Starší sboru by měli „předsedat znamenitým způsobem“
„Ať jsou starší muži, kteří předsedají znamenitým způsobem, považováni za hodné dvojnásobné cti.“ — 1. Timoteovi 5:17.
1. Jakou cenu má podle Přísloví 11:14 to, že starší předsedají Božímu lidu?
KDYŽ se lidé spojí, aby dosáhli nějakého ušlechtilého cíle nebo aby vykonali nějaké dobré dílo, obvykle mají někoho, kdo jim předsedá. Jestliže to dělá znamenitým způsobem, pak budou správně poučeni, dosáhnou pokroku a něco dokáží. Jinak se budou lopotit a dojdou k pádu, jak je to ukázáno v Příslovích 11:14: „Není-li obratné vedení, lid padá, ale v množství rádců je záchrana.“ Jako lid, organizovaný k Božímu určitému účelu a k uskutečnění životodárného díla, oceňují svědkové Jehovovi poučení a radu, kterou obdrželi od věrných starších, kteří jim znamenitým způsobem předsedají.
2. Jaké otázky vyvstávají ohledně těch, kteří ve sboru předsedají, a jak je to vysvětleno v 1. Timoteovi 5:17?
2 Dnes je na celé zemi více než 40 000 sborů svědků Jehovových. Každý sbor má jednoho jmenovaného „předsedajícího dozorce“. Má jen on sám výsadu sloužit jako předsedající? Co se dá říci o druhých starších, kteří patří ke skupině starších mužů? Všichni by měli dbát na to, co Boží slovo od nich vyžaduje: „Ať jsou starší muži, kteří předsedají znamenitým způsobem, považováni za hodné dvojnásobné cti, zvláště ti, kteří tvrdě pracují slovy a učením.“ (1. Tim. 5:17) Když je ve sboru více jmenovaných starších, každý se podílí na tom, aby sboru v určité činnosti předsedal.
3. V jakém ohledu je rozdíl mezi starším, který předsedá sboru, a otcem, který předsedá své domácnosti?
3 V jakém smyslu tedy mají starší „předsedat znamenitým způsobem“? Nepůsobí se stejnou autoritou jako otec u své rodiny. Hlava rodiny musí občas při různých příležitostech zasáhnout konečným rozhodnutím, kterého musí potom dbát jeho manželka a děti a které se na nich projeví. Jednotliví starší však takovou autoritu nemají. Ani jako jednotlivci ani jako skupina nezastávají ve sboru postavení hlavy. Pokud jde o sbor, zaujímá v něm postavení hlavy Kristus. (Kol. 1:18) V 1. Kor. 11:3 je označen jako „hlava každého muže“, zatímco „hlavou ženy [je] muž“. Sloužit ve sboru jako předsedající je tedy něco jiného, než zastávat v rodině postavení hlavy.
4. Jak dalece je vhodné, že starší vzhledem k biblickým povinnostem předsedají?
4 Řecké slovo překládané jako „předsedat“ znamená více než jen být nějakým předsedou. Znamená „vést, spravovat, řídit, starat se o jiné“. Jak dobře se to hodí na starší, které považujeme za osoby, jež se mezi námi „ujímají vedení“, když vyučují při našich shromážděních, která se konají pod jejich vedením, a řídí naši kazatelskou činnost! (Žid. 13:7, 17) Ujímají se také našich duchovních potřeb (1. Petra 5:2, 3) a chrání nás přede vším, co by mohlo ohrozit náš vztah ke sboru a obzvláště k Jehovovi Bohu! (Jan 10:11–15) Přitom usilují o to, aby uplatňovali radu a napodobovali příklad Ježíše Krista, „znamenitého pastýře“.
