Základ pro život, který má smysl
„Pohleďte, jakou lásku nám projevil Otec, abychom byli nazýváni Božími dětmi.“ — 1. Jana 3:1.
1–3. Proč se lidé nemohou plně radovat ze života? (Kaz. 1:15; 2:18–21; 4:1–3; 9:11, 12)
KAŽDÝ normální člověk by chtěl něco ve svém životě dokázat. Ale mnozí si stěžují, že systém, v němž žijeme, poskytuje málo možností, které by podporovaly skutečný smysl života.
2 Tito lidé poukazují na to, že člověk snad začne sledovat určitý cíl, stráví řadu let tím, že získává vzdělání v oblasti, kterou si zvolil, a potom zjistí, že nemůže dostat zaměstnání. Mnoho vysokoškoláků muselo přijmout běžnou práci, aby se uživili.
3 Na druhé straně ti, kteří dosáhli finančního úspěchu, vědí, že válka nebo nějaká jiná katastrofa může rychle zmařit všechno, čeho dosáhli. A smrt milované osoby je může odsoudit k osamělému životu.
4. a) Proč někteří lidé říkají, že „Bůh je mrtev“? b) Jak Jehova smýšlí o lidstvu? (Job 14:14, 15; Pláč 3:34–36; Jon. 4:10, 11)
4 Někteří lidé při pohledu z tohoto stanoviska docházejí k závěru, že „Bůh je mrtev“. To znamená, že se Bůh nezajímá o záležitosti lidstva. Ale Bůh, který vytvořil plán pro vesmír a uskutečnil jej, opravdu má intenzívní zájem o to, co se s vesmírem děje. Ve skutečnosti má Bůh na mysli budoucnost pro člověka a má záměr s každým člověkem, který žije nebo žil. Tento záměr také bere v úvahu naše city, takže budeme-li plnit smysl svého života, bude to pro nás znamenat štěstí a radost v nejplnější míře. A to si jistě všichni přejeme.
NAŠE SITUACE, V NÍŽ JSME BEZMOCNÍ
5. Jak Mojžíš popsal situaci lidstva?
5 Musíme však připustit, že lidstvo nemá sílu věci změnit. Inspirovaný žalmista popsal, jak jsme ve své situaci bezmocní: „Samotných dnů našich let je sedmdesát let; a jestliže při zvláštní síle je to osmdesát let, přece to, na čem lpí, jsou starosti a škodlivé věci; protože to rychle projde a zaletíme pryč.“ — Žalm 90:10.
6. Proč lidé nejsou schopni vysvobodit sami sebe z otroctví smrti?
6 Člověk je bezmocný v tom, že se nemůže osvobodit z otroctví smrti, jak to popisuje čtyřicátý devátý žalm, verše šestý až devátý: „Ti, kteří se spoléhají na své prostředky k obživě a neustále se chlubí hojností svého bohatství, žádný z nich nemůže nijak vykoupit ani bratra, ani za něho dát Bohu nějaké výkupné; (a výkupní cena jejich duše je tak cenná, že přestala na neurčitý čas), aby dále žil navždy a neviděl jámu.“ (49:7–10, KB) Pisatel tohoto žalmu věděl, že cena byla příliš velká, příliš vysoká, než aby jí celé lidstvo mohlo dosáhnout. Vzhledem ke schopnostem nedokonalého člověka byla úleva tak daleko, že to bylo „na neurčitý čas“; skutečně nebyla naděje.
7. Jak Adam prodal své potomstvo a co získal z tohoto „prodeje“?
7 Do této smutné, bezmocné situace jsme se dostali tím, že náš praotec Adam prodal své budoucí potomstvo bez jeho souhlasu do otroctví hříchu a smrti. Cena, kterou získal za tento „prodej“, bylo sobecké jednání, při němž dělal to, co si přál, a ve vzpouře proti Bohu usiloval o nezávislost. Každý je na tom tedy tak, jako apoštol Pavel, který řekl, že je „tělesný, zaprodaný hříchu“. — Řím. 7:14.
