„Služebníci našeho Boha“ a jejich pomocníci dnes
1. Co je největší veřejná služba, která je dnes prokazována lidstvu, a jak jsou prorocky nazýváni ti, kteří se na ní podílejí?
BOŽÍ dílo duchovní obrody a obnovy je největší veřejná služba, která je dnes prokazována lidstvu. Ti, které Bůh používá v tomto díle jako své veřejné služebníky, nejsou politikové, ale osoby, jež jsou prorocky označeny jako „služebníci našeho Boha“. (Iz. 61:6) Jejich vůdce, který jim dává příklad, byl nejpřednějším veřejným služebníkem Jehovy Boha. Byl to Ježíš Kristus, který ve své době, před 19 stoletími, vykonával na zemi úžasné dílo, jímž mělo být ubohé lidstvo uvedeno do původní stavu.
2. Proč se Ježíš a jeho apoštolové nezaměstnávali obnovou životního prostředí v palestinské zemi?
2 Veřejná služba Ježíše Krista a jeho apoštolů v tehdejší době nevedla k obnovení životního prostředí v palestinské zemi, kde kázali dobré poselství o Božím království. Taková práce by byla marná, protože pomazaný Ježíš učil své apoštoly, že pro Židy měl přijít „den pomsty našeho Boha“, což se skutečně stalo v letech 70–73 n. l. prostřednictvím římských legií, a judská provincie byla zpustošena. Tvrz Masada u Mrtvého moře byla poslední judskou pevností, kterou Římané dobyli. Co se však stalo s duchovním obnovujícím dílem, jemuž průkopnicky razil cestu Ježíš a jež vykonávali jeho apoštolové? Pokračovalo dále přes toto obtížné období i po něm, dokud nedošlo k předpověděnému „odpadnutí“ neboli vzpouře, jež začala po smrti apoštolů. — 2. Tess. 2:3.
3. Kdo jsou podle Izaiáše 61:1–4 „velké stromy spravedlnosti“ a jakou činností se zabývají?
3 V Izaiášově proroctví, v kapitole 61, bylo dílo duchovní obnovy ztotožněno s obnovou dlouho opuštěné země a jejích zpustošených měst. Izaiáš tedy nejprve mluví o tom, jak svrchovaný Pán Jehova bude „okrášlen“ tím, že dá v duchovním ráji vyrůst „velkým stromům spravedlnosti“, a pak pokračuje: „A znovu vystaví místa, která byla dlouho zpustošena; pozvednou i zpustošená místa z dřívějších dob a jistě obnoví vypleněná města, místa zpustošená z generace na generaci.“ (Iz. 61:4) Obnovovatelé, o nichž se zde mluví, jsou ti, o nichž je v předcházejících třech verších řečeno, že dostali útěchu, byla jim poskytnuta náboženská svoboda a byli opět uvedeni do Jehovovy přízně a „dobré vůle“. Ti se dávají do obnovitelského díla.
4. Uplatnil Ježíš splnění Izaiáše 61:4 na judskou provincii po babylónském zajetí a na jak dlouhou dobu se vztahuje splňování tohoto proroctví?
4 V judské provincii a v Jeruzalémě, kde Ježíš Kristus se svými apoštoly ve velkém měřítku kázal o Božím království, došlo již dávno předtím k obnově, když byl ostatek věrných Židů propuštěn z babylónského zajetí a v roce 537 se vrátil do své vlasti. Použil však pomazaný Ježíš proroctví Izaiáše 61:4 na to, co bylo tehdy vykonáno v doslovné judské zemi? Nikoli. Když v nazaretské synagóze citoval první dva verše z 61. kapitoly Izaiáše, poukázal na to, že se tato kapitola začíná splňovat v jeho době a na něm. Ukázal, že tato slova mají duchovní význam a nevztahují se na obnovení přírodních, fyzických poměrů lidu, na životní prostředí. A tak se toto proroctví splňuje až do naší doby, do 20. století.
