Chráněni vírou a nadějí
„[Kristus] byl zjeven . . . , aby vaše víra a naděje byla v Bohu.“ — 1. Petra 1:20, 21.
1. Jak se dotýká všech lidí otázka, zda dnešním životem vše skončí?
SKONČÍ vše dnešním životem? Tato otázka se týká všech dnes žijících lidí; mnozí se jí vážně zaměstnávají, a odpověď, kterou přijímají, má potom hluboký vliv na jejich další život. Každý rok desetitisíce lidí poznávají, že správná odpověď jim přináší pravou radost a dává jejich životu smysl a účel. Na druhé straně miliony lidí — protože přijali nesprávnou odpověď — jsou vykořisťovány a vedou život, který je velmi málo uspokojuje.
2. Proč není názor evolucionistů na život uspokojivý?
2 Pomysli na evolucionistu. Pro něho je tento život vším. Co mu to však poskytuje? Evoluce nemůže vysvětlit, proč se zhoršují světové poměry, ani mu nemůže dát řešení životních problémů, kterým musí čelit. A nemá naději pro budoucnost. Evoluce mu dává jako jedinci pouze vyhlídku, že zemře a bude pak navždy mrtev.
3, 4. Co ukazuje, že mnozí zdánlivě náboženští lidé nemají skutečně víru a naději?
3 A jak je tomu se členy náboženských společností, které neučí Boží slovo nebo v nejlepším případě pouze předstírají, že to činí? Jsou na tom lépe? Mají pravou víru a pevně založenou naději. Jak víš, je mnoho lidí, kteří tvrdí, že jsou věřícími, a přece jsou tak hmotařsky založeni jako ti, co prohlašují, že nemají žádné náboženství. Žijí pouze pro přítomnost. Touží po tom, aby vydělávali peníze, aby mohli pohodlně žít. K dosažení svého cíle snad obětují své zásady a nedbají o blaho svých spoluobčanů, ale nakonec cítí výčitky svědomí. Mnozí členové těchto organizací nevěří opravdu tomu, co jejich církev učí. Přesto se pevně drží tradice, protože se nechtějí lišit od druhých. Platí dokonce těžce vydělané peníze za obřady, které předpisuje jejich náboženství, ale přitom nevěří, že mají nějakou cenu.
4 Co však, když je někdo jiný? Dejme tomu, že skutečně věří, co učí jeho náboženství, a přizpůsobuje své naděje této víře. K čemu to ale všechno je, jestliže se neučil pravdě? Nevědomky staví celý život na omylech a to musí vést ke zklamání.
5. V jakém postavení jsou ti, jejichž víra a naděje spočívá na Bibli?
5 Pouze pravda obsažená v Božím slově může být pro lidstvo trvalým užitkem. Boží slovo poskytuje základ pro pravou víru. (Srovnej Řím. 10:5–15.) Nevyžaduje lehkověrnost, to je, nevyžaduje ochotu věřit něčemu, k čemu chybí důkazy. Naopak, obsahuje dostatek důkazů, které mohou být základem naší víry. Proto praví křesťané vědí, že Jehova je pravý Bůh, že Bible je jeho slovo a že naděje založená na jeho slibech nikdy nezklame. (Joz. 21:45) Jsou přesvědčeni, že Bůh, jak to zaslíbil, brzy zničí přítomný zlý systém věcí a promění naši zemi v nádherný ráj. (Zjev. 11:18; 21:3, 4) Pevně věří, že pod svým královstvím vzkřísí prostřednictvím svého Syna mrtvé a pomůže poslušným lidem, aby se stali dokonalí. (Jan 5:26–29) Jsou přesvědčeni, že Bůh se již nyní stará o své služebníky. (1. Petra 5:6, 7) Toto přesvědčení, spočívající na Božím slově, ochraňuje Jehovovy oddané služebníky před zklamáními, která by jim přinesl život bez víry a naděje.
CHRÁNĚNI PŘED HMOTAŘSTVÍM
6. Proč by neměli Jehovovi oddaní služebníci považovat svou víru a naději za něco samozřejmého, jak to ukazuje Azafův případ?
