Školme své svědomí, aby lépe reagovalo
„Zachovejte si dobré svědomí, aby právě v tom, v čem proti vám mluví, byli zahanbeni ti, kteří zlehčují vaše dobré chování ve spojitosti s Kristem.“ — 1. Petra 3:16.
1. Čemu jsme se v posledních letech naučili o svědomí?
V POSLEDNÍCH letech jsme lépe porozuměli, co je biblicky školené svědomí a jak působí. Pochopili jsme, že to není pouze určitá myšlenková činnost, ale že je to vnitřní mravní smysl, který svědčí buď ve prospěch našeho myšlení a jednání, nebo proti němu. V našem svědomí se zrcadlí naše vlastní mravní povaha, protože jsme byli stvořeni k morálnímu obrazu našeho Boha Jehovy. (1. Mojž. 1:26, 27) Dobré svědomí vzniká společným působením inteligentní mysli a srdce, které má smysl pro mravnost.
2. a) Jak může Bible přispět ke zlepšování našeho svědomí? b) Co by se mělo stát naším cílem, chceme-li získat dobré svědomí, a jak můžeme tohoto cíle dosáhnout?
2 Studujeme-li Boží slovo, můžeme správně sytit své srdce a svou mysl v prvé řadě proto, že Bible podporuje vysokou mravní úroveň. Bible má jedinečnou moc, protože podněcuje člověka k činění dobra; seznamuje nás totiž s osobností stvořitele, Jehovy, kterou bychom měli zrcadlit. S dobrým svědomím bychom proto měli směřovat k vřelému, osobnímu vztahu k Bohu a měli bychom přitom mít na zřeteli svatost a věčný život. K tomu povzbuzoval křesťanský apoštol Petr slovy: „Ve shodě s tím svatým, který vás povolal, staňte se i vy sami svatými ve svém celém chování, protože je psáno: ‚Budete svatí, protože já jsem svatý.‘ “ (1. Petra 1:15, 16; 3. Mojž. 11:44) Člověk, který pěstuje takový svatý vztah, bude odměněn pravým pokojem a štěstím.
3. Jaký je vztah mezi srdcem a svědomím a jak mohou úvahy srdce prozradit, jakými jsme lidmi?
3 Ve spojení s tímto vyšším mravním vědomím odpovědnosti, totiž se svědomím, má důležitou úlohu srdce. Proto Bible mluví také o tom, že je nutno mít „čisté srdce“. (Žalm 51:10; 51:12, KB; 73:1; Mat. 5:8) Tím je míněno srdce, jehož jedinou pohnutkou k jednání a touhou je výlučně sloužit Jehovovi a oslavovat jeho jméno. Úvahy srdce hluboce ovlivňují svědomí, buď k dobrému, nebo ke zlému. Zkoumáme-li tedy své svědomí a jeho působení, můžeme také rozeznat tužby a pohnutky srdce. Uvidíme, zda máme dobré nebo špatné srdce. Budeme-li si také vědomi svých mravních povinností, zjistíme, jak pracuje naše srdce a naše mysl a uvidíme, jakým člověkem jsme ve skutečnosti uvnitř, jak nás vidí Bůh. — 1. Sam. 16:7.
4. Proč bychom měli vědět, co je v našem srdci?
4 Jestliže chceme správně školit své svědomí, musíme vědět, co je v našem srdci. To může být velmi poučné, jak ukázal Ježíš Kristus: „Ze srdce. . . vycházejí zlá uvažování, vraždy, cizoložství, smilstva, krádeže, falešná svědectví, rouhání. To jsou věci, které člověka poskvrňují.“ (Mat. 15:18–20) Ze srdce pocházejí nejen zlá uvažování, která člověka poskvrňují, ale také ctnosti, které nás očišťují. Ježíš totiž také řekl: „Dobrý člověk vynáší z dobrého pokladu svého srdce dobré, ale zlý člověk vynáší ze svého zlého pokladu zlé, neboť jeho ústa mluví z hojnosti srdce.“ (Luk. 6:45) Chceme-li, aby naše svědomí reagovalo lépe, musíme znát své srdce a rozumět mu.
