Usilovat o spokojený život
1. Proč dnes miliony lidí nenacházejí pravé uspokojení v životě?
VELKÝ počet obyvatelů země nenachází v životě pravé uspokojení. Mnozí jsou zotročeni falešnými náboženskými naukami o smrti a mrtvých. Jiní se dávají přemoci pocity beznaděje a zoufalství. Miliony lidí nutně potřebují osvobození, aby mohli začít vést život, který by je opravdu uspokojil. Uvažuj:
2–4. Jak působí víra o stavu mrtvých na členy nekřesťanských náboženství?
2 Takřka v celé Asii a v určitých částech Afriky věří miliony lidí, že musí po celý svůj život uctívat zemřelé předky. Před rodokmenem svých zemřelých příbuzných pálí kadidlo, modlí se, kladou květiny, a dokonce obětují potravu. Proč to dělají? Byli učeni, že takové uctívání umožní zemřelým, aby měli na onom světě radostný život, a zabrání, aby se nestali nepřátelskými duchy.
3 Zvláště při smutečních slavnostech a pohřbu nelitují pozůstalí žádné výlohy, aby zemřelým pomohli. V některých krajích Asie se spalují domečky nebo jiné předměty vyrobené z papíru, které někdy stojí sta nebo tisíce dolarů, aby se pomohlo duchům zemřelých.
4 Základem těchto zvyků je víra v očistec. Věří se, že po smrti člověka bloudí jeho duše po dva roky v očistci a potřebuje pomoc, aby přišla do nebe. Oběti papírových předmětů mají ukázat, že mrtvý vedl dobrý způsob života a že má k použití vše, co potřebuje na onom světě. Mnozí Orientálci věří, že tím bude jeho duše rychleji osvobozena z očistce.
5. Co činí mnozí lidé křesťanstva v naději, že zkrátí čas v očistci sobě a svým milým?
5 Je tomu v křesťanstvu jinak? Vlastně ne. Po staletí platí jak bohatí tak i chudí mnoho peněz církvím v naději, že tím zkrátí sobě i svým milým čas v očistci. O těchto zvycích píše Corliss Lamont ve své knize Iluze nesmrtelnosti (str. 17, 18, angl.):
„Od časného středověku dostávala katolická církev za udělování odpustků od bohatých i chudých ohromné sumy. Tyto odpustky, udělované proti zaplacení, jako almužny nebo jiný druh oběti, ruší částečně nebo úplně trest v očistci, který by musela vytrpět vlastní duše nebo duše zemřelého příbuzného či přítele . . . Ruská ortodoxní církev těmito přímluvami ve prospěch mrtvých nashromáždila nesmírné bohatství. Brala ustavičně peníze nejen od dělníků a rolníků, kterým záleželo na tom, aby byl zmírněn Boží trest, ale i šlechta a horní vrstvy zakládaly kláštery a kostely s podmínkou, že po jejich smrti budou denně pronášeny modlitby za jejich duše.“
6. Co mohou podle názoru mnohých lidí udělat mrtví živým?
6 Velmi rozšířena je také víra, že živí potřebují ochranu před mrtvými. V mnoha částech Afriky, když rodina je stižena nemocí, když dítě zemře, nedaří se obchodu nebo když se stane jiná nehoda, člověk se jde ihned radit s fetišistickým knězem. Ten obyčejně řekne, že mrtvý člen rodiny byl uražen. Je dotazována věštírna a jsou předepsány oběti. Za tyto služby žádá kněz přirozeně mnoho peněz. Dostane také maso obětního zvířete.
7, 8. Co říká Bible o stavu mrtvých?
7 Pravda Božího slova přináší osvobození od zotročujících bludů. Bible jasně ukazuje, že duše umírá a že po smrti těla nic nepřežívá, co by pokračovalo ve vědomé existenci. (Ez. 18:4, 20) Není třeba se bát mrtvých. Kazatel 9:6 o nich říká: „Také již zanikla jejich láska a jejich nenávist a jejich žárlivost a na neurčitý čas již nemají podíl na ničem, co se má dělat pod sluncem.“
8 Z téhož důvodu živí nemohou pomáhat mrtvým. Ti se navrátili do neživého prachu. (1. Mojž. 3:19; Žalm 104:29) Protože nejsou živí, nemají vědomí, nemohou být prostě na nějakém místě trvalého nebo dočasného trápení. Boží slovo v Římanům 6:7 jasně říká: „Kdo zemřel, byl osvobozen od svého hříchu.“ To by nebyla pravda, kdyby člověk byl po smrti dále za své hříchy trestán. Nebyl by tedy osvobozen, musel by stále za ně platit.
