Co tím moudrý muž myslel?
Moudře využívej mladistvou sílu
V MLÁDÍ, když má člověk ještě sílu a vitalitu, může být život krásný. Moudrý král Šalomoun napsal: „Raduj se, mladý muži, ve svém mládí a ať ti tvé srdce působí dobro ve dnech tvého jinošství; a choď po cestách svého srdce a podle toho, co vidí tvé oči. Ale věz, že pro to všechno tě pravý Bůh bude soudit. Odstraň proto ze svého srdce mrzutost a odvrhni neštěstí od svého těla, neboť mládí a rozkvět života jsou marnost.“ — Kaz. 11:9, 10.
Stvořitel chce, aby se mladiství radovali ze života, a není proti jejich zájmům a proti tomu, co odpovídá jejich mladým srdcím a očím. Mladý člověk by však měl myslet na to, že bude za své činy volán Bohem k odpovědnosti. Nejvyšší nechává sice mladistvým svobodu volby, ale nechrání je před trpkými následky, které musí nést, když jdou po špatné cestě. Mladí se mohou uchránit před všemi možnými zklamáními a škodami, když nevedou bezstarostný, výstřední život.
Šalomoun píše pod inspirací, že „mládí a rozkvět života jsou marnost“. Jak to? Protože je zřejmé, že člověk nezůstane vždycky mladý. A radosti a přednosti mladistvé síly a vitality vydrží jen neurčitou dobu. I mladí lidé onemocní a umírají. Mladistvý, který si toho nevšímá, nepoužívá snad moudře to, co má, a promarní své tělesné síly a schopnosti ve způsobu života, kterým může být jeho pozdější život dospělého ztížen.
Král Šalomoun proto vhodně obrací pozornost na toho, kterého si má mladý člověk učinit středem svého života. Říká: „Pamatuj tedy na svého vznešeného stvořitele ve dnech svého jinošství, dříve než se přiblíží dny neštěstí nebo přijdou léta, kdy řekneš: ‚Nemám v nich zalíbení‘; dříve než ztemní slunce a světlo a měsíc a hvězdy a vrátí se mraky a potom liják.“ — Kaz. 12:1, 2.
Není lepší doba, kdy vážně uvažovat o svém stvořiteli, než v rozkvětu života, kdy je možno dát to nejlepší službě Nejvyššího. Tato schopnost mizí v ‚nešťastných dnech‘ stáří, když je tělo slabé a churavé. Zvláště ten, kdo promarnil mládí, ‚nebude mít zalíbení‘ ve sklonku svého života. Šalomoun srovnává čas mládí s létem v Palestině, s dobou, kdy slunce, měsíc a hvězdy září na bezmračném nebi. V stáří je to pryč a dny se podobají studené, deštivé zimě, kdy také přichází jedna těžkost za druhou.
Šalomoun pokračuje a popisuje projevy stáří na lidském těle, které srovnává s domem: „Ve dnu, kdy se budou třást hlídači domu [ruce a paže, které pro tělo pracují a starají se o jeho potřeby] a muži s životní silou [nohy] se ohnou, a ženy, které melou [zuby] přestanou pracovat, protože jich zůstalo málo a paní, které se dívají z oken [oči], to shledají tmavé, a dveře [ústa a rty] do ulice budou zavřené [protože se zřídkakdy mluví veřejně], až se ztiší zvuk drtícího mlýna [protože žvýkání bezzubých dásní je tiché a nezřetelné] a člověk bude vstávat při zvuku ptáka [protože má velmi lehké spaní] a všechny dcery zpěvu budou znít tlumeně [protože člověk špatně slyší; kromě toho je hlas slabý, takže písně znějí bez síly].“ — Kaz. 12:3, 4.
‚Oni se také bojí již jen toho, co je vysoké [s vědomím nebezpečí možného pádu] a na cestě jsou hrůzy [na rušných cestách číhají mnohá nebezpečí pro špatný zrak a sluch a zpomalené reflexy]. A mandlovník nese květy [vlasy jsou bílé a vypadávají jako bílé lístky mandlovníkových květů, když padají na zem], a luční kobylka se vleče kolem [starý člověk, který je ztuhlý a shrbený a opírá se dozadu lokty, může se podobat kobylce] a plod kapar puká [protože nevzbuzuje chuť u starého člověka, který nemá chuť k jídlu], protože člověk kráčí ke svému dlouhotrvajícímu domu [hrobu] a naříkající lidé procházejí kolem ulicí; dříve než bude odstraněn provazec stříbrný [mícha] a zlatá miska [lebka obsahující mozek, podobná misce] bude rozdrcena a rozbije se džbán u pramene [srdce] a rozdrtí se čerpací kolo u cisterny [oběhový systém]. Potom se prach vrací do země právě tak, jak byl, a duch [životní síla] se vrací k pravému Bohu, který jej dal.“ (Kaz. 12:5–7) Tento návrat ducha neboli životní síly k Bohu znamená, že Nejvyšší má moc libovolně s duchem naložit. Pouze Bůh může zemřelého opět vzkřísit.
Skutečně moudrý je mladý člověk, který věnuje čas a sílu službě Bohu. Jako dospělý toho nebude litovat a bude lépe schopen vyrovnat se se ztrátou životní síly. Když žije v souladu s Božími příkazy, je kromě toho uchráněn od předčasné ztráty zdraví a síly.