Apoštol Petr ‚posiluje své bratry‘

V DNEŠNÍ době je křesťanská činnost svědků Jehovových různým způsobem omezována ve více než čtyřiceti různých zemích. Stále více jsou ‚zarmucováni rozmanitými zkouškami‘ a jejich víra je zkoušena. — 1. Petra 1:6, 7.

V některých zemích je toto pronásledování tak kruté a podlé, že je sotva možno je popsat. Všichni křesťané, ale obzvláště ti, kteří snášejí takové zkoušky, mohou načerpat velkou útěchu z prvního inspirovaného dopisu apoštola Petra. Tímto dopisem Petr skutečně učinil zadost Ježíšovu příkazu: „Posiluj své bratry.“ — Luk. 22:32.

Není pochybností o tom, že tento dopis napsal sám Petr. Pisatel o sobě říká, že je Petr, „starší“ a svědek Kristových utrpení. Od nejstarších dob byl tento dopis uznáván jako autentický.

Kdy Petr napsal tento dopis? Podle důkazů, které jsou obsaženy v samotném dopise, a také podle historických skutečností je rozumný závěr, že jej napsal v letech 62 až 64 n. l. Zřejmě byl napsán v době, kdy křesťané velmi trpěli, ale před pronásledováním, které rozpoutal Nero v roce 66 n. l.

Odkud jej Petr napsal! V 1. Petrově 5:13 čteme: „Své pozdravy vám posílá ta, která je v Babylóně, vyvolená jako vy, a rovněž můj syn Marek.“ Máme všechny důvody, abychom věřili, že Petr zde mluví o doslovném Babylónu, stejně jako ve svém úvodu mluvil o doslovných provinciích Římské říše: „Petr, apoštol Ježíše Krista, dočasným usedlíkům, kteří jsou rozptýleni v Pontu, Galácii, Kappadocii, Asii a Bitynii.“ (1. Petra 1:1) Židovský dějepisec Josephus, který žil v prvním století, se zmiňoval o tom, že v prvním století n. l. měl Babylón na Eufratu velkou židovskou kolonii, a proto bylo zcela přirozené, že Petr cestoval na východ a tam kázal Židům, stejně jako Pavel cestoval na západ a kázal pohanům. — Gal. 2:7.

Někteří lidé se snaží dokazovat, že Petr byl v Římě, a tvrdí proto, že výrazem „Babylón“ mínil Petr Řím. Kdyby však byl Petr skutečně v Římě, neměl by žádný důvod, proč by skrýval a označoval Řím výrazem „Babylón“.a

Komu psal Petr v těchto římských provinciích? Zdá se, že tento dopis psal jak Židům, tak i křesťanům z pohanů. (1. Petra 2:9, 10; 4:3–5) Z výrazů, jichž Petr užívá, a z jeho zmínky ve 2. Petrově 3:15, 16 je zřejmé, že znal Pavlovy dopisy. Ve svém dopise se často odvolává na Hebrejská písma.

Z Petrových slov je tedy jasné, že ti, jimž psal, trpěli velkým pronásledováním a mohli očekávat, že se ještě zhorší. Aby posílil své bratry, ukazuje ve svém dopise dále na znamenitý příklad Ježíšův, na dobré výsledky, které již nyní přináší vytrvalost při snášení pronásledování, a na konečnou odměnu za takovou vytrvalost.

RADA, ÚTĚCHA, POVZBUZENÍ

Nejprve se Petr zmiňuje o nádherné naději, kterou mají pomazaní křesťané a z níž se těší, „ačkoli jste byli nyní na chvilku, musí-li to být, zarmouceni rozmanitými zkouškami, aby vyzkoušená jakost vaší víry . . . byla shledána jako příčina ke chvále a slávě a cti při zjevení Ježíše Krista“. „Přepásejte tedy svou mysl k činnosti.“ — 1. Petra 1:6, 7, 13.

