Jsi ochoten naslouchat?

„RYCHLÝ k slyšení, pomalý k mluvení, pomalý k hněvu“ — to je dobrá rada, a mnozí lidé by si mohli ušetřit starosti, kdyby se jí řídili. — Jak. 1:19.

Rada, abychom slyšeli nebo naslouchali, pochází od někoho, kdo věděl, co to znamená naslouchat a nenaslouchat. Byl to nevlastní bratr Ježíše Krista. Rostl bezpochyby společně s Ježíšem a znal jeho vynikající vlastnosti, jeho lásku, pokoru a porozumění. Mohli bychom se domnívat, že Jakub a jeho bratr Juda (který napsal biblickou knihu Juda) byli mezi prvními, kteří se stali Ježíšovými následovníky a apoštoly. Ale nebylo tomu tak.

Apoštol Jan nám podává zprávu o tom, co se stalo asi šest měsíců před Ježíšovou smrtí. Píše:

„[Ježíšovi] bratři řekli: ‚Odejdi odsud a jdi do Judeje, aby také tvoji učedníci viděli skutky, které činíš. Nikdo totiž nedělá nic tajně, zatímco sám chce být veřejně znám. Činíš-li tyto věci, projev se před světem.‘ Jeho bratři v něj ve skutečnosti nevěřili.“ — Jan 7:3–5.

Zdá se, že tito Ježíšovi nevlastní bratři začali teprve po Ježíšově smrti a vzkříšení uvažovat o tom, co sice zaslechli, ale čemu nenaslouchali. Nyní došli k závěru, že Ježíš byl skutečně Mesiáš. Za jeho života nenaslouchali, a proto ztratili příležitost a radost sloužit s Ježíšem a získávat od něho přímé poučení v průběhu tří a půl let, kdy kázal dobré poselství. Jen díky nezasloužené laskavosti Jehovy a Ježíše Krista, byli jim nakonec přece otevřeny oči, byli přijati jako Kristovi následovníci a byli učiněni jeho duchovními bratry.

Nasloucháš, když k tobě mluví Bůh, zvlášť prostřednictvím svého Slova nebo když mluví některý z jeho zástupců, dozorce či některý jiný věrný bratr? Bereš si tyto myšlenky k srdci, chápeš jejich smysl a uplatňuješ je sám na sebe? Jedno přísloví říká: „Naslouchej radě a přijmi kázeň, aby ses v budoucnosti stal moudrým. „ (Přísl. 19:20) Král David, který byl přísně kárán, napsal: „Kdyby mne uhodil spravedlivý, byla by to milující laskavost, a kdyby mne pokáral, byl by to olej na mou hlavu, který by má hlava nechtěla odmítnout.“ Žalm 141:5.

DOZORCI BY MĚLI NASLOUCHAT

Snad zastáváš postavení dozorce. Nasloucháš druhým? Může se stát, že jsi dozorcem v křesťanském sboru nebo máš jako předák dozor nad skupinou pracovníků. Jsi „příliš zaměstnán“, než abys naslouchal, když někdo z těch, kteří jsou pod tvým dohledem, k tobě přichází s nějakým podnětem, problémem nebo prosbou? Nebo jej odmítneš, jako by si to, co ti chce říci, nezasloužilo tvou pozornost? Snad jeho žádost odbudeš žertem, a tak dáš roztomile najevo, že to nepovažuješ za vážnou věc. Nebo snad máš takovou taktiku, že na jeho žádost hned odpovíš strohým „Ne“, místo abys byl ochoten o ní mluvit?