8. Když si upřímní lidé uvědomí toto své zotročení, s jakými slovy se obracejí k Bohu?
8 Jestliže tedy měl být člověk někdy vysvobozen, musel jednat Bůh a učinit nějaké opatření. Upřímní lidé volají: „Pomoz nám, Bože naší záchrany, pro slávu svého jména; a osvoboď nás a překryj naše hříchy pro své jméno.“ — Žalm 79:9.
BŮH NEMŮŽE PŘEHLÍŽET HŘÍCH
9. Do jaké situace se dostalo lidstvo vzhledem k Bohu?
9 Slyší Jehova Bůh tuto modlitbu? A jestliže ji slyší, může ji splnit? Může Bůh vyřešit takový problém, jakým je lidská bezmocnost? Zde je skutečný problém. Vznikl asi před šesti tisíci lety. První člověk, Adam, se připojil k Božímu nepříteli, satanovi, a uvedl na zem špatnost. Učinil se Božím nepřítelem a jeho děti, které po něm zdědily hřích a nedokonalost, jednaly nespravedlivě. Jak to říká apoštol Pavel, Adam uvedl lidský rod do postavení Božích nepřátel. — Řím. 5:10.
10, 11. a) Proč Jehova nemohl prostě přehlížet hřích, který vnikl do vesmíru? b) Co znázorňuje, že vznikají vážné problémy, jestliže se bere na lehkou váhu bezzákonnost?
10 Jehova však miloval své tvory a věděl, že si nemohou sami pomoci. Mohl však ve své lásce k lidstvu snášet špatnost, kterou uvedl do vesmíru satan spolu s Adamem? Mohl Bůh říci kterémukoli hřešícímu jednotlivci: ‚Mám tě rád a chci ti prokázat milosrdenství, a proto jednoduše přehlédnu tvůj hřích?‘ V souladu se svou spravedlností nemohl přehlížet hřích a nechat jej bez vyúčtování. Kdyby to chtěl učinit, podkopával by základ své vlády, protože Bible říká: „Spravedlnost a soud jsou pevně stanoveným místem tvého trůnu.“ — Žalm 89:14; 89:15, KB.
11 Na některých národech na zemi dnes můžeme vidět příklad, k čemu to vede, jestliže je někdo „měkký“ vůči bezzákonnosti, a tak ji vlastně snáší. V mnoha případech byli v jednání se zločinci nedbalí a nejednali horlivě. Zločinci vycházeli bez trestu. Lidé pak ztratili víru ve vlády a všechno se nakonec hroutí. Ale univerzální vládce nepřipustí, aby se něco takového stalo se zákony, které dal on.
ŘEŠENÍ PROSTŘEDNICTVÍM „SEMENE“
12. Když Adam zhřešil, jak Bůh ukázal způsob, jímž opatří vysvobození lidskému rodu?
12 Z lidského stanoviska nebyl tento problém řešitelný. Ale Jehova Bůh podivuhodným způsobem zvládá problémy zdánlivě neřešitelné, a přitom zachovává důstojnost své univerzální svrchovanosti a zároveň projevuje milosrdenství. Když pozorujeme výsledek, vede nás to, abychom řekli: ‚Prostě není možné, aby se to stalo nějakým jiným způsobem a zároveň aby to bylo tak důkladné, spravedlivé a naprosto dobré.‘ Bible ukazuje, že ve chvíli, kdy Bůh pronesl rozsudek nad Adamem za jeho hřích, zjevil zároveň, že přijde lidskému rodu na pomoc, když prohlásil: „Ono [semeno] ti rozdrtí hlavu a ty [satan] mu rozdrtíš patu.“ (1. Mojž. 3:15) Časem Bůh umožnil lidem, aby viděli, jak pracuje na splnění svého předsevzetí.