9, 10. Co přiznávají teologové křesťanstva o lidské duši, pekle a očistci?
9 Učení lidé křesťanstva vědí, co Bible říká o stavu po smrti. Ve své teologické literatuře připouštějí, že Bible neučí o nesmrtelnosti lidské duše a že tato i jiné nauky jsou výplodem pohanské řecké filozofie. Profesor Douglas T. Holden napsal: „Křesťanská teologie je tak promísena řeckou filozofií, že vychovala jedince, kteří myslí z devadesáti procent řecky a z deseti procent křesťansky.“ (Z knihy Mrtví nebudou mít žádnou moc, str. 14, angl.) Francouzský teolog Oscar Cullmann označuje nauku o nesmrtelnosti duše za „jedno z největších nedorozumění křesťanstva“. — Z knihy Nesmrtelnost duše, nebo vzkříšení mrtvých?, str. 15, angl.
10 O myšlence věčného trápení v ohnivém pekle napsal katolický časopis Commonweal (15. ledna 1971, str. 370): „Pro mnohé lidi i filozofy odpovídá peklo potřebě lidské fantasie — něco jako opak ježíška . . . Kdo ze spravedlivých by nechtěl vidět, že nespravedliví jsou náležitě potrestáni? A když ne v přítomném životě, tak aspoň v budoucnu? Avšak tento názor není slučitelný s Novým Zákonem, který zve lidi, aby žili a milovali.“ K nauce o očistci Nová katolická encyklopedie upřímně přiznává: „Katolická nauka o očistci je založena na tradici a ne na Svatém písmu.“ — Sv. 11, str. 1034, angl.
11, 12. a) Proč je možno právem říci, že duchovní křesťanstva rozšiřují ‚démonské učení‘? b) Jakým způsobem vykořisťovali duchovní křesťanstva lidi?
11 Učí se však tyto myšlenky skutečně v kostelích? Říkají náboženští vůdcové svým sborům, že duše umírá, že nauka o věčném trápení v ohnivém pekle odporuje duchu křesťanství a že víra v očistec není založena na Bibli? Nebo rozšiřují duchovní křesťanstva ve své většině ‚démonské učení‘? (1. Tim. 4:1) Je tento úsudek příliš přísný? Nejsou snad v křesťanstvu učenci, kteří přiznávají, že takové nauky jsou falešné? A jestliže duchovní setrvávají na učení nauk, o nichž vědí, že jsou falešné, nenapodobují toho, o kterém Ježíš mluvil jako o ‚otci lži‘? (Jan 8:44) A navíc nezrcadlí nauka o věčném trápení chorobné, zvrhlé a kruté smýšlení démonů?
12 Bible říká: „Bůh je láska.“ (1. Jana 4:8) Ale nauky o pekle a očistci jej zcela špatně představují. Zastánci těchto nauk se tudíž rouhají Bohu. Touto cestou tedy získaly náboženské organizace velké sumy peněz; předstíraly falešné skutečnosti. Místo aby utěšovaly vdovy a sirotky v jejich zármutku, mnozí náboženští představitelé je bezcitně vykořisťovali, když přijímali peníze za bezcenné obřady. To bylo zvlášť kruté k chudým, kteří mohli peněz použít na životní potřeby.
13. Proč není omluvy pro duchovní křesťanstva, kteří rozšiřovali falešné nauky?
13 I když někteří duchovní nejsou obeznámeni s biblickými důkazy, vlastně by je měli znát. Předstírají, že oznamují Boží poselství, a proto jsou povinni znát, co říká Bible. Jistě zcela přesně vědí, že vše, co dělají a říkají, může hluboce ovlivnit životy těch, kteří se od nich dávají poučit. To by je mělo přimět, aby přísně dbali na to, čemu učí. Každé falešné zastupování Boha může lidi odvrátit od pravého uctívání, a to k jejich vlastní škodě.