5. Proč je pro nás dále užitečné, zkoumáme-li své svědomí?
5 Zkoumáme-li své svědomí, můžeme poznat, zda naše služba Bohu i lidem je vedena vyššími pohnutkami, než je pouhá poslušnost výslovného zákona. Jinými slovy poznáme, zda žijeme mravným životem pouze proto, že to od nás vyžadují určité zákony, nebo proto, že se skutečně chceme líbit Bohu a protože na základě svého vztahu k němu stále lépe poznáváme, co se mu líbí. (Řím. 12:2) Takové zkoumání nás přinutí, abychom si položili a zodpověděli otázku: Žili bychom mravně i tehdy, kdyby neexistovaly žádné biblické příkazy, které by říkaly, že se musíme chovat mravně?
6. Odkud musí pramenit mravnost a jak to ukázal Ježíš Kristus?
6 Mravnost je součást Boží osobnosti. Mravné chování je jistě lepší než cokoli jiného, protože přispívá k pravému pokoji a ke štěstí. Ježíš učil, že mravnost pochází od Boha. Řekl: „Slýchali jste, že bylo říkáno: ‚Budeš milovat svého bližního a nenávidět svého nepřítele.‘ Ale já vám pravím: Neustále milujte své nepřátele a modlete se za ty, kteří vás pronásledují, abyste se prokázali jako synové svého Otce, který je v nebesích, neboť on působí, aby jeho slunce vycházelo nad zlými lidmi i nad dobrými a dává déšť na spravedlivé i na nespravedlivé. Neboť milujete-li ty, kteří milují vás, jakou máte odměnu? Což výběrčí daní nečiní totéž? A zdravíte-li pouze své bratry, co mimořádného tím činíte? Nejednají lidé z národů právě tak? Musíte tedy být dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“ (Mat. 5:43–48) Kdo tedy chce mít správně reagující svědomí, musí v první řadě vzhlížet k Jehovovi, k nebeskému Otci, jako k příkladu. Ježíš totiž řekl: „Musíte. . . být dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“
7. a) Co je nejlepším zrcadlem svědomí? b) Proč jsme mravně zodpovědni za to, abychom zrcadlili, co víme o Bohu?
7 Ježíš, jemuž se mistrně dařilo zvyšovat citlivost svědomí, ukázal, že láska k Bohu, která se projevuje v každodenním jednání, je nejlepším zrcadlem dobrého svědomí. Všechny povinnosti, které člověk plní, měly by být projevem lásky. „Láska je naplnění zákona.“ (Řím. 13:10) Mravnost se nedá vynutit. Musí být dobrovolná, podnícená láskou, neboť „Bůh je láska“. (1. Jana 4:8) A protože křesťané již nejsou pod podrobným zákonem, ale pod ‚královským zákonem lásky‘, jsme dnes povinni zrcadlit vše, co víme o Jehovovi — o jeho osobnosti, o jeho měřítkách a předsevzetích. (Jak. 2:8) Láska by nás měla vést k tomu, abychom svého rozšířeného poznání o povaze a působení svědomí používali nejen k zlepšování svého vlastního svědomí, ale také k tomu, abychom v této věci mohli pomáhat jiným. Citlivé a dobře reagující svědomí je v dnešní stále obtížnější a nebezpečnější době nezbytně nutné, protože nám poskytne bezpečné vedení, abychom mohli zůstat v Boží přízni.
