„Království našeho Pána a jeho Krista“ přejímá moc
1. Kdy již nebudou 144 000 Kristových duchem zplozených učedníků pozemskými poddanými jeho duchovního království?
VŠICHNI se zajímáme o vládní činitele v naší vládě, která se ujímá moci nad světem. Během času bude k těmto vládním činitelům patřit všech 144 000 Kristových věrných, duchem zplozených učedníků. Tehdy již nebudou pozemskými poddanými duchovního království Kristova, ale budou spojeni s Kristem jako králové v nebesích. To odpovídá slovům ze Zjevení 5:9, 10, jež jsou určena Ježíši Kristu, Beránku Božímu: „Svou krví jsi koupil Bohu osoby z každého kmene a jazyka a lidu a národa a učinil jsi z nich království a kněze našemu Bohu a budou vládnout jako králové nad zemí.“
2. Ze které části lidstva budou proto pocházet vládní činitelé nadcházející vlády nad světem?
2 Povšimněme si, že tato inspirovaná slova neříkají, že by obětovaný Beránek Boží vykoupil Bohu osoby ze dvanácti kmenů izraelského národa, který mluvil hebrejsky. Vládní činitelé naší nadcházející vlády nad světem nebudou pouze lidé, kteří byli vykoupeni z onoho malého židovského národa. Vládní činitelé tohoto světového panství nebudou pocházet pouze z tělesného národa izraelského, ačkoli Beránek Boží, Ježíš Kristus, byl sám hebrejsky mluvící Žid neboli Izraelita, když žil na zemi jako dokonalý člověk. Nyní je v nebi, a proto již nemá být známý podle těla, které obětoval. (2. Kor. 5:16) V souladu s tím budou k němu ve vládě nad světem připojeni lidé, které vykoupil „z každého kmene a jazyka a lidu a národa“.
3. O koho na zemi se proto budou zajímat vládní činitelé a proč?
3 Vládní činitelé tedy budou mezinárodního původu. Proto budou mít přirozeně zájem o všechny členy lidské rodiny, bez ohledu na jejich barvu, rasu, příslušnost ke kmeni, národu nebo jazyku. Právě tak tomu má být, protože Beránek Boží zemřel za celé lidstvo, a ne jen za jeden národ nebo lid.
4. Komu ve skutečnosti patří příslušníci všech národů a proč?
4 V dnešní době politické vlády považují své občany za vlastnictví státu. Tímto způsobem odsunují stranou Boha, Stvořitele, i jeho obětovaného Syna, Ježíše Krista, jako by neměli žádná vlastnická práva. Brzo však bude u nebeského soudního dvora rozhodnuto, že Beránek Boží, Ježíš Kristus, byl zabit zde na zemi pro ty, kteří jsou příslušníky všech národů. Na základě kupního práva tedy patří jemu, a žádnému člověku nebo lidem. Jsou Kristovým vlastnictvím, ano jsou vlastnictvím jeho nebeského Otce, Jehovy Boha. Tato koupě se tedy neomezuje pouze na 144 000, kteří budou spolu s Kristem králi v nebeské vládě. Musíme vidět Božího Syna tak, jak jej viděl Jan Křtitel, když poukázal na pokřtěného Ježíše a řekl: „Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa!“ Ano, světa. — Jan 1:29.
5. Jaký rozsah bude mít nadcházející královská vláda a kdo budou poddaní mesiášského krále?
5 V plném souladu s tím nadcházející královská vláda bude světová a bude vládnout nad celou zemí. O mesiášském panovníku říká proroctví u Zachariáše 9:10: „A [Kníže pokoje] bude skutečně mluvit k národům o pokoji; a jeho panování bude od moře k moři a od Řeky [Eufratu] do konců země.“ Podobnými slovy mluví proroctví v Žalmu 72:7, 8: „V jeho dnech vzkvete spravedlivý a hojnost pokoje, dokud nepomine měsíc. A bude mít poddané od moře k moři a od řeky až do konců země.“ Toto proroctví se nesplnilo na křesťanstvu, ačkoli tvrdí, že je Kristovým královstvím, a prohlašuje, že má dnes téměř miliardu členů, kteří však patří k mnoha sektám a denominacím po celé zemi. Národy, které tvrdí, že jsou křesťanské, jsou největšími politickými rušiteli míru v lidské společnosti. Neprojevily se jako sjednocení poddaní Knížete pokoje, Ježíše Krista. — Iz. 9:6.
