Kázání na hoře — Trvalý hněv může být smrtelný

KDYŽ ježíš vysvětlil, že přišel, ne aby zrušil Boží zákon, ale aby jej naplnil, spojil trvalý hněv s vraždou. Úvodem řekl: „Slyšeli jste, že lidem starých dob bylo řečeno: ‚Nezavraždíš; kdokoli však spáchá vraždu, bude odpovědný soudu.‘“ — Mat. 5:21.

Obrat „Slyšeli jste, že . . . bylo řečeno“ se může vztahovat jak na texty v inspirovaných Hebrejských písmech, tak i nauky židovských tradic. (Mat. 5:21, 27, 33, 38, 43; Jan 12:34) „Lidem starých dob“, to znamená lidem v generacích před Ježíšem, byl skutečně známý zákon, který označoval vraždu za největší zločin. Ano, takový zákon existoval již za Noemových dob. — 1. Mojž. 9:5, 6 ; 2. Mojž. 20:13; 21:12; 3. Mojž. 24:17.

„Bude odpovědný soudu“, znamená, že bude souzen jedním z „místních soudů“ (řecky synedria, „menší sanhedriny“), které byly všude v Palestině. (Mat. 10:17; 5. Mojž. 16:18) Podle židovského podání bylo v každém z těchto soudů celkem 23 soudců, a sice ve městech, kde bylo nejméně 120 dospělých mužských obyvatel.a Usvědčení vrahové byli popraveni. Za Ježíšových dob však musely mít židovské soudy k vykonání rozsudku smrti povolení od římských úředníků. — Jan 18:31.

Ježíš ukázal, že někdo může v Božích očích zasluhovat trest smrti, ačkoli doslova nezavraždil. Ježíš řekl s autoritou přímého vyslance od Boha: „Ale já vám říkám, že bude odpovědný soudu každý, kdo se zlobí na svého bratra.“ — Mat 5:22a.

„Každý, kdo se zlobí na svého bratra,“ je podle Ježíšových slov v Božích očích stejně vinen jako vrah. Jestliže totiž někdo připustí, aby hněv kypěl v jeho nitru, ve skutečnosti nenávidí druhého člověka a „každý, kdo nenávidí svého bratra, je vrah.“ (1. Jana 3:15) Někdo se sice může příležitostně právem hněvat nebo být rozhořčený, ale trvalý hněv vůči bratru nebo jinému člověku může být pro oba smrtelný. — Mar. 3:5 ; Ef. 4:26; Jak. 1:19, 20.

Ježíš pokračoval slovy: „Kdo se však obrátí na svého bratra se slovem nevýslovného pohrdání, bude odpovědný nejvyššímu soudu.“ (Mat. 5:22b) „slovo nevýslovného pohrdání“ je překlad řeckého slova raka, a znamená „omezenec“, „hlupák“, „blbec“. Jak se Bůh asi dívá na člověka, který nejen živí ve svém srdci vražednou nenávist nebo hněv, ale také je vyjadřuje slovy pohrdání?

Jak řekl Ježíš, má takový člověk stejnou vinu jako ten, kdo byl usvědčen z vraždy a odsouzen k smrti nejvyšším židovským soudem. To byl hlavní sanhedrin v Jeruzalémě, který se skládal z „předních kněží [kteří měli dozor nad kněžskými úřady v chrámu] a ze starších mužů a znalců Písem“. (Mar. 15:1) Tento zákonodárný sbor, který měl zdánlivě 71 soudců, projednával pouze zvlášť těžké případy a odvolání nižších soudů.b

Ježíš postoupil pak o další krok a řekl: „Zatímco ten, kdo řekne:‘Ty opovrženíhodný blázne! podlehne ohnivé gehenně.“ (Mat. 5:22c) Řecké slovo přeložené jako „ty opovrženíhodný blázne“ je moré. Podobně znějící hebrejské slovo (moreh) znamená „vzpurný“, „buřičský“. Zatímco raka poukazuje na intelektuální hloupost, moré označuje někoho mravně méněcenného, odpadlíka nebo buřiče proti Bohu. John Lightfoot píše ve své knize Hebrejská a talmudská pojednání (angl.): „‚Raka‘ znamená mrzutost a lehkomyslnost v chování a v životě‘, ale ‚blázen‘ostře soudí duchovní a věcný stav a odsuzuje člověka k jisté záhubě.“

Lidé, kteří vynesou takový rozsudek nad svým bližním, ‚podlehnou ohnivé gehenně‘. Ježíš zde mluvil o údolí Hinnom (hebrejsky Gei Hinnom) u Jeruzaléma, jež se stalo skládkou odpadků, a kde stále hořel oheň, aby strávil smetí a mrtvoly, které se tam házely. Podle řeckého slovníku Liddella a Scotta byly v tomto údolí spalovány „mrtvoly nejhorších zločinců“. Zbytky mrtvol, které nebyly ohněm spáleny, odstranili červi a larvy, kteří se tam rozmnožovali. — Iz 66:24; Mar. 9:47, 48.

Ježíš použil gehenny jako vhodného symbolu věčného zničení. Jestliže člověk odsoudí druhého jako „opovrženíhodného blázna“, který zasluhuje gehennu, a tak mu přeje věčné zničení, v Božích očích vynáší tento rozsudek sám nad sebou. Srovnej 5. Mojž. 19:17–19.

[Poznámky pod čarou]