Jestliže tak jednáš, ve skutečnosti nejsi způsobilý pro postavení dozorce. Nejsi přístupný. Jednáš svévolně, v rozporu s požadavky pro dozorce, jež jsou vyjádřeny v Titovi 1:7: „Dozorce jako Boží správce musí být bez obžaloby, ne svévolný.“

Od dozorce se také vyžaduje, aby ‚se pevně držel spolehlivého slova při svém umění vyučovat‘. (Tit. 1:9) Jestliže však někdo k tobě přijde s nějakým podnětem, problémem nebo prosbou, a přitom vyjádří nějaký nesprávný názor, a ty jej odmítneš, aniž jej vyslechneš, a neuvažuješ s ním o kladných a záporných stránkách věci, pak jsi jej jistě nepoučil. Snad jsi jej dokonce posílil v přesvědčení, že je v právu. Je možná velmi sklíčený a při nějaké další záležitosti se již na tebe neobrátí. Může dokonce svým spolupracovníkům vyprávět o tom, jak netaktně jsi s ním jednal, a tím způsobí, že se v budoucnu ani tito lidé na tebe neobrátí.

Kdo má odpovědnost jako dozorce, měl by si být vědom zásady: „V množství rádců je záchrana.“ (Přísl. 11:14) To jej může často uchránit od závažné chyby. Jehova Bůh, Stvořitel, je jediný, kdo nepotřebuje žádného rádce. (Iz. 40:13, 14; Řím. 11:33–36) Rozmluva s nějakým jiným může být pro tebe jako dozorce velmi užitečná. Můžeš získat nové myšlenky a můžeš být o všem dobře informován a poznat myšlenky svých spolupracovníků. Jestliže vyslechneš něčí problém nebo prosbu a jdeš k základu věci, můžeš snad zabránit tomu, aby později nevznikly ještě větší problémy.

Mojžíš byl Bohem dosazen jako vůdce třímiliónového lidu. A přece si nemyslel, že je pod jeho důstojnost vyslechnout svého tchána Jetra. Mojžíš uposlechl Jetrův podnět a dosadil muže jako představené, aby již nenesl celý náklad sám a nemusel činit všechna rozhodnutí a rozsuzovat všechny spory. — 2. Mojž. 18:13–26.

I Jehova Bůh vyslechl naléhavou prosbu Abrahámovu. Abrahám přitom nechtěl Jehovu na něco upozorňovat nebo mu říkat něco, co by snad nevěděl. Jehova vyslechl Abraháma, který se zastával všech spravedlivých lidí, kteří by snad žili v Sodomě. Jehovovu milosrdenství plně odpovídalo, že nemají zahynout spravedliví se zlými. Měli bychom si však povšimnout, že Jehova v tomto případě jako i v mnoha jiných případech jednal se svým služebníkem jako se svým přítelem a spolupracovníkem. Trpělivě jej vyslechl a splnil jeho prosbu, ačkoli se později ukázalo, že v Sodomě nebylo ni deset spravedlivých lidí. — 1. Mojž. 18:20–33; 15:5; Srovnej Jozue 10:1–14.

Manželé jsou sice hlavou své rodiny, ale přece by měli vyslechnout svou manželku jako „mladšího společníka“. Měli by brát patřičný ohled na to, co říká manželka. Ke šťastnému manželství je nutno ochotně pěstovat výměnu myšlenek. Podobně je tomu u dětí. Jejich otázky a problémy je nutno vyslechnout stejně pozorně jako u dospělých. To podporuje důvěru a zpevňují se tak rodinná pouta. — 1. Petra 3:7; Ef. 6:4.

S ROZLIŠOVACÍ SCHOPNOSTÍ VAŽ SLOVA DRUHÝCH

Máme-li vyslechnout radu nebo prosbu někoho jiného a potom podle ní jednat, musíme také uplatnit rozlišovací schopnost. Adam byl hlavou své rodiny, ale své vedení jako hlava neuplatňoval správně. Měl v prvé řadě projevovat nezlomnou věrnost Bohu, jemuž vděčil za vše. To ale neučinil, neboť Jehova později Adamovi řekl: „Protože jsi naslouchal hlasu své manželky a začal jsi jíst ze stromu, o němž jsem ti přikázal: ‚Nebudeš z něho jíst‘ . . .V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud e nevrátíš do půdy, z níž jsi byl vzat.“ — 1. Mojž. 3:17–19.