13. Kdo se stal ‚semenem ženy‘ a proč jej vyvolil sám Bůh?
13 Kdo obzvlášť měl být Bohem určen jako „semeno“, které mělo na konec rozdrtit satanovi hlavu? Jehovův jednozplozený Syn! Byl vybrán jako ten, kdo měl v první řadě posloužit k vyřešení sporné otázky o tom, zda Jehovovi patří právem a na základě spravedlnosti panství neboli svrchované postavení, což bylo uvedeno v pochybnost. Proč Jehova vybral právě toho, který byl tak velký a tak blízký jeho srdci? Satan svým vyzývavým jednáním uvedl v pochybnost věrnou oddanost všech tvorů ve vesmíru, včetně tohoto Božího Syna. Otázka věrné oddanosti soustřeďovala dokonce více pozornosti na něj než na kohokoli jiného z Božích tvorů, protože on byl Jehovovým hlavním Synem a ve vesmíru zaujímá postavení nejblíže jemu.
14. Jak smýšlel Boží Syn o lidstvu?
14 V osmé kapitole Přísloví tento Syn symbolizovaný moudrostí mluví o Božím stvořitelském díle a říká: „Věci, které jsem měla ráda, byly u lidských synů.“ (Verš 31) Hluboce miloval lidstvo. S radostí přijal toto pověření, aby ospravedlnil svého otce, a to v prvé řadě proto, že mu byl věrně oddán, a také z lásky k lidstvu.
15. Proč Bůh připustil, aby dále trvalo nesprávné jednání?
15 Šlo zde o spornou otázku univerzálního významu, a proto Jehova, svrchovaný panovník vesmíru, připustil, aby na nějaký čas existoval hřích, aby tak vyřešil spornou otázku o své svrchovanosti a o věrnosti své velké rodiny inteligentních tvorů. Také bylo třeba času, aby mohl položit základ k odstranění hříchu a aby potom poskytl hříšnému lidstvu příležitost dovědět se o jeho opatření a chopit se jej. Bůh měl tedy dobrý důvod, proč připustil nesprávné jednání, a ve srovnání s časem ve vesmíru to bylo pouze na krátkou dobu. Způsob, jak se Bůh rozhodl, byl ve skutečnosti jediným způsobem, jímž mohl účinně a opravdu pomoci lidstvu.
ZÁKONNÝ ZÁKLAD PRO JEDNÁNÍ S LIDSTVEM
16. Proč byl nutný právní základ, aby Bůh mohl jednat s lidstvem?
16 Aby Bůh mohl nyní jednat s těmi, kteří se narodili v hříchu, ačkoli to nebyla jejich vlastní vina, musel k tomu mít nějaký zákonný základ. Jinak by všichni lidé navždy zemřeli, protože Boží zákon vyžadoval, aby hříšníci byli odstraněni z vesmíru. Lidstvo nemohlo opatřit takovou „cennou“ hodnotu, a proto jedině oběť jiného člověka, a to dokonalého, mohla koupit zpět to, co Adam ztratil, a mohla zrušit rozsudek, který Bůh ve spravedlnosti vynesl nad lidstvem. Ježíš o tom řekl: „Syn člověka nepřišel, aby mu bylo slouženo, ale aby sloužil a dal svou duši jako výkupné výměnou za mnohé.“ — Mat. 20:28.
17, 18. Co chtěl Jehova ukázat tím, že vytvořil tento právní základ?
17 Jehova vytvořil tento právní základ, a tím mohl projevit, že jeho univerzální panství je správné. Současně mohl projevit milosrdenství lidem. Apoštol Pavel to vyjádřil slovy:
18 „Protože všichni zhřešili a nedostává se jim Boží slávy, a je to jako volný dar, že jsou prohlášeni za spravedlivé z jeho nezasloužené laskavosti skrze osvobození výkupným, které zaplatil Kristus Ježíš. Bůh jej poslal jako oběť, aby vírou v jeho krev došlo k usmíření [to jest k přikrytí hříchů]; aby tak dal najevo svou vlastní spravedlnost v tomto přítomném období, aby byl spravedlivý, i když prohlašuje za spravedlivého člověka, který má víru v Ježíše.“ — Řím. 3:23–26.
