Proč tak vysoká výkupní cena?
DĚJINY mohou vyprávět o lidech, kteří obětovali život, aby o několik let prodloužili život jiných lidí. Takové činy jsou označovány jako šlechetné a hodné chvály. K lidem, kteří položili svůj život, patřil také někdo, jehož smrt způsobila daleko více, než smrt všech ostatních lidí společně. Byl to Ježíš Kristus. Jeho obětní smrt na popravčím kůlu položila základ pro to, aby lidé mohli získat nejen několik let života, ale nekonečný život.
Mnohým lidem připadá obtížné porozumět, že smrtí Ježíše Krista bylo způsobeno něco tak velikého. Jestliže je život lidí ohrožen požárem, povodní nebo nějakým jiným nebezpečím, je snadné poznat, že je nezbytně nutné jednat, a je také patrný užitek, který z toho vyplyne. Zcela jinak je tomu v případě, kdy Ježíš položil svůj život. Mnozí připustili, že se jeho obětní smrt na popravčím kůlu pro ně stala překážkou, takže nemohli přijmout křesťanskou víru. Před devatenácti sty lety napsal apoštol Pavel: „Řeč o mučednickém kůlu je pošetilostí pro ty, kteří hynou, ale pro nás, kteří docházíme záchrany, je mocí Boží. . . My kážeme Krista přibitého na kůl, Židům příčina k pádu, ale národům pošetilost.“ — 1. Kor. 1:18, 23.
Slova apoštola Pavla ukazují, že se člověk dostane do vážného nebezpečí, jestliže považuje Ježíšovu smrt a její výsledek za „pošetilost“ nebo jestliže připustí, aby o to klopýtl. Jak Pavel řekl, má to takový účinek u těch, „kteří hynou“. Jednáme proto moudře, jestliže uvažujeme o tom, proč Ježíš Kristus mohl vykoupit lidstvo jen tím, že položil svůj život jako oběť.
VÝKUPNÉ V HEBREJSKÝCH PÍSMECH
Je pro nás užitečné, jestliže prozkoumáme, jak je v Hebrejských písmech používáno slova „výkupné“. Ve 2. Mojžíšově 21:29–31 se vyskytuje výraz „výkupné“ především ve spojení se zákonem o trkavém býku. Je tam napsáno: „Jestliže však byl býk dříve zvyklý trkat a jeho majitel byl varován, ale nedával na něho pozor a on skutečně usmrtil nějakého muže nebo ženu, býk má být ukamenován a také jeho majitel má být usmrcen. Kdyby mu snad bylo uloženo výkupné, pak musí dát výkupní cenu za svou duši podle všeho, co mu snad je uloženo. Ať býk potrkal syna nebo potrkal dceru, má se mu stát podle tohoto soudcovského rozhodnutí.“
Z tohoto zákona poznáváme, že výkupné způsobilo vyrovnání. Jestliže býk usmrtil člověka, přišel býk o život. Také majitel, který nechal nebezpečné zvíře volně pobíhat, nesl spoluodpovědnost za smrt člověka, jehož býk potrkal. Proto se mohlo stát, že majitel musel zaplatit vlastním životem za život usmrceného. Životem, lidskou duší, byla tedy vyvážena jiná lidská duše.
Majitel nebezpečného býka nemusel však být usmrcen v každém případě. Jestliže zde byly polehčující okolnosti, mohlo mu být uloženo výkupné. Musel však splnit podmínky Zákona a zaplatit výkupní cenu za svou vlastní duši, to znamená za svůj vlastní život.
Zákon také říkal: „Jestliže to byl otrok nebo otrokyně, koho býk potrkal, dá cenu třiceti šekelů jeho pánu a býk bude ukamenován.“ (2. Mojž. 21:32) Bylo to skutečně vyrovnání? Ano, vezmeme-li v úvahu tehdejší společenské uspořádání, s otroctvím, které v něm mělo zákonná pravidla. Otrok byl považován za soukromý majetek. Jako duše patřil svému pánu, a proto měl Zákonem stanovenou kupní cenu třicet šekelů. Proto musel majitel trkavého býka zaplatit třicet šekelů, aby sám mohl zůstat naživu. Pán usmrceného otroka mohl si pak za třicet šekelů koupit jiného otroka a mohl tak nahradit ztracený život otroka jiným otrokem. Tímto způsobem došlo k vyrovnání.
