Jak přesný je text křesťanských Písem?

JAKO čtenář tohoto časopisu pravděpodobně vlastníš také Křesťanská písma, všeobecně nazývaná „Nový zákon“. Sepsání 27 knih, které tvoří tuto část Bible, bylo ukončeno téměř před 1 879 lety. Můžeš se spolehnout, že tvůj výtisk obsahuje přesně to, co původně zapsali bibličtí pisatelé?

Někteří by o tom mohli pochybovat. Snad argumentují, že původní text se zkomolil neustálým předáváním těchto písem v průběhu skoro dvou tisíciletí.

Skutečnosti však ukazují pravý opak. Frederick G. Kenyon, známá autorita v oblasti zkoumání biblických textů, říká: „Nemůže být dostatečně zdůrazněno, že text Bible je v podstatě věrohodný: To se týká hlavně Nového zákona.“

Jak mohou být vědci tak jistí, že dnes vlastníme Křesťanská písma v podstatě taková, jak byla původně zapsána? Protože bylo prozkoumáno mnoho tisíc rukopisných opisů těchto biblických knih. Tyto rukopisy — nazvané také „manuskripty“ (z latinského: manu scriptus, „rukou psaný“) — poskytují důkaz pro to, že Křesťanská písma jsou obdivuhodně přesná.

NÁPADNÝ PROTIKLAD

Je neobvyklé, když je starý dokument doložen velkým množstvím rukopisů. Například z děl římského spisovatele Plinia Mladšího (61 až 113 n. l.) existuje jen sedm kopií. Nejstarší z nich pochází z roku 850 n. l. Byla tedy zhotovena více než sedm století po původním sepsání. Z historického díla řeckého dějepisce Hérodota také existuje jen osm kopií; nejstarší z nich vznikla teprve 1 300 let po originálu.

Co to však má společného s Křesťanskými písmy? Nedávno uveřejněný počet ukazuje nápadný protiklad. Existuje dnes celkem 5 269 rukopisů této části Bible v původní řečtině. Mimoto se zvýšil počet svědeckých textů na dalších 10 000 nebo více díky rukopisným nálezům starých překladů tohoto Písma do syrštiny, latiny, koptštiny a jiných řečí. V historii lidstva nebyl žádný dokument tak často opisován a překládán. To je možno očekávat jedině od spisů, které jsou skutečně ‚inspirovány Bohem‘. — 2. Tim. 3:16.

Zvláštním rysem těchto rukopisů v původní řeči je krátké časové rozpětí mezi jejich opsáním a vznikem originálu. Papyrusové fragmenty částí Křesťanských písem v řečtině sahají zpět až do začátku 2. stol. n. l., a možná ke konci 1. století.

PROČ ROZLIČNÉ ZPŮSOBY ČTENÍ?

Je nutno počítat s tím, že těch mnoho tisíc opisů, které byly zhotoveny během staletí, se budou v určitém ohledu od sebe lišit. Je pro to mnoho důvodů.

Staré řecké rukopisy Bible byly například napsány druhem písma nazvaným „unciály“. Tento výraz pochází z latinského slova, které znamená „dvanáctina“, a pravděpodobně označoval velké písmeno, které původně zabíralo asi dvanáctinu řádky. Unciální rukopisy obsahovaly jen velká písmena a prakticky žádné mezery mezi slovy.

Pro biblické učence vznikly těžkosti, které povstaly z tohoto způsobu psaní; např. v angličtině by text vypadal takto:

„GODISNOWHERE“. Mohl by znamenat jednak „GOD IS NOWHERE“ (Bůh není nikde), nebo „GOD IS NOW HERE“ (Bůh je nyní zde). V žádném z případů, ve kterých se objeví tento problém v rukopisech Křesťanských písem, není však znatelný rozdíl ve smyslu.

Abychom to znázornili: Kniha Encountering New Testament Manusoripta připouští, že vzhledem k různému chápání interpunkce a mezer mezi slovy původního řeckého textu u Jana 1:3, 4, existují dvě hlavní možnosti podání:

a) „Všechno začalo existovat skrze něj a bez něho nezačala existovat ani jediná věc, která začala existovat. V něm byl život a život byl světlem lidí.“

b) „Všechno začalo existovat skrze něj a bez něho nezačala existovat ani jediná věc. Co jeho pomocí začalo existovat, byl život, a život byl světlem lidí.“

Je vidět, že obě podání v podstatě vyjadřují totéž.

Další důvod, proč se staré biblické rukopisy tu a tam bezvýznamně od sebe odlišují, je v tom, že určitá velká řecká písmena jsou si podobná. Tak mohou obsahovat dva rukopisy nebo dvě skupiny rukopisů v určitých místech podobně vypadající, ale odlišná slova. Mimo jiné se také opisovalo podle diktátu. Z některých rukopisů je vidět, že pisatel zaměnil mnohdy stejně znějící slova (jak se to např. v češtině může stát u slov „výti“ a „víti“).

O dalších příčinách různých způsobů čtení biblických manuskriptů je řečeno v díle The Zondervan Pictorial Encyclopedia of the Bible: „Oko pisatele mohlo sklouznout od jednoho slova a dívat se k jinému místu, kde se totéž slovo opět vyskytuje, čímž vynechal slova, která stála mezi; mohl číst totéž slovo nebo tutéž větu dvakrát; nebo mohl zaměnit jedno slovo s podobně vypadajícím jiným slovem.“

Tímto způsobem se vyskytly odchylky mezi opisy, které byly pořízeny na začátku našeho letopočtu na různých místech. Tím, že se tyto dokumenty stále znovu opisovaly, vyvstaly „rodiny“ rukopisů, které vykazovaly tytéž základní rysy. Vědci proto dnes mluví o alexandrijském, západním, césarejském a byzantském textu.

