Co tím moudrý muž myslel?
MOUDROST může přinést užitek svému majiteli. Král Šalomoun napsal: „Kdo je moudrý? A kdo zná výklad nějaké věci? Moudrost člověka působí,že jeho obličej září a také přísnost jeho tváře je změněna k lepšímu.“ — Kaz. 8:1; 7:30 až 8:1, KB.
Skutečně moudrý člověk vyniká v lidské společnosti, je nesrovnatelný.Mimo jiného moudrého člověka se mu nikdo nepodobá. Zná „výklad nějaké věci“, to znamená, že má potřebné pochopení, aby mohl vyřešit složité životní problémy.
I vzezření moudrého člověka je příjemné. Jeho tvář září vnitřní radostí a spokojeností. A tak jeho obličej, který by se možná jinak jevil jako přísný a odmítavý, dostává přitažlivý výraz.
Jak je možno snášet nedokonalé lidské panství
Jako král mohl dát Šalomoun dobrou radu v tom, jak moudře jednat s panovníky. Řekl: „Zachovávej královo nařízení, a to z úcty k Boží přísaze. Nespěchej, abys od něho mohl odejít. Neúčastni se ničeho špatného. Bude totiž činit všechno, v čem má potěšení, protože královo slovo je velmi mocné; a kdo mu smí říci: ‚Co to děláš?‘“ — Kaz. 8:2–4.
Ve starověkém Izraeli mohli starší, kteří zastupovali národ, uzavřít s králem smlouvu, v níž souhlasili, že mu zachovají věrnost. O Davidovi například čteme: „Všichni starší muži Izraele přišli ke králi do Hebronu a král David s nimi uzavřel v Hebronu smlouvu před Jehovou.“ (2. Sam. 5:3) Neposlušnost králova příkazu by tedy byla porušením přísahy věrné oddanosti, kterou složili před Jehovou. Na druhé straně poslušnost byla projevem úcty k pravému Bohu, v jehož přítomnosti byla smlouva uzavřena. Podobně i praví křesťané zůstávají z úcty k Jehovovi poddáni vládám tohoto světa, protože uznávají, že existují z Božího připuštění.“ — Řím. 13:1, 2.
Šalomounova rada, abychom ukvapeně neopouštěli královu přítomnost, je rozšířena u Kazatele 10:4: „Kdyby se snad proti tobě pozdvihl duch vládce, neopouštěj své vlastní místo, protože klid zmírní velké hříchy.“ Ten, kdo má autoritu, může se pro pokárání zlobit a může chtít odejet ze svého místa nebo změnit svůj postoj k vládci. Šalomoun však doporučuje, aby nikdo ukvapeně neporušil svou věrnou oddanost a nevzdával se svého místa. Tutéž zásadu můžeme dnes uplatnit na vztahy mezi zaměstnavateli a zaměstnanci.
Moudrý král Šalomoun dále radí, aby se člověk ‚neúčastnil něčeho špatného‘, to znamená, aby se nevměšoval do něčeho, co vládce považuje za špatné. V důsledku královy autority má královo slovo daleko větší váhu než slovo kteréhokoli z jeho poddaných. Jeho slovo platí. Proto nikdo nemůže vyzývavě říci: „Co děláš?“
Ten, kdo zachovává zákony, nemusí se od vládce ničeho bát. Šalomoun podotýká: „Kdo zachovává přikázání, nepozná žádné neštěstí“, které přichází jako trest za přestoupení králova zákona. Rada moudrého muže odpovídá slovům apoštola Pavla: „Ten, kdo odporuje moci, postavil se proti Božímu uspořádání; a nad těmi, kteří se proti němu postavili,bude vynesen rozsudek. Ti, kteří vládnou, jsou totiž předmětem strachu ne pro dobrý čin, ale pro špatný. Chceš být tedy bez strachu před mocí?Čiň dále dobré, a budeš mít od ní chválu.“ — Řím. 13:2, 3.
Co však, jestliže je panovník nespravedlivý? Šalomoun zřejmě mluvilo této situaci, když dále řekl: „Moudré srdce bude znát čas i soud. Je totiž čas a soud dokonce pro každou záležitost, protože na lidstvu spočívá hojnost neštěstí. Vždyť nikdo neví, co přijde, neboť kdo mu
může říci, jak jen se to stane?“ — Kaz. 8:5–7.
Moudrý člověk se nebouří. Jeho srdce je vedeno moudrostí, a proto si uvědomuje, že existuje vhodný čas k jednání a že existuje i správný způsob, jak vycházet s utlačujícím vládcem. Otevřená smlouva by znamenala, že by si přivodil neštěstí. Na druhé straně dobrý úsudek takovému člověku zabrání, aby nejednal v nevhodný čas. (Žalm 37:1 až 7) Pro „všechno“ je vhodný čas a správný úsudek nebo způsob jednání. Proto člověk, který nedbá této skutečnosti a jedná ukvapeně, dostává se do nebezpečí, že jej postihnou těžkosti. Nedokonalí lidé již sami o sobě mají dost problémů a není nutno k nim nic přidávat ukvapeným jednáním,jestliže přehlížejí, že je „čas a soud dokonce pro každou záležitost“.Kromě toho nikdo si nemůže být přesně jist tím, co přinese budoucnost.I lidé, kteří mají autoritu, umírají. Pamatujeme-li na to, pomůže nám to vydržet v obtížné situaci. Panství nějakého tyrana nemůže trvat navždy. V tomto nedokonalém světě má všechno svůj konec.
Důkladné zkoumání utlačujícího lidského panství
Závěry, k nimž Šalomoun dospěl, ohledně utlačujícího lidského panství, byly založeny na bedlivém pozorování. Citlivě uvažoval o všech hlediscích takového panství a o jeho účinku na lidi. Proto mohl říci: „Všechno to jsem viděl a mé srdce se zabývalo každou prací, která se konala pod sluncem v době, kdy člověk panoval nad člověkem k jeho škodě.
Tyranští panovníci však nemohou vykonávat své panství na neurčitý čas.Šalomoun pokračoval: „Ale ačkoli je tomu tak, viděl jsem, jak zlí byli pohřbíváni, jak přišli a odcházeli ze samotného svatého místa a byli zapomenuti v městě, kde tak jednali. Také to je mrzutost.“ (Kaz. 8:10) Za svého života lidé přicházeli k svatému místu, jímž v Šalomounově době bylo svaté město Jeruzalém s Jehovovým chrámem, a také od něho odcházeli. (Mat. 24:15) Tam se neměli dopouštět žádných špatností. Při svém pohřbu odtud odcházejí naposled. I když mají zlí lidé vyvýšené postavení, umírají, jsou pohřbíváni a brzy vymizí z paměti těch, kteří žijí v městě, kde působili. Tak se ukazuje, že život tyranských vládců byl marný a prázdný.