Toto pozadí a zákony, které s ním souvisejí, nám pomáhají lépe porozumět, proč lidstvo muselo být vykoupeno a jakým způsobem toho mohl dosáhnout Ježíš Kristus. Povšimněme si následujících věcí:
NUTNOST VÝKUPNÉHO
Když první člověk Adam překročil Boží zákon, ztratil svůj dokonalý lidský život se všemi jeho právy a vyhlídkami. Jako nedokonalý člověk mohl od té doby plodit jen nedokonalé potomky — muže a ženy, kteří nebyli schopni odpovídat dokonalým měřítkům stvořitelovým. Všichni Adamovi potomci proto od narození podléhali smrti. Byli to hříšní lidé, a proto všichni byli pod rozsudkem smrti. Bible říká: „Skrze jedno přestoupení došlo k odsouzení všech druhů lidí.“ —Řím. 5:18.
Lidstvo jako celek je tedy v podobné situaci jako Izraelita, jehož trkavý býk usmrtil nějakého člověka. Jak je to možné? Protože, podobně jako takový Izraelita, jsou pod rozsudkem smrti. Kdyby v případě tohoto Izraelity nebylo soudně rozhodnuto, že jde o případ, kdy může být zaplaceno výkupné, nic jej nemohlo uchránit před plným trestním opatřením, které vyžadoval Zákon, totiž před trestem smrti. Stejně tak v případě lidstva rozsudek smrti nemůže být zrušen bez výkupného, které odpovídá Božímu dokonalému měřítku spravedlnosti.
Jak ukazuje mojžíšovský Zákon, muselo výkupné, jež bylo určeno pro lidstvo, na váze spravedlnosti vyvážit to, co bylo způsobeno. Adam ztratil dokonalý lidský život. Proto vykupující cenou za lidstvo musel být dokonalý lidský život. Pouze dokonalý lidský život mohl způsobit vyrovnání na váze spravedlnosti. Nikdo z Adamových potomků nemohl zaplatit za sebe nebo za někoho jiného tak vysokou cenu. Tato neschopnost lidí je v Bibli výstižně popsána slovy: „Žádný z nich nemůže nijak vykoupit ani bratra, ani za něho dát Bohu nějaké výkupné (a výkupní cena jejich duše je tak cenná, že přestala na neurčitý čas), aby dále žil a neviděl jámu.“ — Žalm 49:7–9, 8–10, KB.
JAK BŮH OPATŘIL POŽADOVANÉ VÝKUPNÉ
Podle toho bylo odsouzené lidstvo v podobné beznadějné situaci jako člověk, který nemohl zaplatit požadovanou výkupní cenu. Neexistovala pro ně žádná naděje, že by bylo možno uniknout smrti. Ve svém nanejvýš velkém milosrdenství se však Jehova Bůh postaral o to, aby mohla být zaplacena tato velká cena. Jakým způsobem? Působením svého svatého ducha přenesl Bůh život svého jednozplozeného Syna do mateřského těla židovské panny, která se jmenovala Marie. Tak bylo umožněno, aby jeho Syn, Ježíš, byl při svém narození „svatý“, bez hříchu. Anděl Gabriel to vysvětlil Marii slovy: „Přijde na tebe svatý duch a zastíní tě moc Nejvyššího. Proto také to, co se narodí, bude se nazývat svaté, Boží Syn.“ — Luk. 1:35.
Jako Boží dokonalý Syn mohl Ježíš položit svůj dokonalý lidský život jako oběť a tak mohl přinést cennou hodnotu, která byla nutná k vykoupení lidstva. Ježíš Kristus dobrovolně zapůsobil v této věci, a vzal na sebe trest, který nám byl odkázán. Apoštol Petr na to poukázal, když napsal: „Sám vynesl naše hříchy na svém vlastním těle na kůl, abychom skoncovali s hříchy a žili pro spravedlnost. A ‚jeho podlitinami jste byli uzdraveni‘.“ (1. Petra 2:24) Ježíš Kristus „dal svou duši jako výkupné výměnou za mnohé“ a tím vykoupil lidstvo. — Mat. 20:28.
Když Ježíš Kristus zemřel, byl vzkříšen k duchovnímu životu a odebral se do nebe, předložil Jehovovi Bohu hodnotu své cenné oběti. Jeho Otec přijal tuto cenu jako vyrovnání za to, co způsobil první člověk, Adam, pro celé lidstvo.