PROČ POZNÁNÍ SAMO NESTAČÍ
8. Proč rostoucí biblické poznání samo o sobě nestačí, chceme-li zlepšovat své svědomí?
8 Jak tedy můžeme zlepšovat své svědomí? Pouhé poznání o Jehovově osobnosti, o jeho měřítkách a předsevzetích nestačí. Rozšířené poznání Bible samo o sobě nezlepší působení našeho svědomí, i když může hluboce zapůsobit na mysl a srdce. Žalmista napsal: „Jehovův zákon je dokonalý, přivádí duši zpět. Jehovovo napomenutí je spolehlivé, činí nezkušeného moudrým. Rozkazy od Jehovy jsou přímé, rozveselující srdce, Jehovovo přikázání je čisté a rozzařující oči. . . Také tvůj vlastní služebník je jimi varován, v jejich dodržování je velká odměna.“ (Žalm 19:7–11; 19:8–12, KB) Ale přes všechno to dobro, které nám působí Boží slovo a které je pro nás tak užitečné, nesmíme zapomínat. že svědomí není pouze myšlenkový pochod, ale že se v něm zrcadlí mravní úroveň celého člověka. Svědomí by nám mělo nejen říkat, jací bychom měli být, musí ukazovat, jací skutečně jsme.
9. Co ukazuje, že při vytváření dobrého svědomí bychom měli v prvé řadě usilovat o soulad s Jehovovou osobností?
9 Je tedy dobrý důvod, proč Bible spojuje dobré svědomí s vírou a s láskou, a ne jen s poznáním. V 1. Timoteovi 1:5 čteme: „Cílem tohoto pověření je skutečná láska z čistého srdce a z dobrého svědomí a z nepokrytecké víry.“ Vidíme tedy, že víra, láska a dobré svědomí jdou ruku v ruce. Zavrhneme-li jednu z těchto věcí, zavrhneme i obě ostatní. Zavrhneme-li svědomí, ztroskotá naše víra. Kdybychom řekli, že láska není nutná, popřeli bychom Boží hlavní vlastnost, protože Bůh je láska. Tak se tedy dostává do popředí Boží osobnost, jak nám ji zjevuje jeho Slovo a jak je patrná z jeho jednání s jeho služebníky; stává se ohniskem, podle něhož se má rozvíjet dobré svědomí.
10. Jak Pavel ukázal, že láska je nejdůležitější vlastnost?
10 Saul z Tarsu, který byl později známý jako apoštol Pavel, musel se s tím jako mladý muž seznámit. Dobře znal Mojžíšův zákon a měl vzdělání ze židovských škol a podle jejich metod. Když se však stal křesťanem, došel k závěru: „Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale neměl bych lásku, stal jsem se zvučícím kusem mědi nebo znějícím cimbálem. A kdybych měl dar prorokování a rozuměl všem svatým tajemstvím a všemu poznání a kdybych měl všechnu víru, že bych i hory přenášel, avšak neměl bych lásky, nic nejsem.“ (1. Kor. 13:1, 2) Z těchto Pavlových slov je zřejmé, že nestačí pouze shromažďovat skutečnosti nebo poznat více biblických zákonů a zásad, protože tím by se nemusela zlepšit citlivost svědomí. Mohlo by se stát, že by naše hlava byla plná vědomostí, ale srdce by jimi zůstalo nedotčeno.
11. Vysvětli, jak samo poznání ani pouhé vnější skutky nemohou zlepšit svědomí.
11 V této souvislosti by mohlo nastat skutečné nebezpečí. Mohlo by se stát, že by vnější věci byly oceňovány výše než pravé duchovní smýšlení. Hnací silou pro vnější skutky může být upřímný duch, ale také tomu tak nemusí být. Sobecké úvahy by mohly člověka vést k tomu, že by v náboženském ohledu budil vnější zdání, že žije přijatelným životem. I skutky, o nichž se zdá, že vycházejí z lásky a ze sebezapření, mohly by se snadno stát čistě formální věcí a neměly by cenu, kdyby byly konány bez pravých pohnutek. Člověk by se mohl začít líbit sám sobě a mohl by si namlouvat, že má dobré křesťanské svědomí, protože žije podle určitých pravidel a ustanovení. Ale život i uctívání by se mohly stát čistě věcí rutiny, pravidelným průběhem událostí, jimž se člověk pasivně podvoluje. Plnění méně významných povinností by mohlo být snadno považováno za důležitější než plnění velkých povinností. Na to poukázal Ježíš farizeům, když řekl: „Pokrytci, . . . dáváte desátky z máty, kopru a kmínu, ale nedbáte na závažnější věci Zákona, totiž právo a milosrdenství a věrnost.“ (Mat. 23:23) Plnění takových malých povinností může ukolébat svědomí, takže omlouvá projevy nedostatku lásky. Malá gesta mohou sloužit jako omluva někomu, kdo nevykonává důležitější věci, totiž nejedná spravedlivě a s lidským porozuměním.