6. Jak národy křesťanstva dokázaly, že nejsou poddanými Knížete pokoje?
6 Nezničily právě ony mír na světě v letech 1914 až 1918 světovou válkou? Dvacet nebo více účastníků z 28 národů a říší, jež se nakonec zapojily do války, tvrdilo, že jsou křesťanské. Pro který spor vstoupily do války? Byl to spor o světovládu. Nešlo při tom o světové panství pro Ježíše Krista, ale o světové panství pro toho, kdo zvítězí v tomto celosvětovém konfliktu. Ale první světová válka nevyřešila tento spor s konečnou platností. O jedenadvacet let později začaly v tomto sporu bojovat ještě ve větším měřítku. A nyní, více než 32 let po skončení druhé světové války, není spor o panství nad světem vyřešen k uspokojení světských národů. Politická situace se vyvíjí tak, že se třetí světaširý násilný spor zdá možný.
7. Které oznámení, jež přinášejí Jehovovi křesťanští svědkové, odmítly světské národy, které staví na první místo vlastní svrchovanost?
7 Národy, které staví svou národní svrchovanost na první místo, odsunovaly až do dnešní doby stranou to, co jim oznamují Jehovovi křesťanští svědkové i tváří v tvář krutému pronásledování. Co oznamují? Že začátkem podzimu válečného roku 1914 jim vypršela nájemní lhůta na světové panství, do něhož nezasahovalo Boží království. Neboli, užijeme-li prorockého jazyka Ježíše Krista, skončily „časy pohanů“, „ustanovené časy národů“. Tehdy přišel čas, který určil svrchovaný vládce vesmíru, Jehova Bůh, kdy mělo být zřízeno „království našeho Pána a jeho Krista“. Způsobil, že se zrodilo království jeho Krista, nikoli v Jeruzalémě na Středním východě, ale v nebi po jeho pravici. (Luk. 21:24) Stalo se to v nebi, a proto to bylo pro nás neviditelné. Důkazy však máme před očima, protože můžeme vidět všechno, co nám Ježíš Kristus předpověděl jako viditelné „znamení“. — Mat., kap. 24 a 25; Mar. 13:3–37; Luk. 21:5–36.
VSTOUPIT DO „KRÁLOVSTVÍ NAŠEHO PÁNA A JEHO KRISTA“
8. Odkdy je možné rozumět významu tohoto „znamení“ a pro které oznámení tehdy přišel čas?
8 Kolik z nás si povšimlo tohoto „znamení“, které je možné vidět od roku 1914, od konce časů národů, a kdo z nás porozuměl jeho významu? Ukazuje, že tehdy přišel určený čas, aby silné hlasy v nebi prohlásily: „Království světa se stalo královstvím našeho Pána a jeho Krista a bude vládnout jako král po celou věčnost.“ — Zjev. 11:15.
9. Jaký je rozdíl mezi tímto „královstvím“ a mezi tím, o němž se mluví v Kolossenským 1:13, a o kom je řečeno, že v něm bude panovat jako král?
9 Naslouchejme ještě jednou tomuto ohlašování a povšimněme si, co je v něm řečeno. Neříká: „A budou vládnout jako králové po celou věčnost“, ale: „A bude vládnout jako král po celou věčnost.“ Kdo je ten, o němž je řečeno, že bude vládnout jako král po celou věčnost? Musí to být ten, který je v oznámení jmenován jako první a který má Krista neboli Pomazaného. Musí to být ten, o němž se mluví jako o „našem Pánu“. Ten, který je v nebi nazýván „náš Pán“, je hlavní osoba a „jeho Kristus“ je mu podřízen a má postavení jako druhý. Proto je vláda označena jako „království našeho Pána a jeho Krista“ a je to něco, co je větší než ‚království Syna jeho lásky‘, o němž mluvil apoštol Pavel podle Kolossenským 1:13 asi 35 let před tím, než Jan psal Zjevení. Když tedy „království světa“ přejímá moc, je to Jehova Bůh, který skutečně začíná vládnout. On je „Pán země“. — Zjev. 11:4; Zach. 14:3–9.
