Jehova miluje právo
NEJVYŠŠÍ miluje právo a spravedlnost. (Žalm 33:5) Elihu, který mu sloužil, řekl: „Všemohoucího, toho jsme neprozkoumali; je vyvýšený v moci a nebude podceňovat právo a hojnost spravedlnosti.“ — Job 37:23; 37:22, KB.
Jehova Bůh přisuzuje právu nejvyšší význam, a proto nemůže přehlížet útlak. Utlačovatelé nemohou uniknout neměnnému účinku Božího zákona: „Cokoli člověk zasévá, to bude také sklízet.“ (Gal. 6:7) Jehova také někdy řídil věci tak, že osoby, které se dopouštěly bezpráví, utrpěly neštěstí. Aby s jistotou věděly, že je to trest od Boha, oznámil jim to Všemohoucí předem prostřednictvím svých proroků.
To se stalo také Eliakimovi, který žil v sedmém století př. n. l. Král Joziáš, jeho otec zemřel v bitvě, když se snažil zabránit egyptskému vojsku pod vedením faraóna Nécha, aby v boji proti babylónskému dobyvateli Asýrie netáhlo Samařím. Judský lid potom učinil králem Joachaze, mladšího bratra Eliakimova. Asi o tři měsíce později odvedl farao Nécho Joachaze jako zajatce do Egypta, učinil králem pětadvacetiletého Eliakima a dal mu jiné jméno, totiž Joakim. Kromě toho Nécho uložil judskému království těžkou pokutu. Joakim ji vymáhal od svých poddaných v podobě daně. — 2. Král. 23:34–36; 2. Par. 36:1–5.
Místo aby Joakim bral ohled na to, že jeho poddaní se lopotí pod těžkým nákladem, činil plány pro výstavbu nového přepychového paláce. Násilně zadržoval mzdu dělníkům, zřejmě proto, aby náklady nebyly tak vysoké. Toto Joakimovo domýšlivé jednání neuniklo Jehovovi Bohu. Poslal ke královu domu proroka Jeremiáše. Zprávu o tom nacházíme ve 22. kapitole Jeremiášově.
Ačkoli si Joakim zasloužil potrestání, Jehova Bůh dal tomuto králi milosrdně příležitost, aby věc uvedl do pořádku. Jeremiáš mu měl říci: „Tak řekl Jehova: ‚Prokazujte právo a spravedlnost, a z ruky podvodníka osvobozujte toho, který je olupován; a s cizím usedlíkem a chlapcem bez otce nebo s vdovou nezacházejte špatně. Nečiňte jim násilí. A neprolévejte na tomto místě nevinnou krev. Jestliže totiž budete plnit toto slovo, jistě také branami tohoto domu vejdou králové sedící za Davida na jeho trůně; vjedou na vozech a na koních, oni se svými služebníky a se svým lidem.‘“ (Jer. 22:3, 4) Kdyby byl Joakim změnil své jednání, mohl také přispět k tomu, aby dále vládli muži z královského domu Davidova.
Prorocké slovo určené Joakimovi však dále říkalo: „‚Nebudete-li však poslouchat tato slova, přisahám skutečně sám při sobě,‘ je Jehovův výrok, ‚že tento dům se stane pouze zpustošeným místem‘. Tak totiž řekl Jehova domu judského krále: ‚Ty jsi pro mne jako Galád, hlava Libanonu. Jístě z tebe učiním pustinu; a města, ani jedno nebude obýváno.‘“ — Jer. 22:5, 6.
Svým neposlušným jednáním by tedy Joakim rozhodně přispěl ke své záhubě a ke zkáze svého království. Pro Jehovu Boha byl „dům judského krále“, čímž byl zřejmě míněn komplex palácových budov, „jako Galád, hlava Libanonu“. Palác stál na výšině a měl vyvýšenou a nádhernou polohu. Podobal se pohoří Libanonu s jeho pyšnými cedry. Kromě toho ke stavbě královských budov bylo používáno většinou cedrového dřeva. (1. Král. 7:2–12) Joakim dal také svůj palác vyložit cedrovým dřevem. Proto se palácové území podobalo jakoby nádhernému lesu, v němž byly budovy z cedrového dřeva —, podobalo se bohatě zalesněným územím Galádu a Libanonu. Ale tyto nádherné komplexy budov měly zmizet. Ano, všechna judská města se měla stát liduprázdnou pustinou. Stalo se to? Musel Joakim zaplatit za bezpráví, jehož se dopouštěl.
Ano, proti Jeruzalému vytáhli Chaldejci. Prorocké slovo o Joakimovi znělo: „Jeho pohřeb bude jako pohřeb osla, bude vláčen kolem a pohozen, vně za hradbami Jeruzaléma.“ (Jer. 22:19) Podle tradice (jak ji zaznamenal židovský historik Josephus v prvním století) dal babylónský král Nabuchodonozor Joakima zabít a přikázal, aby jeho mrtvola byla pohozena před hradbami Jeruzaléma. Bez ohledu na to, zda je tato tradice pravdivá nebo ne, Joakim nepřežil babylónské obklíčení. Nedostalo se mu důstojného pohřbu. Nikdo nenaříkal nad jeho mrtvým tělem, které leželo vně za jeruzalémskou bránou, vystaveno ve dne horku a v noci zimě. Po jeho smrti vládl asi tři měsíce jeho syn Joachin; vzdal se nakonec dobyvatelům a byl odveden do Babylóna do vyhnanství. — 2. Král. 24:11, 12.
Potom v Jeruzalémě vládl Joachinův strýc Sedechiáš jako vazal babylónského krále Nabuchodonozora. Když se Sedechiáš nakonec dopustil vzpoury, vytáhla babylónská vojska opět proti Jeruzalému. (2. Král. 24:20; 25:1) Jak bylo předpověděno, bylo zpustošeno město Jeruzalém i celá judská země. Archeologické objevy potvrzují splnění těchto prorockých slov, která vyjádřil Jeremiáš. W. F. Albright ve své knize The Bible After Twenty Years of Archeology (Bible po dvaceti letech archeologie) napsal: „V Judeji poskytly vykopávky a povrchové výzkumy důkaz, že judská města byla dvěma chaldejskými invazemi nejen zcela zničena, ale že po generace nebyla znovu obydlena — mnohá nebyla obydlena již nikdy.“
Str. 546.
Takovým způsobem se vymstily nespravedlivé skutky Joachimovy i jeho poddaných. Splnila se slova Ty, který bydlíš v Libanonu, uhnízděn v cedrech, jak budeš jistě vzdychat, až na tebe přijdou svíravé porodní bolesti, porodní bolesti, jaké má žena, která rodí!“ (Jer. 22:23) Obyvatelé Jeruzaléma byli ve skutečnosti poníženi z velmi vyvýšeného postavení. Jejich vznešené hlavní město bylo zničeno a mnozí přežijící byli odvedeni do vyhnanství v Babylóně.
Jehova Bůh nepřehlédl nespravedlnosti, které byla páchána v judském království: Je Bůh neměnných mravních měřítek. Proto můžeme být přesvědčeni o tom, že nebude trpět dnes panující bezzákonnost na nedohledný čas. V Bibli je dnešní doba označena jako „poslední dny“ bezbožného světa. (2. Tim. 3:1–5) Proto bychom měli být pozorní a neměli bychom jednat jako dnešní svět, abychom nepocítili neschválení od Jehovy, Boha, který miluje právo.