více než tisíc slov.‘“

V minulém roce byla provedena tři dramata. V nejdelším z nich byly předvedeny důležité události ze života apoštola Pavla. Jakou horlivost, jakou vytrvalost a jakou víru projevil! Po tomto působivém představení se řečník zeptal: „Kdyby pravost tvé víry byla zkoušena tak jako Pavlova, byla by stálá?“ Všichni cítili, že o tom musí uvažovat.

Jiné drama líčilo, jak Izraelité přešli Rudé moře, jak si během svého čtyřicetiletého putování po poušti ustavičně stěžovali a jak dokazovali nedostatek víry. Důležité poučení, které je možno si z toho vzít, je shrnuto v Židům 3:12: „Dejte si pozor, bratři, aby se v některém z vás nevyvinulo zlé srdce postrádající víry, které se odtahuje od živého Boha.“ Třetí půlhodinové drama ukazovalo, že máme poslouchat jen správnou autoritu: Jehovu Boha a jeho právoplatné zástupce. Drama se opíralo o události v 1. Královské, 13. kapitole.

Na velkých sjezdech panuje také vždy napjaté očekávání, že budou vydány nové publikace. Minulý rok bylo očekávání splněno. V angličtině a němčině byly uveřejněny dvě nové 192-stránkové knihy. Jedna s názvem „Boží ‚věčné předsevzetí‘ nyní slavně uskutečňováno k blahu lidí“ je studována ve sborech svědků Jehovových. Druhá, „Končí vše dnešním životem?“, je jistě užitečnou pomůckou, aby mohlo být vysvětleno Boží předsevzetí tisícům lidí, kteří hledají pravdu.

STÁLE VÍCE OCEŇOVAT BOŽÍ PŘEDSEVZETÍ

V minulém létě veřejně projevily desetitisíce lidí křtem ve vodě, že opravdu milují Boha a že se mu oddávají, aby mu sloužili. Pouze ve Spojených státech bylo pokřtěno 22 760 osob.

Mnozí křtěnci přesáhli věk 90 let a to dokazuje, že nikdo není příliš starý, aby se nemohl změnit. Také dřívější duchovní jiných církví byli pokřtěni. Někteří uchazeči o křest se kdysi zabývali prostitucí; mnozí bývali dříve požívači drog, alkoholiky, smilníky, cizoložníky a zloději, ale všichni před křtem změnili svůj život.

Dojemná scéna se udála na kongresu v Baton Rouge (Louisiana). Po několik měsíců svědkové Jehovovi studovali Bibli s vězni v městě Angole. Mnozí z těchto mužů udělali pokroky v biblickém poznání a udivili vězeňské dozorce radikální změnou svého chování. Osmi bylo proto dovoleno, aby navštívili kongres v Baton Rouge. Byl to dojemný okamžik, když tito muži vystoupili z vozu s řetězy na nohou a pouty na rukou a byli vedeni dovnitř, aby mohli zaujmout místo společně s jinými uchazeči o křest.

Stále více lidí na celém světě projevuje zájem o Boží předsevzetí. Jak je tomu s tebou? Navštiv shromáždění svědků Jehovových a sám se přesvědč, nebudeš-li mít stejný dojem jako Thomas P. Harris, ředitel kongresové a turistické komise ve Springfieldu (Illinois), který napsal, když dostal takové pozvání:

„Byl to opravdu v mnohém ohledu zážitek vzbuzující nadšení . . . Spoluprací, laskavostí, ohleduplností, dobrým plánováním a sebeovládáním bylo umožněno, že všichni měli z programu velký užitek . . . Doporučil bych každému, kdo chce zažít událost, která stojí za to, aby navštívil sjezd, uspořádaný v jeho zemi.“