Pastýři stáda pod jedním Pánem
1. Kdo je „znamenitý pastýř“ a jaký vztah má k „ovcím“?
KDYŽ byl Pán Ježíš Kristus na zemi, označil se jako „znamenitý pastýř“. Ti, kteří naslouchali jeho hlasu a následovali jej, byli jeho „ovce“. Řekl, že dává svou duši v jejich prospěch. (Jan 10:1–15) Tak byli následovníci Ježíše Krista, kteří tvořili sbor, srovnáváni Ježíšem Kristem s ovcemi stáda. U Lukáše 12:32 mluvil Ježíš o „malém stádu“, kterému bude dáno království, a u Jana 10:1 mluvil o „jiných ovcích“, které také budou slyšet jeho hlas a stanou se částí jednoho stáda s Ježíšem Kristem jako jejich pastýřem.
2. Proč musí nižší pastýři jednat se stádem jako s něčím cenným?
2 Křesťanští bibličtí pisatelé používali později podobné výrazy, když se obraceli na křesťanské dozorce, kteří měli za úkol sloužit jako pastýři pod Pánem Ježíšem Kristem. Pavel řekl dozorců v Efezu: „Dávejte pozor sami na sebe a na celé stádo, v němž vás svatý duch jmenoval jako dozorce, abyste pásli Boží sbor, který koupil krví svého vlastního Syna.“ (Sk. 20:28) Zde Pavel zdůraznil nutnost, aby pastýři uznali, že sbor náleží Bohu a že byl koupen krví jeho vlastního Syna, kterou Bůh považuje za velmi cennou. Tito pastýři musí tedy ve styku se stádem myslet na to, že je zvláště cenné v očích Boha a Krista, jimž patří.
3. a) Co se očekávalo v prvním století od každého člena stáda? b) Jak byla ve sboru podporována jednota?
3 Když Pavel dával tuto radu, nebyli ovcím podobní členové křesťanského sboru na jednom místě nebo v jednom městě, ale byli ve sborech v mnoha městech Římské říše. Byli na mnoha místech, ale byli stále jedno stádo pod jedním pastýřem, Ježíšem Kristem, a od každého člena stáda se čekalo, že bude v jednotě s druhými. To bylo v souladu s modlitbou, kterou Ježíš vyslovil před svou smrtí: „Prosím nejen za ně, ale také za ty, kteří ve mne uvěří skrze jejich slovo, aby všichni byli jedno, stejně jako ty, Otče, jsi ve spojení se mnou a já ve spojení s tebou, aby také oni byli ve spojení s námi, aby svět uvěřil, že jsi mne vyslal.“ (Jan 17:20, 21) Ti, kteří v prvním století dostali úkol sloužit sboru, měli se snažit podporovat jednotu. Měli obracet pozornost na ustanovenou hlavu sboru, Ježíše Krista, a měli povzbuzovat všechny, aby jej napodobovali tím, že se budou pevně držet pravdy a projevovat pravou lásku. Proto čteme v Efezským 4:15, 16: „Tím, že mluvíme pravdu, vyrůstejme láskou ve všech věcech v toho, který je hlavou, Krista. Z něho celé tělo, tím, že je spolu harmonicky spojeno a že je utvořeno, aby spolupracovalo prostřednictvím každého kloubu, který dává, co je potřeba, podle působení každého jednotlivého údu v patřičné míře, působí k růstu těla pro jeho budování v lásce.“ Ačkoli se mělo vykonávat mnoho různých prací, byli ve skutečnosti všichni, kteří se účastnili díla, jediné tělo, sestávající z mnoha údů, a všichni podléhali hlavě, Ježíši Kristu.
4. a) Co Ježíš důrazně prohlásil Petrovi? b) Co Petr připomínal starším mužům?
4 Petr byl jedním z těch, kteří pod vedením hlavního pastýře, Ježíše Krista, byli činní jako pastýři. Ježíš řekl Petrovi důrazně po svém vzkříšení, jak můžeme číst u Jana 21:15–17, že má svou lásku ke Kristu dokázat pasením „oveček“. O mnoho let později napsal Petr spolukřesťanům, kteří také zastávali v křesťanském sboru úřad starších mužů: „Proto vybízím starší muže mezi vámi, neboť jsem také starší muž jako oni a svědek Kristových utrpení, dokonce účastník slávy, která má být zjevena: Paste Boží stádo, které je ve vaší péči, ne z donucení, ale ochotně, ani ne z lásky k nepoctivému zisku, ale dychtivě, ani jako byste panovali nad těmi, kteří jsou Božím dědictvím, ale staňte se příkladem stádu. A až bude hlavní pastýř učiněn zjevným, obdržíte nevadnoucí korunu slávy.“ (1. Petra 5:1–4) Tím připomínal starším mužům, pastýřům pod Kristem Ježíšem, že stádo patří Bohu, že se o ně musí starat a že jim, jako starším mužům, má velmi ležet na srdci.
