Kristus přibitý na kůl — „Boží moc“
„Židé žádají znamení a Řekové hledají moudrost, my však kážeme Krista přibitého na kůl. Židům je to příčina ke klopýtání, ale národům pošetilost.“ — 1. Korintským 1:22, 23.
1. a) Jaké poměry v křesťanském sboru v Korintě způsobily, že Pavel kladl důraz na Krista přibitého na kůl? b) O kterých bodech mluvil Pavel v 1. Korintským 1:17–25, jež nás nyní zajímají?
TATO slova o „Kristu přibitém na kůl“ napsal Pavel křesťanskému sboru v Korintě. Korint byl za Pavlovy doby mezinárodním městem Římanů, Řeků, orientálců a Židů. V tamějším křesťanském sboru existovalo jisté rozdělení, protože určité skupiny se připojovaly k různým význačným osobnostem. Proto Pavel řekl: „Kristus je rozdělený.“ (1. Kor. 1:13) Asi tam také měli někteří židovští křesťané sklony lpět na určitých rysech Zákona, nebo někteří z jiných národů byli pod vlivem výřečných řeckých filozofů. Evangelium se však nemělo kázat vznešenými slovy ani nemělo být znečištěno moudrostí náboženských tradic nebo filozofickými spekulacemi. Ať už tomu bylo v Korintě jakkoli, apoštol Pavel důrazně poukazoval na nutnost omezit kázání na „Krista přibitého na kůl“. Jeho slova v 1. Korintským 1:17–25 to potvrzují a tvoří zároveň základ tohoto i následujícího článku. Pavel tehdy napsal:
„Kristus mě vyslal, . . . abych šel oznamovat dobré poselství, a to ne s moudrostí v řeči, aby Kristův mučednický kůl nebyl učiněn neužitečným. Řeč o mučednickém kůlu je totiž pošetilostí pro ty, kteří hynou, ale pro nás, kteří jsme zachraňováni, je to Boží moc. Vždyť je psáno: ‚Způsobím, že moudrost moudrých zahyne, a chápavost intelektuálů odsunu stranou.‘ Kde je moudrý? Kde znalec Písma? Kde je debatér tohoto systému věcí? Neučinil Bůh moudrost světa pošetilou? Protože totiž v Boží moudrosti svět svou moudrostí nepoznal Boha, Bůh uznal za dobré pošetilostí toho, co se káže, zachránit ty, kteří věří. Židé žádají znamení a Řekové hledají moudrost, my však kážeme Krista přibitého na kůl. Židům je to příčina ke klopýtání, ale národům pošetilost. Těm však, kteří jsou povoláni, jak Židům, tak Řekům, je to Kristus — Boží moc a moudrost. Boží pošetilá věc je totiž moudřejší než lidé a Boží slabá věc je silnější než lidé.“
2. Co naznačovalo Ježíšovo pomazání a k jaké činnosti se zavázal?
2 Jak ukazují tyto texty, ‚Židé žádali znamení‘. Nepůsobil Ježíš mohutná znamení? Přišel k řece Jordánu v roce 29 n. l. a dal se pokřtít. Když vyšel z vody, sestoupil na něj Boží duch v podobě holubice a Jehovův hlas z nebe řekl: „To je můj Syn, milovaný, jehož jsem schválil.“ Když Ježíš strávil 40 dní v pustině a úspěšně odolal satanovým pokušením, začal kázat království a konat zázraky. Matouš se zmiňuje o účincích jeho činnosti: „Pak procházel celou Galilejí a učil v jejich synagógách a kázal dobré poselství o království a uzdravoval nemoci a neduhy všeho druhu mezi lidem. A zpráva o něm pronikla celou Sýrií; a přinášeli mu všechny, kterým se špatně dařilo, postižené různými nemocemi a těžkým utrpením, posedlé démony a lidi postižené padoucnicí a ochrnuté, a on je uzdravoval. Proto za ním šly velké zástupy z Galileje a Dekapole a Jeruzaléma a Judeje a z druhé strany Jordánu.“ — Mat. 3:13–17; 4:23–25.