JAK PŘEDSEDAJÍ PŘI SHROMÁŽDĚNÍCH
5. Jak by se měla projevit Pavlova slova v Římanům 12:8 na stanovisku staršího vzhledem k jeho přednosti předsedat?
5 Jaké stanovisko by měl zaujmout každý starší, aby mohl správně plnit svou odpovědnost? Pavel říká v Římanům 12:8: „Kdo předsedá, ať to činí s opravdovou vážností“, tedy v úsilí své bratry školit, poučovat a pomáhat jim. Měl by přemýšlet o způsobu, jak tyto úkoly plní, a ptát se: „Co bych měl dělat, abych předsedal s opravdovou vážností a znamenitým způsobem?“
6. a) Co musí dělat dozorce teokratické školy, aby ukázal, že předsedá „s opravdovou vážností“? b) Jaký užitek z toho mají jednotliví studující?
6 Něco dělat „s opravdovou vážností“ neznamená jen být upřímný, nýbrž věnovat záležitosti celou pozornost. Například bratr, který vede teokratickou školu, by měl vědět, že nesmí plnit svůj úkol jen povrchně. Musí mít zájem o každého studujícího a věnovat pozornost jeho zvláštním potřebám. Proč? Protože si přeje, aby studující dělal pokroky. Mnoho nových se nyní dalo zapsat do školy a právě ti potřebují osobní pomoc. Někteří jsou poněkud pomalí nebo plaší, jiní nemají dobré školní vzdělání nebo neumí dobře číst či mají jiné problémy. Když dozorce teokratické školy vykonává svou práci „s opravdovou vážností“, bude pozorovat pokroky u studujících, kteří jsou přístupní jeho radě a instruktáži. Ukáže se to při jejich komentářích při shromážděních a v tom, že budou působivě činní v kazatelské službě.
7. a) Co znamená předsedat při studiu Strážné věže nebo při sborovém studiu knihy? b) Jakého cíle může starší při vyučování dosáhnout, když rozumí, co je řečeno v Žalmu 25:4, 5 a v Příslovích 16:9?
7 Starší, kteří předsedají při studiu Strážné věže a sborovém studiu knihy, měli by mít na mysli tytéž zásady. Jejich úkol jako vedoucích shromáždění nespočívá jen v tom, aby kladli otázky a vyvolávali přítomné, kteří se hlásí k odpovědi. Jestliže starší chtějí předsedat účinným způsobem, musejí uspořádat studium zajímavě a živě, vyzdvihnout klíčové texty, dávat pozor, aby tyto texty byly správně uplatněny, a pomoci každému, aby rozuměl praktické ceně důležitých myšlenek. Osobám, které se podílejí váhavě, snad postačí slovo osobního povzbuzení, aby při společných shromážděních dávaly komentáře. Předsedající by měli usilovat o to, aby byli pečlivými učiteli, mluvili k srdci, když bratry povzbuzují, aby chodili po cestě Jehovově, a aby je k tomu biblicky vedli. — Žalm 25:4, 5; Přísl. 16:9.
PŘEDSEDAT V POKOŘE
8. a) Jakou vlastnost bychom měli všichni rozvíjet? b) Do jaké míry je pokora a „důvěrný rozhovor“ pomocí pro starší?
8 Apoštol Petr dal starším mužům radu, aby pásli stádo, a připojil k tomu něco, na čem bychom měli pracovat: „Přepásejte se pokorou mysli k sobě navzájem. . . Pokořte se tedy pod mocnou Boží ruku, aby vás povýšil v patřičné době.“ (1. Petra 5:5, 6) Pokora je pro starší pomocí zejména ve vzájemném vztahu. Jestliže má být věnována pozornost nějaké záležitosti, každý starší by měl zjistit, zda to, co chce říci, je opravdu důležité. Starší, kteří se radí s druhými, budou respektováni ostatními staršími i celým sborem. Hojná výměna myšlenek a „důvěrný rozhovor“ v zájmu stáda povedou k praktickým výsledkům. Jestliže se starší neinformují, kam až dospěla věc, která je rozvržena, mohou ve svém úsilí ztroskotat. To je zdůrazněno slovy v Příslovích 15:22: „Kde není důvěrný rozhovor, selhávají plány, ale dovršení je při množství rádců.“ Pokora podporuje vzájemnou práci mezi staršími a přispívá k lepším vztahům všech členů sboru.
