Proč máme držet jazyk na uzdě

O PSANÉM slovu se často říká: „Pero v ruce je také meč.“ Mluvené slovo může mít rovněž ohromné účinky. Léčivá slova mohou působit k dobru. Ale jazyk, který není ovládán, může způsobit velké škody.

Jistě je výstižné biblické přísloví: „Tichost jazyka je stromem života, ale převrácenost v něm znamená zhroucení v duchu.“ (Přísl. 15:4) Mírná slova moudrého člověka mohou zadržet posluchače, aby se nedal cestou. jež vede k smrti. Převrácená slova naproti tomu znepokojují a zbavují odvahy; mohou člověka zranit a sklíčit. Jestliže může mít jazyk takové mocné účinky k dobrému nebo ke špatnému, bylo by přirozeně dobré, kdybychom jej uměli dokonale ovládat. Pro nedokonalé lidi to však není možné. Učedník Jakub uznával tuto skutečnost. Napsal: „Všichni mnohokrát klopýtneme. Jestliže někdo neklopýtá slovem, je dokonalý muž, schopný držet na uzdě také své celé tělo. Neboť každý druh divoce žijícího zvířete stejně jako ptáka a všeho, co se plazí, a mořského tvora má být zkrocen a byl zkrocen lidským rodem. Avšak jazyk nemůže zkrotit nikdo z lidí.“ — Jak. 3:2, 7, 8.

Znamená to, že bychom se vůbec neměli snažit ovládat svůj jazyk? Rozhodně ne. Může nám to sice připadat velice obtížné, ale zneužívání jazyka je neomluvitelné. Učedník Jakub pokračuje slovy: „[Jazyk] je. . . nepoddajná, škodlivá věc, plná smrtonosného jedu. Jím žehnáme Jehovovi, ano Otci, a přece jím proklínáme lidi, kteří začali existovat v Boží podobě. Z týchž úst vychází žehnání a proklínání. Není správné, moji bratři, aby k tomu tak docházelo i nadále.“ — Jak. 3:8–10.

Přirozenému smyslu pro slušnost odporuje, jestliže orgán, který žehná Bohu, je používán k potupování a k pomlouvání tvorů, kteří milují Boha —, lidí, které Bůh vytvořil ke svému obrazu. Někteří lidé se sice omlouvají tím, že si tak pouze „uleví“. Je však nesmyslné domnívat se, že by bylo vhodné, takovým způsobem používat jazyka. Je to stejně nelogické, jako kdybychom očekávali, že i z téhož pramene bude současně vycházet sladká i hořká voda nebo že by určitý druh rostliny nebo stromu přinášel plody zcela jiného druhu. Učedník Jakub položil výstižnou otázku: „Cožpak pramen dává sladké a hořké, aby vyvěralo z téhož otvoru? Moji bratři, může snad fíkovník rodit olivy nebo vinná réva fíky?“ — Jak. 3:11, 12.

Nesprávným používáním jazyka si kromě toho může člověk přivodit trvalou škodu. Učedník Jakub zvláště zdůraznil tuto myšlenku. Účinky nesprávného používání jazyka srovnal s malým ohněm, který může způsobit požár celého lesa, a potom řekl: „Jazyk představuje mezi našimi údy svět nespravedlnosti, protože poskvrňuje celé tělo a rozpaluje kolo jejich přirozeného života a je rozpalován gehennou.“ — Jak. 3:5, 6.

Jazyk může být skutečně „svět nespravedlnosti“. Jen si vzpomeňme na to,

kolik může způsobit neštěstí pomlouváním, osočováním, falešným svědectvím, podváděním, klamáním a falešnými naukami. Kdo zneužívá svého jazyka, „poskvrňuje“ celé své tělo. Jeho slova prozrazují, jak to vypadá v jeho nitru. Například o člověku, který je stále přistihován při lhaní, se říká, že má nějakou morální vadu nebo chybu. Na rozdíl od člověka na jehož slova je možné se spolehnout a jehož způsob řeči je blahodárný, nemůže si lhář získat úctu druhých lidí.

Co je však míněno slovy, že jazyk, který není ovládán, „rozpaluje kolo přirozeného života“? Řecké slovo přeložené výrazem „kolo přirozeného života“ znamená doslova „kolo narození“. Jakub mohl mít na mysli dřevěné kolo vozu, které může být zapáleno rozehřátou, kouřící nápravou. Podobně může jazyk způsobit, že shoří celé okolí člověka, do něhož se narodil. Jestliže je o neovládaném jazyce řečeno, že „je rozpalován gehennou“, může to poukazovat na zhoubné účinky zneužívání jazyka. Může to však také znamenat, že člověk zneužíváním jazyka natolik ovlivní celé okolí, do něhož se narodil, že si nakonec zaslouží, aby podlehl soudu gehenny.

Ježíš Kristus jasně a zřetelně ukázal, že zneužívání jazyka může mít vážné následky. Řekl: „Kdo řekne [svému bratru ]: ‚Ty opovrženíhodný blázne!‘ podlehne ohnivé gehenně.“ (Mat. 5:22) Ano, kdo nesprávně posoudí svého bratra a označí jej jako „opovrženíhodného blázna“, to znamená jako morálně ničemného člověka, právem podlehne soudu gehenny. Proč? Protože tak postaví svého bratra do takového světla, jako by si zasloužil odsudek do gehenny. Dal by najevo, že v nitru svého srdce přeje svému bratru takový hrozný rozsudek. Tak nad ním bude vynesen stejný rozsudek, jaký přeje svému bratru. Takové potrestání by odpovídalo ustanovení mojžíšovského Zákona, jež vyžadovalo, aby falešný svědek dostal stejný trest, který by byl dostal obžalovaný, kdyby byl shledán vinným. — 5. Mojž. 19:17–21.

Vzhledem k tomu, že zneužíváním jazyka mohou vzniknout nenapravitelné škody, mají praví křesťané skutečně všechny důvody pro to, aby se řídili inspirovanou radou: „Ať z vašich úst nevychází žádná zkažená řeč, ale každá řeč, která je dobrá k budování podle potřeby, aby vštípila posluchačům to, co je prospěšné . . . Ať je od vás vzdálena každá zlomyslná hořkost a zloba a hněv a křik a utrhačná řeč spolu se vší špatností.“ — Ef. 4:29–31.

Jak je to možné? Jazyk mluví sám o sobě, ale hnací silou je srdce. Je tomu tak, jak řekl Ježíš Kristus: „Dobrý člověk vynáší z dobrého pokladu svého srdce vše dobré, ale zlý člověk vynáší ze svého zlého pokladu zlé, neboť jeho ústa mluví z hojnosti srdce.“ (Luk. 6:45) Chceme-li tedy držet na uzdě svůj jazyk, musíme odstranit ze svého srdce žárlivost a svárlivost a musíme se snažit rozvíjet pravou lásku k lidem, kteří byli vytvořeni k Božímu obrazu. (Jak. 3:14–16) Musíme zaměstnávat svého ducha budujícími věcmi. — Fil. 4:8.

Viděli jsme jak je důležité ovládat jazyk, a proto bychom se měli pevně rozhodnout, že jej nebudeme používat nesprávně. Jestliže klopýtáme ve slovu, měli bychom toho ze srdce litovat a prosit Boha za odpuštění. Současně bychom se měli snažit, abychom se zlepšili a naplnili své srdce dobrými věcmi, abychom svými slovy budovali ostatní.