5. a) Co rozumíme křesťanským dozorcem? b) Jak to bylo Ježíšem zdůrazněno?
5 Křesťanský pastýř je dozorce, ale tím nemáme rozumět to, co si všeobecně svět představuje jako dozorce. V křesťanském sboru nikdo nevládne nad těmi, kteří jsou Boží dědictví. Jako dozorce nikdo není vyvyšován nad druhé. To se Petr velmi dobře naučil od Krista Ježíše, když ten slavil poslední večeři se svými apoštoly. Zpráva u Lukáše 22:24–27 zní: „Povstal též mezi nimi prudký spor o to, který z nich se zdá být největším. Ale on jim řekl: ‚Králové národů se nad nimi vypínají a ti, kteří mají nad nimi moc, jsou nazýváni dobrodinci. U vás však tomu tak nemá být. Ale ten, který je mezi vámi největší, buď jako nejmladší, a ten, který jedná jako vedoucí, buď jako sloužící. Neboť kdo je větší, ten, který spočívá u stolu, nebo ten, který obsluhuje? Zdali ne ten, který spočívá u stolu? Ale já jsem uprostřed vás jako ten, který obsluhuje.‘ “ Učedníci jednali nesprávně, když vedli tak vášnivý spor, a přece jak laskavě je Ježíš opravil!
6, 7. a) Jak byl Ježíš vynikajícím vzorem budoucím pastýřům? b) Jakou vlastnost zdůraznil Petr? c) Jak prospívá tato vlastnost sboru?
6 Hlavní pastýř byl pro tyto budoucí pastýře výborným příkladem. Janova zpráva o této Ježíšově večeři s učedníky to dokazuje: „Zatímco večeře pokračovala. . . vstal od večeře a odložil svrchní oděv. A vzal ručník a přepásal se. Pak dal vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a osušovat je ručníkem, kterým byl přepásán.“ (Jan 13:2–5) Ježíš byl dobrý učitel, a proto jim vyložil, proč jim umyl nohy. „Víte, co jsem vám učinil? Oslovujete mne ‚Učiteli‘ a ‚Pane‘ a mluvíte správně, neboť já tím jsem. Jestliže jsem tedy já vám umyl nohy, ačkoli jsem Pán a Učitel, máte si také vy navzájem umýt nohy. Neboť jsem vám dal vzor, abyste, právě jako já jsem činil vám, také činili.“ — Jan 13:12–15.
7 Na Petra hluboce zapůsobil příklad, který dal Kristus Ježíš; poznal, že pastýř musí jednat se stádem s pokorou a že musí být vždy ochoten sloužit mu. Proto napsal: „Ani jako byste panovali nad těmi, kteří jsou Božím dědictvím, ale staňte se příkladem stádu.“ Pokora je vlastnost, kterou chtěl Kristus Ježíš vidět u těch, kteří pasou Boží stádo. Proto Petr řekl dále: „Podobně vy, mladší muži, buďte podřízeni starším mužům. Všichni se však přepásejte pokorou mysli k sobě navzájem, protože Bůh se staví proti domýšlivým, ale pokorným prokazuje nezaslouženou laskavost. Pokořte se tedy pod mocnou Boží ruku, aby vás povýšil v patřičné době.“ (1. Petra 5:5, 6) Je výhodné být pokorný. Jsme-li pokorní, je pro druhé mnohem lehčí obrátit se na nás s problémy, a tento duch spojuje celý sbor v lásce. Kdo slouží s láskou a pokorou, nikdy nebude jednat panovačně a svévolně, nebo se vyvyšovat jako pán nad Božím dědictvím. Pravý pastýř se snaží, aby byl příkladem stádu.
8. a) Na jaké myšlence se zakládá řecké slovo episkopos? b) Proč je toto slovo pro křesťanské dozorce vhodnější než řecké slovo kýrios?
