Jeremiáš velebí Jehovovu spravedlnost

MLADÝ Jeremiáš pocházel z kněžské rodiny a žil ve vsi Anatot, několik kilometrů od Jeruzaléma. Dostal příkaz, aby sloužil jako prorok, když pro špatnost obyvatel přišel pro Boha čas, aby vytrhával, zabíjel a lámal, což mělo vzbudit pláč. — Čti Kazatele 3:1–4.

Proto je většina knihy, která nese Jeremiášovo jméno, složena z varovných a káravých slov, a tím je vyzdvižena Jehovova vlastnost spravedlnosti. Z téhož důvodu se také používá výraz „jeremiáda“, definovaný jako „naříkající a žalující stížnost“. Avšak tento výraz neoznačuje přesně Jeremiášovu knihu, která jedná i o jiných Jehovových vlastnostech, o jeho moudrosti, moci a lásce.

Jeremiášova kniha je kromě žalmů nejdelší biblická kniha. Pojednává takřka výlučně o událostech a proroctvích z posledních čtyřiceti let judského království. Těchto čtyřicet let zahrnuje posledních 18 let vlády dobrého krále Joziáše (3 měsíce), Joakima (11 let), Joachina (3 měsíce) a Sedechiáše, který vládl 11 let.

Jeremiášova kniha obsahuje kromě prorockých výroků také dějinné události zvláště ty, které Jeremiáš sám zažil; proto víme o Jeremiášovi víc, než o všech jiných hebrejských prorocích kromě Mojžíše. Jeremiáš píše o tom, co mu bylo přikázáno, aby dělal jako prorok, o pronásledováních, která musel vytrpět, a o svých pocitech při způsobu, jímž s ním bylo zacházeno.

Při svých zápisech se však nedrží dějinné posloupnosti. To asi proto, že dal zapsat zprávu na konci své prorocké dráhy svým sekretářem. Když král Joakim tento svitek zničil, Jeremiáš nadiktoval jiný, který zřejmě vydal později a připojil k němu ještě další části. — Jer. 36:32.

JEREMIÁŠ JE POVĚŘEN

Zdá se, že Jeremiáš byl skromný mladý muž. Když dostal od Jehovy pověření, odpověděl: „Běda, Pane Jehovo! Já skutečně nevím, jak mám mluvit, protože jsem jen chlapec.“ Jehova neuznal Jeremiášovu výmluvu, ale řekl: „Neříkej: ‚Jsem jen chlapec.‘ Ale ke všem, k nimž tě pošlu, půjdeš; a všechno, co ti přikáži, budeš mluvit. Neměj strach z toho, jak se budou tvářit, neboť ‚já jsem s tebou, abych tě vysvobodil,‘ je výrok Jehovův.“ — Jer. 1:4–8.

Druh lidí, k nimž byl poslán, a jeho poselství vyžadovaly, aby Jeremiáš dostal další ujištění. Jehova mu je dal, když připojil: „Já jsem tě dnes učinil opevněným městem a železným sloupem a měděnými hradbami . . . jistě budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě.“ — Jer. 1:18, 19.

Jak měl Jeremiáš zapotřebí tohoto ujištění! Ve své knize píše, že se jednou posluchači tak rozhněvali pro jeho poselství, že jej tloukli a dali přes noc do klády. Jindy se tak hněvali kněží a falešní proroci pro obsah Jeremiášova prorokování, že dokonce vyžadovali jeho smrt. Byli by jej usmrtili, kdyby se jej nebyli zastali knížata a starší muži. A krátce před pádem Jeruzaléma vzbudilo Jeremiášovo proroctví u posluchačů takovou nelibost, že jej hodili do blátivého žaláře. Kdyby se nebyl za něj přimluvil u Sedechiáše eunuch z královského paláce, bylo by to znamenalo jistou smrt. — Jer. 20:2, 3; 26:8–11, 16–24; 38:1–13.

Jak reagoval Jeremiáš na takové jednání? Občas se opravdu cítil zcela bez odvahy, takže proklínal den svého narození. Chtěl přestat mluvit, ale nemohl. Boží slovo bylo jako oheň v jeho kostech a prostě nemohl mlčet. I když jeho poselství bylo tak neoblíbené, musel je vyjádřit. — Jer. 20:1–9, 14–18.

I když byl Jeremiáš někdy zbaven odvahy, mohl zůstat stálý. Nedal se přemoci strachem a neučinil kompromisy. Když mu nepřátelé vyhrožovali, že jej usmrtí, ohradil se slovy: „Byl to Jehova, který mne poslal, abych prorokoval . . . všechna slova, která jste slyšeli . . . Já, hle, já jsem ve vašich rukou. Učiňte mi podle toho, co je dobré a co je správné ve vašich očích. Jen byste rozhodně měli vědět, že usmrtíte-li mne, přivedete nevinnou krev na sebe . . . neboť Jehova mne k vám skutečně poslal v pravdě, abych k vašim uším mluvil všechna tato slova.“ — Jer. 26:12–15.

KÁRÁNÍ A VAROVÁNÍ

Jeremiáš nenechal své posluchače nikdy v nejistotě, že neoznamuje své vlastní poselství, ale Jehovovo. V jeho knize se objevuje Jehovovo jméno přibližně 700krát. Více než 150krát říká posluchačům, že to je, ‚co Jehova řekl‘. A více než 70krát připomíná, že ‚to jsou Jehovova slova‘.

