Pravé uctívání — úspěšná cesta

„Přemýšlej o něm [Zákonu] ve dne v noci, abys poslušně jednal vždy podle toho, co je v něm napsáno. Potom tě bude na tvé cestě provázet zdar, potom dosáhneš úspěchu.“ — Jozue 1:8, Bič.

1. a) Nač se soustřeďují projevy uctívání u většiny náboženství? b) Srovnej to s pravým uctíváním.

U VĚTŠINY náboženství se klade hlavní důraz na obřady nebo „svátosti“, ale o vlivu, který má mít uctívání na život jednotlivce, se pouze mluví. Jejich náboženský program se proto soustřeďuje na pravidelné „služby Boží“ spojené s obřady a — pro nákladnost tohoto druhu uctívání — s prosbou o peníze. Při pravém uctívání naopak obřadná jednání nehrají žádnou úlohu. Sice k němu náležejí pravidelné schůzky s jinými ctiteli, ale kromě toho se pravé uctívání dotýká celého života člověka. Je vzorem pro život, životní cestou. Proto je křesťanství v Bibli označeno jako „ta cesta“ a „cesta pravdy“. — Sk. 9:2; 19:9; 2. Petra 2:2.

2. a) Jak ukázal Ježíš, že k uctívání patří více než provádění obřadů? b) Co znamená uctívat Boha „duchem“?

² I Ježíš ukázal, že pravé uctívání je životní cesta, když řekl samaritánské ženě: „Praví ctitelé budou uctívat Otce duchem a pravdou. . . ti, kteří jej uctívají, musí jej uctívat duchem a pravdou.“ (Jan 4:23, 24) Ježíš zdůraznil „uctívání duchem“ stejně jako „uctívání pravdou“, a tak upozornil na další důležitý znak uctívání. Co to znamená „uctívat duchem“? Během rozmluvy se Samaritánkou postavil Ježíš toto uctívání do protikladu s takovým, při němž sloužily jako pomoc viditelné věci, například hora nebo město. (Verš 21) Pravý ctitel však není odkázán na věci, které vyžadují zrak nebo hmat, nýbrž má víru a — ať je kdokoli nebo cokoli kolem něho — zachovává si „ducha“ upřeného na Boha, to jest, uctívá duchovně či v duchu uctívání. Tak uctívá duchem a přitom jej srdce nabádá, aby sloužil Bohu podle trvalých pravd, které poznal a které rozhodně ovlivňují jeho celé jednání. — 2. Kor. 5:7.

3. Jak si od začátku Jehova přál být uctíván?

³ To odpovídá způsobu, jak Bůh chtěl být původně uctíván. Nepředepsal žádné zvláštní obřady nebo rituály, s kterými by se k němu přibližovali první dokonalí lidé. Měli sloužit stvořiteli neboli jej uctívat tím, že především svědomitě konali jeho vůli. Bůh jim zjevil tuto „vůli“, takže mohli žít v souladu s existující skutečností neboli pravdou života. (1. Mojž. 1:28, 29; 2:16, 17, 19–25; Mat. 19:4, 5) Nepochybně by jim Bůh byl později zjevil další pravdy, které by potřebovali, aby mohli správně plnit příkaz týkající se jejich bydliště, rodiny a všeobecné činnosti. Věrnou poslušností těchto směrnic by byli splnili nejdůležitější požadavky pravého uctívání. Kdyby byli oba první lidé zvolili tuto cestu, byly by se staly tyto pravdy pro ně a pro jejich potomstvo životní cestou. Byla by to úspěšná životní cesta. Nebyla by je zklamala, protože byla v souladu s pravdou, s pravým stavem věcí, i s tím, že Jehova je nejvyšším svrchovaným Pánem a životodárcem.

HŘÍCH PŘINÁŠÍ DODATKY K UCTÍVÁNÍ

4. Proč se staly při uctívání určité obřady nutné?

⁴ Když však došlo k hříchu a neposlušnosti, musely být k pravému uctívání přidány nové rysy, aby se lidstvo mohlo přizpůsobit novým skutečnostem, před nimiž nyní stálo. Nové součásti uctívání, k nimž patřily i některé obřady, byly přechodným opatřením, ale byly nutné a sloužily jako znázornění. Mezi nedokonalými padlými lidmi a dokonalým stvořitelem povstala nyní hradba. Adamovým potomkům muselo být vštípeno vědomí nového vztahu a objasněn způsob, jak Bůh tuto hradbu opět odstraní. Proto byly během času zavedeny oběti, kněžstvo a svatyně, aby znázornily „pravdy“, skutečný stav věcí, který nyní existoval mezi člověkem a jeho stvořitelem.