6 I když praví křesťané mají takovou víru a naději, nesmějí nikdy zapomenout, že kdyby byli nepozorní, mohli by se nakazit hmotařským smýšlením světa. Jejich víra by mohla zeslábnout a jejich naděje ochabnout. To se stalo muži jménem Azaf, který žil před mnoha staletími. Viděl, že se zlým dobře daří, a to jej zbavovalo radosti. Azaf napsal o svých pocitech:
„Pokud jde o mne, mé nohy málem odbočily, mé kroky téměř sklouzly. Neboť jsem začal závidět vychloubačům, když jsem vídával ten pokoj zlých. Neboť nemají smrtelné bolesti; a jejich břicho je tučné. Nemají ani nesnáze smrtelného člověka a nejsou stíháni pohromami tak jako jiní lidé. Proto jim domýšlivost sloužila za náhrdelník; násilí je zahaluje jako nějaká část oděvu. Jejich oko se vyvalilo otylostí; předčili představy srdce. Posmívají se a mluví o tom, co je špatné; povýšeným způsobem mluví o podvádění. Vložili svá ústa až do samých nebes, ano, i jejich jazyk obchází po zemi . . . A řekli: ‚Jak se to Bůh dověděl? A je skutečně poznání u Nejvyššího?‘ Hle, to jsou ti zlí, kteří jsou bezstarostní na neurčitý čas. Rozmnožili své prostředky k živobytí. Jistě je to marné, že jsem očistil své srdce a že si myji ruce v samotné nevinnosti“. — Žalm 73:2–9, 11–13.
7, 8. a) Co bylo špatného na Azafově uvažování? b) Co je pravým pramenem štěstí?
7 Azafovo uvažování bylo nebezpečné. Ztratil se zřetele skutečnost, že pravé štěstí a spokojenost nezávisí pouze na blahobytu. Smýšlel jako ti, kteří nesloužili Jehovovi Bohu. Jak sám říká: „To jsou ti zlí.“ — Žalm 73:12.
8 Nesprávnost Azafova myšlení je dále zdůrazněna v Žalmu 144. V tomto žalmu opakuje David, co říkají zlí: „Naši synové jsou jako rostlinky dorostlé ve svém mládí, naše dcery jsou jako rohové sloupy vyřezávané v palácovém slohu, naše sýpky jsou plné a poskytují jeden druh plodin za druhým, naše stáda drobného dobytka se zvětšují po tisících, deset tisíckrát na našich ulicích. Náš hovězí dobytek je obtížen břemeny, nestrhá se, nepotrácí, a na našich veřejných náměstích není křik. Šťastný je lid, jemuž se právě tak děje!“ Mohlo by se to stát. Ale je hmotný blahobyt zdrojem štěstí? Ne, život může být vzdor blahobytu bez smyslu a účelu. Pravé štěstí spočívá v něčem jiném. V poslední části 15. verše se mění mluvčí; tam David upozorňuje, co vede k pravému štěstí: „Šťastný je lid, jehož Bohem je Jehova!“ (Žalm 144:12–15) Díváš se také tak na život? Jistě, dobrý vztah ke stvořiteli přináší štěstí.
9. a) Co ochránilo Azafa, že svým špatným uvažováním nebyl zcela přiveden ke klopýtnutí? b) Jak se nyní díval na svůj vztah k Jehovovi?
9 Azaf by byl málem klopýtl, protože si nevšímal tohoto nejdůležitějšího vztahu, ale přece se vzchopil. I on, jako žalmista David, poznal, že dobrý vztah k Jehovovi znamená víc než cokoli jiného. Co způsobilo, že Azaf změnil svůj názor? Když poznal, že jeho myšlení bylo nesprávné, šel do svatyně. Tam ve shromáždění Jehovova lidu začal poznávat, že zdánlivý blahobyt zlých má jen krátké trvání, zatímco dobrý vztah k Bohu vede k trvalému požehnání, a to i hmotnému. (Žalm 73:15–22; 72:16) Z plnosti vděčného srdce řekl pak Azaf Bohu slova zaznamenaná v Žalmu 73:23–28:
„Jsem však ustavičně s tebou; uchopil jsi mou pravici. Svou radou mě povedeš a potom mě dokonce přivedeš ke slávě. Koho mám v nebesích? A kromě tebe nemám žádné jiné potěšení na zemi. Můj organismus a mé srdce selhaly. Bůh je skála mého srdce a můj podíl na neurčitý čas. Neboť hle, právě ti, kteří se od tebe vzdalují, zahynou. Jistě umlčíš každého, kdo tě nemravně opouští. Pro mne však, pro mne je dobré přibližovat se k Bohu. Svrchovaného Pána Jehovu jsem učinil svým útočištěm, abych oznamoval všechny tvé skutky.“