5. Proč bylo nutné po první světové válce dílo duchovní obnovy vzhledem k Jehovovu lidu a kdy začalo?
5 První světová válka v letech 1914–1918 působila na pomazaný ostatek Jehovových oddaných, pokřtěných služebníků pustošivě. Jejich pozemská organizace byla v mnohých směrech ochromena. Když tato první totální válka skončila, řada pomazaných křesťanů, kteří měli přední podíl ve službě a uctívání Jehovy Boha, byla ještě ve vězení; byli odsouzeni k dlouholeté vazbě. Ale v roce 1919 došlo k vysvobození, nejen z doslovného uvěznění, ale — což bylo ještě důležitější — z Velikého Babylóna (včetně odpadlého křesťanstva). Okamžitě bylo zahájeno duchovní obnovovací dílo.
6. Na co byl svět upozorněn sjezdem v Cedar Point v roce 1919 a co tehdy Jehova založil pro svůj pomazaný ostatek?
6 V roce 1919 se konal první sjezd Mezinárodního sdružení badatelů Bible v Cedar Point, Ohio, a ukázalo se, že měl velký význam. Ukázal světu, že ostatek pravých křesťanů, pomazaných duchem svrchovaného Pána Jehovy, je opět naživu, jako by se vrátil z mrtvého stavu. Byli opět přijati do Boží přízně a začali být opět veřejně činní v ‚kázání tohoto dobrého poselství o království na svědectví všem národům‘, jak to bylo předpověděno u Matouše 24:14. Účinek tohoto průkopnického úsilí o duchovní obnovu je patrný v celosvětovém měřítku až do dnešní doby. Jehova Bůh — ke své vlastní chvále — vytvořil pro svůj duchem pomazaný ostatek duchovní ráj.
KDO DOSAZUJE „SLUŽEBNÍKY NAŠEHO BOHA“?
7. Jak velkou pozornost měla podle Izaiáše 61:5–7 vyvolat duchovní obnova pomazaného ostatku?
7 Jakkoli to zní podivně, duchovní obnova Jehovova pomazaného ostatku měla vzbudit mezinárodní pozornost. V Izaiášově proroctví to bylo předpověděno. O slovech u Izaiáše 61:4 jsme již uvažovali, a nyní čteme dále: „A skutečně se postaví cizinci a budou pást vaše stáda drobného dobytka a cizinci budou vašimi zemědělci a vinaři. A vy, vy budete nazýváni Jehovovými kněžími; bude se o vás říkat, že jste služebníci našeho Boha. Budete, lidé, jíst bohatství národů a budete se chlubit jejich slávou. Místo vaší hanby bude dvojitý díl, a místo ponížení budou radostně volat nad svým podílem. Proto si ve své zemi vezmou do vlastnictví dokonce dvojitý díl. Dostane se jim radost na neurčitý čas.“ — Iz. 61:5–7.
8. Kdy a jak přišly prorokované nepříznivé věci a na čí podnět?
8 Rozhodně si povšimněme následující myšlenky: Ti, na nichž se splňuje toto povzbuzující proroctví, musí nejprve utrpět hanbu a ponížení, musí jim být upírán jejich „díl“ a „podíl“. Za 1. světové války Jehovův pomazaný ostatek skutečně postihly takové nepříjemné, neoprávněné věci, a to dokonce ze strany křesťanstva šíleného válkou. Ano, až dodnes duchovenstvo křesťanstva stále na pomazaný ostatek duchovních izraelitů kupí potupy a ponižuje jej.
9. Kde již pomazaný ostatek neměl trpět pohanu, ponižování a nedostatek a jak se měl dostat na toto místo?
9 Ale tito duchovní izraelité již nejsou v zemi Velikého Babylóna, nejsou tam v zajetí, ve vězení ani v náboženském otroctví. Na jaře roku 1919, kdy babylónské duchovenstvo křesťanstva již nemohlo používat zmilitarizovaných národů ke svým službám, osvobodil Jehova svůj věrný pomazaný ostatek. Uvedl je zpět do stavu, který Izaiáš prorocky označuje jako „jejich zemi“. V tomto stavu daném od Boha již neměli trpět hanbou, ponížením a duchovním nedostatekem. Měl jim patřit duchovní ráj, v němž měli mít „dvojitý díl“.