9. a) Jak působí na výměnu myšlenek se staršími a sborem okolnost, že předsedající dozorce vede korespondenci? b) K čemu to vede, když předsedající dozorce v tomto ohledu dobře plní svou povinnost?
9 Předsedající dozorce, který slouží při rozhovorech starších jako předseda, musí obzvláště dbát na to, aby byl vyrovnaný. Měl by se proto starat o to, aby rozhodnutí rady starších byla uskutečněna, a neměl by jen povzbuzovat k výměně myšlenek při schůzkách starších. Měl by mít přirozenou touhu, aby průběžně informoval ostatní starší o důležitých věcech, které se týkají bratrů a celého díla. To znamená, že předsedající dozorce řídí veškerou korespondenci s odbočkou, se sjezdovými výbory, s cestujícími dozorci nebo se staršími z jiných sborů. Když přečte takové dopisy, postará se o to, aby informoval co možná nejdříve celou radu starších o záležitostech, které se jí týkají. Sdělení pro sbor by měla být sboru přečtena v plném znění. Předsedající dozorce nesmí v tom být bezstarostný a nedbalý. Sám vše nemůže vykonat, proto si nechá pomoci od ostatních při vyřizování důležitých věcí. Každý starší má svůj přidělený úkol, avšak všichni pracují společně. Když se má rozhodovat o nějaké důležité záležitosti, nejedná předsedající dozorce o své vůli, ale poradí se s ostatními, ať už na společné schůzce, nebo soukromě. (Přísl. 18:1) To přispívá k řádnému průběhu věci a způsobí to, že bude věnována správná pozornost duchovnímu smýšlení bratrů a dílu království všeobecně.
10. a) Jak by mohla trpět jednota sboru a jak před tím varoval Pavel v Galatským 5:15, 25, 26? b) Jakých vlastností by měli starší pečlivě dbát podle Římanům, kapitoly 12, Filipenským, kapitoly 2, a Efezským, kapitoly 4?
10 Někdy se může stát, že by se některý člen rady starších chtěl vyvyšovat nad ostatní starší. Když panuje nebo se vyvíjí duch soutěživosti, je to znakem nedostatku pokory. Jeden starší snad může být přesvědčen o správnosti svých osobních názorů, které však podle mínění rady starších nestojí za úvahu. Když pro takové názory hledá podporu a vyvolává pro ně u druhých náladu, mohla by tím utrpět jednota sboru. (Gal. 5:15, 25, 26) Aby se zabránilo všem takovým tendencím, měl by se každý starší stále zkoumat, zda si ‚o sobě nemyslí více, než je třeba‘. (Řím. 12:3, 10) Všichni starší by měli „tvrdě pracovat“, aby sloužili znamenitým způsobem jako starší, ale měli by dbát i na to, aby to dělali ze správné pohnutky: z upřímného přání pokorně sloužit stádu. — Fil. 2:5–8, 14–18; Ef. 4:1–3.
POKORA POMÁHÁ UROVNAT ROZPORY
11. a) Vysvětli, jak mohou někdy pomáhat různé názory? b) Na co by se měli starší zaměřit, když se vyjadřují při schůzkách, ale čemu by přece měli zabránit?
11 Někdy dojde v určitých otázkách k různým názorům. Lidé jsou různého původu a mají rozdílné zkušenosti. Proto přirozeně docházejí k rozdílným závěrům. Různé názory mohou dát podnět k tomu, aby byl vlastní názor přezkoušen a zjistilo se, zda je rozumný. Někdo by si mohl myslet, že jeho vylíčení věci zní přesvědčivě a správně. V Příslovích 18:17 je však řečeno: „Jeho druh vstoupí a jistě jej prozkoumá.“ Může se stát, že k tomu přistupuje objektivně a s dalšími biblickými argumenty. Tak by to zajisté mělo být při rozhovorech starších, kde se musí postupovat tak, aby se vyřešila otázka nebo problém, který se týká duchovního blaha našich bratrů. Proto je možno počítat s tím, že starší, pokud zde není jasná zásada nebo jednoznačná směrnice, budou ve vší upřímnosti zastávat rozličné názory. Měli by se při svých schůzkách vyjadřovat volně, ale „bez zloby a svárlivých rozhovorů“. — 1. Tim. 2:8.