10. Jak má křesťan smýšlet o hmotném majetku a jak jej správný názor chrání, aby neztratil Jehovovu přízeň?
10 Jsi-li oddaný křesťan, smýšlíš tak o svém vztahu k Jehovovi? Všichni bychom tak měli smýšlet. Může se stát, že se někteří z nás dají ovlivnit hmotařským myšlením světa? Kladou získání hmotného majetku na první místo, zatímco předstírají, že slouží Bohu? Takové jednání by jistě poškodilo jejich vztah k Bohu, od něhož závisí jejich život. Ježíš Kristus vyjádřil pravdu: „I když někdo má nadbytek, přece jeho život nevyplývá z jeho majetku.“ (Luk. 12:15) Apoštol Jan napsal pod inspirací: „Svět pomíjí a stejně i jeho žádost, ale kdo činí Boží vůli, zůstává navždy.“ (1. Jana 2:17) Je pravda, že hospodářské poměry ve světě jsou dosti nejisté; může být obtížné starat se o rodinu. Avšak když máme víru a naději, které jsou obrácené k Jehovovi, budeme ochráněni od pokušení klást svou službu Bohu na podřadné místo v životě. Bez ohledu na to, jak se vyvinou události, budeme moci s důvěrou hledět do budoucnosti, protože víme, že Bůh se stará o své věrné služebníky. Slíbil: „Rozhodne tě neopustím a rozhodně tě nezanedbám.“ — Žid. 13:5; Mat. 6:25–34.
CHRÁNĚNI PŘED PŘÍMÝM VLIVEM DÉMONŮ
11. Kam se obrátil král Saul, když se snažil poznat budoucnost?
11 Lidé ze světa, kteří nemají takovou víru, hledají často vedení z pramenů, které jen zhorší jejich situaci. To učinil Saul, král starého Izraele. Protože hřešil před Jehovou, Jehova mu neodpovídal, když se jej ptal. Saul řekl: „Bůh sám se ode mne vzdálil a již mi neodpověděl ani prostřednictvím proroků, ani pomocí snů.“ Před bitvou s Filištínskými hledal Saul zoufale nějakou radu. (1. Sam. 28:15) A tak místo aby pokorně prosil Jehovu Boha o odpuštění, obrátil se o pomoc ke spiritismu. Vyptával se média duchů, i když to zapovídal Zákon, který byl jako Izraelita povinen dodržovat. — 3. Mojž. 19:31; 20:6; 1. Sam. 28:8.
12. Dostal Saul útěchu a radu, kterou hledal, tím, že se ptal média duchů, a jaký byl pro to důvod?
12 Přineslo mu však jeho počínání útěchu a radu, kterou hledal? Vůbec ne. Dostal temné poselství. Jak na něj působilo, nám říká biblický zápis: „Saul náhle padl celou svou délkou na zem a dostal velký strach.“ (1. Sam. 28:20) Jistě svým činem nezlepšil svou situaci. Řekl sice spiritistickému médiu, že chce mluvit s prorokem Samuelem, ale věděl, že Samuel je mrtev a nemůže mluvit. Skutečnost, že Boží zákon odsuzoval mluvení s mrtvými jako něco ohavného, měla být Saulovi důkazem, že zdánlivé spojení s mrtvým skrze média duchů je jen podvodný klam zlých duchovních mocí. — 5. Mojž. 18:10–12.
13. Proč není člověk bezpodmínečně chráněn svým biblickým poznáním, aby nepadl do léčky jako král Saul?
13 Někdo snad ví, co říká Bible o těchto věcech, ale reklama, která je věnována okultním zvykům, může dráždit jeho zvědavost. Může slyšet o někom, kdo prý přesně předpovídá budoucnost. Nebo snad poznal různé možnosti předpovídání: abecední tabulky, MSV [mimosmyslové vnímání], astrologii, křišťálovou kouli a podobné věci. Jeho okouzlení může být tak velké, že si přeje poznat, zda tyto věci opravdu působí. Může mít přání „aspoň jednou to zkusit“.