5. a) Jak vysvětluje Bible účel obřadů, které musely být prováděny pod mojžíšovským Zákonem? b) Kdy a jak skončily?

⁵ Tato opatření však byla pouze „stínem nadcházejících dobrých věcí, ale nikoli skutečnou podstatou věcí“, píše apoštol Pavel. (Žid. 10:1) Rituály a oběti samy o sobě tedy nebyly celou pravdou. Tvořily pouze základ, na němž bylo možno poznat a přijmout pravdu, až přijde „ustanovený čas“ a pravda bude zjevena prostřednictvím Ježíše Krista. „Tento stav je znázorněním pro ustanovený čas, který je nyní zde, a v souladu s ním jsou obětovány dary i oběti. Ty však nemohou učinit dokonalým člověka, konajícího svatou službu, pokud jde o jeho svědomí. . . Byly to zákonné požadavky, které se vztahují k tělu, a byly uloženy až do ustanoveného času k nápravě věcí.“ (Žid. 9:9, 10) Když tedy „zákonné požadavky“ splnily svůj účel Ježíšovým příchodem, uctívání spojené s obřady přestalo mít pro Jehovu cenu. Muselo ustoupit skutečnostem, „neboť ty věci jsou totiž stínem věcí budoucích, ale skutečnost patří Kristu“. (Kol. 2:16, 17) Ježíš sám se pak stal „cestou a pravdou“. — Jan 14:6; 1:17.

JE STÁLE NUTNÉ ŽÍT PODLE NEMĚNNÝCH PRAVD

6. Co hrálo stále podstatnou úlohu při pravém uctívání?

⁶ I když tyto „zákonné požadavky“ musely být Izraelity nějaký čas plněny, přece život podle neměnných pravd byl při uctívání Jehovy vždycky nejvýznamnější. Víra, spravedlnost, smysl pro právo, svoboda od viny krve, pravdivost a poslušnost Boží zjevené vůle byly vždycky nejdůležitější předpoklady pro přiblížení se k Bohu. Bylo tomu vždycky tak, že nesměl vystoupit na Jehovovu horu ten, kdo pouze přinesl Bohu dar, nýbrž ten, „kdo má nevinné ruce a je čistý v srdci“. (Žalm 24:3–6; 15:1–4; Přísl. 3:32) Tyto základní pravdy tvoří životní cestu, která od začátku zůstává nezměněná. Micheáš se ptá: „S čím mám předstoupit před Jehovu? S čím se mám sklonit před Bohem, který je vysoko? Mám před něj předstoupit s celými zápalnými oběťmi, s jednoročními telaty?. . . Řekl ti, pozemský člověče, co je dobré. A co od tebe Jehova požaduje nazpět, než abys jednal podle práva a miloval laskavost a abys byl skromný, když chodíš se svým Bohem?“ — Mich. 6:6–8; Oz. 6:6; 1. Sam. 15:22.

7. a) Co Jehova od nás ve skutečnosti žádá? b) Proč je člověk ‚přirozeně‘ přitahován Jehovovou cestou?

⁷ Jehova nám neklade svévolné nebo nerozumné požadavky. Žádá pouze od nás, jako od svých tvorů, abychom dělali to, co bychom měli dělat vůči němu a svým bližním. ‚Chodit s naším Bohem‘ po cestě pravdy je jednat podle zákona, který nám byl ‚vepsán do srdcí‘ Jehovou, když stvořil naše prarodiče. (Řím. 2:14, 15) Naše svědomí neboli vnitřní smysl pro správné a nesprávné je zcela přirozeně přitahováno cestou pravdy. Pravda zní či ladí správně s tím, co v nás ještě zbylo ze zděděného svědomí. Proto Pavel mohl právem říci: „Zřekli jsme se postranních věcí, za které je nutno se stydět [nepravdy, lži]. . . , ale oznamováním pravdy se doporučujeme každému lidskému svědomí před Božím zrakem.“ — 2. Kor. 4:2; 5:11; 6:4–10.

