Zůstat trpělivý!

„Já však budu ustavičně vyhlížet po Jehovovi. Projevím svým postojem, že vyčkávám na Boha své záchrany. Můj Bůh mne uslyší.“ — Micheáš 7:7.

1. Jaký znamenitý užitek přinesla Jehovova trpělivost?

TRPĚLIVOST skutečně přináší bohatý užitek. Boží trpělivost způsobila, že lidé dostali podivuhodnou příležitost stát se Božími uznanými služebníky a získat věčný život. (Jan 17:3; 2. Petra 3:9; 1. Tim. 2:3, 4) Poskytla jednotlivým lidem čas, aby se poučili o Božích požadavcích a začali se jim přizpůsobovat. Mnozí to učinili. Jejich život tak dostal smysl a tito lidé byli ušetřeni pocitu marnosti a těžkostí, jež přicházejí na lidi, kteří přehlížejí Boží spravedlivá měřítka.

2. Proč se již dnes vyplácí, jestliže projevujeme trpělivost v jednání s druhými?

² Trpělivost je užitečná také pro každého jednotlivého člověka. Trpělivý člověk se nedá snadno vyvést z rovnováhy, a je proto méně pravděpodobné, že bude jednat ukvapeně. Tak si zachová dobré svědomí a vyvaruje se zbytečných hádek a sporů. To je také užitečné pro zdraví. Biblické přísloví říká: „Klidné srdce je životem pro tělesný organismus.“ (Přísl. 14:30) Vnitřní klid a trpělivost i v obtížných situacích přispívají k dobrému zdravotnímu stavu celého těla. Stálé rozčilování a hněv jsou naproti tomu jako nemoc, která může oslabit lidský organismus. Uvědomíme-li si, jak užitečná je trpělivost, jistě bychom si měli přát projevovat tuto znamenitou vlastnost.

3. Proč bychom se měli cítit povinni jednat trpělivě s druhými?

³ Je ještě další dobrý důvod, proč bychom měli být trpěliví. Měli bychom to považovat za povinnost. Proč? Protože Ježíš Kristus vyjádřil zásadu: „Všechno. . . , co chcete, aby vám lidé činili, musíte stejným způsobem činit jim.“ (Mat. 7:12) Nechceme snad, aby lidé k nám byli trpěliví? Vážíme si toho, jestliže nám druzí trpělivě naslouchají, chceme-li jim říci něco důležitého. Jsme rádi ve společnosti lidí, kteří nám trpělivě vysvětlují něco, čemu nerozumíme. Je daleko snadnější vycházet s lidmi, kteří jsou ochotni přehlížet naše menší nedostatky, kteří jsou k nám trpěliví přes naše opakované slabosti. Neměli bychom my chtít v tomto ohledu také projevovat trpělivost?

4. Proč bychom se měli v prvé řadě snažit být trpěliví?

⁴ Nejdůležitějším důvodem, proč bychom se měli snažit projevovat trpělivost, by však mělo být přání líbit se Jehovovi Bohu. Je trpělivý a my bychom jej měli chtít v tomto ohledu napodobovat. Bible nás nabádá: „Staňte se. . . napodobiteli Boha jako milované děti.“ (Ef. 5:1) Co nám však pomůže zrcadlit Boží trpělivost ještě větší měrou?

POZNAT, PROČ JE NEBEZPEČNÁ NETRPĚLIVOST

5. S jakým nežádoucím charakterovým rysem spojuje Kazatel 7:8 netrpělivost a jak se to může projevit?

⁵ Nevhodnou netrpělivost bychom neměli brát na lehkou váhu. Bible říká: „Lepší je ten, kdo je trpělivý, než ten, kdo je pyšný v duchu. Neukvapuj se ve svém duchu, aby ses urazil, neboť urážlivost spočívá v náručí hloupých.“ (Kaz. 7:8, 9) Povšimni si, že trpělivý člověk je zde postaven jako opak člověka domýšlivého nebo pyšného. Pyšný si snad říká: Proč bych já měl prostě mlčky snášet rozčilování a mrzutosti způsobené hloupostí a sobeckostí druhých? Co si o mně myslí? Domýšlivý člověk také všechno hned bere osobně a vybuchuje proti každému, kdo by jej chtěl snad napravit. Živí svou rozmrzelost, jako by ji choval ve svém „náručí“.

