Tajemství šťastného rodinného života
„Skláním svá kolena před Otcem, jemuž každá rodina v nebi i na zemi vděčí za své jméno.“ — Efezským 3:14, 15.
1–3. Co si někteří lidé myslí o měřítkách pro šťastný rodinný život a jaké otázky proto vznikají?
KTERÝ normální člověk by netoužil po šťastném rodinném životě? Lidé, jejichž rodinný život právě v této době není harmonický a šťastný, by většinou rádi použili všech prostředků, aby mohli dosáhnout skutečné jednoty a štěstí v rodině.
2 Při zkoumání tajemství šťastného rodinného života někteří lidé docházejí k názoru, že dnešní svět plný nových technických vymožeností má své problémy, které neexistovaly nikdy dříve. Proto se domnívají, že by mělo být zavedeno jiné měřítko morálky. Také věří, že dnešní svět je v každém směru osvícenější než dřívější generace. — Přísl. 30:13.
3 Odpovídá to skutečnosti? Je pravda, že působením techniky některé dávné problémy mimořádně vynikly. Změnila se však lidská povaha? Touží lidé méně po tom, aby s nimi druzí jednali laskavě, a jsou snad méně vnímaví, pokud jde o lásku? Využili jsme pokroku ve vědě a v průmyslu tak, aby byly naše problémy vyřešeny, nebo tím naše vzájemné lidské vztahy utrpěly škodu?
4. Proč je nerozumné domnívat se, že bychom mohli zcela zavrhnout dřívější měřítka pro rodinný život?
4 Chceme-li být čestní, musíme připustit, že dnešní generace není inteligentnější ani lepší než generace dřívější. Ve skutečnosti jsme svou dnešní inteligenci zdědili po předcházejících generacích. Proto by nebylo užitečné ani rozumné zavrhnout všechna základní měřítka, jimiž se po tisíciletí řídily prakticky všechny národy na zemi, obzvláště pokud se tato měřítka prokázala jako užitečná — například monogamie, postavení muže jako hlavy rodiny a význam rodiny jako jednotky společnosti. Nešťastný stav v dnešních rodinách většinou ve skutečnosti vzniká tím, že dochází k odklonu od těchto zásad.
PŮVOD SPRÁVNÝCH MĚŘÍTEK
5, 6. a) Jak slova v Římanům 2:14, 15 ukazují, kdo je původcem měřítek pro manželství i jiných měřítek, jimiž se řídí většina národů? b) Jak ukazují biblické texty v 5. Mojžíšově 6:7 a 31:12, že rodina by měla být co nejvíce pohromadě? c) Jak by se hlava rodiny měla dívat na názory ostatních členů rodiny?
5 Důležitější je však zjistit, odkud pocházejí tato měřítka pro rodinný život. Vznikla snad jako výsledek lidské logiky nebo různých lidských pokusů? Nikoli, ale pocházejí od stvořitele muže a ženy, od původce rodiny jako základní jednotky lidské společnosti. Dokonce i o národech, které neuznávají pravého Boha, Bible říká: „Neboť kdykoli lidé z národů, kteří nemají [mojžíšovský] zákon, činí přirozeně věci zákona, pak tito lidé, ačkoli nemají zákon, jsou zákonem sami sobě. Právě ti ukazují, že obsah zákona jim byl vepsán do srdce, zatímco s nimi svědčí jejich svědomí a oni jsou svými vlastními myšlenkami obviňováni nebo též omlouváni.“ — Řím. 2:14, 15.
