Jak si ceníš života?

V New Yorku se jednoho letního večera starší manželé vraceli pozdě domů z biblického studia. Náhle se přiblížili tři mladí muži a jeden z nich oslovil manžela. Ten, aniž pojal podezření, se zastavil, aby mu naslouchal. Muž proti němu obrátil velký nůž a řekl: „Dejte mi peníze a neublížím vám.“ Starší muž mu nabídl obsah své náprsní tašky, ale mladý muž chtěl i tu. Lupič pak křičel na manželku, která na ulici poodešla, když viděla, co se děje: „Také vaše peníze!“ Zvedla ruce a řekla: „Lituji! Nemám peníze. Chcete ale naše Bible?“ Mohli bychom dodat, že o dva dny později přišly navštívenky z mužovy náprsní tašky poštou zpět.

Jak by bylo pošetilé, kdyby tito křesťané vzdorovali nebo se přeli s ozbrojeným lupičem! Opětovně však slyšíme o lidech, kteří se přou nebo odporují úsilí ozbrojeného lupiče, jenž chce získat jejich peníze, jako by jakýkoli obnos peněz stál za riskování života. Je zvlášť smutné, jestliže si člověk neuvědomí, že se vydává v toto nebezpečí. Na příklad New York Times z 24. prosince 1977 napsaly: „Lupiči ukončili sen jednoho obchodníka v Brooklynu.“ Okolo půlnoci tento muž prodával ve svém obchodě v brooklynském obvodu, který je znám vysokou zločinností, když dva muži vstoupili do obchodu, zastřelili jej a oloupili. Times poznamenaly, že jeho manželka prohlásila: „Říkala jsem mu, aby neměl tak pozdě otevřeno. . . odpověděl: ‚Ne, potřebujeme peníze.‘ Dvakrát předtím vyvázl. Jednou namířili pušku na jeho hlavu a zmáčkli spoušť. Ale puška nevystřelila.“

Jen aby vydělal několik dolarů, tenhle muž byl ochoten riskovat svůj život tím, že nechával obchod otevřený tak pozdě do noci. Nebylo to proto, že by potřeboval navíc těchto pár dolarů, neboť zpráva z novin udávala, že za tři měsíce nato, kdy tento obchod koupil, by byl schopen zaplatit své dluhy. Tím, že byl ochoten vzít na sebe toto riziko, neprojevil snad skutečně malé ocenění pro cenu života?

Jiní se pro peníze dostali do sporu, který se jim stal osudný. Na příklad New York Daily News z 11. listopadu 1977 psaly o člověku, který byl ubodán k smrti na jednom z nejživějších míst Manhattanu. Policie přisuzovala vraždu sporu o peníze. Ale nejhroznější stránkou tohoto zločinu bylo, že asi 150 lidí stálo okolo a dívalo se, jak jeden muž ubodává druhého k smrti, jako kdyby to byla televizní podívaná. Policie musela vytáhnout revolvery, aby se dostala zástupem na scénu zločinu. Někteří je povzbuzovali, jiní však volali: „Hleďte si svého!“ Taková mentalita lidí připomíná dny římského cirku, kdy se gladiátoři vzájemně zabíjeli pro zábavu diváků. Jak malou úctu k životu mají ti, kdo nacházejí potěšení v pohledu na to, jak jeden člověk ubodává druhého k smrti!

Je-li ovšem někdo neočekávaně osloven ozbrojeným lupičem, není obyčejně připraven a v okamžiku strachu může propadnout panice, hádat se nebo odporovat. Může snadno něco říci a udělat cosi, čeho později lituje, pokud žije, aby toho mohl litovat. Stanou-li se takové věci, je moudré být předem rozhodnutý zachovat klid, vyhovět výzvě a být rád, když se vyvázne životem.

Je smutné, že je dnes tolik lidí, kteří dělají chybu, že si dostatečně neváží života. Často obchodníci, kteří jsou hnáni chamtivou ctižádostivostí, utrpí srdeční záchvat, který se často stává osudným. Čteme o lidech, kteří umírají ve 40 nebo 50 letech, a mohli by žít 70 nebo 80 let. Jsou zřejmě rozhodnuti, že zbohatnou, že se vyšplhají na vrchol společenského žebříčku nebo získají moc, vliv a jméno, takže jsou ochotni riskovat zdraví, a dokonce životy, aby upokojili svou ctižádost.

Ježíš Kristus, Syn Boží, dal jistě moudrou radu, když řekl: „Získá člověk něco, jestliže dobude celý svět a ztratí svůj život? Jistě ne! Není nic, co může dát, aby získal znovu svůj život.“ (Mat. 16:26, Today’s English Version) Ano, k čemu jsou peníze, majetek, klenoty nebo jiné hmotné věci, je-li člověk mrtev?

Apoštol Pavel radí podobně: „Ti, kteří jsou rozhodnuti zbohatnout, upadají do pokušení a léčky a do mnoha nesmyslných a škodlivých žádostí, které vrhají lidi do zničení a zkázy.“ Spíše než peníze ‚je prostředkem k velkému zisku zbožná oddanost spolu se soběstačností‘. Opravdu, „zbožná oddanost je užitečná ke všemu, protože má zaslíbení života nynějšího a toho, který má přijít“. — 1. Tim. 6:6, 9; 4:8.

Jako tento přítomný život má být ceněn výše než hmotný zisk, tak věčný život má být ceněn nejen víc než cokoli hmotného, ale také víc než nynější život. Je zapotřebí víry k přijetí toho, co říká Boží slovo o věčném životě. Pro svou víru jsou Jehovovi křesťanští svědkové ochotni riskovat raději smrt, než aby dělali kompromisy ve svých náboženských zásadách, jak jasně ukázaly nedávné dějiny. Proto jednají v souladu s Kristovou radou: „Nestaňte se bázlivými před těmi, kteří zabíjejí tělo, ale nemohou zabít duši, ale spíše mějte strach před tím, který může zničit duši i tělo v gehenně.“ — Mat. 10:28.

Žalmista měl na mysli podobnou myšlenku, když řekl, že si cení oddané lásky Jehovy Boha více než samotného života. Proto napsal: „Protože tvá milující laskavost je lepší než život, mé vlastní rty tě budou chválit.“ Jeho přátelství s Bohem znamenalo pro něj víc než cokoli jiného, a proto, aby si zachoval Boží věrnou přízeň, byl by ochoten se vzdát života. — Žalm 63:3; 63:4, KB.

Skutečně moudrý je ten, kdo uznává, že přítomného života je nutné si cenit více než jakékoli hmotné věci. Ale moudřejší je ten, kdo uznává, že ještě větší cenu má věčný život, jenž Bůh nabízí těm, kteří mají trvale jeho přízeň.