10. Jak náboženští odpůrci označují obnovený pomazaný ostatek a jak jej označuje Jehova? Co je pro ostatek důležité?
10 Duchovenstvo odpadlého křesťanstva a jejich světští milovníci mají ovšem svůj vlastní způsob, jak označují obnovený ostatek jako existující náboženské společenství. Co však říká Izaiášovo proroctví o tom, jak bude nazýván obnovený pomazaný ostatek? Slova u Izaiáše 61:6 jsou určena tomuto obnovenému ostatku a zní: „A vy, vy budete nazýváni Jehovovými kněžími; bude se o vás říkat, že jste služebníci našeho Boha. Budete, lidé, jíst bohatství národů.“ Pro pomazaný ostatek je důležité, jak je označuje Jehova, a ne jak je nazývají náboženští odpůrci.
11. Kdo ve starověkém Izraeli patřil ke kněžství, ale komu je adresováno proroctví Izaiáše 61:6 o kněžích?
11 V zemi proroka Izaiáše a Ježíše Krista se proroctví Izaiáše 61:6 nemohlo nikdy splnit. Proč ne? Protože za kněze byli pomazáni pouze způsobilí mužští členové rodiny Mojžíšova bratra Árona. Ostatní z kmene Levi sloužili v chrámu jako pomocníci áronského kněžstva. Ostatních 12 kmenů Izraele přinášelo své oběti a dary áronským kněžím, a pomáhali jim také chrámoví Levité. Mělo snad těchto 12 kmenů pocit, že jsou nějak diskriminováni tím, že nemohou patřit ke kněžstvu a nemohou vykonávat levitské služby? Rozhodně ne. Podřídili se těm, které označil svrchovaný Pán Jehova. A tak se pod mojžíšovským Zákonem Izrael nikdy nemohl stát kněžským národem, národem, který by se skládal výlučně z kněží. Ale Kristovým pomazaným učedníkům, kteří tvoří celý křesťanský izrael, je řečeno: „Budete nazýváni Jehovovými kněžími.“
12. Kolik je kněží v duchovním izraeli a kdo je velekněz?
12 Všichni členové tohoto duchovního izraele jsou podle Jehovova určení „kněží“. Ježíš Kristus, jejich průkopník, je Jehovův velekněz, pod jehož vedením slouží Bohu národ „kněží“.
13. Jak apoštol Petr a Jan potvrzují, že toto Jehovovo uspořádání se vztahuje na pomazané učedníky velekněze Ježíše Krista?
13 Prorok Izaiáš byl inspirován, aby předpověděl tuto skutečnost. Později inspirovaní apoštolové Ježíše Krista potvrdili, že se toto uspořádání svrchovaného Pána Jehovy vztahuje na pomazané učedníky nebeského velekněze Ježíše Krista. Těmto učedníkům napsal apoštol Petr: „Vy sami jste také budováni jako živé kameny v duchovní dům za účelem svatého kněžstva, abyste přinášeli duchovní oběti, přijatelné Bohu, prostřednictvím Ježíše Krista. Vy jste ‚vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid pro zvláštní vlastnictví, abyste široko daleko oznamovali znamenitosti‘ toho, který vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.“ (1. Petra 2:5, 9) Apoštol Jan dále psal těm, které Ježíš Kristus miloval: „Tomu, který nás miluje a který nás uvolnil z našich hříchů svou vlastní krví — a učinil z nás království, kněze pro svého Boha a Otce — ano jemu buď sláva a moc navždy.“ — Zjev. 1:5, 6.
14. Jak je tato skutečnost znovu opakována ve Zjevení 5:9, 10?
14 Jan dále zaznamenává hlasitou chválu, která byla v nebi vzdávána Božímu Beránkovi, Ježíši Kristu, a v níž se také mluví o kněžství: „Svou krví jsi koupil Bohu osoby z každého kmene a jazyka a lidu a národa a učinil jsi z nich království a kněze našemu Bohu.“ — Zjev. 5:9, 10.