6 Zákony mnoha národů — zákony, jež mají podporovat rodinnou soudržnost — vyplývají tedy z morálních měřítek a přirozených citů, které byly vštípeny lidem při stvoření. Ve všech národech tedy můžeme pozorovat rodiny, které jsou do jisté míry šťastné. Členové těchto rodin mají k sobě pravou přirozenou náklonnost. Obvykle je mezi nimi živá výměna myšlenek a mají společné zájmy, což rodinu úzce spojuje. Společně pracují, společně odpočívají a váží si jeden druhého. Ačkoli hlava rodiny pronáší konečná rozhodnutí o důležitých záležitostech, věnuje s úctou pozornost myšlenkám a názorům jednotlivých členů rodiny. Všichni mají pocit svobody v myšlení, řeči i v jednání, a tato svoboda je omezena pouze natolik, aby nebyly ohroženy nejlepší zájmy rodiny a jednotlivých jejích členů.
7. Jak Žalm 127:1 ukazuje, co je nejdůležitějším předpokladem štastného rodinného života?
7 Ale nejdůležitějším předpokladem pro trvalé štěstí, které odolá i hospodářským výkyvům, pokušením takzvané „moderní morálky“ a zklamáním tohoto světa, je dobrý vztah k Bohu. V rodině, v níž je dosažen a zachováván tento vztah, řeší se všechny záležitosti snadněji, a i v případech, kdy nedopadne všechno tak, jak by si rodina přála, je možno situaci čelit a vytěžit z ní co největší užitek. — Žalm 127:1.
8, 9. Ukaž na základě slov v Římanům 7:19, 20, proč je nutné vynaložit úsilí a uplatňovat biblické zásady.
8 Co přispívá k uchování dobrého vztahu k Bohu, a v důsledku toho i dobrého vztahu mezi členy rodiny?
9 V první řadě je nutná láska a náklonnost spolu s upřímnou snahou projevovat tyto vlastnosti. Člověk byl původně vytvořen ‚podle Boží podoby‘ a do jisté míry stále ještě má tyto vlastnosti, ačkoli byly značně zkaženy hříchem. (1. Mojž. 1:26, 27) Proto je důležité stále se snažit uplatňovat biblické zásady vztahující se na rodinný život. Povšimněme si některých z těchto zásad.
10. Jak mohou osoby v manželství najít ochranu ve slovech 1. Mojžíšovy 2:24, Matouše 19:6 a Židům 13:4?
10 Na počátku Bůh řekl: „Muž opustí svého otce a svou matku a přidrží se své manželky a stanou se jedním tělem.“ (1. Mojž. 2:24) Ježíš Kristus dodal: „Co tedy Bůh spojil, ať žádný člověk nerozděluje.“ (Mat. 19:6) Poznání těchto zásad je ochranou, neboť zdržuje osoby, jež jsou v manželství, aby se toužebně nedívaly po někom druhého pohlaví a aby se nedopouštěly jednání, které by mohlo vést k poskvrnění jejich manželství. Muž i žena vědí, že manželská nevěra může zničit rodinné štěstí a že také může zničit nebo porušit jejich vztah k Bohu. Takové jednání v každém případě způsobí trvalou jizvu v srdci a v životě každého člena rodiny.
SPRÁVNÝ NÁZOR NA VEDENÍ RODINY PROSTŘEDNICTVÍM HLAVY PODPORUJE ŠTĚSTÍ
11. V jakém smyslu je muž hlavou rodiny?
11 Jestliže jsme přijali tento názor, že manželská dvojice je nerozlučně spjata, pak z Bible dále poznáváme, že manželství je společenské uspořádání, v němž musí být řád. Bůh se o tento řád postaral tím, že učinil manžela hlavou rodiny. Manžel je v určitém smyslu „starším partnerem“, který má být tázán na radu a který má poslední slovo v záležitostech, při nichž jde o blaho rodiny. Křesťanský apoštol Pavel napsal: „Manžel je hlavou své manželky, jako i Kristus je hlavou sboru. . . Tak mají manželé milovat své manželky jako svá vlastní těla. Kdo miluje svou manželku, miluje sebe, neboť nikdo nikdy neměl v nenávisti vlastní tělo, ale živí je a něžně je opatruje.“ — Ef. 5:23–29.
12. Proč podle Efezským 5:29 dobrý manžel nezneužívá tyranským způsobem své autority a jak proto bude jednat se členy své rodiny?