„CHCEME OD TEBE VIDĚT NĚJAKÉ ZNAMENÍ“
3. Jaká znamení Ježíš vykonával a jakou žádost přece vznesli znalci Písma?
3 Lidé byli jeho zázračnými skutky tak udiveni, že se na něj dívali jako na zaslíbeného Mesiáše. „Až přijde Kristus,“ říkali, „bude snad činit více znamení, než činil tento člověk?“ Ježíš proměnil vodu ve víno, kráčel po vodě, uklidnil vichřici a upokojil rozbouřené moře, zázračně nasytil tisíce lidí několika chleby a rybami, uzdravoval nemocné, působil, že chromí chodili, otvíral oči slepým, léčil malomocné, a dokonce křísil mrtvé. Kdo si mohl žádat ještě víc? Náboženští vůdcové židovského národa však mohli a chtěli. Byli očitými svědky mnohých Ježíšových znamení a dostali zprávy o celé řadě dalších. Ale přesto přišli znalci Písma a farizeové k Ježíši s jakoby zděšenou žádostí: „Učiteli, chceme od tebe vidět nějaké znamení.“ — Jan 7:31; Mat. 12:38.
4, 5. Co měli znalci Písma a farizeové vzhledem k svému povolání znát, co je mohlo přesvědčit o Ježíšově mesiášství?
4 Tito náboženští vůdci by měli být posledními ze všech lidí, kteří žádali další důkaz o Ježíši jako Mesiáši! Znalci Písma věnovali celý život důkladnému zkoumání Hebrejských písem. Byli puntičkářští ve svých studiích a debatovali spolu dlouze a nudně, aby došli k správnému závěru, pokud jde o jejich uplatnění. Shromáždili ohromný soupis ústních podání, kterými zamýšleli vysvětlovat a objasňovat Hebrejská písma v jejich nejmenších podrobnostech. A při svých studiích určitě poznali proroctví, která předpovídala příchod zaslíbeného Mesiáše.
5 Cožpak nevěděli, že Mesiáš měl být z kmene Juda, z Davidovy rodiny, narozený v Betlémě, že jeho příchod měl být oznámen někým, kdo měl být podobný Eliášovi, že měl nést nemoci a bolesti židovského národa? Přes 300 hebrejských proroctví o Mesiášově prvním příchodu bylo na Ježíši splněno — a mnohá z nich již byla splněna v době, kdy přišli žádat Ježíše o znamení! Ježíš jim připomněl, že na základě studia Písem by jej měli znát: „Zkoumáte Písma, protože si myslíte, že jejich prostřednictvím budete mít věčný život; a právě ta vydávají svědectví o mně.“ — Jan 5:39.
6. Jak odpověděl Ježíš na jejich žádost a proč neodpověděl posměšně?
6 Odpověděl Boží Syn se zdrcujícím posměchem, když řekli: „Chceme od tebe vidět nějaké znamení“? Podívejme se: „Odpověděl jim a řekl: ‚Zlá a cizoložná generace stále hledá nějaké znamení, ale nebude jí dáno žádné znamení kromě znamení proroka Jonáše. Proto jako byl Jonáš v břiše obrovské ryby tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka v srdci země tři dny a tři noci.‘ “ (Mat. 12:38–40) Ne, Ježíšova odpověď je neodsuzovala, že si nevšímali tolika zázračných znamení, která se již zjevila, nebo že je nepřesvědčila mesiášská proroctví, která se již na něm splnila. Rozuměl jim, jejich přání a jejich omylu, a jeho odpověď byla v souladu s touto situací.
ZNAMENÍ, KTERÉ SI PŘÁLI
7, 8. Jaká znamení chtěli Židé vidět a které bylo to jediné, jež měli dostat, a proč?