15. Co říká Americká encyklopedie (vydání z roku 1977) o „kněžství všech věřících“, jak o tom učili reformátoři?
15 Ve středověku uplatňovali protestantští reformátoři tato slova na své náboženské sbory. V díle Americká encyklopedie (1977, angl.) ve svazku 22, na str. 681, je pod záhlavím „Kněžství všech věřících“ řečeno:
„Učení o kněžství všech věřících bylo ústřední naukou reformace. Reformátoři věřili, že záchrana je z Boží štědré milosti a že je přijímána ve víře, a proto zastávali názor, že není vůbec třeba žádného profesionálního duchovenstva, které by zprostředkovávalo záchranu kázáním a udělováním svátostí. Každý věřící může jednat jako kněz, může vyprávět dobré poselství o záchraně, a posluchači mohou na to reagovat s vírou. Protože také dobrá díla slouží lidem v okolí, každá dobrá práce, která je k užitku společnosti, je považována za křesťanské povolání. To, co je známé jako ‚protestantská etika práce‘, vzniklo z náhledu, že každodenní práce je prvořadá sféra, v níž je možné sloužit Bohu.“
16. Co řekl Martin Luther ve své knize „Křesťanské šlechtě německého národa“ o univerzálním kněžství?
16 V 17. svazku Americké encyklopedie z roku 1927 a 1929 čteme na straně 753 pod heslem „Luther“:
„Z Lutherova péra vyšly dvě významné knihy, v nichž vyjadřoval svůj názor: ‚Křesťanské šlechtě německého národa‘ a ‚Babylónské zajetí‘. V první z těchto knih vyhlašuje univerzální kněžství a vyjadřuje se proti zavedení zvláštního kněžského řádu. Také protestuje proti papežovu právu vysvětlovat Bibli a prohlašuje, že k tomu má právo každý.“
Například ve své knize ‚Šlechtě‘ Martin Luther napsal: „Při svém křtu jsme všichni byli zasvěceni, abychom byli kněžími. . . Jestliže papež nebo biskup pomazává, ordinuje a zasvěcuje někoho mimo laiky, jestliže takovému člověku vyholuje tonzuru a obléká jej, může z něho snad učinit pokrytce nebo pošetilce, ale nikdy z něho neučiní křesťana nebo duchovního člověka.“
17. Proč křesťané v prvním století nepřijímali titul kněze a jak v této věci jednal sám Ježíš Kristus, když byl na zemi?
17 Stejně jako prvotní křesťané apoštolských dob, ani členové dnešního pomazaného ostatku nepřijímají titul kněze. Proč by to měli dělat? Což nejsou všichni společně členy jednoho duchovního kněžství a nemají se od sebe odlišovat? Jistě. Velekněžské postavení Ježíše Krista je nejdůležitější věcí, na niž poukazují inspirovaná Křesťanská řecká písma a kterou má brát duchem pomazaný sbor v úvahu. (Žid. 3:1–6) Ani sám Ježíš Kristus, když byl na zemi, nemluvil o sobě jako o knězi, ačkoli sloužil jako protiobraz izraelského prvního velekněze Árona, bratra Mojžíšova.
18. a) Ordinují lidé kněze, stejně jako lidé jmenují starší, dozorce a služební pomocníky? b) Kde je dnes v Jehovově duchovním chrámu pomazaný ostatek a co tam dělá?
18 Je pravda, že apoštolové jako Pavel a Barnabáš jmenovali způsobilé muže, aby byli staršími neboli dozorci a služebními pomocníky v křesťanských sborech, ale nikdy nejmenovali ani neordinovali „kněze“. (Sk. 14:23; Fil. 1:1) Je to Jehova, kdo prostřednictvím Ježíše Krista jmenuje neboli ordinuje své kněze. Ačkoli dnešní členové pomazaného ostatku nepřijímají žádné tituly, jsou ve stavu, který byl předstíněn „nádvořím kněží“ v jeruzalémském chrámu. V takovém symbolickém nádvoří Jehovova duchovního chrámu mu skrze velekněze Ježíše Krista přinášejí „duchovní oběti“. — 1. Petra 2:5.