12. a) Na co bychom měli dbát při sledování zprávy ze Skutků, kapitoly 15, a čemu se z toho můžeme naučit? b) Jakého druhu a jakého rozsahu byl problém popsaný ve Skutcích 15:1, 2?
12 Z toho, co se stalo při jedné schůzce apoštolů a starších mužů v 1. století n. l. , se můžeme mnohému naučit o ceně pokory a poznat, co všechno může přispět k tomu, aby byly urovnány rozdílné názory. Zprávu nacházíme ve Skutcích apoštolů, kapitola 15. Bylo to v Antiochii v Sýrii, kde Pavel a Barnabáš „byli [předtím] svěřeni Boží nezasloužené laskavosti pro dílo, které plně vykonali“. (Sk. 14:26) Když se tam opět vrátili z této první misionářské cesty, stáli před problémem: „Jistí muži přišli z Judeje a začali učit bratry: ‚Nedáte-li se obřezat podle Mojžíšova zvyku, nemůžete být zachráněni.‘ Ale když se pak vyskytlo nemálo neshod a sporů Pavla a Barnabáše s nimi, zařídili, aby Pavel a Barnabáš a někteří jiní z nich šli ohledně tohoto sporu k apoštolům a starším mužům do Jeruzaléma.“ (Sk. 15:1, 2) Zde se jednalo o důležitou nauku, která způsobila mezi bratry značný nepokoj. Musela být vyřešena.
13. Jak máme rozumět Skutkům 15:7, kde je řečeno, že „nastal velký spor“?
13 Problém byl vhodným způsobem přednesen odpovědným starším v Jeruzalémě. Z biblické zprávy se dovídáme, co se potom stalo. Ačkoli zde zprvu byly různé názory, dospělo se nakonec „k jednomyslné shodě“. (Sk. 15:25) Není snad řečeno ve Skutcích apoštolů 15:7, že během schůzky „nastal velký spor“? Řecké slovo pro ‚přít se‘ je příbuzné se slovesem, které znamená „hledat“ (Meziřádkový překlad království). Poukazuje tedy na to, že když chce člověk najít pravdu nebo nejlepší způsob, jak něco vykonat, musí se horlivě namáhat a záležitost prozkoumat. To znamená, že je nutné nadhodit otázky, záležitost prohovořit a tímto způsobem dojít k správnému závěru. S těmito myšlenkami můžeme zprávu pečlivě přečíst a přitom zjistit, jak byl rozhovor řízen pomocí svatého ducha.
14, 15. a) Čím přispěli při jednom historickém shromáždění k rozhovoru Petr, Pavel a Barnabáš a nakonec i Jakub? b) Které činitele rozhodly, že došlo „k jednomyslné shodě“?
14 Po tom, co „nastal velký spor“, vyprávěl Petr, jak byl Jehovou použit k tomu, aby dal pohanům příležitost slyšet dobré poselství. Nadhodil otázku, zda je rozumné ukládat takový náklad věřícím z národů, když umožnit jim záchranu je přece Boží nezaslouženou laskavostí skrze Ježíše Krista. Všimněme si potom, že podle 12. verše nastalo uctivé ticho, když Pavel a Barnabáš vydali další svědectví. Tito cestující apoštolové („vyslanci“ sboru v Antiochii) obdrželi důkaz Božího požehnání skrze ‚mnohá znamení a zázraky‘, když kázali mezi národy. Tím podepřel Petr své doporučení, co by se mělo udělat. — Sk. 15:7–12.
15 Potom prosil o slyšení Jakub. Poukázal na slova proroků, jako např. na slova u Amose 9:11, 12, která byla v souladu s tím, co Petr vypravoval, a která potvrdila, co způsobil Boží duch skrze Pavla a Barnabáše. Jakub tím měl při svém rozhodnutí podporu Svatých písem a Božího ducha. Vycházeje z tohoto pevného základu dal návrh, aby se těmto věřícím z národů, kteří se obrátili k Bohu, písemně vysvětlilo, co Bůh ve skutečnosti od nich požaduje. Apoštolové a starší muži dospěli k jednomyslné shodě. Sporná záležitost byla vyřešena v plné pokoře. — Sk. 15:13–29.
