„Zářit jako nositelé světla ve světě“
SVĚT nutně potřebuje světlo od Boha. Množí se nepoctivost, násilí, zločiny, utiskování a nespravedlnost. Mnozí lidé ztrácejí odvahu. Život má pro ně málo smyslu. Jiní hledají východisko v alkoholu a drogách, v zábavách a všech možných sexuálních zážitcích, ve všem, co jim pomáhá uniknout skutečnosti. Jiní to zkoušejí tak, že se plně vydávají v práci, v rodině nebo činnosti pro veřejnost. Jestliže se však vyskytnou v jejich životě těžkosti, jsou nuceni střízlivě pozorovat, jak to ve světě opravdu vypadá.
Lidé jistě potřebují „světlo“, návod, aby mohli učinit ze svého života to nejlepší, a aby mohli mít jistou naději do budoucnosti. Ale kdo se dnes může postarat o takové „světlo“? Jistě ne ti, kdo jsou sami ovládáni duchem tohoto světa — jeho sobectvím a chamtivostí, nedostatkem zájmu o druhé a bezuzdnými žádostmi po smyslných požitcích nebo nezákonném jednání. Jen praví křesťané, kteří jsou osvíceni Božím slovem a působením jeho ducha, mohou ozářit druhé. Proto mají všichni Boží služebníci zářit „jako nositelé světla ve světě.“ — Fil. 2:15.
Protože všichni praví křesťané mají sloužit jako nositelé světla, jsou sbory Božího lidu ve Zjevení vhodně znázorněny jako „svícny“. Kromě toho jsou starší, kteří mají dávat příklad ostatním členům sborů, srovnáni s „hvězdami“. (Zjev. 1:20) Apoštol Jan, pisatel Zjevení, líčí, co viděl ve svém vidění: „Viděl jsem sedm zlatých svícnů a uprostřed svícnů někoho jako Syna člověka. . .A měl v pravici sedm hvězd.“ — Zjev. 1:12–16.
„HVĚZDY“ V KRISTOVĚ PRAVICI
Aby členové sboru mohli sloužit jako svícen v temném světě, musí jednat v souladu s tím, co tato slova ukazují. Hlavou celého křesťanského sboru je Ježíš Kristus, protože je to on, kdo je „uprostřed svícnů“. Podle toho slouží členové sboru jako nositelé světla tehdy, když se pevně drží Krista, své hlavy, slovem i skutkem jej napodobují. A starší zůstávají jako „hvězdy“ v jeho pravici, to jest v jeho přízni, když se věrně podřídí jeho vedení jako hlavy. Protože jsou rady starších v jeho ruce, jsou pod jeho panstvím a vedením. Proto vzniká otázka: Co očekává Ježíš Kristus od starších, pokud jde o pomoc, kterou mají poskytovat svému sboru, aby sbor mohl sloužit jako svícen?
Boží Syn dal svým učedníkům tři základní příkazy: 1. „Stále bděte, neboť nevíte, kdy přijde pán domu, zda k večeru nebo o půlnoci nebo při kuropění, nebo časně ráno, aby vás, až náhle přijde, nenalezl spící. Ale co říkám vám, říkám všem: Zůstaňte bdělí.“ (Mar.13:35–37) 2. „Dávám vám nové přikázání, abyste se navzájem milovali; stejně jako jsem já miloval vás, tak abyste se i vy navzájem milovali.“ (Jan 13:34) 3. „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i svatého ducha a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.“ — Mat. 28:19–20.
Neměli bychom tedy očekávat, že starší budou příkladem sboru tím, že budou věrně zachovávat tyto příkazy? Mají zůstat duchovně bdělí a ve svém osobním jednání se mají pevně držet vznešených požadavků Božího slova. Ve vztahu ke členům mají projevovat obětavou lásku, když dávají přednost zájmům druhých před svými vlastními zájmy. A jejich slova i skutky mají dokazovat, že poznali nutnost činění učedníků. Starší mají být skutečně bratři, na které se hodí symbolické označení „hvězdy“. To předpokládá, že jsou povzbudivým příkladem nejen slabším členům sboru, ale všem. To je v souladu s inspirovanou radou, kterou dal apoštol Pavel Timoteovi, spolustaršímu: „Staň se pro věrné příkladem v mluvení, v chování, v lásce, ve víře, v cudnosti.“ — 1. Tim. 4:12.