Je nutno velmi bedlivě dávat pozor na to, čí návod posloucháme. V křesťanském sboru se obracej na zkušené osoby, které již mají za sebou delší dobu horlivé služby pro Jehovu. Bible obsahuje výzvu: „Pamatujte na ty, kteří se mezi vámi ujímají vedení, kteří vám mluvili Boží slovo, a když pozorně sledujete, jak se projevuje jejich chování, napodobujte jejich víru.“ — Žid. 13:7.

Naslouchat neupřímným lidem může někoho stát život a může to dokonce vést k porážce celého národa. Judský král Joas měl úspěch, pokud naslouchal moudrému a věrnému veleknězi Joiadovi. Ale po Joiadově smrti se již neřídil touto dobrou radou, ale přiklonil se k judským knížatům, jež sloužila modlám. Protože nejednal podle Božího slova a řídil se jejich špatnou radou, provinil se vraždou, způsobil hanebnou porážku judského národa, přivodil si nakonec několik chorob a byl zavražděn. — 2. Par. 24:17–25.

Již předtím ztratil Šalomounův syn Roboám, který byl králem dvanácti kmenného království, vládu nad deseti kmeny, protože poslechl radu mladých mužů, s nimiž vyrostl, místo aby se řídil radou starších mužů, kteří již byli moudrými rádci jeho otce Šalomouna. Tito mladí muži poradili králi, aby nevyslechl prosbu lidu, ale aby byl tvrdší, aby je více utlačoval a aby byl nepřístupnější. Roboám uposlechl tuto radu, a tak způsobil rozdělení národa, které již nikdy nepominulo, a přispěl k tomu, že deset kmenů propadlo modloslužbě. — 1. Král. 12:1–20.

Může se stát, že je nebezpečí, že budeš jednat nesprávně, budeš-li se řídit radou lidí, kteří jsou s tebou spjati příbuzenskými nebo přátelskými pouty, nebo lidí, kteří tě raději nenapomenou, protože mohou mít tvým prostřednictvím určité výhody. Ať jde o kohokoliv, jsi-li křesťan, nic tě nemůže omluvit, jestliže se odvracíš od Jehovy, zdroje moudrosti. — Přísl. 2:6–9.

Jestliže se někdo tajně nebo veřejně snaží odvést tě od Božího slova nebo od křesťanského sboru, který je „sloup a opora pravdy“, měl bys takového člověka ihned odmítnout. (1. Tim. 3:15) Apoštol Pavel určil pravidlo: „I kdybychom vám však my nebo nějaký anděl z nebe snad oznámili jako dobré poselství něco nad to, co jsme vám oznámili jako dobré poselství, takový ať je proklet.“ (Gal. 1:8) Než Izraelité vstoupili do Zaslíbené země, řekl Mojžíš shromážděnému lidu: „Kdyby se snad tvůj bratr, syn tvé matky, nebo tvůj syn nebo tvá dcera nebo tvá vřele milovaná manželka či tvůj druh, který je jako tvá vlastní duše, pokusil tě tajně svést slovy: ‚Pojďme a služme jiným bohům,‘ . . . nepřistoupíš na jeho přání a nebudeš mu naslouchat ani se nad ním neslituje tvé vlastní oko ani nepocítíš soucit ani jej nepřekryješ, abys jej ochránil. . ., protože se snažil odvrátit tě od Jehovy, tvého Boha.“ — 5. Mojž. 13:6–10.

Nikdy bys však neměl opomenout projevit Jehovovu vynikající vlastnost milosrdenství a mít ohled na lidi, kteří k tobě přicházejí ve vší upřímnosti a buď se tě na něco ptají nebo tě kárají. Měl bys také být pokorný a ze srdce i přát, aby ses především líbil Jehovovi. (Jan 8:29) Tak se budeš řídit radou apoštola Pavla: „Předcházejte se navzájem v projevování úcty.“ — Řím. 12:10.