Bůh, který si zaslouží naši důvěru
LIDSKÉ sliby jsou velmi často nespolehlivé. A přece stále ještě určitým lidem důvěřujeme. Proč? Hlavně proto, že mají pověst, že jsou spolehliví a důvěryhodní. Je nám jasné, že by jim mnohé věci mohly zabránit, aby nevykonali to, co slíbili. Ačkoli víme o této možnosti, přece jim důvěřujeme.
Jak je tomu s naším stvořitelem? Nezaslouží si daleko větší důvěru? Jistě, protože poskytl dostatečné množství důkazů, které nás přesvědčují, že mu nic nemůže zabránit ve splnění všech jeho slibů. Jehova Bůh si v minulosti získal bezúhonnou pověst, že vždy plní své slovo. Povšimněme si například Izraelitů v době Jozue. Prožívali splnění Božího slibu, že jim bude dána kananejská země — slibu, který byl dán jejich předku Abrahámovi o více než čtyřista let dříve. (1. Mojž. 15:13–21) S Boží pomocí a pod Boží ochranou se jim také podařilo dobýt Kanaán přes prudký odpor silnějších národů, a tak se splnil Boží slib daný prostřednictvím Mojžíše. (5. Mojž. 7:17–21; 11:23) Když se Jozue díval zpět na to, co Jehova učinil, mohl říci Izraelitům: „Ani jeden slib neselhal ze všech dobrých slibů, které Jehova dal izraelskému domu, všechno se splnilo.“ — Jozue 21:45.
ŽÁDNÁ PŘEKÁŽKA NEMŮŽE ZABRÁNIT SPLNĚNÍ
Jak odlišné je to u člověka! Pokud nesplní svůj slib v poměrně krátkém čase, mohou mu v tom nepředvídané okolnosti úplně zabránit. Slovo jeho slibu se může stát mrtvým slovem. Ale slovo slibu věčného Boha je vždy ‚živé a mocné‘. (Žid. 4:12) Nic nemůže zabránit jeho splnění.
Prostřednictvím svého proroka Izaiáše (55:10, 11) Jehova prohlásil: „Stejně jako prší déšť z nebe a sestupuje i sníh a nenavrací se tam zpět, dokud skutečně nenapojí zemi a nevyvolá v ní plodnost a rašení a semeno je skutečně dáno rozsévači a chléb tomu, kdo jí, tak se prokáže mé slovo, které vychází z mých úst. Nenavrátí se ke mně bez výsledků, ale určitě vykoná to, v čem jsem měl zalíbení, a jistě bude úspěšné v tom, k čemu jsem je poslal.“
Jakmile jednou začne padat déšť nebo sníh, kdo může zabránit, aby se srážky nevsákly do půdy? Voda, která sestupuje v podobě sněhu nebo deště, musí splnit svůj účel. Spolu s živinami v půdě poskytne rostlinám to, co potřebují k růstu a k tomu, aby přinesly ovoce. Pokud jde o zrno, část semen je možná odložena stranou, aby byla zaseta příští rok, a daleko větší část je snad rozemleta a jako mouka slouží k výrobě chleba. Tak je dosaženo konečného účelu dešťové srážky.
Podobně bude splněna každá podrobnost z Božích slibů, bez ohledu na to, jaké překážky by mohly stát v cestě. To je dobře znázorněno zvláštním slibem, o němž se mluví u Izaiáše v kapitole 55. Ve verších 12 a 13 je psáno: „S veselím vyjdete a s pokojem budete přivedeni. Hory a pahrbky rozveselí se před vámi s radostným voláním a stromy polní budou tleskat rukama. Místo hustého trní vzejde jalovec. Místo žahavých kopřiv vzejde myrta.“
Tento slib poukazoval na dobu, kdy zpustošená judské země, zarostlá trním a kopřivami, bude opět obdělávána a obydlena. Izraelitům, kteří byli odvedeni do babylonského vyhnanství, se však splnění tohoto slibu mohlo zdát téměř nemožné. Babylón, hlavní město chaldejské říše, bylo silně opevněno a zdálo se, že je nedobytné. Pokud vládla babylónská dynastie, nebyla vůbec žádná naděje na osvobození. Podle biblického popisu měla tato dynastie pověst, že ‚činí úrodnou zemi podobnou pustině a dokonce rozvrací jejich města a neotvírá cestu domů ani svým zajatcům‘. — Iz. 14:17.