ÚSPĚŠNÁ ŽIVOTNÍ CESTA

8. Jaký je rozdíl mezi pravdou a spekulací? Uveď příklad.

⁸ Kdo učiní cestu pravdy svou životní cestou, je bohatě odměněn. Pravda se osvědčuje praxí. Když vědci myslí, že objevili nový princip, musí být nejprve zjištěno, zda se osvědčí v praxi, aby mohl být uznán a nezůstal jen teorií. Musí být prakticky využitelný při stavbě strojů, léčení nemocí atd. Avšak v životních otázkách se intelektuálové, filozofové a duchovní, kteří dnes dalekosáhle ovlivňují způsob myšlení a jednání lidí, příliš neosvědčili. Co říkají a píší, zní často dobře. Snad je to oděno přesvědčivými slovy a podloženo mnohomluvnými důkazy. A přece většina jejich teorií o životě neodolá zkoušce správnosti. Jak to? Ukáže se, že tyto teorie nejsou použitelné. Žalostné výsledky, k nimž vedou v praxi, jsou všude patrné.

9. Co dokazuje, že pravé uctívání je životní cesta, která vede k úspěchu?

⁹ To, co píše Bible o důvěřivém, účelném životě věrných Božích služebníků v minulosti, i život těch, kteří dnes žijí podle pravdy, dokazují, že pravda je jedinou skutečně úspěšnou životní cestou. Poslušnost Božích přikázání vždycky vedla k oddělení pravých ctitelů od jejich současníků. Jak jsme se dozvěděli z předešlého článku, byli Izraelité ve staré době na nápadně vysoké úrovni, dokud se drželi „rámce poznání a pravdy Zákona“ daného Mojžíšem. (Řím. 2:20; Jozue 1:8; Neh. 9:13) I křesťanství prvního století ovlivňovalo velice silně životní cestu těch, kteří je přijali. Známý historik John Lord píše ve své knize Starý římský svět (angl.):

„Pravý triumf křesťanství spočíval v tom, že činilo dobrými lidmi ty, kteří vyznávali jeho nauky. . . Máme důkazy o jejich neposkvrněném životě, bezvadné mravnosti, vzorném dodržování občanských povinností a jejich křesťanských ctnostech.“

„Cesta pravdy“ byla pro ně úspěšnou životní cestou a je jí i dnes pro všechny, kdo po ní jdou. — 2. Petra 2:2.

JAK DALECE VEDE PRAVDA K ÚSPĚCHU

10, 11. a) Jak se mnozí duchovní dívají na biblická mravní měřítka? b) Ukaž, proč se jejich názory neosvědčují v praxi.

¹⁰ Většina dnešních filozofů a duchovních se snaží oslabit spolehlivé biblické zásady tím, že se zastávají „nové morálky“. Podle Božího zákona je smilstvo a cizoložství v každém případě něco špatného a nesprávného. (1. Kor. 6:18; 1. Tess. 4:3; 2. Mojž. 20:14) Typický příklad, jak smýšlejí duchovní, je to, co napsal farář kaple sv. Marie univerzity v Michiganu v poradním sloupku na dotaz zasnoubeného páru, který z různých důvodů odkládal sňatek, ale „sem tam měl pohlavní styky“. Napsal: „Můžeme je nazvat smilníky a tím záležitost skončit. . . Přesně právně vzato, přestoupili snad literu zákona. Provinili se však proti hodnotám, které jsou tímto zákonem chráněny? Jsou to cizoložníci? Jistě ne!. . . Kdo z nás se již neuspokojoval způsobem, který není zcela správný, aby přemohl mučivý pocit osamělosti ve svém srdci?“ Není pochyby, že mnozí, kteří jsou pod vlivem tohoto kněze nebo jiných duchovních, se uspokojují způsobem, který „není zcela správný“. Avšak vede jejich životní cesta k úspěchu?

¹¹ Cesta pravdy, vyjádřená v Božím zákoně, se nedá zesměšňovat! Kdo se dá vést tímto lidským způsobem myšlení, sklidí odpovídající ovoce, k němuž patří rozvody, rozvrácené rodiny, pohlavní nemoci a množství jiných problémů, které vznikají tím, že se manželství neudržuje ve cti. (Gal. 6:7, 8; Žid. 13:4) Jeden lékař, který se zabýval tímto tématem z určitého hlediska v odborném časopise (Medical World News), poukazuje varovně na to, že „uvolnění přísnějších pravidel chování v sexuálním ohledu nevede bezpodmínečně ke svobodě, a když, pak jen za cenu jiných svobod“, například svobody od nemoci. „Morálka je často věcí zdraví,“ ujišťuje.

12, 13. Ukaž, jak se pravda osvědčuje jako životní cesta, když jde a) o kouření nebo b) převod krve.