14. Co se může stát někomu, kdo se zabývá okultismem?
14 Je to moudré? Zcela jistě ne. Jeho zvědavost může vést k tomu, že jej začnou démoni obtěžovat. Nadpřirozené jevy jej mohou v noci olupovat o spánek a jeho dny naplňovat hrůzou. Začíná slyšet zvláštní hlasy, které mu našeptávají, aby zabil sebe nebo někoho jiného. To není jen pouhé zdání. Historie takových případů dokazuje, že se to skutečně stalo.
15, 16. Jaký je Jehovův názor na okultní zvyky?
15 Jestliže opravdu věříme v Boží slovo, nepřipustíme, aby v naší mysli vznikla nevhodná zvědavost na okultní zvyky, a to bude pro nás ochranou. V Jehovových očích to nejsou maličkosti. K ochraně Izraelitů, aby nebyli podváděni a netrpěli škodu od zlých duchů, učinil předpovídání proviněním, které zasluhuje smrt. Boží slovo říká: „Nezachováš čarodějnici naživu.“ (2. Mojž. 22:18) „Muž nebo žena, v nichž se projeví duch média nebo duch, který předpovídá, ti by měli být zcela jistě usmrceni.“ — 3. Mojž. 20:27.
16 Změnil Jehova svůj názor na média, kouzelníky a jasnovidce? Naprosto ne. Božský rozsudek proti všem, kteří provádějí spiritismus, ještě trvá. Zjevení 21:8 je počítá mezi ty, kteří zaslouží odsouzení k „druhé smrti“. To znamená věčnou smrt, z níž není návrat. Kdyby tedy ten, kdo se těmi věcmi zabýval, chtěl činit Boží vůli, musel by nyní vše odstranit ze svého života.
17. Co mají udělat lidé s okultními předměty, pokud hledají Boží přízeň?
17 Dbejte na to, aby nebylo ve vašem domově nic, co souvisí se spiritismem. Napodobujte příklad těch, kteří přijali v Efezu pravé uctívání a o nichž mluví Skutky 19:19: „Mnozí z těch, kteří pěstovali magická umění, snesli své knihy a spálili je přede všemi.“ I když to byly drahé knihy, věřící Efezané je nelitovali a spálili je.
18. Co ukazuje rozšíření okultismu v křesťanstvu o jeho náboženských vůdcích?
18 Všeobecný vzrůst zájmu o okultismus v křesťanstvu poukazuje na to, že jeho náboženští vůdcové zklamali. I takzvaní vzdělaní lidé se dotazují jasnovidců, zabývají se astrologií, nosí talismany a v některých částech země hledají uzdravení u „medicinmanů“, kteří vyvolávají falešné bohy. Většina těchto lidí by byla velmi překvapena, kdyby se dozvěděli, že to všechno Bible odsuzuje. Nikdo jim neřekl, co o tom říká Boží slovo. Jejich duchovní je tomu neučili, a proto je vystavili nebezpečí, že budou napadeni démony.
CHRÁNĚNI PŘED PROPADNUTÍM STRACHU ZE SMRTI
19. Jaký působivý prostředek používá satan podle Židům 2:14, 15, aby ovládl lidi?
19 Satan nevykonává moc nad lidmi jen prostřednictvím démonů, nýbrž ovládá je ještě jiným působivým prostředkem: strachem ze smrti. Povšimněme si, co o tom říká Židům 2:14, 15. Mluví se zde o Ježíši Kristu, který jediný je s to, aby „zničil toho, který má prostředek k způsobení smrti, to jest ďábla“. Dále tam čteme, že Ježíš může „osvobodit všechny ty, kteří byli pro strach ze smrti po celý svůj život podrobeni otroctví“.
20. Znázorni, jak satan využil strachu před násilnou smrtí, aby držel lidi v otroctví.
20 Není pochyby, že lidé mají všeobecně strach, aby předčasně, násilným způsobem neztratili život. To je způsob smrti, o němž mluví tento biblický text, a satan ďábel plně využívá strachu před smrtí. Je to prostředek, kterým nutí lidi, aby konali jeho vůli. Příkladem jsou události, které se odehrály v našem století. V nacistickém Německu se mnozí lidé báli následků, kdyby neposlouchali rozkazy nadřízených. Báli se, že by mohli být popraveni. Proto umlčeli hlas svědomí a dopustili se hrozných zločinů proti lidskosti.