A přece tato velká překážka nemohla nic změnit na tom, že se slib měl splnit. Náhle, v jedné noci, velké město Babylón padlo do rukou Médů a Peršanů pod vedením Cýrovým. Krátce nato dal Cýrus výnos, který umožňoval Židům, aby se vrátili do zpustošené judské země a aby v Jeruzalémě obnovili Jehovův chrám. — 2. Par. 36:22, 23.
DALŠÍ UJIŠTĚNÍ
Dalším důvodem, proč můžeme mít neomezenou důvěru v Boží sliby, je, že Bůh se svým slovem spojil své jméno a svou pověst. Například když dal slib Abrahamovi, připojil k němu dokonce přísahu. V Židům 6:13 je nám řečeno: „Když Bůh dával svá zaslíbení Abrahámovi, nemohl totiž přísahat při nikom vyšším, a proto přísahal sám při sobě.“
Na tomto slibu, který byl posílen přísahou, je pozoruhodné, že splnění nezáleželo pouze na Jehovovi Bohu. Jak je to možné? Protože se to mělo stát prostřednictvím Abrahámova „semene“, skrze něž ‚si měly žehnat všechny národy země‘. (1. Mojž. 22:18) Hlavním „semenem“ Abrahámovým byl Ježíš Kristus. (Gal. 3:16) Zachoval na zemi dokonale ryzost? Záleželo na tom splnění Božího slibu.
Ježíš Kristus skutečně zachoval svou dokonalost až do samotné smrti. Proto je jisté, že se splní slib daný Abrahámovi, i všechny ostatní Boží sliby. Nyní neexistují pochybnosti o tom, kdo je hlavním z Abrahámova semene, ani o tom, zda je hoden, aby byl tím, jehož prostřednictvím si budou žehnat všechny národy. Ve 2. Korintským 1:20 čteme ujištění, které posiluje naší víru: „Ať je Božích slibů jakkoli mnoho, jeho prostřednictvím se staly ANO. Proto také my říkáme skrze něj Amen Bohu ke slávě.“
Ježíš Kristus je právem nazvám „Amen“, což doslova znamená „jistě“, „v pravdě“, „ať je tomu tak“, „pravda“. (Zjev. 3:14) Mluvil pravdu a učinil ještě více. Jeho způsob života potvrdil všechny sliby jeho Otce a umožnil jejich splnění, neboť Ježíš Kristus dokonale zachoval ryzost jako člověk až do obětní smrti. V Ježíši Kristu se splňují všechny Boží sliby. — Jan 14:6.
Jehova Bůh vytvořil předpoklady pro to, aby se jeho Syn mohl stát Abrahámovým hlavním semenem. Způsobil, že se zázračně narodil panně Marii jako Abrahámův potomek prostřednictvím královského rodu Davidova. Jako milující Otec, Jehova Bůh hluboce cítil hrozné utrpení, jemuž byl jeho Syn podroben na zemi. Byl však ochoten přinést tuto nejvyšší oběť a dát svého Syna ve prospěch světa. Proto si nemůžeme představit, že by Jehova Bůh nyní nějakým způsobem nesplnil své slovo, když předtím položil pevný základ pro jeho splnění za cenu života svého milovaného Syna. Apoštol Pavel zdůraznil: „Ten, který dokonce neušetřil ani svého vlastního Syna, ale vydal jej za nás všechny, jak by nám s ním laskavě nedal také všechny ostatní věci?“ — Řím. 8:32.
Ano, jak by se mohl někdo obávat, že snad některý Boží slib zůstane nesplněn? Jehova Bůh již přinesl velkou oběť. Jeho výroky Abrahámovi — jeho slovo a jeho přísaha — se neprokázaly jako lež, ale jako absolutní pravda. Po celé lidské dějiny Jehova projevoval svou důvěryhodnost. Nikdy neopoměl splnil svůj slib. Jehova je skutečně Bůh, který si zaslouží naši absolutní důvěru. Nezklame nás. Proto velmi usilujme, abychon nezklamali my jej, a snažme se ze všech sil zachovat si jeho schválení.