19. Jak lidé získají správné postavení před Jehovou Bohem?
19 Tak Bůh jedná s lidskou rodinou prostřednictvím svého Syna, Ježíše Krista, který v této věci vystupuje jako Jehovův zástupce. Oběť jeho života učinila zadost rozsudku a vykoupila lidský rod. Ti, kteří poslouchají Boží uspořádání, mohou proto získat zákonné postavení před Bohem. O tomto milosrdném jednání Jehovy a jeho Syna řekl apoštol Pavel: „Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako odpovídající výkupné za všechny.“ — 1. Tim. 2:5, 6.
20. Co měl uskutečnit Boží Syn, když byl na zemi?
20 Bůh ve své moudrosti určil jediný způsob, jak pomoci lidem získat spravedlivé postavení a naději na věčný život jako členové jeho čisté, spravedlivé, dokonalé univerzální rodiny. Bůh vykonal tento vrcholně velkomyslný čin přesně v pravý okamžik ve svém časovém plánu. Vyslal svého Syna z nebes na zem, aby se stal člověkem. Zde na zemi mohl tento Syn v prvé řadě dokázat, že dokonalý člověk, který miluje Boha, může být věrně oddán Bohu a jeho panství v jakýchkoli zkouškách nebo okolnostech. Jeho život také mohl být vykupující cenou za lidstvo, protože mezi lidmi neexistoval žádný dokonalý člověk, který by mohl poskytnout takovou cenu. K tomu bylo ovšem nutné, aby zemřel. — Tit. 2:11–14.
JEŽÍŠ KRISTUS, NÁŠ POMOCNÍK
21. K čemu se stal Ježíš způsobilým na základě svého věrného životního běhu, jak to ukazuje 1. Jana 2:1, 2?
21 Svým věrným způsobem života Ježíš dokázal, že je způsobilý stát se pomocníkem všech, kteří si přejí sloužit Bohu. Apoštol Jan napsal: „Jestliže někdo přece zhřeší, máme u Otce pomocníka, Ježíše Krista, spravedlivého. A on je usmiřující [přikrývající] obětí za naše hříchy.“ — 1. Jana 2:1, 2.
22. Proč Boží věrní služebníci neztrácejí Boží schválení, když se v něčem dopustí nějaké chyby?
22 Ďábel se snažil obviňovat Boží služebníky od doby Ábela, syna Adamova. Satan je skutečně nazýván „žalobce našich bratrů, který je dnem i nocí obviňuje před naším Bohem“! (Zjev. 12:10) V zápase o ryzost se tedy Ježíš Kristus objevil před Bohem jako pomocník v pravý čas. Má přístup k Božímu trůnu v náš prospěch. Kdykoli Boží věrní služebníci učinili nějakou chybu, dopustili se nějakého hříchu a upřímně toho litovali a vyznali jej, Ježíš uplatnil hodnotu své oběti, aby nebyli usmrceni — protože jeho usmiřující oběť může přikrýt jejich chyby a hříchy.
23. Co si musíme stále uvědomovat ohledně našeho hříšného stavu?
23 Apoštol Pavel popisuje boj, který vede on i všichni ostatní křesťané, a ukazuje, že se přes veškeré úsilí budou dopouštět chyb, i když neúmyslně, ne vyzývavě nebo svévolně. Řekl: „To dobré, co si přeji, to nekonám, ale činím to špatné, co si nepřeji. Jestliže však dělám to, co si nepřeji, pak to již nedělám já, ale hřích, který ve mně bydlí.“ (Řím. 7:19, 20) Hodnota Kristovy smiřující oběti uplatněná na jejich hříchy, které vyznávají a z nichž činí pokání, je základem, aby mohli být prohlášeni za spravedlivé. — 1. Jana 1:9.