21, 22. Co osvobozuje Jehovovy oddané služebníky od přílišného strachu, že ztratí násilným způsobem život?
21 Naše víra a naděje v Boha nás mohou chránit před tím, že bychom ustoupili od toho, co známe jako správné; tím bychom znásilnili své svědomí a ztratili Boží přízeň. Nemáme důvod k přílišné bázni, protože víme, že Jehova nás miluje a náš život je u něho cenný. Všimněme si utěšujících slov Ježíše Krista: „Moji přátelé, nebojte se těch, kteří zabíjejí tělo a potom již nemohou udělat nic víc. Ale ukáži vám, koho se máte bát: Bojte se toho, který, když zabije, má moc uvrhnout do gehenny. Ano, říkám vám, toho se bojte. Což se neprodává pět vrabců za dva peníze nepatrné ceny? A přece žádný z nich není před Bohem zapomenut. A dokonce i vlasy na vaší hlavě jsou sečteny. Nebojte se, jste cennější než mnoho vrabců.“ — Lukáš 12:4–7.
22 Lidé mohou zabít tělo, ale nemohou navždy zničit duši. (Mat. 10:28) Co však je v tomto případě „duše“? Je to oprávnění být živou bytostí, které uděluje Bůh člověku. Lidé nemohou zabránit, aby člověk opět ožil, protože jej nemohou vyloučit z Božího opatření. Ti, kdo se tedy nedají přemoci strachem ze smrti a zachovají ryzost, i když jim je vzat život, žijí z Božího stanoviska dále. Jehova ochrání jejich oprávnění na život. Nezapomene ani na maličkosti. Zapamatuje si jejich osobnost, jejich duševní vzrůst a životní zkušenosti. A to vše obnoví při vzkříšení. — 2. Kor. 1:8, 9.
23. Jak nás může posilovat naše víra a naděje, když nám hrozí smrt?
23 Víra, že Bůh podle svého slibu vzkřísí mrtvé, nás posiluje v rozhodnutí jednat správně, i když by to pro nás znamenalo smrt. Víra nám umožňuje pochopit, že věčný život, z něhož se budeme těšit po vzkříšení z mrtvých, je mnohem cennější než několik let nynějšího života. Chrání nás, abychom nedávali v sázku možnost získat věčný život. Tak působila víra u mužů starých dob. O nich je psáno v dopise Židům: „Byli mučeni, protože nepřijali vysvobození nějakým výkupným [nedělali kompromisy v tom, co je správné], aby mohli dosáhnout lepšího vzkříšení.“ — Žid. 11:35.
24. Co byl Ježíš schopen vytrpět pro svou víru?
24 Ježíš Kristus byl s to zachovat dokonalou ryzost, protože měl neotřesitelnou víru v Jehovovu schopnost vzkřísit jej a odměnit. A co vše musel vytrpět! Bylo mu spíláno, byl políčkován, tlučen pěstmi, popliván, bičován a nakonec přibit na kůl, aby zemřel jako nejhorší zločinec. A přece Ježíš Kristus nikdy nezakolísal. Nikdy neztratil z očí odměnu. Jaký nám dal příklad, který posiluje víru! V Židům 12:2, 3 čteme: „Pro radost, jež mu byla předložena, vytrpěl mučednický kůl, pohrdl pohanou a posadil se po pravici Božího trůnu. Vskutku, důkladně si povšimněte toho, jenž snesl od hříšníků proti jejich vlastním zájmům takový odpor, abyste nezemdleli a neochabli ve svých duších.“
25. Jaké přednosti má člověk, když žije v souladu s pravdou, že dnešním životem všechno nekončí?
25 Dnešním životem opravdu všechno nekončí. Kdo žije v souladu s touto skutečností, vyhne se marnému, prázdnému životu, který vedou hmotařští lidé. Ani možnost smrti nemůže zkalit naši životní radost a způsobit, abychom se dívali do budoucnosti se zoufalstvím a s nejistotou. Buď Bohu dík, že umožnil těm, kteří upřímně hledají pravdu, aby měli spolehlivou naději a pevnou víru!