6. Proč může být řečeno, že domýšlivý, netrpělivý člověk je také „hloupý“?

⁶ Takový člověk je skutečně „hloupý“. Má sklon snadno se cítit dotčen nebo se urazit, a to jej vede k neuváženým výrokům a k neuváženému jednání, což škodí jemu samému i druhým. Ani sám sebe nevidí ve správném světle. Ne nadarmo napsal apoštol Pavel v Římanům 12:3 radu: „Říkám každému tam mezi vámi, aby si o sobě nemyslel více, než je třeba, ale aby myslel tak, jak to odpovídá zdravé mysli.“ Kdo připouští, aby se jej zmocnila domýšlivost a netrpělivost, může ohrožovat svůj vztah k Jehovovi Bohu. Proč? „Protože Bůh se staví proti domýšlivým, ale pokorným prokazuje nezaslouženou laskavost.“ — 1. Petra 5:5.

7. Pramení každá netrpělivost z pýchy? Odůvodni svou odpověď.

⁷ Netrpělivost není ovšem v každém případě následkem pýchy. Nějaká rodina je například pozvána na večeři k přátelům na určitou hodinu. Otec a matka jsou včas připraveni k odchodu, aby nemuseli spěchat. Ale dcera se k odchodu včas nepřipravila, buď proto, že se jí příliš nechce jít, nebo z nějakého jiného důvodu. Rodiče ji proto pobízejí, aby si pospíšila, protože nechtějí přijít pozdě. Netrpělivost, která je patrná z tónu jejich hlasu, nemá nic společného s pýchou. Snad je jen mrzí bezohlednost jejich dcerky a mají starost, aby svým pozdním příchodem nezpůsobili těžkosti hostitelům. Z toho vidíme, že bychom také neměli dělat nic, co by druhým dávalo oprávněný důvod k netrpělivosti vůči nám. Také v tomto případě platí zásada: „Jak tedy chcete, aby lidé činili vám, čiňte stejným způsobem jim.“ — Luk. 6:31.

8. Čemu se učíme z 1. Samuelovy 13:3–14 ohledně nebezpečí, které je spojeno s netrpělivostí?

⁸ Může se tedy stát, že máme oprávněný důvod k netrpělivosti. Měli bychom však pamatovat na to, že netrpělivost, která vyplývá z pýchy nebo která nás vede k neuváženému jednání, je nebezpečná. Z příkladu krále Saula poznáváme, jak je nebezpečné podlehnout netrpělivosti. Když jeho syn Jonatan porazil filištínskou posádku v Gabaa, shromáždili Filištíni velké vojsko, aby vytáhli k protiútoku. Utábořili se v Michmas. Saul zatím čekal v Galgala na proroka Samuela. Když prorok nepřišel v očekávanou dobu, Saul se stal netrpělivým. Bál se, že by Filištíni mohli zaútočit dříve, než by on přinesl zápalnou oběť, a tak si zajistil Jehovovu pomoc. Také proto, že jeho muži jej opouštěli, obával se, že kdyby dále čekal, mohl by ztratit svou celou armádu. Saul podlehl netrpělivosti a jednal opovážlivě, když obětoval zápalnou oběť, ačkoli mu Jehova prostřednictvím Samuela přikázal, aby čekal. Krátce potom přišel Samuel. (1. Sam. 13:3–12) Tento ukvapený čin měl vážné následky. Samuel řekl Saulovi: „Jednal jsi pošetile. Nedodržel jsi přikázání Jehovy, svého Boha, které ti přikázal, neboť kdybys je byl dodržel, Jehova by byl upevnil tvé království nad Izraelem na neurčitý čas. Nyní však tvé království nepotrvá.“ (1. Sam. 13:13, 14) Jen si to představ! Saulova netrpělivost, která vedla k hříšnému jednání, byla jedním z hlavních důvodů, proč Jehova odňal království jeho rodové linii. Nikdy bychom proto neměli podceňovat následky, které by mohla mít neoprávněná netrpělivost.