7 Ježíš dobře věděl, které znamení chtěli vidět. Je zapsáno u Daniela 7:13, 14: „A stále jsem viděl v nočních viděních a tu, hle, s nebeskými oblaky přicházel někdo jako syn člověka; a získal přístup ke Starému na dny a přivedli jej až těsně před něj. A jemu bylo dáno panství a důstojnost a království, aby mu sloužili všichni lidé, národnostní skupiny a jazyky. Jeho panství je panství na neurčitý čas, které nepomine, a jeho království je království, které nebude zničeno.“
8 To naznačovalo Mesiášův druhý příchod, až mesiášské království nahradí všechny utlačující lidské vlády a přinese trvalý mír a klid Jehovovým ctitelům na celé zemi. Židovští vládci si přáli, aby Mesiáš přišel v královské moci, zlomil římské utiskující jho na jejich šíji a vyvýšil je s politickou mocí. Předbíhali Jehovu. Zatím však nastal teprve první Mesiášův příchod, kdy měl Mesiáš trpět, zemřít jako výkupní oběť a být v hrobě po části tří dnů. A znamení tohoto prvního příchodu bylo vše, co měli dostat.
9. Co Židé v Ježíšových dnech nerozlišili a jaká touha je zaslepila, že nepoznali Ježíše jako Mesiáše?
9 Židé nejenže nedostali od Mesiáše znamení, které si přáli, ale dostali to, co způsobilo jejich klopýtnutí, totiž Mesiáše přibitého na kůl! Pavel napsal: „Židé žádají znamení a Řekové hledají moudrost; my však kážeme Krista přibitého na kůl. Židům je to příčina ke klopýtání, ale národům pošetilost.“ (1. Kor. 1:22, 23) Příčinou klopýtnutí Židů bylo to, že nerozlišili dva příchody Mesiáše. V Hebrejských písmech byly dva druhy proroctví o Mesiáši: jeden pro jeho první příchod, jiný pro jeho druhý příchod. (Viz tabulku na str. 1148 knihy Pomůcka pro porozumění Bible [angl.] o proroctvích a splnění prvního příchodu Mesiáše; několik proroctví vztahujících se na jeho druhý příchod jsou: Dan. 7:13, 14; 2:35, 44; Žalm 2:1–9; 110:1–6.) Avšak Židé nerozeznali dva příchody. Věřili pouze v jeden. Toužili po tom, aby jejich Mesiáš přišel v síle a zlomil římské jho na jejich šíji, a tím se zaslepili vůči jeho příchodu jako trpícího, pronásledovaného, zavrženého Mesiáše, přibitého na kůl. Jejich názor na Mesiáše byl zmatený. Mnohá mesiášská proroctví nepoznávali. Někteří Židé ani nevěřili v Mesiáše jako osobu. Jiní si sobecky nepřáli, aby přišel a odporoval Římu. (Jan 11:47, 48) Ale mnozí volali po tom, aby přišel jako válečník a osvobodil je od Říma.
„BOŽÍ SLABÁ VĚC“
10. a) Proč Židé považovali Ježíše za „Boží slabou věc“ a jak se lišil od falešných mesiášů prvního století n. l.? b) Jaké okolnosti v Palestině v té době způsobily, že Ježíš byl pro Židy nepřijatelný?