24. Jak může Ježíš jako pomocník dokazovat, že satanovy obžaloby jsou falešné?
24 Ježíš ve svém postavení pomocníka také před Bohem dokázal, že ďáblovy obžaloby proti křesťanům jsou pomluvou. Obrací pozornost na to, že křesťané činí skutky víry, a když zhřešili, obracejí se k Bohu v pravém pokání. On totiž ví, jak je to ukázáno v Židům 6:10, že „Bůh. . . není nespravedlivý, aby zapomněl na vaši práci a na lásku, kterou jste projevovali k jeho jménu tím, že jste sloužili svatým a dále sloužíte“. Ježíš také před nebeským soudním dvorem ukázal, že Boží služebníci na zemi si uvědomili, že sami jsou nezpůsobilí a nemají spravedlnost, a prosili o milosrdenství na základě Kristovy oběti — což je způsob, který určil Bůh.
25. Proč pro ty, kteří jsou ve spojení s Kristem, není odsouzení?
25 A Jehova Bůh přijal Ježíšovy přímluvy za ně. Ďábel byl poražen v každém svém útoku. Tak Ježíš s věrnou oddaností vykonává svůj velekněžský úřad a chrání je před každým odsouzením, jak to říká Bible: „A tak pro ty, kteří jsou ve spojení s Kristem Ježíšem, není žádné odsouzení. Zákon toho ducha, který dává život ve spojení s Kristem Ježíšem, tě totiž osvobodil od zákona hříchu a smrti.“ — Řím. 8:1, 2.
26, 27. Jak mohou být jednotliví lidé přivedeni jako Kristovy děti, které zaujímají před Bohem čisté postavení?
26 Prorok Izaiáš nám dále pomáhá, abychom pochopili, jak Kristus zprostředkuje skutečně život všem, kteří v něj věří. Izaiáš psal prorocky o Kristových utrpeních a řekl slova, která platila Jehovovi: „Položíš-li jeho duši jako oběť za vinu, uvidí své potomky.“ (Iz. 53:10) Kristus nemá potomstvo přirozenou cestou. Když byl na zemi, měl moc založit si vlastní rodinu. Ale neučinil to. Vzdal se této možnosti při své oběti. Řekl o tom: „Syn člověka [přišel], . . . aby dal svou duši jako výkupné výměnou za mnohé.“ — Mat. 20:28.
27 Ježíš se tedy stal „posledním Adamem“. První Adam vytvořil rodinu, a to rodinu nedokonalou, se špatnými charakterovými rysy. Ježíš Kristus vytváří rodinu, která získává spravedlnost. Jednotliví lidé mohou být přeneseni z rodiny Adamovy, mohou být obětovaným životem Ježíše Krista regenerováni, a když obléknou novou osobnost, mohou být ‚k jeho obrazu‘. Mohou být očištěni, aby byli syny „Věčného otce“, ‚posledního Adama‘. Jehova ‚položil jeho duši jako oběť za vinu‘ a přijímá tuto oběť, aby smířil vinu všech, kteří projevují víru. — 1. Kor. 15:45; Iz. 9:6.
28. Pro koho Ježíš Kristus vytváří rodinu dokonalých lidí?
28 Na základě toho, co Jehova Bůh a Ježíš Kristus učinili pro lidstvo, náš život může mít skutečný smysl. Všichni, kteří využijí požehnání Ježíšovy smiřující oběti v době, kdy bude panovat jako kněz a král, se mohou stát dokonalými lidskými dětmi Božího Syna. To také povede k tomu, že budou po celou věčnost považováni za děti Nejvyššího a budou žít v dokonale spravedlivých poměrech. Jak to? Protože Ježíš nevytváří rodinu, kterou by si ponechal sám. Až je uvede do lidské dokonalosti, vrátí vykoupené a obnovené lidstvo zpět Jehovovi Bohu, „Otci, jemuž každá rodina v nebi a na zemi vděčí za své jméno“, aby Bůh vyzkoušel jejich nezlomnou věrnou oddanost a poznal, zda jsou hodni toho, aby byli navždy jeho dětmi. — Ef. 3:14, 15; 1. Kor. 15:26, 28.