UČME SE Z JEHOVOVA PŘÍKLADU

9. a) Jak Ježíšovo podobenství o dvou otrocích a jejich dluzích ukazuje vztah mezi odpuštěním a trpělivostí? b) Co nemůžeme očekávat od Jehovy, jestliže nejsme trpěliví a milosrdní ke svým bratrům?

⁹ Máme-li být trpěliví, znamená to také, že musíme být často ochotni odpouštět druhým přečiny, kterých se dopustili vůči nám. Uvažujeme-li blíže o tom, jaký příklad v odpouštění nám dává Jehova, může nám to velmi pomoci, abychom byli trpěliví k lidem ve svém okolí. Jedno podobenství, které vyprávěl Ježíš Kristus, velmi zdůrazňuje tuto myšlenku. Apoštol Petr se jej zeptal: „Kolikrát mám odpustit svému bratru, který proti mně hřeší? Až sedmkrát?“ Ježíš odpověděl: „Říkám ti, ne až sedmkrát, ale až sedmasedmdesátkrát.“ Potom vyprávěl podobenství o dvou otrocích. Jeden z nich byl králi dlužen 60 000 000 denárů. Když tento otrok měl zaplatit svůj dluh, úpěnlivě prosil: „Měj se mnou trpělivost a všechno ti zaplatím.“ Krále pojal soucit a odpustil mu celý dluh. Tento otrok však potom šel ke svému spoluotroku a vyžadoval od něho, aby mu splatil dluh 100 denárů. Otrok úpěnlivě prosil: „Měj se mnou trpělivost a zaplatím ti.“ Ale otrok, jemuž byl odpuštěn daleko větší dluh, nechtěl být trpělivý. Dal svého spoluotroka uvěznit. Když se o tom dověděl král, rozmyslel si celou věc a netrpělivého, nemilosrdného otroka dal uvrhnout do vězení. Ježíš poukázal na uplatnění tohoto podobenství, když řekl: „Stejně bude můj nebeský Otec jednat i s vámi, nebudete-li ze srdce odpouštět každý svému bratru.“ — Mat. 18:21–35.

10. Jak bychom se měli dívat na nedostatky svých bratrů ve srovnání s tím, že nám Bůh odpustil naše hříchy?

¹⁰ Ve srovnání s velkým dluhem hříchu, který nám Jehova Bůh odpustil na základě oběti svého Syna, je každý přestupek, kterého se snad proti nám dopustí někdo z našich křesťanských bratrů, skutečně velmi malý. Jestliže toho tedy lituje, jakým právem k němu máme být netrpěliví nebo máme chtít, aby trpěl za to, čeho se dopustil proti nám?

11. a) Co byl Jehova ochoten učinit, aby opatřil základ pro odpuštění hříchu lidstva? (Řím. 5:6–8) b) Jak by na nás měl působit příklad, který nám dal Bůh tím, že opatřil usmiřující oběť? (1. Jana 4:11)

¹¹ Nikdy bychom neměli ztrácet ze zřetele, že Jehova Bůh přinesl velkou oběť, aby opatřil základ pro odpuštění. Vřele miloval svého Syna. Ježíš Kristus sám řekl: „Otec má náklonnost k Synovi.“ (Jan 5:20) A přece Nejvyšší byl ochoten dát jej ve prospěch světa lidí jako ‚usmiřující oběť ‘ za naše hříchy. (Jan 3:16; 1. Jana 2:2) Žádný člověk nikdy neobětoval tolik, aby opatřil základ pro obnovení dobrých vztahů k někomu, kdo proti němu zhřešil. Jehova nám skutečně poskytl nejvyšší příklad, aby nás povzbudil k trpělivosti s těmi, kteří by snad proti nám zhřešili.