10 Tento Ježíš byl v jejich očích slabý — příliš slabý, aby splnil jejich naději, že nějaký mesiáš rozdrtí Římskou říši. Což neřekl, že jeho království není z tohoto světa a že jeho služebníci by nebojovali? Rozhodně odmítl království, když mu je nabízeli. Hájil zásadu nastavení druhé tváře! Ano, očekávali v této době svého Mesiáše — ale ne takového! (Jan 18:36; 6:15; Mat. 5:39; Luk. 3:15) „Kniha židovského poznání“ (angl.) říká pod heslem „Mesiáš“, že v prvním století n. l. byli takoví, kteří tvrdili, že jsou Mesiášem, a pak dodává: „Zvláštní věcí u těchto uchazečů o mesiášskou hodnost v prvním století je, že každý z nich sloužil jako ohnisko židovské vzpoury proti římské vládě. Na rozdíl od Ježíše, . . . ostatní ‚mesiášové‘ tohoto období byli bez výjimky váleční štváči a patrioti.“ Že se Ježíš neprojevil jako silný Mesiáš, bylo v jejich očích dost špatné, ale když skončil potupnou smrtí na mučednickém kůlu, byl již zcela nepřijatelný! Proto apoštol Pavel ukazuje v 1. Korintským 1:25, že Židé se dívali na „Krista přibitého na kůl“ jako na „Boží slabou věc“ a dokonale klopýtli. The Interpreter’s Bible, sv. 10, str. 29, to komentuje:
„V Pavlových dnech spočívaly židovské náboženské naděje na apokalyptickém očekávání dramatického, katastrofálního osvobození od římských utlačovatelů: vzhlíželi po osvoboditeli, který by učinil národ nadřazený národům světa. Jejich hluboké zklamání v Ježíši v době jeho tělesné přítomnosti je přímo závislé na jeho odmítnutí, aby vedl národ vojensky, po způsobu Makabejských. V Pavlových dnech se Palestina podobala nahromaděnému ohni. Římští místodržitelé byli schopni uhasit plameny drobných, místních povstání; ale nahromaděný oheň, to bylo něco jiného. Kdyby byl Ježíš na vrcholu své popularity řekl jen slovo, tisíce mečů by bylo vylétlo z pochvy a Římané by stěží zadrželi výbuch náboženského idealismu a fanatického vlastenectví Židů. Pro lid, jehož představy a duch byly rozohněny ideály a apokalyptickými nadějemi, znamení ‚ukřižovaného Krista‘ bylo nevyslovitelnou urážkou. Slovo kříž bylo pro ně odporné. Nechtěli je ani slyšet.“
11. Jaké nesprávné porozumění měli i nejbližší Ježíšovi učedníci a proč tak odpovídáš?
11 I nejbližší druhové Ježíše Krista porozuměli až později dvěma Mesiášovým příchodům i tomu, že první příchod by měl skončit „Kristem přibitým na kůl“. Jan Křtitel slyšel ve vězení o Ježíšových zázračných znameních, ale zdá se, že očekával víc, protože poslal k Ježíšovi dotaz: „Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“ (Mat. 11:2, 3) Petr sice označil Ježíše jako Mesiáše, ale stále nerozuměl splněným znamením jeho prvního příchodu. (Mat. 16:16, 21–23) I po Ježíšově smrti a vzkříšení učedníci stále očekávali zřízení pozemského království při jeho prvním příchodu. Ptali se: „Obnovíš, Pane, teď v Izraeli království?“ — Sk. 1:6, Petrů.
ABY MUČEDNICKÝ KŮL NEBYL UČINĚN NEUŽITEČNÝM
12. Jak se pokusili někteří židovští náboženští vůdcové vypořádat se s dvěma druhy proroctví, která se vztahují na dva příchody?
12 Po vylití svatého ducha o letnicích roku 33 n. l. Ježíšovi učedníci porozuměli dvěma příchodům a všude kázali „věci, o nichž Proroci i Mojžíš prohlašovali, že se mají stát, totiž, že Kristus měl trpět“. (Sk. 26:22, 23) Argumenty křesťanů opírající se o Hebrejská písma a rozbité židovské naděje povzbudily pozdější židovské učence, aby znovu vykládali mesiášská proroctví. Například Daniel 7:13 říká, že Mesiáš má přijít v nebeských oblacích, ale Zachariáš 9:9 řekl, že má pokorně přijet na oslu. Jeden názor obsažený v talmudu hledá východisko tohoto problému v tom, že učí pouze o jednom příchodu — jestliže si Izrael zaslouží Mesiáše, přijde v oblacích, ale jestliže se bude chovat nehodně, přijede na oslu. (Babylónský talmud, Sanhedrin, 98a) Jiný názor rozlišoval dva druhy proroctví, pro první a druhý příchod, a tvrdil, že mají být dva mesiášové, jeden syn Josefův a druhý syn Davidův a na nich by se měly splnit oba druhy proroctví. („Život a doba Ježíše Mesiáše“ od Edershheima, sv. 11. , str. 434, 435, angl.) Oba však mají přijít ve stejné době.