19. a) Co ještě je u Izaiáše 61:6 řečeno o členech duchovního izraele? b) Znamená zde použité hebrejské slovo více než činnost pouhého „služebníka“?
19 Vrátíme-li se nyní ke slovům Izaiáše 61:6, povšimneme si, že pomazaným členům duchovního izraele také říká: „Bude se o vás říkat, že jste služebníci našeho Boha.“ Výraz přeložený zde slovem „služebníci“ zní v hebrejském textu mšaret (v množném čísle), na rozdíl od výrazu obed, jež je použito u Izaiáše 65:13 a znamená také „služebník“. Hebrejské slovo mšaret a jiné formy slovesa šarat se často používají ve spojení s izraelskými kněžími. Joel 2:17 používá výrazu „kněží, služebníci Jehovovi“. (2. Mojž. 28:35, 43) V prvním překladu Hebrejských písem do cizího jazyka řecky mluvící překladatelé uznávali rozdíl mezi těmito dvěma hebrejskými slovy, totiž obed a mšaret, a proto v řeckém překladu Septuaginta použili u Izaiáše 61:6 řeckého slova leitourgos na místě výrazu mšaret.
20. a) Jaký je hlavní význam řeckého slova leitourgos? b) Jak je tohoto slova použito v Křesťanských řeckých písmech na lidské a na nebeské tvory?
20 Slovo leitourgos znamená v podstatě „veřejný pracovník“, to znamená veřejný úředník nebo služebník, jako například úředník městské správy. (Řím. 13:6) Může se vztahovat na toho, kdo slouží v posvěceném úřadu, jako například apoštol Pavel, který o sobě mluví jako o ‚veřejném služebníku Krista Ježíše pro národy, který působí ve svatém díle Božího dobrého poselství‘. (Řím. 15:16) Ježíš Kristus jako Boží velekněz je nazýván „veřejný služebník svatého místa a pravého stanu“. (Žid. 8:1, 2) Ve spojitosti s veřejnou osobou, jako byl Amnon, knížecí syn krále Davida, byl muž, který mu sloužil, považován za veřejného služebníka. (2. Sam. 13:18) Nebeští andělé jsou považováni za veřejné služebníky, protože apoštol Pavel v citátu ze Žalmu 104:4 říká: „O andělech [Bůh] říká: ‚A činí své anděly duchy a své veřejné služebníky ohnivým plamenem.‘ “ (Žid. 1:7) Také v Židům 1:14 Pavel říká, že andělé jsou „všichni duchové k veřejné službě“.
21. Jak jsou v Žalmu 103:21 nazývána Boží nebeská vojska?
21 Slova v Žalmu 103:21 jsou adresována Jehovovým nebeským „vojskům“ a jsou tam označováni jako „jeho služebníci“. Ze všech těchto souvislostí je patrné, že slovo „služebníci“ [mšaret] vyskytující se u Izaiáše 61:6 označuje víc než jen služebníka [obed] nebo někoho, kdo prokazuje svatou službu.
22. a) Čí službu převyšovala veřejná služba, kterou prokazoval Ježíš Kristus Bohu? b) Jak Pavel mluvil o křesťanské činnosti v dopise Filipenským 2:17?
22 V Židům 10:11 se mluví o tom, že každý jednotlivý kněz ve starověkém Izraeli „přinášel veřejnou službu a často obětoval stejné oběti“. (Viz též Lukáše 1:23.) O Božím Synu, který je vyšší než andělé, dopis Židům 8:6 říká: „Ježíš nyní obdržel znamenitější veřejnou službu, takže je také prostředníkem náležitě lepší smlouvy.“ O určitých křesťanských prorocích a učitelích ve sboru v syrské Antiochii, včetně Pavla a Barnabáše, bylo řečeno, že „veřejně sloužili Jehovovi“. (Sk. 13:1, 2) Pavel, který založil sbor v makedonských Filipech, mluví o jejich zvláštní službě a říká: „Jsem vyléván jako tekutý obětní dar nad obětí a veřejnou službou, ke které vás dovedla víra.“ (Fil. 2:17) Všichni tito pomazaní křesťané tedy působili jako Boží veřejní služebníci. — Iz. 61:6.