10. Co tím tedy začíná pro „Krále věčnosti“?
10 Že je tento výklad výrazu „náš Pán“ správný, to potvrzují také slova 24 starších, kteří uctívali před Božím trůnem a říkali: „Děkujeme ti, Jehovo Bože, Všemohoucí, který jsi a který jsi byl, protože ses ujal své velké moci a začal jsi panovat jako král.“ (Zjev. 11:16, 17) To tedy označuje začátek zvláštního období v univerzálním panství Boha, „Krále věčnosti“. — 1. Tim. 1:17; Zjev. 15:3.
11. Jakou úlohu má symbolické dítě mužského rodu, které porodila Boží „žena“, ale kdo v podstatě vykonává královskou moc?
11 Kralování Jehovy Boha je vyvyšováno také ve slovech, jež byla řečena v souvislosti s narozením potomka Boží nebeské „ženy“. Tento potomek je znázorněn jako chlapec, „který má pást všechny národy železným prutem“. To bezpochyby znamená, že symbolický chlapec má rozmetat všechny politické národy země, jako když jsou rozbity hliněné nádoby. Má tedy plnit vládní funkci. Kdo však má v podstatě královskou moc? To je pro nás vysvětleno slovy: „A její dítě bylo vytrženo k Bohu a k jeho trůnu.“ — Zjev. 12:1–5.
12. Kdo dosazuje na trůn symbolické dítě mužského rodu a o kom je tudíž potom řečeno, že mu patří království, a komu je dána moc?
12 Bůh je ten, kdo dosazuje na trůn toto symbolické dítě mužského rodu. Bůh je zdrojem veškeré právoplatné vládní moci. Symbolickému dítěti je dáno postavení podřízené Božímu kralování. Je to vládní orgán od Boha a mluví se o něm jako o něčem zcela novém, jako je novorozené dítě, a ne jako o něčem, co by již existovalo od letnic roku 33 n. l. Když tedy po narození tohoto symbolického dítěte mužského rodu nastává v nebi válka a nakonec je získáno vítězství a satan je se svými démony svržen, je v nebi slyšet silný hlas, který říká: „Nyní přišla záchrana a moc a království [koho?] našeho Boha a moc jeho Krista, protože byl svržen žalobce našich bratrů.“ (Zjev. 12:7–10) Tak je tedy znovu řečeno, že je to království našeho Boha. On to je, kdo ve skutečnosti vládne, a jeho Kristus neboli Pomazaný, Ježíš, dostává „moc“, aby vládl pod Bohem, Pánem, aby mu tedy byl podřízen.
13. O jakou spornou otázku ohledně Jehovy šlo na konci časů národů v roce 1914 a jaký projev toho byl na zemi již mnohem dříve?
13 Je závažný biblický důvod, proč to bylo vyjádřeno tak, aby bylo zdůrazněno kralování Jehovy Boha. Na konci časů národů v roce 1914, kdy dochází k převzetí „království světa“, jde o Jehovovu univerzální svrchovanost. 2 520 let předtím měl Jehova na zemi království, které jej reprezentovalo mezi národy. Bylo to království královského domu Davidova v Jeruzalémě. O Davidovi a jeho královských nástupcích bylo řečeno, že sedí na „Jehovově trůně“ v hlavním městě národa. (1. Par. 29:23) David krátce před svou smrtí poskytl štědrý příspěvek ke stavbě Jehovova chrámu a v té době řekl: „Tvé je království, Jehovo, ty, který se též pozvedáš jako hlava nade vším.“ (1. Par. 29:11) Království Davidova domu bylo tedy projevem univerzální svrchovanosti Jehovy Boha nad zemí.
14. Čím bylo přerušeno následnictví Davidova trůnu, přestože existovala věčná smlouva ohledně království, kterou Bůh uzavřel s Davidem?