13. a) Jaké židovské nauky vyloučily podle jejich názoru Ježíše jako Mesiáše? b) Jak tyto židovské nauky učinily mučednický kůl neužitečným?
13 Přesto trvali na tom, že Ježíš nemohl být žádným z těchto mesiášů. Ježíš se totiž nedržel ústních podání znalců Písma a talmud říká, že jít proti nim je trestuhodnější než jít proti Hebrejským písmům. Ježíš také řekl, že má naplnit mojžíšovský Zákon — tedy ukončit jej. Ale Židé jej považovali za věčný, nezrušitelný. Nadto Židé věřili, že k záchraně nepotřebují žádného mesiáše. Mohou získat království třemi způsoby: skutky Zákona, almužnami chudým a tím, že mají za otce Abraháma. (Mat. 3:7–10; Řím. 3:20; 4:2, 3; 9:31, 32) Taková moudrost znalců Písma by učinila mučednický kůl neužitečným, nepotřebným k záchraně. Pavel měl na mysli tuto nesprávnou moudrost, když srovnával její marnost s Boží silou, Kristem přibitým na kůl. Neoznamoval jako „dobré poselství“ jejich „moudrost v řeči, aby Kristův mučednický kůl nebyl učiněn neužitečným. Řeč o mučednickém kůlu je totiž pošetilostí pro ty, kteří hynou, ale pro nás, kteří jsme zachraňováni, je to Boží moc.“ — 1. Kor. 1:17, 18.
14. a) Kdo se posmíval Ježíšovi na mučednickém kůlu a jakými slovy? b) Co události té doby opravdu potvrzovaly?
14 A co potom, když Ježíš šel jako ovce na porážku, sklíčený, opovrhovaný, nežádoucí, zavržený? (Iz. 53:1–7) Co potom, když se zdál být slabý a nemohoucí, když visel na mučednickém kůlu a lidé se mu posmívali: „Cha, ty, který jsi chtěl strhnout chrám a během tří dnů jej postavit, zachraň se tím, že sestoupíš s mučednického kůlu.“? (Mar. 15:29, 30) „Stejně si z něho začali dělat žerty i přední kněží a znalci Písma a starší muži a říkali: ‚Jiné zachraňoval, sám sebe zachránit nemůže!‘ “ (Mat. 27:41, 42) Tyto události spíš potvrzovaly Ježíšovo mesiášství, než aby je znehodnocovaly. — Žalm 118:22; Iz. 8:14; 28:16; 1. Petra 2:4–8.
15. Jak se dívali na „Krista přibitého na kůl“ ti, kteří hynou, a ti, kteří jsou zachraňováni, a která skutečnost zůstává pravdivá i přes výsměch posměvačů?
15 Pavel je rozhodnut klást důraz na Jehovovo opatření výkupného jako na jediný prostředek záchrany. Ať si Židé žádají znamení a Řekové touží po moudrosti, ale Pavel bude kázat „Krista přibitého na kůl“, i když to Židům způsobí klopýtání a Řekům se to zdá pošetilé — „těm však, kteří jsou povoláni, jak Židům, tak Řekům, je to Kristus — Boží moc a Boží moudrost. Boží pošetilá věc je totiž moudřejší než lidé a Boží slabá věc je silnější než lidé.“ (1. Kor. 1:22–25) Ať Židé a Řekové považují „Krista přibitého na kůl“ za slabého a pošetilého; je to stále daleko silnější a moudřejší než židovská podání a řecká filozofie. Další důvody vyjdou najevo v následujícím článku.