Protože tedy byla zaplacena vysoká cena jako výkupné za lidstvo, je zde předpoklad, abychom mohli být osvobozeni od odsouzení ke smrti. Izraelita, jehož býk usmrtil nějakého člověka, musel souhlasit s výkupní cenou, kterou ustanovili soudci; stejně můžeme i my mít užitek z Kristova výkupného jedině tehdy, jestliže dobrodiní, která z něho vyplývají, přijmeme za podmínek, které stanovil Bůh.
DOBRODINÍ
Na základě této drahé výkupní ceny může Jehova Bůh ospravedlnit lidi, kteří plní jeho požadavky, a může je duchovním zplozením přijmout jako děti. Tak mají vyhlídku, že budou jako spoludědici s Ježíšem Kristem v nebeském království. Apoštol Pavel o tom napsal: „Víme pak, že Bůh nechává všechny své skutky spolupůsobit k dobru těch, kteří milují Boha, těch, kteří jsou povoláni podle jeho záměru, neboť ty, které nejprve uznal, ty také předem určil, aby byli vytvořeni podle obrazu jeho Syna jako vzoru, aby on byl prvorozeným mezi mnoha bratry. Dále ti, které předem určil, jsou ti, které také povolal, a ty, které povolal, ty také prohlásil za spravedlivé. Konečně ti, které prohlásil za spravedlivé, jsou ti, které také oslavil. . . Kdo vznese obvinění proti Božím vyvoleným? Je to Bůh, kdo je prohlašuje za spravedlivé. Kdo je to, jenž odsoudí? Kristus Ježíš je ten, který zemřel, ano spíše ten, který byl vzkříšen z mrtvých, který je po Boží pravici, který se nás také zastává.“ — Řím. 8:28–34.
Hodnota výkupného musí být uplatněna nejen na ty, které „nejprve uznal“, to znamená na ty, kteří dostali nebeské povolání jako Kristovi spoludědici, ale také na mnoho dalších lidí, včetně miliard těch, kteří jsou nyní ještě mrtví. Proto Jehova Bůh učinil opatření, aby jeho Syn a ti, kteří byli povoláni jako Ježíšovi „bratři“, sloužili po tisíc let jako nebeští králové a kněží. Ve Zjevení 20:6 je o tom napsáno: „Šťastný a svatý je každý, kdo má podíl na prvním vzkříšení, nad těmi druhá smrt nemá moc, ale budou kněží Boží a Kristovi a budou s ním vládnout jako králové tisíc let.“ Jako kněží ve starém Izraeli přinášeli oběti za smíření hříchů, tak budou tito králové a kněží uplatňovat hodnotu Ježíšovy oběti, která působí ke smíření hříchu. Na koho ji budou uplatňovat?
Spolu s Ježíšem Kristem budou pomáhat lidem na zemi, a také těm, kteří budou vzkříšeni z mrtvých, aby překonávali své slabosti a nedokonalosti a nakonec aby stáli před Bohem jako dokonalí lidé, kteří již nejsou pod rozsudkem. Tím, že se lidé, žijící na zemi, rozhodnou pro Boží svrchovanost, mohou se nakonec stát členy Boží rodiny. Apoštol Jan na základě toho, co mu bylo ukázáno ve vidění, popsal čistý prostředek, jímž bude lidstvu poskytnut život a uzdravení, jako křišťálově čistou řeku, na jejíchž březích jsou stromy přinášející ovoce. Říká: „Ukázal mi řeku vody života, čistou jako křišťál, plynoucí od trůnu Božího a Beránkova středem jeho široké cesty. A na té i na oné straně řeky byly stromy života, přinášející dvanáct úrod ovoce, vydávající své ovoce každý měsíc. A listí stromů bylo k léčení národů.“ (Zjev. 22:1, 2) Kdo by tedy chtěl být zcela uzdraven od hříchu a jeho účinků, musí poslouchat Ježíše Krista a jeho krále a kněží. Jenom tehdy bude mít plný užitek z opatření, které učinil Jehova k získání věčného života.
Díky Bohu za to, že se ve svém velkém milosrdenství postaral o výkupní cenu, která byla nutná k vyrovnání toho, co bylo ztraceno Adamovým hříchem. Jedině drahocenný život dokonalého člověka Ježíše mohl učinit zadost dokonalé spravedlnosti. Kéž to, co učinil Jehova pro lidstvo, vyvolá v nás přání, abychom odpovídali jeho požadavkům, aby pak na nás byla uplatněna hodnota oběti jeho Syna, která smiřuje hříchy, a abychom mohli mít naději na věčný život.