14. Jaké otázky si můžeme klást, když myslíme na to, jak falešné náboženství špatně zastupovalo Boha a vykořisťovalo lidi?
14 Co si myslíš o tom, jak falešné náboženství vykořisťovalo lidi a špatně zastupovalo našeho stvořitele? Chceš vidět Boží jméno očištěné od potupy, která na ně byla nakupena učením falešných nauk? Chtěl bys, aby bylo učiněno všechno pro osvobození poctivě smýšlejících lidí, kteří jsou ještě zotročeni náboženskými falešnými naukami? Jsi ochoten odhalovat náboženské bludy? To je jistě přání každého oddaného služebníka Jehovy Boha.
VYSVOBOZENÍ ZE ZOUFALSTVÍ
15. Proč ještě nevedou spokojený život mnozí, kteří prohlédli vykořisťování falešným náboženstvím?
15 Dnes je jistě mnoho lidí, kteří poznali, že falešné náboženství jen využívá lidi. To však nestačí, aby je to učinilo svobodnými a pomohlo jim začít spokojený život. Proč ne? Protože jim ještě chybí pravá víra a naděje. Proto nejsou chráněni od škodlivého vlivu, který má vývoj světových událostí na jejich mysl a city.
16. Co se stalo ve světě a jaký postoj proto zaujali mnozí lidé?
16 Uvažujme chvíli, co se stalo: Miliony lidí padlo za oběť válkám, zločinům, nepokojům a hladu. Vzduch a voda, které jsou pro nás životně důležité, jsou ve znepokojivém rozsahu znečištěny. Život člověka je zřejmě ze všech stran ohrožen. A nic nedává skutečnou záruku, že lidstvo bude umět v blízké budoucnosti vyřešit své problémy. To vyvolalo beznaděj a zoufalství u mnoha lidí, kteří se již odvrátili od falešného náboženství. Pokud mohou vidět, dnešním životem všechno skončí. V Bibli je jejich smýšlení vhodně vyjádřeno. Říkají: „Jezme a pijme, protože zítra máme zemřít.“ — 1. Kor. 15:32.
17. Co dnes dělá mnoho lidí, aby unikli drsné životní skutečnosti?
17 Někteří se obracejí k alkoholu nebo drogám, aby uprchli drsné životní skutečnosti. Jiní se snaží najít únik z marnosti tím, že se poddávají sexuální nemravnosti. Pěstují smilstvo, cizoložství, homosexualitu a lesbickou lásku. Jak působí na lidi okolnost, že život je tak nejistý, popisuje Ignace Lepp ve své knize Smrt a její tajemství (str. 49, angl.): „Zdá se, že mnoho normálních lidí je dnes postiženo aspoň podvědomě strachem z kolektivní smrti. To je aspoň částečné vysvětlení zmatku naší doby, který se projevuje bezdůvodnými zločiny, vandalstvím, erotikou a zrychlením životního rytmu. Zdá se, že i moderní hudba a tance vyjadřují zoufalství lidstva, které již nevěří ve svou budoucnost.“ K čemu to vede, jsou-li lidé zanecháni v zoufalství a pak se snaží mu uniknout?
18–20. Jaké špatné následky má nemírné pití, zneužívání drog a nemravnost?
18 Ti, kteří se oddají alkoholu, mohou přechodně zapomenout na své starosti, ale obětují svou důstojnost a někdy v opilosti způsobí zranění sobě nebo druhým. A příští den shledají, že ke starostem, které již měli, mají ještě strašné bolesti hlavy. Kromě toho může alkoholismus vést k těžkým nemocem.
19 Ti, kdo se oddávají drogám, platí také vysokou cenu za pokus uniknout skutečnosti. Často si odnesou trvalé tělesné i duševní škody. A aby si mohli dovolit tak nákladný zvyk, mnozí se zapletou do krádeží nebo prostituce.
20 A jak je to s promiskuitou? Jsou šťastnější lidé, kteří pěstují pohlavní styk s různými partnery? Naopak, jejím plodem jsou často ohavné pohlavní nemoci, nežádoucí těhotenství, nemanželské dítě, potrat, rozbité manželství, trpká žárlivost, hádky a dokonce i vražda.