Jak důležitý je dobrý příklad, vidíme jasně z případu Nehemiáše. Stavba jeruzalémských hradeb narazila na mocný odpor. Nehemiáš však důvěřoval Jehovovi a učinil toto dílo stálým předmětem svých modliteb. Statečně celou činnost řídil a účastnil se též sám na stavbě. S jakým výsledkem? Pouze padesát dva dny bylo zapotřebí k úspěšnému dokončení stavebních prací. — Neh. kap. 4, 6.
Stejně tomu bylo, když místodržitel Zorobábel a velekněz Jozue byli povzbuzováni k činnosti proroky Aggeem a Zachariášem a horlivě vedli stavbu Jehovova chrámu. Nejvyšší jim prostřednictvím svých proroků propůjčil svého ducha. Pak byl místodržitelem a veleknězem vylit Jehovův duch celému navrácenému izraelskému národu. Jak? Tím, že Jozue a Zorobábel vytrvali u díla až do konce a povzbuzovali chrámové stavbaře slovem i příkladem. — Zach. 4:2–14.
ORGANIZAČNÍ OPATŘENÍ A POUČENÍ
Pro stavbu nového chrámu a jeruzalémských hradeb bylo zapotřebí dobrých organizačních opatření, aby práce byla vykonána. Například Nehemiáš se musel ujmout iniciativy a přizpůsobit tato opatření stávajícím poměrům. Když stavba dělala dobré pokroky, zesílil Sanballat, Tobiáš a sousední národy odpor a zapřísahali se, že napadnou Jeruzalém. Nehemiáš se o tom zmínil ve svých modlitbách. Povzbuzoval lid, aby důvěřoval v Jehovu, ozbrojil dělníky a postaral se, aby někteří drželi hlídku, a vypracoval poplachový systém. Pak se pokračovalo v práci a plány nepřátel byly dokonale zmařeny. — Neh. 4:7–20.
Stejně mohou dnes starší učinit ve sboru opatření, která by pomáhala důležitému dílu činění učedníků. Výborná příležitost se naskytuje při týdenních shromážděních. Může být určena vhodná doba, kdy se skupina sejde, aby oznamovala biblickou pravdu. Protože skupina není velká, může starší, který vede studium, věnovat každému osobní pozornost. Má tak dlouho spolupracovat s určitými lidmi až jsou s to oznamovat poselství Bible. Má se také postarat, aby zkušení zvěstovatelé „dobrého poselství“„ spolupracovali s mladými nebo s těmi, kteří mohou mít užitek z jejich poznání a zkušenosti.
K provedení díla musí být každý vyzbrojen biblickým poznáním, které by mohl předávat dalším. Během studia může vedoucí vždy prosit účastníky, aby ukázali, jak je možno přiblížit pomocí určitých myšlenek biblickou pravdu nevěřícím. Může se zeptat, jak je možno toto poučení použít, abychom v duchovním ohledu pomohli lidem, s nimiž jsme ve styku v denním životě, a jak při tom postupovat. Když studovanou látku se skupinou opakuje, může se zeptat, zda chce někdo kázat, jak je možno při návštěvách použít některou z biblických myšlenek.
Také je cenné pomoci členům skupiny, aby se přizpůsobili lidem, které navštíví. Apoštol Pavel řekl o sobě: „Tak jsem se stal Židům jako Žid, abych získal Židy. . .Stal jsem se lidem všech druhu vším, abych za každou cenu někoho zachránil.“ (1. Kor. 9:20–22) Co působí na jednoho člověka nebo třídu lidí, nemusí také nutně působit na jiné. Když tedy něco víme o těch, které chceme dostihnout s poselstvím Bible, můžeme předem přemýšlet, co jim máme říci. Může být dobré mluvit ve studijní skupině o tom, co jednotlivci shledali za působivé a proč.