8 Slovo „dozorce“, překlad řeckého slova episkopos, označuje někoho, kdo je strážcem nebo dává na něco pozor. Základní myšlenkou obsaženou ve slově episkopos je ochraňující péče. Křesťanský dozorce je tedy člověk, který se stará o Boží stádo a pečuje o ně takovým způsobem, jako pastýř o doslovné ovce. Jako dozorce nemá panovat nad Božím stádem. Slovo „pán“ je přeloženo z řeckého slova kyrios a značí toho, kdo má moc a autoritu nad druhými, jako například pán domu nebo hlava rodiny. Je také překládáno jako „mistr“ nebo „majitel“. Týkalo by se to i majitele otroků, ale dnes je již málo otrokářů. Avšak na dnešní zaměstnavatele nebo šéfy by se výraz „kýrios“ nebo „pán“ hodil. Starší se však nesmějí dívat na svůj vztah k bratrům jako na vztah zaměstnavatele a zaměstnance. Starší jsou pastýři a pastýři vodí ovce na dobrou pastvu a k dobrým vodám, chrání je a snaží se uzdravovat jejich zranění a nemoci. V křesťanském sboru pastýři povzbuzují bratry v Pánově díle tak, že s nimi spolupracují a uznávají, že všichni máme jednoho nebeského Pána a Mistra, pod nímž sloužíme a kterému jsme odpovědni.
9, 10. a) Jak dal Petr dobrý příklad pokory? b) Která vlastnost pravých pastýřů, kterou nenajdeme ve falešném náboženství, přispívá k jednotě a jak to bylo zdůrazněno Ježíšem?
9 Petr sám dal v tomto ohledu dobrý příklad, nepovyšoval se nad druhé. Když se obracel na starší muže, řekl o sobě, jak čteme v 1. Petra 5:1: „Jsem také starší muž.“ To je zcela rozdílné od světského náboženského názoru, který se snaží dávat Petrovi primát nebo jej dokonce vyvýšit do postavení papeže. To neodpovídá příkladu, který Petr dal.
10 Není pochyby, že si Petr vzpomínal na Ježíšova slova, když ten káral zákoníky a farizey, kteří se sami vyvyšovali. Podle Matouše 23:8–12 Ježíš řekl: „Ale vy se nenechte nazývat Rabbi, protože jeden je váš učitel, zatímco vy všichni jste bratři. . . Ani ať vás nenazývají ‚vůdci‘, protože jeden je váš Vůdce, Kristus. Ale největší mezi vámi ať je vaším služebníkem. Kdokoli se vyvyšuje, bude ponížen, a kdokoli se ponižuje, bude vyvýšen.“ Pastýři, kteří slouží pod Ježíšem Kristem, mohou svou křesťanskou pokorou velmi přispět k jednotě stáda, a Jehova jim dá své požehnání.
11. Jaký dobrý příklad dali Pavel a Barnabáš dozorcům dnešní doby?
11 Při jedné příležitosti Pavel a Barnabáš jako cestující dozorci stáli před problémem, kdy někteří muži učili, že obřízka je předpokladem k záchraně. Ze Skutků apoštolů 15:2 je vidět, že Pavel a Barnabáš nebyli srozuměni s touto naukou, ale mluvili proti ní, Přesto v zájmu jednoty celé organizace předložili otázku vedoucímu sboru apoštolů a starších v Jeruzalémě. Když se o záležitosti dosti uvažovalo a vedoucí sbor ji rozhodl, cestující dozorci, jako byl Pavel, celým srdcem přijali rozhodnutí a předávali sborům důležité duchovní poučení. Ve Skutcích 16:4, 5 čteme: „Když pak procházeli městy, doručovali jim tam nařízení, na nichž se usnesli apoštolové a starší muži v Jeruzalémě, aby je zachovávali. Proto se sbory vskutku neustále upevňovaly ve víře a vzrůstaly den co den co do počtu.“ To přispělo k tomu, že byla posilněna jednota celého stáda v jednání i v myšlení a že Jehova v tom zřejmě našel zalíbení, protože dával sborům úspěch a vzrůst. Pavel a Barnabáš jsou dobrým příkladem pro dozorce dnešní doby, protože si vážili vedoucího uspořádání křesťanského sboru.
12. a) Komu Pavel vždy připisoval čest? b) Jak se zachoval Pavel vůči dozorcům ve sboru?