21, 22. Jaké dobré výsledky se dostavují, jestliže jsou uplatňovány biblické zásady?
21 Mnozí mají opravdu smutný osud. Potřebují naději a pravou víru, aby byli osvobozeni od zoufalství a problémů, které s tím souvisejí. Boží slovo jim může pomoci, chtějí-li je studovat a uplatňovat v životě. Takovou zkušenost mají Jehovovi křesťanští svědkové. Poznali, že uplatňování biblických zásad zlepší vztahy doma, v práci i v denním styku s druhými. (Řím. 12:17–21; 13:8–10; Ef. 5:22 až 6:4; 1. Petra 3:1–7) Přispělo to k tomu, že jejich život je již nyní šťastný a spokojený.
22 Znamená to, že člověk, který uplatňuje biblické zásady v denním životě, je imunní před problémy a tlaky světa? Ne, žije stále mezi lidmi, kteří nemilují spravedlnost. Může se však s životními problémy mnohem lépe vypořádat než ti, kteří se spoléhají na pouhý lidský rozum. Nezatrpkne pro bezpráví, které utrpí. Zná jeho příčinu a je pevně přesvědčen, že Ježíš Kristus pod královstvím brzy ukončí všechno, co odvádí od plné životní radosti. (2. Petra 3:11–13) Je chráněn, aby nepropadl beznaději a nezpůsobil si škodu zbytečnými pokusy uniknout jí.
23, 24. Jak by měly přednosti, které jsme získali pravým uctíváním, ovlivnit to, co děláme pro lidi ve svém okolí?
23 Bohu oddaní křesťané by měli mít proto z vděčnosti upřímné přání pomoci lidem ve svém okolí, aby začali žít životem, který uspokojuje. Musí se tudíž projevit jako osoby, o nichž Ježíš Kristus řekl u Matouše 13:23: „To je ten, který slyší slovo [o království] a pochopí jeho smysl a který skutečně nese ovoce a vynáší ten stonásobně, onen šedesátinásobně, jiný třicetinásobně.“
24 Jsi takovým člověkem? Jsi vděčný za ‚slovo o království‘ a jednáš podle toho? Pudí tě, abys vyhledával příležitosti a sdílel se s druhými o poselství o království, takže i oni se mohou již nyní radovat z nejlepšího způsobu života? Jestliže ano, pak můžeš být jistý Jehovovým schválením a požehnáním.
JE ZAPOTŘEBÍ PILNÉ ÚSILÍ
25. Proč je zapotřebí velké úsilí, abychom mohli skutečně vést spokojený život?
25 Toužíme-li vést život, který uspokojuje, musíme podstoupit velké úsilí. My lidé jsme hříšníci, a proto se musíme namáhat, abychom zkrotili své hříšné sklony. Nesmíme připustit, aby nás tyto sklony ovládly, protože bychom se stali otroky satana, vládce tohoto světa. (Jan 14:30; 2. Kor. 4:4) Věrný apoštol Pavel o sobě napsal: „Podmaňuji své tělo a vedu je jako otroka, abych potom, když jsem kázal jiným, sám nebyl nějak neschválen.“ (1. Kor. 9:27) Používal každý jemu přístupný prostředek, aby potlačil hříšné sklony a zvítězil nad nimi.
26. Co poukazuje na nesprávnost tvrzení duchovních křesťanstva, že víra v peklo vede lidi ke vhodnému chování?
26 Co způsobilo, že Pavel a jiní věrní Ježíšovi učedníci tak jednali? Mnozí duchovní křesťanstva tvrdí, že strach z trápení v pekelném ohni přiměje lidi, aby jednali správně. Avšak dějinné skutečnosti dokazují něco jiného. Hrozná inkvizice a krvavé křižácké války jsou důkazem, že největší krutosti byly páchány zastánci nebiblické nauky o pekelném ohni.
