Otázky čtenářů
● Je nesprávné vzít život starému nebo nemocnému domácímu zvířeti?
Ne, protože podle Bible má člověk právo rozhodnout, zda, kdy a jak ukončit život zvířete.
Tímto sdělením však nechceme povzbuzovat k necitelnosti nebo krutosti. Je smutné, že lidské dějiny jsou plné příkladů týrání zvířat. Zvláště se tím „proslavil“ brutální Nimrod. To ovšem neodpovídá vzoru, který dal Bůh lásky, milosrdenství a soucitu. (1. Mojž. 10:9) Boží slovo důrazně poukazuje Božím ctitelům na to, že se mají o zvířata starat a nejednat s nimi krutě. — Přísl. 12:10.
Nemůžeme nedbat toho, že Jehova Bůh předal lidem panství nad zvířaty. (1. Mojž. 1:26–28) Později dovolil lidem, aby zabíjeli zvířata pro potravu. A biblické příklady ukazují, že zvířata mohou být zabíjena také z jiných důvodů, například při obraně nebo k získání materiálu pro oblékání. (1. Mojž. 3:21; 9:3–5; Soud. 14:5, 6; Žid. 11:37) Bible nestanoví žádná pravidla, jak se mají zvířata zabíjet. Ale zřejmě by se to mělo dít pokud možno v souladu s tím, co říká Bible o milosrdenství a vyvarování se zbytečné krutosti ke zvířatům.
V biblických dobách byla zvířata posuzována hlavně podle užitečnosti, ale dnes si mnoho lidí drží zvířata doma. Zdá se, že v tom často hraje úlohu touha po přátelství. Mnozí lidé mají silný citový vztah ke svým zvířatům. Proto je bolí myšlenka, že mají vzít život zvířeti, které velmi zestárlo, je slabé nebo nemocné.
Bible však neříká, že je špatné usmrtit takové zvíře. Někdo snad dojde k závěru, že je lepší to udělat rychlým a relativně bezbolestným způsobem než poskytovat zvířeti drahé ošetřování a tím jeho utrpení ještě prodlužovat. Ten, kdo je odpovědný za zvíře a má nad ním vládu, musí rozhodnout, zda a jak nejlépe ukončit jeho život.
● Proč řekl Ježíš podle Jana 16:5: „Přesto se mě ani jeden z vás neptá: ‚Kam jdeš?‘ “, když Petr a Tomáš to krátce předtím udělali?
Tato slova byla řečena poslední noc, kdy byl Ježíš se svými učedníky. Večer položil Petr otázku: „Pane, kam jdeš?“ (Jan 13:36) O něco později řekl Tomáš: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak poznáme cestu?“ (Jan 14:5) Ježíšova slova u Jana 16:5: „Přesto se mě ani jeden z vás neptá: ‚Kam jdeš?‘ “ mohou znít tedy jako protiklad.
Zřejmě však měl Ježíš na mysli něco zvláštního. Z kontextu je vidět, že Petr svou otázkou Ježíšovi myslel víc na sebe, a Tomášova slova prozrazují, že si nebyl jist, zda učedníci mají správné vedení. Po jejich otázkách následují ve zprávě Ježíšova slova, jimiž varuje před budoucím pronásledováním. Jak ukazuje Jan 16:6, tato slova zřejmě učedníkům způsobila zármutek a starost, že budou pronásledováni a ztratí Ježíše. Když jim tedy Ježíš řekl: „Přesto se mě ani jeden z vás neptá: ‚Kam jdeš?‘ “, jistě již nemyslel na Petrovu a Tomášovu poznámku. Protože použil přítomného času („neptá“), mluvil o jejich reakci na své myšlenky a na to, o čem pak mluvil. Ježíšova slova tudíž obracejí pozornost na skutečnost, že učedníci — naplněni zármutkem — se již dále neptali na slávu, do níž Ježíš odcházel, ani nechtěli vědět, co tato sláva znamená pro pravé ctitele a jaké místo má v uskutečnění Božího předsevzetí.