12 Pavel měl sice podíl na rozšíření pravdy a viděl, jak se dílo rozrůstá, ale přece příkladným způsobem vždy vzdával čest Jehovovi a odvracel pozornost od sebe a druhých Božích služebníků, když řekl: „Ani ten, kdo sází, není nic, ani ten, kdo zalévá, ale Bůh, který dává vzrůst.“ (1. Kor. 3:7) Z jeho dopisu Korinťanům se též dozvídáme, že bylo nutné připomenout dozorcům sboru v Korintu určité požadavky Božího zákona, o jejichž dodržování nepečovali. V páté kapitole čteme, že byl znám případ smilstva ve sboru, ale že nebyla učiněna žádná opatření. Nečteme nic takového, že by Pavel považoval všechny dozorce pro toto opomenutí za nevhodné nebo že by je chtěl zbavit úřadu. Místo toho je nabádal, aby neměli společenství s někým, kdo tvrdí, že je bratr, ale přestupuje Boží zákon; přikázal jim, aby vzdálili takového zlého ze svého středu. Pavel byl trpělivý a dal jim příležitost, aby se jako pastýři zlepšili. To ovšem neznamená, že dozorce nebo služební pomocník nikdy nemůže ztratit svou služební přednost. Jestliže se prokáže jako nevěrný nebo již není bez poskvrny, nehodil by se již k tomu, aby sloužil v tomto postavení.
SLUŽBA, KTERÁ SJEDNOCUJE
13. Jak má dozorce smýšlet o odpovědnosti?
13 Dozorce nese těžkou odpovědnost. Ale je to radostná odpovědnost, velkolepá přednost! Když se takto oceňuje, je náklad lehčí. Vzpomeň si, že „znamenitý pastýř“ nám řekl: „Mé jho je jemné a můj náklad je lehký.“ (Mat. 11:30) Tak se díval Ježíš na svůj náklad. Jeho nižší pastýři, kteří jsou s ním pod jedním jhem, když konají Boží vůli podle jeho příkladu, měli by smýšlet stejně. Mnoho závisí na tom, aby se opravdu dávalo to nejdůležitější na první místo. — Mat. 6:33.
14. V čem pozůstávalo Ježíšovo velké dílo a jak školil své učedníky?
14 Podívejme se trochu blíže na Ježíšův příklad. Z čeho pozůstávalo jeho velké dílo na zemi? Když byl Jan Křtitel zatčen a uvězněn, šel Ježíš do Galileje a ujal se tam svého díla. „Od té doby Ježíš začal kázat a říkat: ‚Čiňte pokání, neboť se přiblížilo nebeské království.‘ “ (Mat. 4:17) Nejdůležitější Ježíšovou činností bylo kázání království. A hlavně v té školil rovněž své učedníky. (Luk. 8:1; 9:1, 2; 10:1, 8, 9) Na konci své pozemské služby řekl Pilátovi: „Proto jsem se narodil a proto jsem přišel do světa, abych vydal svědectví o pravdě.“ (Jan 18:37) Měli by si dávat menší cíl nižší pastýři, kteří jsou s Ježíšem pod jedním jhem?
15, 16. a) Pro jaký problém dozorců mají všichni projevit pochopení? b) K jakému požehnání vede, když dozorci vykonávají vyrovnaným způsobem odpovědnosti evangelistů, pastýřů a učitelů?
15 Mnozí dozorci však mají v tomto ohledu problém, a je to pochopitelné. Věnují mnoho času svým rodinným povinnostem a pastýřským návštěvám, takže jim je obtížné nalézt příležitost, aby se ujali vedení ve službě dům od domu a v jiných odvětvích kazatelské služby. Nemůže však být přesto nalezena rozumná rovnováha mezi kázáním, pastýřskou službou a učením? (Ef. 4:11) Dozorce, který plánuje, aby se mohl pravidelně účastnit s určitou studijní skupinou kázání, může s tím spojit ještě jinou činnost. Často může vzít do služby svou rodinu a dát jí, stejně jako druhým ve skupině, praktické školení. Působí vždy velkou radost, když se společně celá rodina pravidelně podílí na službě, a ostatní tím také mohou být povzbuzeni.
16 A co s pastýřskými návštěvami? Když se dozorce vrací ze služby, může krátce navštívit bratra nebo rodinu, a jistě bude povzbudivě působit, když vypravuje své zkušenosti, které měl právě předtím ve službě. Někteří dozorci také konají krátké návštěvy, když se vracejí domů ze světské práce. Když jsou takové návštěvy dobře naplánovány, nezasahují příliš do evangelizačního času. Dozorci mohou dnes říci totéž, co kdysi řekl apoštol Pavel: „Jestliže tedy zvěstuji dobré poselství, není to pro mne důvod k vychloubání, neboť je to pro mne nezbytně nutné. Skutečně, běda mi, kdybych neoznamoval dobré poselství!“ (1. Kor. 9:16) Jak je pro křesťana osvěžující být stále horlivým v oznamování dobrého poselství a jak velmi oceňuje stádo dobrý příklad dozorce v tomto ohledu!
