Proč „láska k penězům“ vede ke zkáze
PROČ má „láska k penězům“ takový zhoubný vliv? Protože může především učinit člověka bezcitným v přirozené náklonnosti ke svým rodinným příslušníkům. Může jej učinit nešťastným a přimět jej, aby vedl zbytečně asketický život nebo aby bezcitně jednal s druhými.
Příkladem toho, jak se člověk, který propadl lásce k penězům, může stát extrémním, je Američanka Henrietta Howland-Greenová. Když v roce 1916 zemřela, zanechala jmění okolo 95 miliónů dolarů. U jedné jediné banky měla pohledávku přes 31 400 000 dolarů. A přece tato zámožná paní odepřela lékařské ošetření, které naléhavě potřeboval její syn, protože doufala, že najde kliniku, ve které by byl ošetřen bezplatně. Průtahem, který tím vznikl, musela být synovi odejmuta noha. Ona sama se živila studenými pokrmy z vloček, neboť pokládala za plýtvání je ohřívat. Při prudké výměně názorů o výhodě odstředěného mléka dostala nakonec záchvat mrtvice, na který zemřela. Pro tuto paní se staly peníze skutečně zhoubou.
Kdyby Henrietta Greenová znala zdravou biblickou radu o penězích a řídila se jí, mohla být požehnáním pro druhé, místo aby sobě a svému synovi ztrpčovala život. Biblické rady mohou pomoci také dnes mnohým lidem, aby se vyhnuli nebezpečí, které s sebou přináší láska k penězům.
Apoštol Pavel obracel pozornost na škodlivé působení takové lásky: „Láska k penězům je kořenem škodlivých věcí všeho druhu a tím, že někteří o tuto lásku usilovali, . . . celí se probodali mnoha bolestmi.“ — 1. Tim. 6:10.
Když někdo začne milovat peníze, stávají se peníze jeho bohem. Vynakládá všechny své duševní a tělesné síly, aby jich získal ještě více. Nikdy nemá dost. „Kdo miluje jen stříbro,“ říká Bible „nebude uspokojen stříbrem; ani nikdo, kdo miluje bohatství, příjmem.“ (Kaz. 5:10) Takový člověk je ochoten udělat vše, jen aby získal peníze. Na službu Bohu a skutky lásky k bližnímu často vůbec nebere zřetel.
Láska k penězům může například vést k různým nečestným obchodním praktikám: k použití špatného stavebního materiálu, k znehodnocování potravin a nápojů, k šizení na váze atd. Nehledí se přitom na to, že špatný stavební materiál je na újmu bezpečnosti budovy, čímž může být někdo vážně zraněn nebo dokonce usmrcen, že při znehodnocování potravin a nápojů je poškozováno zdraví druhých a že špatná váha může být velmi citelná zejména pro toho, má málo peněz.
Mnozí lidé, kteří chtějí rychle zbohatnout, se věnují hazardním hrám. Čím více hrají, tím více prohrávají. Žijí však dále v naději, že brzy vyhrají všechno, co prohráli, a že to zase obdrží zpět a pak se skutečně stanou bohatými. Tímto způsobem se ztrácejí prostředky, které by měly být použity k nákupu nutných věcí, a děti trpí nouzí, neboť není po ruce dostatek peněz ke koupi nutných potravin a oblečení.
Jak je možné se ubránit, aby člověk nepropadl lásce k penězům, a tak sebe a druhé neuvrhl do neštěstí? Odpověď zní: Vyrovnaným názorem na hmotné věci. Boží slovo, Bible, je nám po této stránce velkou pomocí.
Bible stále pobízí k píli, avšak varuje před pokusem shromažďovat bohatství. Ukazuje, že není dobré pracovat jen pro svůj vlastní užitek. Apoštol Pavel napomíná tehdejšího zloděje, „ať spíše tvrdě pracuje a svýma rukama dělá dobrou práci, aby měl co rozdávat někomu potřebnému“. (Ef. 4:28) Takový činný zájem o někoho skutečně potřebného nás chrání před tím, abychom se stali egoisty a milovníky peněz.
Bible nám pomáhá k realistickému pohledu na hmotné statky tím, že ukazuje jejich pomíjivost. Mohou se ztratit, být ukradeny nebo zničeny. Ačkoli to lidé vědí, jednají v peněžních záležitostech často tak, jako by se jim nemohlo nic přihodit.
Pomysleme na ty, kteří si dokonce odříkají mnoho příjemného, co jim může život přinést. Snad to dělají proto, aby šetřili pro své děti, vnoučata a pravnoučata. Není to samozřejmě nic zvráceného, když rodiče chtějí svým dětem zanechat dědictví. Neměli by však zacházet tak daleko, aby si takřka nemohli dovolit něco utratit pro svou potřebu. Možná, že by se snad mohli ptát, zda jejich zájem o dědictví pro děti není ve skutečnosti rouškou lásky k penězům — usilováním o bohatství.
Bylo by dobré stále myslet na to, co napsal moudrý král Šalomoun, aby ukázal, k jakému zklamání může vést úsilí získat majetek. Vše může být rychle ztraceno a snad právě v době, ve které ztráta bolí nejvíce. Čteme: „Je hrozné neštěstí, které jsem viděl pod sluncem, bohatství, které je chováno k neštěstí pro svého vznešeného majitele. A tato bohatství hynou následkem bídného zaměstnání a on se stává otcem syna, když nemá v ruce vůbec nic.“ — Kaz. 5:13, 14.
Ano, je tragické, když někdo tvrdě pracoval, a pak buď nějakým neštěstím, válkou, velkým suchem, požárem, zemětřesením nebo bouřkou — vše ztrácí. Když si sám nedopřeje, aby užil plody své těžké práce, byl jeho život skutečně beze smyslu a zbytečný. Ještě tragičtější by bylo, kdyby ztratil nashromážděné bohatství a stal se otcem.
I když neštěstím neutrpěl ztrátu sám dědic, nestojí za námahu vést hmotařský způsob života. Když člověk umírá, nepotřebuje již žádné bohatství světa. Bible říká úplně jasně: „Stejně jako člověk vychází z lůna své matky nahý, tak opět odejde, jak přišel; za svou tvrdou práci si nemůže nic odnést.“ (Kaz. 5:15) Jak bezvýznamný je proto život, který je věnován pouhému usilování o hmotné statky!
A tak nikdo neví, co se stane s jeho dědictvím. Protože dědici tvrdě nepracovali na tom, co obdrželi, vůbec si dědictví necení a brzy je promrhají. Kdyby je však dobře spravovali, přesto zde není záruka, že vše nakonec neztratí při nějakém neštěstí. Když tedy skutečně nikdo nemůže užít plody své tvrdé práce, jaký užitek to potom má?
Myšlenka na to, že se v životě může mnohé přihodit, může nám pomoci, abychom poznali, že usilování o bohatství neosvobozuje. Pomůže nám potlačit každou nevhodnou touhu po penězích. Zároveň nás chrání před tím, abychom zbytečně nežili asketickým životem. Můžeme užívat ovoce své práce v rozumné míře a můžeme tak být užiteční sami sobě i jiným. Tímto způsobem unikneme škodě, kterou působí láska k penězům.