12. Co musí působit poznání o Jehovovi, aby nám bylo užitečné?
12 Proto větší poznání o Jehovovi musí působit více než jen obohacení mysli. Mysl naplněná poznáním musí působit společně s morálně citlivým srdcem. Musí přispět k tomu, abys jako osoba byl vnímavější k měřítkům a záměrům jiné osoby, totiž Jehovy, jehož osobnost bychom se měli snažit napodobit.
STÁLE VÍCE SE PŘIZPŮSOBUJ JEHOVOVI JAKO OSOBĚ
13. a) Proč musíme studovat Bibli, chceme-li zlepšit své svědomí? b) Jak by v nás mělo působit poznání Bible?
13 Jak se může člověk, který žije na zemi, stále více přizpůsobovat osobě Jehovy Boha, který je v nebi? Uvedeme si způsob, jak je to možné: V Bibli se Bůh zjevuje lidem. Zjevuje v ní svou osobnost, svá měřítka a své předsevzetí. Chceme-li zlepšit své svědomí, musíme proto studovat Bibli. Poznání získané studiem Bible by mělo tvořit základ úzkého vztahu k původci Bible, Jehovovi. Tímto způsobem bychom se měli tak důvěrně seznámit s jeho myšlením a s jeho osobností, jako kdybychom pravidelně navštěvovali přítele. Bůh je nejmoudřejší a nejvíce milující osobnost ve vesmíru, a proto všechno, čemu se od něho učíme, mělo by skutečně a životně důležitě zapůsobit na naši mysl a na naše srdce. — Kol. 1:9, 10; Iz. 54:13.
14. Vysvětli, jak poznání získané biblickým studiem může přispět k tomu, aby se naše svědomí utvářelo k dobrému. Uveď příklady.
14 Ze zprávy o stvoření se například dovídáme, s jakou láskou se Jehova postaral o lidstvo a že jeho laskavá opatření neskončila ani po tom, kdy došlo ke hříchu. To by mělo podnítit naše srdce, abychom projevovali svému stvořiteli lásku. (1. Mojž. 1:29, 30; 8:22) Později si můžeme povšimnout Boží všemohoucnosti, kterou Bůh vyjádřil, když zázračně dal Abrahámovi syna. Abrahám byl na základě svého přátelství s Jehovou přesvědčen, že Bůh je schopen dokonce i vzkřísit mrtvé k životu. (Žid. 11:17–19) Utlačovaní Izraelité, kteří byli vysvobozeni z egyptského otroctví, viděli, že Jehova je „jediný, jenž činí divy“. (2. Mojž. 15:11) Jozue viděl v Jehovovi Boha, který plní své slovo a své sliby, takže mohl říci izraelskému lidu: „Neselhalo ani jedno slovo ze všech dobrých slov, která k vám mluvil Jehova, váš Bůh.“ (Jozue 23:14) Když byl apoštol Petr poslán k pohanu Korneliovi, pochopil, „že Bůh není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten člověk, který se ho bojí a činí spravedlnost“. (Sk. 10:34, 35) Ježíš Kristus prohlásil: „Veřejně tě chválím, Otče, Pane nebes a země, protože jsi skryl tyto věci před moudrými a intelektuály a zjevil jsi je malým dětem. Ano, Otče, protože jsi uznal za dobré tak jednat.“ (Mat. 11:25, 26) Jak nádherně nám Bible zjevuje Jehovovu osobnost a jeho majestát! Její inspirované poselství by se mělo dotknout našeho srdce a mělo by oživit a utvářet naše svědomí.