17. Jak vykonával Ježíš svou službu?
17 Všichni, kdo slouží jako ‚evangelisté, pastýři a učitelé‘, mohou se mnoho naučit ze způsobu, jak Ježíš vykonával službu. Oznamoval království všude, kde mohl nalézt lidi. Dnes to děláme hlavně dveře ode dveří. Ježíš spojoval svou veřejnou kazatelskou činnost se soukromým poučováním svých učedníků. Při jedné příležitosti vstoupil Ježíš do člunu a mluvil k velkému zástupu lidí, kteří se shromáždili na pobřeží. „Potom jim vyprávěl mnoho v podobenstvích.“ Když vypravoval podobenství o rozsévači, ptali se jej učedníci, proč vždy mluví v podobenstvích. Na to jim soukromě otázku zodpověděl. Potom Ježíš mluvil mnoho věcí „zástupům v podobenstvích“. Když „vešel do domu“, učedníci opět k němu přišli a on jim pomáhal ‚pochopit smysl‘ svého učení. — Mat. 13:1–3, 10, 11, 34–36, 51.
18. Jak může dobře působit, když dozorci zaměřují svou službu na kázání?
18 Ježíšova služba byla zaměřena na kázání. Dozorci dnešní doby by měli následovat tento vzor. Když jdou se skupinou do kazatelské služby, mohou doprovázet různé členy skupiny. Tím může být skupina velmi povzbuzena. A když spolupracují s jednotlivci, mohou jim vysvětlovat, jak se má reagovat na různé situace u dveří, a mohou jim ukázat, jak je možné překonávat určité těžkosti. Pak je zde též příležitost — zvláště na konci služby — mluvit o otázkách, které jednotlivci kladou. Když tedy dozorci podporují nadšení skupiny pro evangelizační dílo, mohou být současně pastýři a učiteli.
19. Jaký vynikající příklad dal Ježíš jako „znamenitý pastýř“?
19 U Jana 10:3, 4 čteme o „znamenitém pastýři“: „Volá své ovce jménem a vyvádí je ven. . . jde před nimi a ovce jej následují, protože znají jeho hlas.“ Stejně mohou dnes nižší pastýři velmi povzbuzovat členy stáda, když je předcházejí ve službě království, berou laskavě zřetel na potřeby jednotlivců ve skupině a upřímně se snaží každého budovat, takže všichni mohou zlepšit své schopnosti ke kázání a učení dobrého poselství. Ježíš sám dal v tomto ohledu nejlepší příklad. — Žalm 40:9; 40:10, KB.
20. a) V kterém případě nemá stádo kritizovat dozorce? b) Jak mohou členové stáda věrně podporovat laskavou práci dozorců?
20 Někdy mohou problémy zabrat velkou část dozorcova času, a tyto problémy by neměly být zanedbávány. Nikdo by neměl kritizovat dozorce, jemuž někdy problém zabrání předcházet ve službě království. Všichni členové stáda oceňují láskyplnou a tvrdou práci dozorců. Vědí, že se dozorci snaží najít správnou rovnováhu mezi kázáním, pastýřskou činností a učením. A velmi se radují, když dozorci, pokud jim to dovolí okolnosti, co nejčastěji s nimi spolupracují ve službě. Často mohou služební pomocníci a jiní ve sboru ulehčit dozorcův náklad tím, že se ujmou určitých prací nebo povinností, které nemusí být bezpodmínečně vykonány dozorcem. Služební pomocníci a jiní pomocníci, kteří věrně spolupracují s dozorci a vypomohou, kde je to možné, jsou velkým požehnáním pro sbor. — Žalm 149:1.
21. K čemu to povede, když všichni ve službě jednotně ‚mluví pravdu‘?
21 Když dozorci, služební pomocníci a všichni ostatní ve sboru v jednotě ‚mluví pravdu‘ a celý sbor v každém ohledu spolupracuje k podpoře díla kázání a činění učedníků, budou ‚vyrůstat láskou ve všech věcech v toho, který je hlavou, Krista‘. — Ef. 4:15.