¹² Také uplatňování biblických zásad, podle nichž máme udržovat tělo čisté a neposkvrněné, dokazuje, že se pravda osvědčuje v praxi. Praví ctitelé se chrání před škodlivými následky, které působí znečištění těla užíváním tabáku. (2. Kor. 7:1; Řím. 12:1) Protože chtějí sloužit Bohu „celou duší“ a „celou silou“, nejsou ochotni obětovat několik let života a část sil zotročující vášni pro tabák. (Mar. 12:29, 30; Řím. 6:19) Dr. Robert Dupont, vedoucí Amerického národního ústavu proti zneužívání drog, označil nedávno tabák jako „zřejmě nejnebezpečnější drogu naší společnosti. . . Kuřáci cigaret mají stejný problém jako ti, kteří užívají heroin“, aby ovládli svou vášeň. Velké nebezpečí rakoviny plic, úst a hrtanu jakož i onemocnění srdečních cév, je všeobecně známé. Poslední výzkumy dále ukázaly, že i žaludeční vředy a mrtvice mají přímou souvislost s kouřením. Děti kouřících matek jsou nejen nápadně menší a lehčí, ale také se pomaleji duševně vyvíjejí než děti nekuřaček. Kromě toho je daleko větší riziko, že se narodí se srdeční vadou nebo mrtvé. Nevede „cesta pravdy“ k lepším výsledkům?

¹³ Nové poznatky o nebezpečích krevní transfúze a přednostech nekrvavé chirurgie ospravedlňují biblický příkaz ‚zdržovat se krve‘. (Sk. 15:20, 28, 29) Dva lékaři z nemocnice sv. Barnabáše v New Yorku napsali o přednostech nekrvavé chirurgie:

„Kromě toho je příjemné vědět, že není třeba počítat s komplikacemi, které se dostavují po krevních transfúzích — s alergií, hemolytickou reakcí, selháním ledvin, žloutenkou atd.“ (New York State Journal of Medicine)

Cesta pravdy vede v praxi skutečně k úspěchu!

14, 15. Ukaž, jak působí ve válce pravé uctívání v opaku k falešnému.

¹⁴ Další pravda, která se osvědčila v praxi, vysvítá z Ježíšových slov: „Všichni, kteří berou meč, mečem zahynou.“ Tato pravda se shoduje se zjištěním: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ (Mat. 26:52; Jan 13:35) Nová katolická encyklopedie (angl. , 1967) však ukazuje jinou cestu. Říká: „Není [podstatný] rozpor mezi spravedlivou válkou a Kristovým příkazem milovat nepřátele. Spravedlivá válka je výrazem nenávisti k zlému činu, ne k protivníkovi. . . Katolíci mají nepochybně právo učinit si o tom vlastní názor, zda podmínky, které válku ospravedlňují, jsou v tom nebo onom případě splněny.“ Jak působí takové vedení v praxi?

¹⁵ Ve dvou světových válkách si na obou stranách katolíci i protestanté „učinili vlastní [opačný] názor“, který odporoval cestě pravdy. A výsledek? Zabíjeli miliony svých bratrů ve víře a tím neklamně dokázali, že nepatří k vzájemně se milujícím Kristovým učedníkům a že nejsou v pravdě. Historik J. S. Conway říká v knize Nacistické pronásledování a církve (angl.):

„V opaku k ochotě velkých církví se svědkové Jehovovi drželi fanaticky [až k smrti] svého učení, pro které se dostávali do sporu se státem. Takový odpor byl velmi vzácný. . . Na základě biblického příkazu odmítali jít do války. . . Žádná jiná sekta neprojevila takovou rozhodnost před plnou silou teroru a gestapa.“

Kdo by mohl říci po těchto dvou nejhorších válkách historie, že nesledovali cestu pravdy?

16, 17. a) Co dokazuje, že je pravda to, co Bible říká o panování? b) Proč má Boží královské panství úspěch? Uveď příklad.