14 Podle smlouvy ohledně věčného panování, kterou Bůh uzavřel s králem Davidem, měl královský dům Davidův neustále v držení „Jehovův trůn“ v Jeruzalémě až do léta roku 607 př. n. l. To byla tragická doba, kdy babylónská vojska dobyla Jeruzalém, zničila jej a král Sedechiáš byl odveden do vyhnanství do Babylóna. V polovině sedmého lunárního měsíce tišri onoho roku byla již judská země úplně zpustošena. Ačkoli o 70 let později se Židé, kteří přežili ve vyhnanství, vrátili zpět do Jeruzaléma a do judské země, „Jehovův trůn“ v Jeruzalémě nebyl obnoven a nedosedl na něj žádný z Davidových potomků, který by měl právo na korunu a žezlo. Proč ne?
15. Jak bylo v Nabuchodonozorově snu znázorněno, že dojde k přerušení Jehovovy svrchované vlády nad zemí?
15 Když byla v roce 607 př. n. l. zpustošena judská země, začaly totiž časy národů a měly trvat 2 520 let, neboli do roku 1914 n. l. Jehovova svrchovanost nad touto zemí se podobala vznešenému stromu, který viděl Nabuchodonozor ve svém snu. Tento strom byl podťat a v zemi byl z něho zanechán pouze jeho pařez s kořeny. Nad tímto pařezem stromu mělo uplynout „sedm časů“, než z něho směl vyrašit výhonek. Proto byla kolem pařezu upevněna železná a měděná pouta, která neměla být sňata, dokud neuplyne „sedm časů“. (Dan. , kap. 4) Podle tohoto obrazu se měla Jehovova univerzální svrchovanost opět projevit vůči naší zemi na konci „sedmi časů“, kdy nad zemí nepřerušovaně panovaly národy.
16, 17. a) Které království se mělo ve stanoveném čase stát královstvím Jehovovým a co potom mělo být ohlašováno? b) Co bude oznamováno po zničení Velikého Babylóna, aby tím bylo potvrzeno Jehovovo panství?
16 V té době, která byla v Božím rozvrhu událostí zvlášť vyznačena, mělo se tedy ‚království světa stát královstvím našeho Pána a jeho Krista‘. (Zjev. 11:15) To měl být pádný důvod k velké radosti pro všechny, kteří jsou v nebi i na zemi a kteří se modlili o to, aby Bůh opět potvrdil svou plnou svrchovanost nad naší zemí, kde národy tak dlouho vykonávaly světovládu. Tehdy, a ne při vylití svatého ducha o letnicích roku 33 n. l. , měla být oznamována slova ze Žalmu 97:1, 9: „Jehova sám se stal králem! Ať je země plná radosti. Ať se radují ty mnohé ostrovy. Vždyť ty, Jehovo, jsi nejvyšší nad celou zemí; jsi velmi vysoko ve své vyvýšenosti nad všemi jinými bohy.“ (Též Žalm 99:1.) Později zničení Velikého Babylóna (světové říše falešného náboženství) potvrdí, že Jehova vládne jako král. Zazní volání spojené s Halelujah:
17 „Chvalte Jah, lidé, protože Jehova, náš Bůh, Všemohoucí, začal vládnout jako král.“ — Zjev. 19:6.
18. Kdo se tedy ujímá své moci, aby vládl jako král, a co dává svému Synu?
18 Z těchto prohlášení je jasně patrné, že na konci „sedmi časů“ nadvlády národů se panování nad naší zemí opět ujímá svrchovaný Pán Jehova. Sám se ujímá své velké moci a přejímá „království světa“. (Zjev. 11:15–17) Potom poskytuje svému Synu, Ježíši Kristu, podíl na „království světa“. Tak se „jeho Kristus“ podílí na něčem, co předtím nikdy neměl a co dostává jako dar od svrchovaného Pána Jehovy. Je to dar, který mu Jehova kdysi slíbil. Bylo to v době, kdy hodlal rozvrátit a zničit království Davidova rodu v Jeruzalémě. Poslednímu vládnoucímu potomku krále Davida tehdy řekl: „Odstraň ten turban a sejmi tu korunu. Nebude stejná. . . Zničím, zničím, zničím ji. A ta také jistě nebude patřit nikomu, dokud nepřijde ten, kdo má zákonné právo, a tomu ji určitě dám.“ — Ezech. 21:25–27.
19. Proč nemohl Ježíš podle vlastního proroctví u Lukáše 21:24 dostat ani o letnicích roku 33 n. l. to, nač obdržel „zákonné právo“?
