Ničivá síla žárlivosti
ŽÁRLIVOST může odpovídat horlivosti v tom, co je správné. Jehova Bůh je žárlivý na své dobré jméno, a jeho oddaní služebníci rovněž. (2. Mojž. 34:14; 1. Král. 19:10, 14; Ezech. 39:25) Ale často je žárlivost chybně motivována nebo nesprávně namířena. Žárlivý člověk může bezdůvodně podezřívat druhé nebo neschvaluje, že se druzí těší pozornosti, kterou podle jeho mínění má mít on sám.
Nevhodná žárlivost má ničivou sílu. Může oloupit o spokojenost a vypěstovat hněv a nenávist. Lékaři zjistili, že žárlivost může být velmi škodlivou emocí. Žárlivý člověk se může dostat do takového stavu, že trpí bezesnými nocemi, zvracením, žaludečními potížemi anebo jednou z mnoha dalších nemocí. Je to tak, jak říká biblické přísloví: „Žárlivost je hnisem pro kosti.“ — Přísl. 14:30.
Taková žárlivost může rovněž zničit ta nejlepší přátelství. To je dobře znázorněno případem izraelského krále Saula a jeho věrného poddaného Davida.
Na Saula zapůsobila Davidova odvaha, se kterou vyšel proti filištínskému obru Goliášovi a porazil jej ranou z pastýřského praku. Proto nechal Saul Davida velet bojovníkům. V tomto postavení David věrně podporoval Saulovo království a získal četná vítězství nad Filištíny. Nakonec začal být David chválen v písních dokonce mnohem častěji než král Saul. Když izraelské ženy zdravily vracející se vítězné bojovníky, tancovaly a zpívaly: „Saul porazil své tisíce a David své desetitisíce.“ Saul se nad tím velmi pohoršoval, protože se domníval, že čest, která měla být vzdávána jemu jako králi, přechází na Davida. To dovedlo Saula k tomu, že se na Davida díval s podezřením jako na soupeře pro trůn. — 1. Sam. 17:57, 58; 18:5–9.
Dobrý vzájemný vztah, který kdysi existoval mezi Saulem a Davidem, skončil. Saul již Davidovi nedůvěřoval, ačkoli zde neexistoval žádný důvod pro podezírání. Začal být posedlý myšlenkou, že David ohrožuje jeho království. Proto se rozhodl, že ho zabije. David byl tedy nucen utéci od Saula kvůli svému životu a žít jako uprchlík. — 1. Sam. 18:10–25; 19:9–12.
Tomu druhu žárlivosti, který projevoval král Saul vůči Davidovi, se můžeme vyhnout. Jak? Musíme být opatrní, abychom nebyli přecitlivělí na své postavení, schopnosti či pověst. Když lidé v naší přítomnosti chválí jiné, neměli bychom z toho usuzovat, že se pokoušejí úmyslně snižovat naše vlastní přednosti. I když se zdá, že některé poznámky přisuzují druhým větší zásluhy, jako tomu bylo s tím, co říkaly ženy o Davidovi, nikdy bychom neměli přehlížet, že mnoho věcí je vyřčeno v nevinnosti bez jakékoli myšlenky na zkreslující porovnání. Zvláště těm výrazům, které jsou vyvolány chvilkovým citovým vzrušením, musíme rozumět ve světle okolností a nemůžeme je považovat za kritické hodnocení jednotlivých lidí. Proto je skutečně smutné, když se podle takového vyjádření někdo na druhého rozhněvá.
Bible ukazuje, že k ovládnutí žárlivosti je nutná láska. V Písmu čteme: „Láska není žárlivá.“ (1. Kor. 13:4) Jestliže je někdo nakloněn k podezřívání druhých nebo se pohoršuje nad tím, že jsou uznáváni, udělal by dobře, kdyby poznal ty, na které žárlí. Měl by usilovat o to, aby viděl jejich znamenité vlastnosti a snažil se oceňovat to, co dělají. Měl by být ochotný vidět, že čest je dávána tomu, komu patří, a nemyslet si, že jiní zastiňují jeho výkony. Žádný člověk nemůže pochopitelně dělat všechno. Skromnost i rozumné uvažování by nám mělo říci, že je to požehnání, když existuje mnoho lidí způsobilých nést odpovědnost.