12 Dobrý manžel, který si váží odpovědnosti dané mu Bohem, bude se snažit získat si úctu členů své rodiny nejen proto, že zastává postavení hlavy, ale také proto, že je se svou manželkou jedním tělem a nechce ji nijak poškodit ani tyranským uplatňováním autority postavit do špatného světla sám sebe (a svého stvořitele) — a v žádném případě nechce budit dojem, že je nějakým „šéfem“. Bude naopak povzbuzovat svou manželku a ostatní členy rodiny, aby volně vyjadřovali své myšlenky, názory a city. Bude laskavý a přístupný, takže každý v rodině bude cítit, že s ním může kdykoli mluvit o jakémkoli námětu nebo problému. Bude také respektovat jejich city, nestranicky bude posuzovat jejich názory a poskytne jim volnost v okruhu jejich činnosti v rodinném kruhu.
13, 14. Ukaž na základě popisu v 31. kapitole knihy Přísloví, kde se mluví o „schopné manželce“, k čemu má žena oprávnění a jaké má povinnosti.
13 Ve většině případů například vede manželka domácnost. O „schopné manželce“ Bible říká: „Odměňuje se [svému manželu] dobrým a ne zlým.“ „Sháněla vlnu a plátno a pracuje na všem, co je potěšením pro její ruce.“ „Její manžel je ten, kdo je známý v branách, když usedá se staršími muži země.“ „Její synové povstali a prohlašovali ji za šťastnou, její vlastník povstává a chválí ji.“ — Přísl. 31:10, 12, 13, 23, 28.
14 Z těchto slov je patrné, že manželka by měla mít určitou volnost při vedení domácnosti. Dobrá, schopná hospodyně rozumí své práci, a proto se obvykle ona stará o zkrášlení bytu, o nákup potravin a snad i nábytku a jiných věcí, které mají přinést rodině radost. Manžel by měl zasáhnout pouze tehdy, kdyby její plány nebo výdaje byly nemoudré nebo by mohly ohrozit hospodářskou situaci a blaho rodiny.
15. Čeho by si měl manžel vážit u dobré manželky a jak to na něj působí, jak je ukázáno v Příslovích 31:23, 28 a v 1. Korintským 11:7?
15 Manžel, který umí projevit ocenění, nikdy nezapomene svou manželku povzbudit a projevit upřímné uznání za její těžkou práci a za všechno, co činí pro rodinu. Jeho přátelé jej respektují, protože dobré vlastnosti manželky svědčí o tom, že manžel je dobrou hlavou a projevuje manželce milující pozornost. (1. Kor. 11:7) Manžel i děti o ní při každé příležitosti mluví dobře. Dobrý manžel ani dobrá manželka nikdy nemluví o svém manželském druhu špatně a nesnižuje jej před druhými. Za žádných okolností by nechtěli způsobit své rodině veřejnou hanbu a ponížení.
JAK MANŽELKA PŘISPÍVÁ KE ŠTĚSTÍ RODINY
16, 17. a) Stává se snad manželka otrokyní, jestliže se podřizuje manželovi podle Písma? b) Jak se zachová dobrá manželka, jestliže s ní její manžel nesouhlasí v nějaké rodinné záležitosti?
16 Manželka může velmi přispět k rodinnému štěstí. V první řadě dokazuje, jak výstižné jsou biblické rady: „Ať se manželky podřizují svým manželům jako Pánu.“ „Vskutku, jako je sbor podřízen Kristu, ať jsou i manželky podřízeny svým manželům ve všem.“ „Manželka by měla mít hlubokou úctu ke svému manželovi.“ (Ef. 5:22, 24, 33) Taková podřízenost nečiní z manželky otrokyni, ale ve skutečnosti ji osvobozuje od velké odpovědnosti, kterou musí plnit manžel jako hlava rodiny, a to před Bohem i před lidmi.
