Ať si každý vezme zdarma vodu života!
„S URČITOSTÍ si uvědomuji, že Bůh není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten člověk, který se ho bojí a činí spravedlnost.“ Tato slova řekl apoštol Petr, když poznal, že se Bůh postaral, aby mohl být římský důstojník Kornelius se svou domácností přijat do křesťanského sboru. (Sk. 10:34, 35) Ano, Bůh chce, „aby lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy“. (1. Tim. 2:4) Nyní věnuje Bůh v ještě větším rozsahu svou přízeň mužům i ženám „ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků“. (Zjev. 7:9) A působí, že lidé ze všech společenských vrstev a nejrůznějších poměrů přicházejí na cestu k věčnému životu. — Jan 12:32.
Africká země Nigérie je dobrým příkladem toho, jak Bůh shromažďuje všechny druhy mužů a žen, aby mu „duchem a pravdou“ sloužili. (Jan 4:24) V roce 1975 bylo pokřtěno 16 291 osob a celkem 112 164 činných Jehovových svědků tvoří druhou největší skupinu těchto křesťanů uvnitř hranic jediné země. V Nigérii je mnoho kmenů a jazykových skupin, jako například Hausové, Jorubové a Ibové, abychom jmenovali jen některé.
Příslušníci těchto nigerijských kmenů, kteří se chtějí držet křesťanských měřítek, musí překonávat mnoho překážek, například polygamii, fetišismus a okultismus. Stejně jako lidé jiných zemí — než získali poznání biblické pravdy — pěstovali zvyky, které nebyly v souladu s křesťanskými zásadami lásky, pokoje a mravnosti. Musí se změnit, aby mohli Bohu přijatelně sloužit.
Příkladem je Nigerijec, který byl náčelníkem svého kmene a předsedajícím místního zvykového soudu. Rozhodně nebyl chudý, protože se staral o šest žen a třicet čtyři děti. Jeho autorita jako náčelníka ještě stoupla jeho členstvím v tajném řádu a v různých okultních společnostech, zatímco byl současně členem anglikánské církve. Pak začal studovat Bibli se svědky Jehovovými. „Pozoroval jsem,“ řekl, „že světská sláva je přechodná. Odstoupil jsem ze svého postavení náčelníka, vzdal jsem se spojení s okultními společnostmi a vystoupil z církve.“
Nebylo pro tohoto muže lehké upravit své manželské záležitosti podle biblických zásad. Avšak přes velké výlohy, které s tím byly spojeny, uspořádal svůj život v souladu s biblickou radou mít jen jednu manželku, totiž tu první, o níž Bible mluví jako o „manželce mládí“. (Přísl. 5:18; Mat. 19:4–9) Uzákonil svůj sňatek se svou první manželkou, oddělil se od ostatních pěti a postaral se, aby ony a jejich děti netrpěly nouzi. Nyní byl biblicky způsobilý, aby se dal pokřtít jako věrný následovník Ježíše Krista.
Zkušenost tohoto kmenového náčelníka se podobá zkušenosti jiného dřívějšího náčelníka a předsedajícího kmenového soudu. Když se ve čtyřicátých letech poprvé setkal s biblickou pravdou, byl tak zaměstnán záležitostmi svého kmene, že jí nemohl věnovat dostatečnou pozornost, pravda v něm však zůstala. V roce 1962 začal vážně uvažovat o svých povinnostech k Bohu. Poznal, že musí dát do pořádku své manželství (měl jedenáct žen). Přešla léta. V roce 1970 četl konečně článek v časopise „Probuďte se!“ nazvaný „Můj život polygamisty“. Říká: „Zjistil jsem, že pisatel byl velmi rozhodný a vážný, a proto mu Bůh dal sílu, aby překonal své těžkosti. Bůh mi také může pomoci, když se budu vážně a rozhodně snažit. Oddělil jsem se tedy od svých druhých žen a dal zákonně zapsat manželství se svou první manželkou.“ Když pak uvedl do souladu s biblickými zásadami ještě jiné věci ve svém životě, byl pokřtěn a dnes je starším ve sboru v Umuelemoha.
Jeden z Nigerijců, kteří nyní slouží jako křesťanští svědkové Jehovovi, je velkoprůmyslník, který přišel ke svému bohatství politickými machinacemi. Jiný dříve obchodoval s tabákem a získal takové bohatství, že byl známý jako „peněžní magnát“. Opět jiný Nigerijec poznal pravdu v době, kdy jezdil skromně s trakařem na trh v Emugu. Mladý muž, mistr boxu polotěžké váhy z East Central State, se právě připravoval na zápas mistrovství světa, když poznal pravdu, že „Pánův otrok nemusí bojovat“. (2. Tim. 2:24) Přes odpor a výčitky, že nechává svůj národ „na holičkách“, vzdal se slibné boxerské dráhy, byl pokřtěn jako svědek Jehovův a nyní je rozhodnut bojovat „znamenitý boj víry“, „aby se pevně chopil skutečného života“. — 1. Tim. 6:12, 19.
Zkušenost kapitána poražené biaferské armády připomíná římského důstojníka Kornelia. Kapitán pozoroval v občanské válce poctivost a vytrvalost svědků Jehovových, z nichž mnozí byli tehdy nenáviděni a bylo s nimi špatně nakládáno. V prvním týdnu po válce začal navštěvovat jejich shromáždění věnovaná biblickému studiu a dnes je pokřtěným členem sboru svědků Jehovových v Aba.
Poručík biaferské armády, horlivý katolík, byl pevně přesvědčen o upřímnosti duchovních. „Ale jejich chování za občanské války mnou otřáslo,“ řekl. „Přišli na frontu, aby požehnali našim zbraním, a používali kazatelen k verbování do armády. Na konci války změnili kurs. To, co dříve podporovali, nyní odsuzovali, aby byli dobře zapsáni u vítězné strany. Pro mne se toto nestoudné pokrytectví nedalo sloučit s pravým křesťanstvím. Pomalu jsem pochopil, proč jsou svědkové Jehovovi neutrální.“ Po válce věnoval tento muž čas, aby poznal biblickou pravdu, a od té doby se vytrvale zastává biblických zásad.
Stejným způsobem přemáhají ve všech zemích lidé, kteří mají v srdci dobrý postoj k Bohu, všechny překážky a získávají Boží přízeň, bez ohledu na stáří, zaměstnání nebo dřívější způsob života. Poselství Božího slova je důležité a může člověku dát duchovní i mravní sílu. (Žid. 4:12; Fil. 4:13) Každý rok říkají statisíce lidí těm, kteří káží dobré poselství o Božím království: „Půjdeme s vámi, protože jsme slyšeli, že Bůh je s vámi.“ (Zach. 8:23) Mění svůj způsob života a svou osobnost a nyní doufají ve věčný život. (Řím. 12:2; Ef. 4:23, 24) Ano, v této vážné době je všem lidem určeno Boží pozvání, které jde k srdci: „Každý, kdo žízní, ať přijde; každý, kdo si přeje, ať si vezme zdarma vodu života.“ — Zjev. 22:17.