Stvoření vypravuje o Boží slávě
„Přesto se však ptám: Cožpak neslyšeli? Vždyť ve skutečnosti ‚jejich zvuk se roznesl po celé zemi a jejich výroky do končin obydlené země.‘“ — Řím. 10:18.
STVOŘITELSKÁ díla Jehovy Boha oznamují jeho slávu bez jakékoli řeči nebo slov či hlasu. Žalm 19:1–4 (19:2_5, KB) to dosvědčuje: „Nebesa oznamují Boží slávu a prostora vypráví o díle jeho rukou. Jeden den za druhým působí, že překypuje řeč a jedna noc za druhou projevuje poznání. Není žádná řeč a nejsou žádná slova; žádný hlas od nich není slyšet, po celé zemi je roztažena jejich měřící šňůra a až do končiny plodné země jejich výroky.“ Hvězdná nebesa opravdu zrcadlí jeho slávu.
Ale jeho stvoření na zemi také hovoří o jeho moudrosti a moci: „Jak mnohá jsou tvá díla, Jehovo! Všechna jsi je učinil v moudrosti. Země je plná tvých výtvorů. A to moře, tak velké a širé, tam je bezpočet hýbajících se věcí — živých tvorů, malých a velkých.“ (Žalm 104:24, 25) Lidští vynálezci poznali tuto božskou moudrost a napodobují rybu, jež vyrábí elektřinu, vosu, která dělá papír, vilejše, jenž je schopen velké přilnavosti, racka, který zbavuje mořskou vodu slanosti, včelu, která klimatizuje svůj domov, chobotnici, jež používá reaktivní pohon, netopýra, který je vybaven sonarem — a tak je možno pokračovat dále.
Apoštol Pavel se odvolává na stvoření, kazatele Boží slávy: „Jeho neviditelné vlastnosti jsou totiž od stvoření světa jasně patrné, protože je lze postřehnout z vytvořených věcí, i jeho věčnou moc a božství, takže jsou bez omluvy.“ (Řím. 1:20) Ateista je bez omluvy. Všichni lidé, kteří odmítají uznat existenci všemoudrého, všemocného stvořitele, jsou bez omluvy. Důkazy jsou všude kolem nás, ve dne v noci. Bez řeči nebo slov či hlasu, toto kázání je ustavičné. Ale Pavel se také odvolává na kázání, které využívá řeči, slov a hlasu. Znázornil jeho široké rozšíření na zemi vesmírným kázáním hvězdných nebes.
Pavel cituje z Joela 2:3, když říká: „Každý, kdo vzývá Jehovovo jméno, bude zachráněn,“ a pak pokračuje: „Jak ale budou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A jak uvěří v toho, o němž neslyšeli? A jak uslyší, nebude-li někdo kázat? A jak budou kázat, jestliže nebyli vysláni?“ (Řím. 10:13–15) Když zdůraznil nutnost, aby byl vysláni lidští kazatelé, aby lidé mohli vzývat Jehovovo jméno a byli zachráněni, Pavel říká: „Přesto se však ptám: Cožpak neslyšeli? Vždyť ve skutečnosti ‚jejich zvuk se roznesl po celé zemi a jejich výroky do končin obydlené země‘“. Pavel zde cituje čtvrtý verš (pátý verš v KB) 19. žalmu o světaširém svědectví Jehovova viditelného stvoření nahoře na nebesích. — Řím. 10:18.
Je pravda, že i bez lidských kazatelů lidstvo mohlo slyšet o moci a vznešenosti Jehovy Boha. Jeho viditelná díla to dosvědčují. Žalmista i Pavel nám připomínají tuto skutečnost. V 10. kapitole Římanům, jak se zdá, Pavel říká, že „dobré poselství o Kristu dosáhlo uší mnohých, jímž bylo kázáno, právě tak jako kázání viditelného stvoření pokrývá zemi. „Cožpak neslyšeli?“ „Cožpak Izrael nevěděl?“ Mojžíš řekl, že Izraelité budou podníceni k žárlivosti pohany, kteří se připojí k Jehovovu uctívání, a Izaiáš předpověděl, že pohané přijdou k Bohu, ale svéhlavý Izrael odmítne jeho pozvání. (Řím. 10:18 až 21; 5. Mojž. 32:21;Iz. 65:1, 2) Za Pavlových dnů byli k přirozenému Izraeli vysláni kazatelé evangelia o Kristu, a to nejen k Židům v Palestině, ale také k těm, kteří byli rozptýleni. Tak jako viditelná nebesa káží všem lidem na Zemi, tak lidští kazatelé oznamovali evangelium nejprve mezi Židy a pak mezi pohany.
Hvězdná nebesa i s ostatním viditelným stvořením zrcadlí do určité míry Jehovovu moudrost, ale není to jen tato moudrost, která dává život. Jeho díla hlásají jeho svrchovanou moc a vznešenost, jeho vynalézavého genia jako tvůrce. Ale i kdyby nám bylo možno proniknout všechny podivuhodné složitosti jeho stvoření, stále by nám to nepropůjčilo moudrost a moc potřebnou k tomu, abychom získali věčný život. Je zapotřebí jiné moudrosti a jiné moci. „Kristus — Boží moc a Boží moudrost.“ Nebesa bez řeči, slov a hlasu káží o Boží slávě, „my však kážeme Krista přibitého na kůl.“ „V žádném jiném není záchrana, neboť pod nebem není žádné jiné jméno, které bylo dáno mezi lidi, jímž máme být zachráněni.“ Jak v Pavlových dnech Židé a Řekové reagovali na kázání o „Kristu přibitém na kůl“, je námětem následujících dvou článků. — 1. Kor. 1:22–24; Sk. 4:12.