SPRÁVNÝ POSTOJ K DRUHÝM

12. a) Jaké poučení o svých bratrech můžeme vyvodit ze slov Římanům 12:4–8 a 1. Korintským 12:14–26, a jak nám to pomůže, abychom k nim byli trpěliví? b) Jak nám může pomoci rada ve Filipenským 2:3, abychom byli trpěliví?

¹² Chceme-li pěstovat trpělivost, pomůže nám také správný postoj k druhým. Musíme vzít v úvahu, že jsou různí lidé a také různé okolnosti. Někteří například pomaleji chápou, zatímco jiní pochopí podrobné pokyny velmi rychle. To však neznamená, že ti, kteří jsou pomalí nebo postupují zdlouhavěji, jsou méněcenní. Možná, že vynikají v jiných oblastech života — v laskavosti, v projevech přátelství a štědrosti. Proto jednáme dobře, bereme-li v úvahu všechny stránky člověka. Velice vhodná je rada apoštola Pavla Filipanům: „Považujte ostatní za vyšší, než jste sami.“ (Fil. 2:3) Je pravda, že žádný nedokonalý člověk nemá všechny žádoucí vlastnosti. Jestliže je pokorný, ochotně uznává, že jiní vynikají v oblastech, v nichž on je slabý, a že také on snad někdy zkouší jejich trpělivost.

13. Co dokazuje, že Ježíš byl trpělivý ve svém jednání s apoštoly?

¹³ Ježíš Kristus zřetelně ukázal, co to znamená mít správný postoj k druhým. Trpělivě snášel své apoštoly — jejich drobné soupeření a pomalé chápání. Když s nimi jednal, nikdy neztratil rozvahu. Místo toho jim trpělivě znázorňoval na příkladech to, čemu je chtěl naučit. (Mar. 9:33–37; Jan 13:5–17) Nikdy nečteme nic o tom, že by Ježíš Kristus svými slovy nějak své druhy šlehal. Jak by bylo krásné, kdybychom napodobovali jeho dokonalý příklad.

OCHOTNĚ ČEKAT

14. Proč by se mohli stát netrpělivými někteří bratři, kteří usilují o odpovědnost ve sboru?

¹⁴ Naše trpělivost však není zkoušena jen slabostmi a chybami druhých. Často jde také o to, abychom uměli čekat na něco, co si přejeme. Budeme netrpěliví jako dítě, které by chtělo mít všechno hned, nebo jsme ochotni trpělivě čekat až do patřičné doby? Snad jsi bratrem v křesťanském sboru a rád bys byl služebním pomocníkem. Připadá ti obtížné čekat, až budeš ‚vyzkoušen, zda jsi vhodný‘? (1. Tim. 3:10) Jestliže jsi byl služebním pomocníkem snad asi rok, máš pocit, že je načase, abys byl doporučen jako starší? Nebo jsi ochoten čekat a dobře používat svého času, abys získal hlubší a lepší porozumění Božího slova a abys dokázal, že umíš spolupracovat, že jsi spolehlivý, ohleduplný a zcela oddaný službě Jehovovi?

15. a) Proč by se měl sám střízlivě zkoumat ten, kdo by chtěl být pověřen odpovědností? (Jak. 3:1, 2) b) Jakou otázku by si mohl položit bratr, který by se chtěl účastnit pasení stáda?