17 Dobrá manželka chápe, že má přijmout rozhodnutí svého manžela i tehdy, domnívá-li se, že má pravdu ona. Neměla by jen pokrytecky mluvit o tom, že se podřizuje, a přitom se všemi prostředky snažit prosadit svou vůli. Kdyby ovšem podřízenost měla zraňovat křesťanské svědomí, pak má křesťan na prvním místě poslouchat Boha. — Sk. 5:29.
18, 19. a) K jakému stavu vede svárlivost manželky, jak to popisují Přísloví 27:16? b) Jestliže se jeden z manželských druhů zlobí kvůli tomu, co u druhého považuje za tvrdošíjnost, na co by přitom měl pamatovat?
18 Dobrá manželka také ví, že Bible ukládá manželovi povinnost, aby se vůči ní „nenechal přivést do hořkého hněvu“, a proto si uvědomuje, že mu k tomu nesmí zavdat příčinu. (Kol. 3:19) Správně smýšlející manžel se s ní nebude chtít přít, jestliže zastávají různý názor, a také by ji nechtěl nutit, aby jej uznávala jako hlavu. Jestliže se manželka nechce podřizovat a je hněvivá nebo svárlivá, vede to ke stavu popsanému v Přísloví 27:16: „Kdokoli jí poskytuje úkryt, poskytuje úkryt větru, a je to olej, s čím se setkává jeho pravice.“ Její manžel pociťuje zklamání, protože ji nemůže zkrotit, a její nepoddajnost se stává veřejně známou, což uvádí rodinu do špatného světla.
19 V důsledku lidské nedokonalosti není ovšem možné zcela se vyvarovat rozporu. Lidé však obvykle chtějí být šťastní a jen málokdy se snaží působit druhým nesnáze. Manželé si tedy nebudou chtít odplácet, ale budou uplatňovat sebeovládání a svými slovy podporovat lásku a štěstí.
DĚTI — ZDROJ ŠTĚSTÍ
20–22. a) Kdy by se mělo skutečně začít s výchovou dítěte a proč? b) Proč i malé dítě může jasně rozeznat nedostatek lásky nebo nespravedlnost a na co je nutno dávat pozor již od narození dítěte?
20 Děti velmi přispívají k souladu a štěstí v rodině, jsou-li milovány, uznávány a správně vychovány. Kdy by se mělo začít s výchovou?
21 Rodiče by především neměli podceňovat inteligenci novorozeného děcka. Není to „druhořadá“ osoba. Nesmíme zapomínat, že dítě se rodí s božskými vlastnostmi lásky a spravedlnosti. Je to velmi inteligentní stvoření. Pouze ještě nemá poznatky a zkušenosti, které jsou nutné, aby člověk myšlenkově zcela dospěl. Na rozdíl od zvířat, která jednají v prvé řadě instinktivně, lidské dítě se musí učit téměř všemu. Proto dychtivě přijímá všechno, co vidí a slyší. Výchova začíná tedy při narození, neboť všechno, co se říká nebo činí v přítomnosti dítěte, by mělo být budující. Dítě by mělo být zahrnováno láskou a každá chyba by měla být napravována laskavě a s pochopením. — 2. Tim. 3:15; 1:5.
22 Pamatujte na to, že dítě je malým obrazem vás samotných. Dítě nechce, aby s ním lidé mluvili „dětskou řečí“, jako to nechcete ani vy. Život je vážná věc a malé dítě se chce naučit jednat jako dospělí. Je bezelstné, a proto rychle a upřímně reaguje na nespravedlnost, pokrytectví nebo nedostatek lásky. Proto v jednání s dítětem nesmí být porušována spravedlnost, láska, milosrdenství ani jiné druhy ovoce ducha. Od samého začátku musí být také tyto vlastnosti v dítěti pěstovány. — Přísl. 22:6.
23, 24. a) Proč je dítě velmi zklamáno, jestliže jsou jeho otázky prudce odmítnuty nebo jestliže cítí, že se nikdo nezajímá o to, co dělá? b) Co by měli otec nebo matka učinit, jestliže se okamžitě nemohou dítěti věnovat?