Aby posílil své bratry, poukazuje Petr také na to, že „je to něco příjemného“ před Bohem, když někdo nespravedlivě trpí pro svědomí. Křesťané byli ve skutečnosti povoláni k tomuto běhu a Ježíš sám dal svým učedníkům příklad, aby přesně následovali jeho kroky. Ano, „kdybyste měli trpět pro spravedlnost, jste šťastni“, a to nám připomíná Ježíšova slova v jeho Kázání na hoře. (Mat. 5:10) Jestliže se nyní podílejí na Kristových utrpeních, budou se moci radovat při zjevení Kristovy slávy. Petr však znovu varuje, aby nikdo netrpěl za nesprávné jednání. — 1. Petra 2:19–23; 3:13, 14, 16, 17; 4:2, 12, 15.

Petr nejenže posiloval své bratry, aby mohli snést pronásledování, ale řekl jim také mnoho o dobrém způsobu jednání: „Odložte tedy všechnu mravní špatnost a všechno klamání a pokrytectví a závist a ostouzení všeho druhu.“ „Abyste se zdržovali tělesných žádostí, neboť právě ty vyvolávají rozepři všeho s duší.“ „Buďte jako svobodní lidé, a přece se držte své svobody, ne jako zástěrky pro mravní špatnost, ale jako Boží otroci.“ Velkou pomocí v tomto směru jsou jeho další slova: „Kdo by chtěl milovat život a vidět dobré dny, ať zdržuje svůj jazyk od zla a své rty, aby nemluvily klamně, ať se však odvrátí od zla a činí dobro; ať hledá pokoj a usiluje o něj.“ — 1. Petra 2:1, 11, 16; 3:10, 11.

Petr také v tomto dopise zdůrazňuje, jak je důležitá podřízenost. Křesťané se mají podřizovat „každému lidskému stvoření“ — králům, vladařům. Služebníci mají být podřízeni svým majitelům. Manželky se mají podřizovat svým manželům, i když tito manželé jsou snad nevěřící. Mladší muži se mají podřizovat starším mužům. Ano, „všichni se . . . přepásejte pokorou mysli“. — 1. Petra 2:13–18; 3:1–5; 5:5.

Petr dává tímto způsobem radu různým skupinám křesťanů, ale kromě toho se obrací také obzvláště na starší. Píše jim: „Paste Boží stádo, které je ve vaší péči, ne z donucení, ale ochotně; ani ne z lásky k nepoctivému zisku; ani jako byste panovali nad těmi, kteří jsou Božím dědictvím, ale staňte se příkladem stádu.“ Jaké pochopení pro nedokonalou lidskou povahu je patrné z této rady a jak odlišně jedná duchovenstvo křesťanstva! — 1. Petra 5:2, 3.

Petr znovu a znovu zdůrazňuje dva další náměty. Jedním z nich je křesťanská bratrská láska: „Milujte se navzájem vřele ze srdce.“ Ano, křesťané mají ‚mít soucit, projevovat bratrskou lásku, něžnou náklonnost, pokoru mysli, nemají oplácet urážku urážkou . . ., ale naopak žehnat‘. Ano, „především mějte jeden k druhému vřelou lásku, protože láska překrývá množství hříchů“. — 1. Petra 1:22; 3:8, 9; 4:7–9.

Další námět, který Petr často zdůrazňuje, je, že máme být svědky svým chováním a slovem svých úst. Křesťané byli povoláni z temnoty, aby ukazovali Boží vynikající vlastnosti. Křesťanské manželky mohou svým znamenitým chováním získat své nevěřící manžely. A křesťané mají v každé době být „vždy připraveni k obhajobě před každým, kdo od [nich] žádá důvod pro naději“, ale mají to vždy činit s mírností a hlubokou úctou. — 1. Petra 2:9, 12; 3:1, 2; 3:15.

Petr skutečně ve svém prvním dopise dokázal, že poslouchá Ježíšův příkaz, aby posiloval své bratry.

[Poznámka pod čarou]