19 Ježíš Kristus byl věrný v těle až do smrti, a tak dokázal, že je tím, „kdo má zákonné právo“. On je trvalý dědic Davidův. Ale to, nač má „zákonné právo“, mu nebylo dáno v roce 33 n. l. , když vstoupil do nebe. Čtyřiačtyřicet dnů před tím, než vystoupil do nebe, pronesl proroctví, které bylo zapsáno u Lukáše 21:5–36. Předpověděl zničení, jež mělo postihnout tehdejší Jeruzalém a k němuž došlo prostřednictvím římských legií v roce 70 n. l. Ježíš o tom řekl: „[Židé] budou padat ostřím meče a budou vedeni jako zajatci mezi všechny národy a Jeruzalém bude pošlapáván národy, dokud se nenaplní ustanovené časy národů.“ (Luk. 21:24) To, nač získal „zákonné právo“, mu tedy nemohlo být dáno v roce 33 n. l. , a to ani o letnicích onoho roku.
20. Nač dostal Ježíš „zákonné právo“ podle Ezechiela 21:25–27 a pouze co mohl David zanechat Ježíši jako svému trvalému dědici?
20 To, nač Ježíš Kristus získal „zákonné právo“, bylo davidovské království, pozemské království, jehož „turban“ a „korunu“ nosil David a jeho královští nástupci. (Ezech. 21:25–27) Ježíš se narodil jako dokonalý člověk v královské rodině Davidově, a proto měl přirozeně nárok na davidovské království. (Řím. 1:3, 4; Luk. 1:32, 33) David jako pozemský král nemohl Ježíši Kristu zanechat nic víc, než co měl sám: pozemské království. Anděl Gabriel řekl židovské panně Marii, Ježíšově pozemské matce, že Bůh dá jejímu synu „trůn jeho otce Davida“. Bylo Ježíšovi dáno toto království v roce 33 n. l. , když se vrátil do nebe a posadil se po Boží pravici? Davidovo království bylo v roce 607 př. n. l. rozvráceno a po „sedm časů“ světovlády národů (neboli 2 520 let odpočítáno od roku 607 př. n. l.) mělo zůstat nečinné. — Sk. 1:6.
21. Než tedy Ježíš mohl uplatnit své právo na Davidův trůn, na jaké Boží jednání musel čekat?
21 Než tedy oslavený Ježíš Kristus mohl uplatnit práva na Davidovo pozemské království, musel čekat po Boží pravici až do ukončení časů národů v roce 1914 n. l. (Žid. 10:12, 13) Musel čekat, dokud Jehova Bůh sám nepřevezme svou „velkou moc“ jako univerzální svrchovaný panovník, dokud neukončí časy národů a nepřevezme „království světa“. Potom mohl pozvat Ježíše, trvalého dědice Davidova království, aby se s ním podílel na „království světa“, na království nad celým lidstvem na zemi. — Zjev. 11:15.
22. Kdy se tedy zrodilo nové království a jak to bylo znázorněno v biblických proroctvích?
22 Symbolický „kámen“, který viděl král Nabuchodonozor ve svém snu, byl tedy vylomen z velké hory, která znázorňovala Jehovovu univerzální svrchovanost, v roce 1914 — a ne v roce 33 n. l. (Dan. 2:34, 35, 44, 45) V onom roce také Jehova Bůh postavil své „nohy“ na symbolickou „horu olivovníků“ a ta se uprostřed rozpukla, takže vznikly dvě hory, jedna na severu a druhá na jihu. (Zach. 14:4, 9) To odpovídá události zapsané ve Zjevení 12:1–5, kde je popsáno, jak Boží nebeská „žena“ zrodila dítě mužského rodu. Tak se zrodilo nové „království“, nový projev Boží svrchovanosti nad naší zemí. Bůh potom dosadil na trůn svého určeného krále, aby uplatnil své „zákonné právo“. Z „pařezu“, symbolu Boží nepřerušované svrchované vlády nad zemí, byla odstraněna symbolická měděná a železná pouta. Vzhledem k tomuto pařezu uplynulo nyní předepsaných „sedm časů“. — Dan. 4:23, 26; 4:20, 23, KB.