27. Z jakých pohnutek máme sloužit Jehovovi Bohu?
27 Sloužit Bohu ze strachu před trestem se nemá. Jehova Bůh chce, abychom jej uctívali z lásky. To si vždycky přál od svých inteligentních tvorů. Povšimněme si, k čemu Mojžíš vyzval Izraelity: „Předložil jsem ti život a smrt, požehnání a zlořečení; a ty si máš zvolit život, abys zůstal naživu ty i tvoji potomci, tím, že budeš milovat Jehovu, svého Boha, naslouchat jeho hlasu a lnout k němu; neboť on je tvůj život a dlouhost tvých dnů.“ — 5. Mojž. 30:19, 20.
28, 29. a) Proč máme dobrý důvod, abychom Jehovu milovali? b) Jak zdůrazňuje apoštol Petr tuto myšlenku ve svém prvním dopise?
28 Máme přirozeně dobrý důvod, abychom Jehovu ze srdce milovali a dokazovali svou lásku tím, že posloucháme jeho přikázání. Jehova se sám chopil iniciativy a projevil nám napřed svou velkou lásku. Jako hříšní lidé bychom nikdy nemohli získat jeho schválení na základě vlastní zásluhy. Jediná mzda, kterou zasluhujeme, je smrt. (Řím. 6:23) Jehova Bůh dal ve své nekonečné lásce za nás svého Syna, aby byly usmířeny naše hříchy a abychom mohli před ním získat spravedlivé postavení. To nebyla od Jehovy žádná maličkost. Hluboce miloval svého Syna, a přece připustil, aby podstoupil největší ponížení, dokonce potupnou smrt na mučednickém kůle. A Ježíš Kristus byl ochoten z lásky k lidem všechno snést. — Jan 10:17, 18.
29 To, co Jehova Bůh a Ježíš Kristus pro nás učinili, by mělo vzbudit v našem srdci vřelé přání žít v souladu s Boží vůlí. To je důležitá myšlenka, kterou zdůraznil apoštol Petr, když povzbuzoval své spoluvěřící: „Chovejte se s bázní [to je s posvátnou bázní, abyste se Jehovovi neznelíbili] během svého dočasného pobytu. Víte totiž, že jste byli osvobozeni ze svého neplodného způsobu chování — tradicí přijatého po předcích — nikoli porušitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, ale stalo se to vzácnou krví jakoby bezvadného, neposkvrněného beránka, totiž Krista. Byl sice předem znám před založením světa, ale byl učiněn zjevným na konci časů pro vás, kteří skrze něj věříte v Boha, toho, jenž jej vzkřísil z mrtvých a dal mu slávu, aby vaše víra a naděje byly v Bohu.“ — 1. Petra 1:17–21.
30, 31. Srovnej chování pravých křesťanů se způsobem života, který vedli dříve, než poznali pravdu.
30 Jsi opravdu vděčný za cenou oběť Ježíše Krista? Dokazuješ to tím, jak se chováš? Jednáš, jak je vhodné na lidi, kterým byla prokázána láska a pro které byla přinesena tak drahocenná oběť? Všichni bychom tak měli jednat. Proto byli v 1. Petra 1:14, 15 vyzýváni duchem zplození křesťané: „Jako poslušné děti se přestaňte utvářet podle žádostí, které jste ve své nevědomosti dříve měli, ale ve shodě s tím svatým, který vás povolal, staňte se i vy svatými v celém svém chování.“
31 Jestliže jsme Bohu oddanými křesťany, máme jistě užitek z Ježíšovy smírčí oběti. Proto bychom měli nenávidět život, který jsme vedli dříve, než jsme poznali pravou víru a pravou naději, když jsme ještě nerozuměli, co pro nás udělali Jehova Bůh a Ježíš Kristus. Ve své nevědomosti jsme žili jen svým vlastním zájmům. Udělali jsme, co jsme chtěli, pokud snad jsme nebyli zadržováni strachem z vrchnostenských mocí nebo strachem, že si ublížíme na zdraví, majetku nebo pověsti. Ale kolik z nás cítilo odpovědnost vůči svému stvořiteli a životodárci?