¹⁵ Je jistě chvályhodné, když bratři ‚usilují‘ o větší odpovědnost. Apoštol Pavel napsal: „Ta řeč je spolehlivá. Usiluje-li někdo o úřad dozorce, přeje si znamenitou práci.“ (1. Tim. 3:1) Ale s odpovědností přicházejí větší povinnosti. Ježíš Kristus vyjádřil pravidlo: „Komu lidé mnoho svěřili, od toho budou požadovat více, než je obvyklé.“ (Luk. 12:48) Jestliže tedy toužíš po větší odpovědnosti, měl bys nejprve zkoumat, zda jiní členové sboru, až budou blíže uvažovat, jak žiješ jako křesťan, nepocítí pochybnosti o příkladu, který dáváš. Také si můžeš položit otázku: Chci skutečně sloužit svým bratrům? Mám božskou moudrost a pochopení, abych mohl posuzovat věci, při nichž jde o lidský život? Mohl bych poskytnout zdravou biblickou radu, která by mohla pomoci druhým v jejich osobních a rodinných problémech? Považují mne ostatní skutečně za „staršího muže“ pro mé zkušenosti v křesťanském životě? Takové střízlivé sebezkoumání ti může pomoci potlačit jakýkoli sklon k netrpělivosti. Tak můžeš poznat, jak je důležité trpělivě čekat, až přijde doba, kdy budeš skutečně moci dobře sloužit svým bratrům.

16. Jak mohou slova apoštola Pavla v 1. Timoteovi 5:22, 24, 25 pomoci některému bratru, aby pokorně a trpělivě čekal, dokud druzí neuvidí, že je způsobilý pro odpovědnější úkoly?

¹⁶ Může ti to také pomoci, abys pochopil závažnou odpovědnost, jež spočívá na starších, kteří doporučují bratry pro službu dozorců. Apoštol Pavel radil Timoteovi: „Nikdy na žádného nevkládej ruce ukvapeně, ani se nepodílej na hříších jiných; zachovej se cudným.“ (1. Tim. 5:22) Kdyby se Timoteus neujistil, že ten, který je jmenován, skutečně odpovídá biblickým požadavkům, nesl by jistou míru odpovědnosti za nesprávné činy, jichž by se nezpůsobilý muž mohl dopustit. Totéž platí dnes. Proč bys tedy pokorně a trpělivě nečekal, až přijde čas, kdy druzí budou moci vidět tvé znamenité skutky? Pamatuj na to, že stejně jako špatné činy nakonec vyjdou na světlo, tak ani znamenité skutky nezůstanou skryté. Apoštol Pavel na to poukázal Timoteovi, když napsal: „Hříchy některých lidí jsou veřejně zjevné a vedou přímo k soudu, ale u jiných se také jejich hříchy později stanou zjevnými. Stejně jsou také veřejně zjevné znamenité skutky a ty, které jsou jiné, nemohou být trvale skryté.“ — 1. Tim. 5:24, 25.

17. Jaký postoj bychom se měli snažit rozvíjet podobně jako Micheáš a ve kterých životních situacích bychom měli být trpěliví?

¹⁷ Ve všech životních situacích bychom skutečně měli dbát biblické rady: „Ať. . . čeká na Jehovu od nyní a na neurčitý čas.“ (Žalm 131:3) Nestaňme se netrpělivými, protože ještě nepřišel Boží velký den, kdy bude vykonán rozsudek. Místo toho bychom měli vyjadřovat takovou důvěru jako Micheáš: „Já však budu ustavičně vyhlížet po Jehovovi. Projevím svým postojem, že vyčkávám na Boha své záchrany. Můj Bůh mne uslyší.“ (Mich. 7:7) Buďme dále trpěliví ke všem, odpouštějme jim menší přestupky, jichž se dopouštějí proti nám, a berme ohled na jejich možnosti a okolnosti. Nikdy nepřipusťme, aby netrpělivost spojená s pýchou ohrozila náš vztah k našemu trpělivému Bohu, Jehovovi.