15. Co musíme činit, chceme-li školit své svědomí tak, abychom měli silný pocit odpovědnosti?
15 Studujeme-li Písmo, měli bychom se snažit pochopit smysl Boží lásky a spravedlnosti a práva a měli bychom si tyto věci hluboko vštípit do srdce, aby se staly naší součástí, jako jídlo a dýchání. Měli bychom se pokusit probudit v sobě ještě citlivější smysl pro mravní odpovědnost tím, že si budeme stále vědomi toho, co je správné a co nesprávné. Měli bychom nadto školit své svědomí tak, abychom měli silný pocit odpovědnosti vůči dokonalému Zákonodárci a Soudci. (Iz. 33:22) Když tedy získáváme poznání o Bohu, měli bychom se snažit napodobovat jej v každé oblasti života.
16. Jak se může poznání o Bohu projevit v každodenním životě?
16 Poznáváme, že Bůh je ochoten odpouštět. Jsme však i my ochotni odpouštět? Bůh nikoho neutlačuje a nikoho nepodvádí. A co my? Bůh je laskavý ke vdovám, sirotkům a cizincům. Jak jednáme my? Bůh je ve všem věrný a přímý. Snažíme se být jako on ve svém každodenním životě? Je to možné. Kdo má školené svědomí, bude spokojen teprve tehdy, až vyvine osobnost, která v každém ohledu zrcadlí Boží obraz.
17. a) Co bychom se měli snažit získat studiem Bible? b) Jak židovští náboženští vůdci nepochopili smysl celého Zákona?
17 Při svém biblickém studiu bychom se také měli snažit pochopit ducha a podstatu pravdy, a ne jen literu nebo vnější rámec. Židovští náboženští vůdci v prvním století měli podrobné poznání, ale nepochopili smysl celého Zákona. Nepoznali Ježíše, který ztělesňoval pravdu. (Jan 14:6) Jak často viděli stéblo slámy v oku svého bratra, ale neviděli trám ve svém vlastním oku! (Mat. 7:1–5) Když si Ježíšovi učedníci nemyli ruce před jídlem, farizeové tím byli velmi pohoršeni. Ale vůbec neviděli a necítili, že svými tradicemi porušují Boží přikázání. (Mat. 15:1–20) Při jiné příležitosti viděli, jak Ježíšovi učedníci, kteří měli hlad, trhali v sabatní den klasy a jedli zrna obilí. To v nich vyvolalo velkou nelibost, ale neviděli nic špatného na vraždě, a proto se radili proti Ježíši, „aby jej zničili“. (Mat. 12:1–14) Tito pokrytci neměli ani nejmenší výčitky svědomí, když dali Jidášovi peníze z chrámové pokladnice, aby zradil Ježíše, ale když Jidáš vykonal svůj hanebný čin, nebyli ochotni dát peníze do pokladnice zpět. Zřejmě nyní považovali peníze za nečisté. (Srovnej 5. Mojž. 23:18.) Ale mohli mít oni jako vrazi čisté svědomí?
ZÍSKAT MYSL KRISTOVU
18, 19. a) Proč bychom se měli snažit získat „mysl Kristovu“? b) Jaké vysoké mravní měřítko poskytl Ježíš lidstvu?
18 Ježíš Kristus stále zrcadlil dokonalou osobnost Jehovovu, a proto bychom se měli ze všech sil snažit získat „mysl Kristovu“. (1. Kor. 2:16) To znamená, že bychom si měli osvojit Kristovo smýšlení, což nám pomůže, aby se naše osobnost v každém ohledu začala podobat osobnosti Ježíšově, a potom se nestane, že bychom se mu přizpůsobovali jen neochotně. Vzorný vztah mezi Ježíšem a jeho nebeským Otcem je patrný z Ježíšových slov: „Vpravdě, vpravdě vám pravím: Syn nemůže dělat vůbec nic sám od sebe, ale jenom to, co vidí dělat Otce. Neboť cokoli ten dělá, to dělá i Syn.“ (Jan 5:19, 20) Boží dobrotivost se zrcadlila v celém Ježíšově životě, jak to řekl Ježíš Filipovi: „Kdo viděl mne, viděl také Otce.“ (Jan 14:9) Jako křesťané měli bychom napodobovat Ježíšův příklad. — 1. Petra 2:21; viz též Žalm 40:8; 40:9, KB.