32. Co znamená, že Jehova je „svatý“?
32 Nyní však jsme obdrželi silný popud, abychom se snažili přizpůsobit se míře svatosti, kterou nám ukazuje náš milující nebeský Otec. Jehova Bůh je dokonale „svatý“, čistý, neposkvrněný. Je veskrze dobrý; u něho není ani nejnepatrnější stopa špatnosti nebo mravní zkaženosti. On je pramenem všech spravedlivých zásad a zákonů. — Přísl. 19:7–10; Žalm 119:137, 138, 160.
33, 34. Co je nutné, chceme-li poslouchat radu z 1. Petra 2:1?
33 Z lásky k němu bychom měli chtít se mu podobat. Měli bychom mít přání odložit každý sklon, který odporuje jeho svatosti. K tomu jsme povzbuzováni v 1. Petra 2:1, kde čteme: „Odložte tedy všechnu mravní špatnost a veškerý podvod a pokrytectví a závist a pomlouvání všeho druhu.“ Co to od nás vyžaduje?
34 V našem srdci by neměl převládat sklon k žádné formě špatnosti. Měli bychom zahnat i pouhou myšlenku, abychom ze sobeckého zisku oklamali druhé, ať už je to v maličkosti či ve velké věci. Měli bychom ovládat jakékoli pocity závisti, abychom nepřišli do nebezpečí podvádět nebo použít jiných nečestných prostředků k dosažení toho, co mají druzí. Také se chceme chránit, abychom o svých křesťanských bratrech nemluvili špatně nebo je nesnižovali v očích druhých nevhodnou kritikou či pochybnostmi o jejich schopnostech a pohnutkách. Cokoli mluvíme, mělo by být taktní, a druzí tím mají být budováni a ne zbavováni odvahy. Nechceme být pokrytci a předstírat, že jsme tím, čím nejsme, a skrývat zlé úmysly pod pláštíkem oddanosti Bohu.
35. O čem mají svědčit všechny oblasti našeho denního života a jaké blahodárné působení to může mít na druhé?
35 Všechny oblasti našeho denního života — náš rodinný život, naše chování v práci, ve škole, ve styku s bližními — by měly svědčit o tom, že náš život je nyní spokojenější než dříve, než jsme začali poslouchat Boží slovo pravdy. Mělo by to být naše přání hlavně proto, že naše znamenité chování může příznivě působit na upřímné lidi, kteří nás pozorují. Apoštol Petr řekl: „Zachovávejte si znamenité chování mezi národy, aby v tom, v čem proti vám mluví jako proti činitelům zla, oslavovali Boha v den jeho zkoumání, a to pro vaše znamenité skutky, jichž jsou očitými svědky.“ — 1. Petra 2:12.
36, 37. Jaké přednosti mají Jehovovi služebníci a k čemu je to má povzbudit?
36 Jestliže jsme oddanými křesťany, budeme opravdu bohatě požehnáni a zažijeme mnoho radosti. Jestliže odporujeme sklonu k sobectví, nalézáme spokojenost v projevech toho, že sloužíme Bohu z lásky. V boji s životními problémy poznáváme, že nás Jehova vede, stará se o nás a pomáhá nám. Těšíme se z duchovního zdraví a spokojenosti. Zachováváme si pokoj mysli a srdce, který nám může dát pouze čisté svědomí. Náš život má smysl, protože v jeho středu je trvalý vztah k Jehovovi Bohu.
37 Skutečně, oddaní křesťané mají důvod se dále snažit, aby si zachovali svobodu, kterou získali tím, že se přizpůsobili Boží pravdě. Děláš to také? Blíží se tvůj postoj, slova a skutky Božímu měřítku svatosti? Chrání tě tvá víra a naděje před něčím, co by mohlo zničit dobrý vztah k Jehovovi Bohu a co by mohlo mít za následek, že bys ztratil „zaslíbení života . . . , který má přijít“? (1. Tim. 4:8) Jestliže ano, pak pokračuj ve svém úsilí. Dbej na inspirované napomenutí: „Měj též největší potěšení v Jehovovi a on ti dá přání tvého srdce.“ (Žalm 37:4) Kéž máš i nadále potěšení z toho, aby sis zachoval Jehovovu lásku a schválení, a byl přesvědčen, že to již nyní vede ke spokojenosti a současně přináší vyhlídku věčného života v Božím spravedlivém novém světě, který je již tak blízko. — Zjev. 21:3, 4.