Mojžíš měl v tomto ohledu jistě správný postoj. Když Eldad a Medad přijali Božího ducha, a to v Mojžíšově nepřítomnosti, a začali v izraelském táboře prorokovat, Mojžíšův služebník Jozue začal žárlit a horlil pro svého „pána“. Jozue cítil, že jejich prorokování snižuje Mojžíšovu autoritu a že by jim v tom mělo být zabráněno. Ale Mojžíš nežárlil na to, že již nebyl jediný, na koho působil Boží duch zvláštním způsobem. Opravil Jozua slovy: „Přál bych si, aby všichni z Jehovova lidu byli proroky, protože Jehova by na ně vložil svého ducha.“ — 4. Mojž. 11:10–29.
Co však dělat, jestliže člověk, který je velmi chválen, si to ve skutečnosti nezaslouží? Co když je přeceňován? To se ovšem může stát. Bystrý pisatel knihy Kazatel poznamenal: „Je bídná věc, kterou jsem viděl pod sluncem, když se totiž děje chyba kvůli tomu, který je u moci: Pošetilost je v mnoha vysokých postaveních, ale bohatí sami zůstávají jen v nízkém stavu. Viděl jsem služebníky na koních, ale knížata chodící po zemi jako služebníci.“ — Kaz. 10:5–7.
Úředníci, zaměstnavatelé a jiní lidé, kteří mají autoritu, se mohou z lidské nedokonalosti při rozhodování dopouštět vážných chyb. Mohou si málo vážit těch, kteří těžce pracují, a vystupují jako „knížata“ ve svém postoji a způsobech, a jednají s nimi jako s pouhými služebníky. Současně mohou stranit lidem, kteří jsou daleko méně způsobilí. To může velmi znepokojovat.
Člověk by ovšem nic nezískal, kdyby se pro tyto věci příliš trápil. Mohlo by ho to pouze oloupit o pokoj mysli a srdce a mít také špatný účinek na jeho tělesné zdraví. Daleko lepší je trpělivě čekat. Inspirovaný žalmista napomínal: „Toužebně jej [Jehovu] očekávej. Nehněvej se na nikoho, komu se daří na jeho cestě.“ (Žalm 37:7) I ti, kteří chybují, budou muset v patřičném čase uznat svou pošetilost.
Měli bychom rovněž usilovat o to, abychom v druhých nevzbuzovali žárlivost. Izraelské ženy, které v písni velebily Davidovy hrdinské činy, neměly tušení, že v králi Saulovi to vyvolá pocity prudké žárlivosti. Kdyby však pečlivěji o věci přemýšlely, mohly být opatrnější a nepřisuzovaly by na veřejnosti větší čest královu poddanému než samotnému králi. Protože připouštíme, že lidé jsou nedokonalí, činíme dobře, dáváme-li pozor, když v přítomnosti druhého chválíme nějakou osobu nebo její výkony. Měli bychom se ujistit, že to, co říkáme, nebude posluchačem pochopeno tak, jako by byl nepříznivě porovnáván s někým, kdo je vychvalován.
Zvážíme-li, jak škodlivá může být nevhodná žárlivost, měli bychom se bránit, aby v nás nevznikla, a vyhýbat se tomu, abychom ji v druhých nevzbuzovali. Proto bychom se měli snažit o to, abychom pěstovali ještě větší lásku k lidem všeho druhu a oceňovali jejich znamenité vlastnosti a schopnosti. Měli bychom rovněž uvažovat o tom, jaký účinek mohou mít naše slova a jednání na druhé. To nám pomůže, abychom byli šťastní a přispívali k zachování dobrého vztahu k lidem ve svém okolí.