Mnohé rukopisy obsahují zajímavým způsobem smíšené texty. Proč? Jeden z důvodů tkví v tom, že pisatel opsal často jednu část (např. evangelia) z jednoho rukopisu a druhou část (např. dopisy apoštola Pavla) z druhého rukopisu. Mimoto mohli pisatelé po dohotovení rukopisu udělat změny oproti rukopisu, ze kterého opisovali.

TIŠTĚNÉ VYDÁNÍ ŘECKÝCH TEXTŮ

První tištěné vydání Křesťanských písem v řečtině se objevilo v roce 1514. Bylo to v pátém svazku díla známého jako „Komplutensiánský Polyglott“. Toto vydání Křesťanských písem v řečtině bylo zpřístupněno veřejnosti teprve tehdy, když přišlo na trh v roce 1522. Které rukopisy byly podkladem tohoto tištěného vydání, není známo.

V roce 1516 dohotovil holandský učenec Desiderius Erasmus tištěné vydání Křesťanských písem v řečtině. Ačkoli Erasmův text byl vytištěn dva roky po zmíněném Polyglottu, objevil se na trhu první. Jelikož se jednalo o laciné a praktické vydání, dosáhlo velké oblíbenosti. V 18. století byl Erasmův text označen jako „Textus receptus“. Poskytoval podklad důležitým evropským protestantským překladům před rokem 1881, včetně známého Překladu krále Jakuba, používaného v anglicky mluvících zemích.

Erasmus však sestavil svůj řecký text nanejvýše ze šesti rukopisů, z nichž žádný nevznikl dříve než v 10. stol. n. l. Pro větší část textů předložil svému tiskaři dva rukopisy, oba asi z 12. století. Tím je vlastně „Textus receptus“ podložen rukopisy velmi skrovně, a ty navíc vznikly ještě mnoho století po sepsání každé inspirované biblické knihy.

Když učenci objevili početné staré rukopisy, vytiskli Textus receptus se systémem poznámek pod čarou, ve kterých poukázali na to, kde a jak dalece jsou v protikladu tyto staré rukopisy s Textem receptem. V nové době se objevila mnohá vydání Křesťanských písem v řečtině, která se zřetelně liší od textu, který byl kdysi uveřejněn Erasmem.

Důvod pro to je jednoduchý. Zatímco Erasmus disponoval jen několika rukopisy, dnes jich mají učenci k dispozici mnoho tisíc. Odborníci často mohou sledovat zpět historii různých způsobů čtení a zjistit, co s velkou pravděpodobností psal inspirovaný autor biblické knihy. Výsledkem usilovné práce učenců jsou výtisky řeckých textů, které podávají přesněji než Textus receptus, co skutečně zaznamenali křesťanští pisatelé Bible.

„NANEJVÝŠE TISÍCINA“

V jakém rozsahu se od sebe liší rukopisy Křesťanských písem? V řeckých rukopisech a starých překladech je podle odhadu více jak 200 000 odchylek, kterým se říká „varianty“. Znamená to, že znění Křesťanských písem se stalo beznadějně nejasným? Číselný údaj odchylek ve skutečnosti mýlí. Proč?

Norman L. Geisler a William E. Nix poznamenali k tomu v díle A General Introduction to the Bible: „Bylo by klamné říci, že existuje 200 000 variant v rukopisech Nového zákona, který máme k dispozici, jelikož se jedná pouze o 10 000 míst v Novém zákoně. Když je ve 3 000 různých rukopisech špatně napsáno jen jedno slovo, je to počítáno jako 3 000 variant nebo způsobů čtení.“

Navíc se zde jedná hlavně o odlišné způsoby čtení, tedy o něco mechanického, jako např. o způsob psaní (srovnatelné v češtině s rozdílem v psaní slov „mít“ a „míti“) a o slovosled. Jeden učenec vysvětlil, že ze 150 000 odlišných způsobů čtení jen ve 400 případech může vzniknout pochybnost o smyslu. A z toho je jen 50 skutečně významových. V podobném smyslu píše i Fenton John Anthony Hort, učenec, který je v celém světě známý svou prací na řeckém textu Křesťanských písem:

„Počet slov [v celém řeckém textu Křesťanských písem], která lze považovat ze všech hledisek jako nesporná, je velmi mnoho; je jich, přibližně počítáno, nejméně sedm osmin z celého počtu. Osmina, která zbývá a v níž se z větší části jedná o změny ve slovosledu nebo o jiné poměrně nedůležité odchylky, je základem celé kritiky . . . to, co lze označit jako podstatné rozdíly . . ., [činí] nanejvýše tisícinu celého textu.“

Je tedy jedno, jaký překlad Křesťanských písem vlastníš; není pochyby o tom, že řecký text, o který se opírá, v podstatě odpovídá tomu, co zaznamenal kdysi inspirovaný pisatel každé biblické knihy. Je zázrak, že řecký text Křesťanských písem byl tak přesně dochován, ačkoli od původního sepsání již uplynulo skoro 2 000 let.