23 Později snad k tobě dítě přijde se široce otevřenýma očima, bude ti klást otázky nebo ti bude nadšeně ukazovat, co objevilo. Jestliže je odeženeš slovy: „Teď mi dej pokoj!“, je velmi zklamáno. Ty, na něhož se tak pevně spoléhalo, jsi mu nevěnoval pozornost. Snad ti nic neřekne, ale zůstane v něm trvalá jizva, a může začít vznikat přehrada.
24 Co však, jestliže v tu chvíli skutečně nemáš čas? Potom dítěti přátelsky vysvětli, stejně jako bys vysvětlil dospělému, proč právě nemáš čas, a řekni mu, že se později budeš zabývat jeho věcí. Potom to však učiň co nejdříve. Takovým laskavým jednáním se dítě naučí, že všechno má svůj čas.
25, 26. Je užitečné rozumně hovořit s dítětem, i když projevuje nesprávné žádosti nebo nesprávný postoj?
25 Děti chtějí již od nejranějšího dětství znát pro všechno důvody. Před časem byl v jednom populárním televizním vysílání (v USA) interview se skupinou středoškoláků a s rodiči. Byl přítomen také autor knihy o vztazích mezi rodiči a dětmi. Když byla předvedena situace, při níž otec vysvětloval svému nezletilému synu, proč odmítl jeho prosbu, spisovatel otci řekl: „S tím nesouhlasím. Prostě bych řekl: ‚Ne, to nejde.‘ “ Nato mladiství téměř jako jeden muž projevili nesouhlas a řekli: „Chceme slyšet důvody, nejen příkazy.“ Rodiče, kteří by si chtěli udržet kontakt se svými dětmi, musí s nimi mluvit.
26 Jestliže se rodičům zdá obtížné něco dětem vysvětlovat, pak není lepší návod než kniha Přísloví, zvláště prvních sedm kapitol, v nichž najdeme rady, jež dává bohabojný otec synu.
SHRNUTÍ
27. a) Koho by měl manžel napodobovat ve svém postavení hlavy? b) Proč by mělo být krásnou pochvalou pro ženu, může-li být nazvána ‚dcerou Sářinou‘, jak to říká Petr v 1. Petrově 3:6?
27 Protože tedy Bůh je původcem rodinného uspořádání a člověk byl učiněn k Božímu obrazu, dobrý manžel uznává božské vlastnosti, přání a city členů své rodiny. Při vedení rodiny napodobuje Boha a Krista. Dává najevo, že sám nad sebou uznává božské vedení, a pomáhá své rodině k tomu, aby toto vedení bylo uznáváno nade vše. (1. Kor. 11:3) Manželky, které uznávají tuto zásadu, řídí se příkladem Sáry, Rebeky a jiných věrných žen, jež sloužily Bohu. Nejkrásnější pochvala, jakou může dostat manželka, je, že je nazvána pravou ‚dcerou Sářinou‘. — 1. Petra 3:5, 6.
28, 29. Proč je kázeň nutná a užitečná? (Žid. 12:9–11)
28 Láska a laskavost jsou převládající vlastnosti ve šťastné rodině. Nesmí však chybět ani kázeň, protože jsme všichni nedokonalí hříšníci a potřebujeme se kázni učit. (Žid. 12:9–11) ‚Kázeň a usměrňování. . . mysli k Jehovovi‘ je základem výchovy dětí. (Ef. 6:4, rev. vyd. 1971) To znamená, že dětem nestačí jen dávat příkazy, ale je nutno s nimi rozumně mluvit. K tomu patří také příklad, neboť otec, který dokazuje ve své rodině, že z celého srdce miluje Boha, vštěpuje rodině lásku k Bohu.
29 Jestliže spolu v rodině všichni jednají tak, jak s nimi jedná Bůh, bude tato rodina jistě šťastná.