Další věcí, o níž by bylo výhodné mluvit, je postoj, který bychom k lidem měli mít. Všichni lidé jsou vykoupeni drahocennou krví Božího Syna, a proto by se měli dozvědět, jak jim to může být k osobnímu užitku. Bez ohledu na postoj, který snad mají k zvěstovatelům „dobrého poselství“, přeje si Jehova Bůh, aby došli k pokání. (2. Petra 3:9) Bylo by dobré občas přemýšlet, zda naše kázání ukazuje, že jsme si vědomi této skutečnosti. Byli bychom například ochotni položit svůj život, kdybychom tím mohli pomoci lidem v našem okolí, aby přišli k přesnému poznání Boží pravdy? Apoštol Pavel byl ochoten. Ve svém dopise Římanům napsal: „Říkám pravdu v Kristu; nelžu, poněvadž mé svědomí svědčí se mnou ve svatém duchu, že mám velký zármutek a nepřestávající bolest v srdci. Neboť bych si mohl přát, abych já sám byl oddělen od Krista jako prokletý ve prospěch svých bratrů, svých příbuzných podle těla.“ — Řím. 9:1–3.
Když mluvíme o těchto slovech, můžeme přezkoumat vlastní postoj k druhým a zjistit, jsme-li skutečně ve shodě s Biblí. Jestliže nám leží na srdci jejich blaho, projeví se to tím, že s nimi hezkým způsobem promluvíme. To pomůže upřímným lidem, aby naslouchali „dobrému poselství“.
Kromě toho, že starší dávají znamenitý příklad a využívají příležitostí, které se jim naskýtají, aby poučili členy své skupiny, mohou tak povzbuzovat své bratry ve víře. V dobách proroků Aggea a Zachariáše nebylo by se podařilo Židům, aby z vlastní síly vystavěli chrám. Nesmírné překážky se jim stavěly do cesty. Bylo pro ně tedy velmi povzbudivé, když slyšeli slova, jako: „Buďte silní, vy všichni lidé země.“ „Já [Jehova] jsem s vámi.“ „Nebojte se.“ (Agg. 2:4, 5; 2:5, 6, KB) Stejně tak může starší posilovat druhé ve víře, když se opírá o zkušenosti a vyjadřuje přesvědčení, že Jehova stojí při svém lidu, a když jedná v souladu s tímto přesvědčením. Také jeho radost ze služby Jehovovi může být velmi podnětná a povzbuzující.
Vlastní síla, která uschopňuje pravé křesťany, aby zářili jako nositelé světla v nepřátelském světě, však nespočívá v silných osobnostech, nebo organizačním vedení, ale v Jehovově duchu. Je to táž síla, která umožnila místodržiteli Zorobábelovi a židovským stavbařům přes odpor sousedních národů dokončit výstavbu chrámu. Prostřednictvím proroka Zachariáše prohlásil Jehova: „Ne vojenskou silou ani mocí, ale mým duchem“ se to stalo. — Zach. 4:6.
Starší musí správně poučovat členy sboru, povzbuzovat je a dávat jim dobrý příklad, aby je mohl pobízet Boží duch. Jak to? Boží duch dnes nepropůjčuje jednotlivým křesťanům poznání nadpřirozeným způsobem. Působí tak, že jim připomene určité pravdy a poučí je. Jednak duch přivolá křesťanovi do mysli to, čemu se naučil z Bible, jednak působí, aby poznal, jak má být uplatněno poučení, které mu bylo připomenuto. (Jan 14:26) V té míře, jak křesťan zná obsah Bible, může s pomocí Božího ducha sdělit druhým pravdy a pomoci jim, aby podle pravdy žili. Když je ve sboru jen málo starších, mohou poprosit služební pomocníky a jiné zralé křesťany, aby jim pomohli poskytovat sboru biblické poznání. Prostřednictvím všech shromáždění sboru má být poskytnuto poučení, které všem pomáhá ‚zářit jako nositelé světla‘. Proto mají být shromáždění pečlivě připravena, aby byla poučná a upoutávala pozornost přítomných. Starší mohou též učit, když navštěvují členy sboru doma, mluví s nimi před shromážděním a po něm a cestou, když s nimi jdou oznamovat „dobré poselství“.
Když má tedy sbor sloužit v místě jako „svícen“, musí jeho členové znát Bibli a rozumět jí, aby jim Boží duch mohl co nejúspěšněji pomáhat připomenout jim vše a vše je naučit. Protože je Boží duch svatý, bude působit přirozeně jen na lidi, kteří se v očích Nejvyššího udržují čistými, kteří zůstávají duchovně bdělí a mají pravou lásku k lidem, zvláště k bratrům ve víře. Přispíváš svým dílem, aby „svícen“ v tvém bydlišti jasně zářil k chvále Jehova Boha a ve věrné poslušnosti Ježíše Krista, hlavy křesťanského sboru?