¹⁶ I v nejdůležitějším problému, před nímž dnes lidstvo stojí — v otázce, kdo má vládnout světu —, dokazují biblické zásady, že jsou pravda. „Člověk panoval nad člověkem k jeho škodě“ a „Člověku, který kráčí, ani nepatří, aby řídil svůj krok,“ jsou pravdy vyjádřené již před dávným časem. (Kaz. 8:9; Jer. 10:23) Skutečnosti lidského života vyžadují lepší panství, než může vytvořit člověk. To dokazují tisícileté dějiny lidstva. New York Times nedávno s lítostí prohlásily: „V celém světě ztratily vedoucí osobnosti autoritu. . . vlády všeho druhu, v různých zemích, mají potíže, protože nevyvolaly důvěru ve schopnost vyřešit problémy, které nejvíce trápí jejich lid.“ (15. května 1974)

¹⁷ Existuje však panství, které má úspěch tam, kde ostatní zklamala. Proč? Protože to není panství vytvořené lidmi. Je to Boží královské panství, které se nyní stará, aby lidé byli přivedeni na cestu pravdy. Jeho metody jsou dvěma miliony věrných poddaných ve více než 200 zemích fyzicky, duchovně a hmotně s ochotou a radostí podporovány. Ustanovení jeho ústavy a zákonů (Bible) jsou prováděny místními sbory daleko účinněji, než je tomu u pozemských panství. Křesťanský sbor tedy působí jako „sloup a opora pravdy“, který podporuje poslušnost a vyloučí každého, kdo není ochoten zůstat na cestě pravdy. (1. Tim. 3:15; 1. Kor. 5:6–13) Poddaní tohoto královského panství dostávají prostřednictvím učebnic nesrovnatelnou výchovu v pravdě. Tyto učebnice zabírají více než polovinu z deseti nejprodávanějších knih na světě.a Královské panství má úspěch a každý den vzrůstá, protože je založeno na pravdě.

KLÍČ K ÚSPĚCHU

18. Jaké výhody přináší pravda jako životní cesta?

¹⁸ Lidé, kteří se rozhodli učinit pravdu svou životní cestou, dívají se realisticky na přicházející události a poměry. Protože tito křesťané znají pravý stav lidstva, mohou s láskou pomáhat těm, kteří to potřebují. Jejich rodiny také dokazují výhody, které přináší poslušnost spolehlivé biblické rady o vedení prostřednictvím hlavy a o výchově dětí. (1. Petra 2:12; Ef. 5:33; 6:1–4) To, co znají o budoucnosti z biblických proroctví, ochraňuje je před zklamáním v přítomnosti, hledí do budoucnosti s důvěrou, radostně a beze strachu. — Přísl. 3:25, 26.

19, 20. a) Co poznávají jiní lidé o životní cestě pravých křesťanů? b) Proč je protismyslné, že právě ti, kteří chválí svědky Jehovovy, odsuzují jejich víru? c) Oč bychom se měli modlit?

¹⁹ Jiní lidé si často povšimnou, že křesťanská životní cesta vede k úspěchu. Washingtonské noviny se zmiňují ve zprávě o kongresu svědků Jehovových, co je příčinou úspěchu:

„Jejich přísný názor na slušné osobní chování je osvěžením pro město. . . Říkají, že zde nejsou, aby o něco žádali, nýbrž jsou prostě zde, ‚aby se zastávali Bible a jejích zásad jako jediného účinného prostředku k odstranění špatných poměrů mezi lidmi‘.“

A to je klíč k úspěchu! Boží slovo, Bible, je ‚účinné‘. Osvědčuje se v praxi.

²⁰ Před sdělením, že „svědkové Jehovovi budí dojem, že denně žijí podle svého náboženství“, článek v novinách Democrat and Chronicle (Rochester) píše: „I když mnoho lidí jiné víry snad nesouhlasí s některým jejich výkladem Bible, svědkové jsou o svých názorech víry pevně přesvědčeni a upřímně se jich drží.“ Není to protismyslné, že často právě ti, kteří svědky Jehovovy chválí pro jejich chování, odsuzují jejich „výklad Bible“? Co působí, že svědkové Jehovovi jsou jiní? Jsou snad jiní od narození? Ne! Právě jejich „výklad Bible“ působí, že jsou jiní. Jejich víra je pravda Bible, a podle ní žijí. Proto mají úspěch tam, kde jiní zklamou. Mají tedy důvod modlit se jako žalmista: „Poučuj mne, Jehovo, o své cestě. Budu chodit v tvé pravdě.“ „Způsob, abych chodil ve tvé pravdě, a vyuč mne.“ O člověku, který tak chodí, žalmista říká: „[Jehova] bude jej poučovat o cestě, kterou si zvolí. Jeho vlastní duše bude pobývat v samotné dobrotě a jeho vlastní potomstvo získá zemi.“ — Žalm 86:11; 25:5, 12, 13.

[Poznámka pod čarou]