19 Jaký dobrý příklad dal Ježíš v mravním ohledu! Petr, který s ním chodil, řekl: „Nedopustil se žádného hříchu, ani nebyl nalezen klam v jeho ústech. Když mu spílali, neodpovídal spíláním. Když trpěl, nezačal vyhrožovat, ale dál se svěřoval tomu, který soudí spravedlivě. Sám vynesl naše hříchy ve svém vlastním těle na kůl, abychom skoncovali s hříchy a žili pro spravedlnost.“ (1. Petra 2:22–24) Ježíšův příklad má očišťující sílu a působí k dobru. Přesně jej napodobuj.
20. a) Jak nás může lépe reagující svědomí chránit? b) Jak můžeme podle Pavlových slov nakonec získat takové svědomí?
20 Poznáváme-li stále více podstatu Boží pravdy, jak ji zjevil Ježíš Kristus osobně a jako hlava křesťanského sboru, zjistíme, že se budou sklony naší mysli a našeho srdce stále zlepšovat. To přispěje k stále citlivější reakci našeho svědomí. Bude-li naše svědomí reagovat citlivě, budeme se moci vyvarovat špatného svědomí, které mají světští lidé, jejichž mysl je zatemněna a srdce necitelné. Pavel nám zdůrazňuje tuto myšlenku v Efezským 4:17–24: „To říkám proto a svědčím o tom v Pánu, abyste již dále nechodili tak, jako chodí národy v neužitečnosti své mysli, přičemž jsou myšlenkově ve tmě a odcizeni životu, který náleží Bohu, pro nevědomost, jež je v nich, pro necitelnost jejich srdce. Protože ztratili všechen mravní smysl, oddali se volnému chování, aby chtivě páchali nečistotu všeho druhu.“ Povšimni si však dalších Pavlových slov: „Ale Krista jste takového nepoznali, pokud jste jej vůbec slyšeli a byli jím vyučováni, jako je pravda v Ježíši, že máte odložit starou osobnost, která odpovídá vašemu dřívějšímu způsobu chování a která se kazí podle svých klamných žádostí; že však máte být obnoveni v síle, která podněcuje vaši mysl, a máte obléci novou osobnost, která byla stvořena podle Boží vůle v pravé spravedlnosti a věrné oddanosti.“ Náš celý život má být přeměněn silou, která podněcuje naši mysl, a tak získáme „mysl Kristovu“.
21. Co bude muset křesťan dále dělat, aby zrcadlil obraz toho, který jej stvořil?
21 Čím hlouběji budeme studovat Bibli, tím lépe budeme poznávat Jehovovu osobnost, která byla patrná v životě Kristově. Tak budeme moci stále lépe jednat podle obrazu svého stvořitele. Pavel nás k tomu nabádal slovy: „Staňte se. . . napodobiteli Boha jako milované děti a dále choďte v lásce.“ — Ef. 5:1, 2.
22. Jakou dobrou a časovou radu dává apoštol Petr nám všem?
22 Jako „napodobitelé Boha“ budeme stále pevněji spojeni jako zvláštní lid pro Jehovu. V tomto ztemnělém světě budeme jasně patrní jako nositelé světla. Proto nás Petr nabádá: „Zachovejte si dobré svědomí, aby právě v tom, v čem proti vám [nemravný svět] mluví, byli zahanbeni ti, kteří zlehčují vaše dobré chování ve spojení s Kristem.“ (1. Petra 3:16) S čistým a dobrým svědomím bude Jehovův lid horlivě svědčit o království a trpělivě bude přitom očekávat zjevení Pána Ježíše Krista na začátku Jehovova velkého dne pomsty.