16. Jaký duch by měl převládat mezi staršími ve sboru, když snad někdo zastává odlišný názor k určitému bodu?
16 Když není možné v radě starších dospět „k jednomyslné shodě“, neměl by ten, kdo zastává jiné stanovisko, protestovat proti dosaženým rozhodnutím a stavět se k nim nepřátelsky. Měl by nadále „tvrdě pracovat“ s celou radou starších. Tím bude zachována důvěra sboru k radě starších s vědomím, že všichni spolupracují v jednotě. Když starší kráčí ‚v úplné pokoře a mírnosti‘, posilní tím svazek pokoje. — Ef. 4:2, 3.
17. Jakou rozumnou radu by měli mít při schůzce starších na mysli mladí muži vůči věkově pokročilým a proč?
17 Při schůzkách starších by měli zvláště mladí muži pozorně naslouchat těm, kteří jsou starší a jako křesťané mají větší zkušenosti, a mít na mysli slova z Přísloví 16:31, kde je řečeno: „Šedivá hlava je korunou krásy, když je nalezena na cestě spravedlnosti.“ Na druhé straně by měli věkem starší muži uznat, že i mladý muž může mít v určitých záležitostech správný názor. Přednostní je tedy rozumnost a moudrost výroku a ne nutně věk toho, kdo mluví. Když se mladí muži vyjadřují, měli by přesto projevovat starším úctu, stejně jako Timoteus si bezpochyby vážil osoby a rady Pavlovy a jako Elihu z úcty před staršími tak dlouho čekal, až přišel čas, aby mluvil. — 1. Tim. 5:1, 19; Job 32:6–9.
18. Na co kladli apoštolové velký důraz, i když věnovali pozornost určité „nutné záležitosti“, jak vyplývá ze Skutků apoštolů 6:1–6?
18 Starší sice mohou věnovat dosti času při některých svých schůzkách problémům spojeným se sálem království nebo s jinou „nutnou záležitostí“, ale přesto by měli tyto záležitosti podřídit důležitějším věcem, které se projevují na duchovním smýšlení stáda. (Sk. 6:1–6; Fil. 1:9, 10) Tak budou předsedat znamenitým způsobem.
19. a) Jaké opatření, odpovídající radě Ježíše a Pavla, máme na rozdíl od způsobu, jak jednají s lidem vládci? b) Jaké výhody to s sebou nese, máme-li starší, kteří ve sboru předsedají znamenitým způsobem?
19 Jak jsme vděční za starší, kteří předsedají znamenitým způsobem Jehovovu sboru na celém světě, když pozorujeme žalostný zmatek, který panuje v tomto světě! Lidé tápou ve tmách, pokud jde o to, jak řešit své problémy, a jejich vládci ‚se nad nimi vypínají‘, místo aby je vedli láskyplným, nápomocným a povzbuzujícím způsobem. (Mat. 20:25–27) V našich řadách jsou duchovně zralí muži, kteří jsou příkladem stádu, a my si jich vážíme jako těch, kteří nám předsedají. (1. Tess. 5:12, 13) Nejedná tak pouze jediný muž ve sboru, ve městě, v zemi nebo části světa, v níž žijeme, ale všichni starší, kteří jsou pověřeni úkolem uvnitř obvodu, jenž jim byl přidělen, společně předsedají. S láskyplnou pomocí těchto mnohých rádců je kázání o Božím království a činění učedníků vedeno k úspěšnému zakončení. Pod vedením starších, kteří předsedají znamenitým způsobem, je sbor v jejich péči pevně sjednocen. Tím je dosaženo toho, že se ještě těsněji držíme vedení, které nám poskytuje naše hlava, Ježíš Kristus, což všechno přispívá k Jehovově cti.