V kapitolách 2 až 20 je popisováno devět prohlášení, která pronesl hlavně za vlády krále Joziáše. Jeho národ se dopustil dvou hříchů: opustil Jehovu, „pramen živé vody“, a vykopal si „cisterny, rozbité cisterny, které nemohou udržet vodu“. (Jer. 2:13) Ano, „věc užasnutí hodná a hrozná děje se v zemi této. Proroci prorokují lživě a kněží panují skrze ně a lid můj miluje to“. (Jer. 5:30, 31, KB) Veřejně a svévolně přestupovali Boží přikázání. „Kradete, vraždíte, pácháte cizoložství, křivě přísaháte, . . . běháte za jinými bohy.“ — Jer. 7:9, Nová angl. bible.

K těmto výrokům patří některé nejznámější verše knihy, například: „Moudří byli zahanbeni. Polekali se a budou chyceni. Hle, zavrhli dokonce Jehovovo slovo, a jakou mají moudrost?“ Žádnou! (Jer. 8:9) „Ať se moudrý člověk nechlubí sám sebou pro svou moudrost a ať se silný nechlubí sám sebou pro svou sílu. Ať se bohatý člověk nechlubí sám sebou pro své bohatství. Kdo se chlubí, ať se chlubí pouze proto, že má pochopení a že mne zná, že jsem Jehova, ten, který projevuje milující laskavost, právo a spravedlnost na zemi.“ — Jer. 9:23, 24.

Následujících dvanáct kapitol jedná většinou o zvláštních proroctvích soudu. Poslední čtyři judští králové jsou káráni a je vyřčen rozsudek nad náboženskými vůdci, kněžími, proroky a pastýři. Kapitola 25 pojednává o Jehovově právním sporu s národy a o tom, že všechny přijdou pod moc babylónského krále a budou mu sedmdesát let sloužit.

Jeremiáš nemluví jen o Jehovových soudech, ale i o tom, že Jehova opět přivede svůj lid do jeho země. (Kapitoly 30–33.) Jehova uzavře se svým lidem opět smlouvu a Jeruzalém bude uzdraven. Krátce před koncem je Jeremiáš vybídnut, aby koupil kousek země jako znamení, že Juda bude opět obnoven a osídlen lidmi i domácími zvířaty.

Zbývající kapitoly Jeremiášovy knihy obsahují další proroctví a líčí poslední dny města Jeruzaléma. Babylóňané opět zaujmou obležení, které přechodně zrušili; judský král je zajat a město spáleno. Místodržitel dosazený nad zbytkem obyvatel zavražděn, a tak obyvatelstvo prchá do Egypta a bere Jeremiáše s sebou. Tam Jeremiáš prorokuje proti dalším národům, jako Ammonitským, Moabským, Idumejským a zvláště proti Babylónu. On a jeho bohové půjdou do zajetí. V poslední kapitole jsou líčeny podrobnosti pádu Jeruzaléma.

PRAVÝ PROROK

Jeremiáš byl jistě pravým prorokem. Mluvil v Jehovově jménu. Vyzýval lid, aby činil pokání a vrátil se k Jehovovi. Jeho slova se uskutečnila. On sám zažil, jak se splnilo množství jeho proroctví. K nim patří mezi jiným předpověď, že falešný prorok Chananiáš během jednoho roku zemře, dále Sedechiášovo zajetí a zkáza Jeruzaléma. — Jer. 28:15–17; 21:3–10; 39:6–9.

Jeremiáš správně předpověděl, že se Židé po sedmdesáti letech vrátí. (Jer. 29:10; Dan. 9:2) Také předpověděl novou smlouvu, kterou později Bůh uzavře s duchovním Izraelem, při níž bude Ježíš Kristus prostředníkem. (Jer. 31:31–34; Žid. 8:6–13) Stejně tak se splnily mnohé Jeremiášovy prorocké výroky proti starým pohanským národům, zvláště proti Babylónu. Tyto poslední mají paralelu ve Zjevení, kde jsou namířeny proti „Velikému Babylónu“, světové říši falešného náboženství. — Jer. 51:6–8; Zjev. 18:2–8.

OSLAVUJE JEHOVOVU VELIKOST

Jeremiášova kniha oslavuje Jehovu jako pravého Boha, Krále na neurčitý čas. (Jer. 10:10) Připomíná nám, že Jehova je ten, „který svou mocí učinil zemi, který svou moudrostí pevně založil úrodnou zem a který svým porozuměním roztáhl nebesa“. (Jer. 10:12; 51:15, 19) Jehova, „Bůh všelikého těla“, se může ptát: „Zdaliž přede mnou může býti skryta která věc?“ — Jer. 32:27, KB.

Když čteme Jeremiášovu knihu, neměli bychom přehlédnout Jehovovy vlastnosti — lásku, milosrdenství, soucit, shovívavost. Jak dlouho snášel svůj odporující lid! „Jehova . . . neustále jim posílal výstrahy prostřednictvím svých poslů, znovu a znovu je posílal, protože měl soucit se svým lidem. Ale . . . pohrdali jeho slovy a posmívali se jeho prorokům, až vzplanul Jehovův hněv proti jeho lidu, až nebylo uzdravení.“ (2. Par. 36:15, 16) Přesto mohl Jehova říci: „A láskou na neurčitý čas jsem tě miloval. Proto jsem tě choval s milující laskavostí. Ale nyní tě opět vystavím.“ — Jer. 31:3, 4.

Když se podíváme na Jehovovy nádherné vlastnosti a své vlastní hříšné sklony, měli bychom myslet na slova, která dal zapsat Jeremiášem: „Srdce je zrádnější než cokoli jiného a je k zoufání. Kdo je může znát? Já, Jehova zkoumám srdce, zkouším ledviny [nejhlubší pocity], abych dal každému podle jeho cest.“ Kéž jsou naše „cesty“ takové, aby nám Jehova mohl žehnat! — Jer. 17:9, 10.