23. Jak Strážná věž ve vydání z června 1882 upozorňovala na veřejnou službu, kterou mají vykonávat členové duchovního těla Kristova?
23 Stejně i pomazaný ostatek duchovních izraelitů prokazuje dnes Bohu „veřejnou službu“ jako třída „věrného a rozumného otroka“. (Mat. 24:45–47) Na existenci takové třídy Božích veřejných služebníků bylo již záhy upozorněno v anglickém vydání Siónské Strážné věže z června 1882, na straně 7, v odstavci 5, pod podtitulkem „Je nutné, aby zde byli lidští učitelé“. Vydavatelé tam řekli: „ . . . věříme, že každý, zasvěcený člen těla Kristova je v nějakém smyslu SLUŽEBNÍKEM a že všichni jsou ‚pomazáni, aby kázali radostnou zvěst‘, a přece se domníváme, že různí členové jsou způsobilí k různým úkolům v této práci, stejně jako jsou různé údy a různé funkce v lidském těle, které Písmo používá k znázornění těla Kristova — církve.“ Je tedy vhodné, že se o celém pomazaném ostatku duchovního těla Kristova mluví jako o „služebnících našeho Boha“ a že jsou za takové považováni. — Iz. 61:6.
NÁRODY SI JIŽ VŠÍMAJÍ
24, 25. Jak se může stát, že „služebníci našeho Boha“ jsou olupováni a je s nimi nespravedlivě zacházeno, ale kdo slibuje, že v pravém čase všechno napraví?
24 „Služebníci našeho Boha“ mají plnit svou odpovědnost a chovat se způsobem, který je ke cti jejich postavení před Bohem. Lidé všeobecně jim snad dobře nerozumějí, považují je snad za nespravedlivé a za osoby, jež nejsou v právu. Lidé je mohou oloupit o jejich dobrou pověst nebo jim mohou upírat oprávněné uznání a zasloužený ohled. (2. Kor. 6:8–10) Ale svrchovaný soudce všech napraví tyto věci, až to bude odpovídat jeho předsevzetí. On se zastává práva. U Izaiáše 61:8, 9 říká těm, s nimiž lidé špatně zacházejí:
25 „Neboť já, Jehova, miluji právo a nenávidím loupež spolu s nespravedlností. A dám jejich mzdu v pravosti a uzavřu s nimi smlouvu na neurčitý čas. A jejich potomci budou skutečně známí dokonce i mezi národy a jejich potomstvo mezi lidmi. Všichni, kteří je uvidí, je poznají, že to jsou potomci, jimž Jehova požehnal.“
26. Jak se stal ostatek duchovního izraele známým mezi lidmi a národy a jak tito lidé poznali, že to „jsou potomci, jimž Jehova požehnal“?
26 Aby se pomazaný ostatek duchovního izraele stal ‚známým‘, musel vyjít mezi lidi a mezi národy. Během 1. světové války i během 2. světové války byli obětí mezinárodní „loupeže“. Náboženští nepřátelé a jejich ochránci je falešně obviňovali a stavěli je do špatného světla, a proto ostatek podstoupil velké pronásledování. Byl připraven o „mzdu“, kterou si ve skutečnosti zasluhoval za své úsilí a za svou činnost v Jehovově veřejné službě. Jehova je však učinil svými svědky a kazateli dobrého poselství o království a tím ukázal, koho on sám schválil. (Mat. 24:14; Iz. 43:10, 12) Svým svatým duchem je podnítil, aby vydávali svědectví celému světu. Tak všechny národy a všichni lidé poznali „potomky, jimž Jehova požehnal“. — Iz. 61:9.
27. Kdo mezi lidmi a národy správně uznal postoj ostatku a kde a s kým chtějí žít a sloužit Bohu?
27 Lidé a národy sami o sobě neprojevili pravé uznání Jehovovu pomazanému ostatku. Ale učinili to jednotlivci. Projevili se lidé, kteří milují právo, spravedlnost a pravdu. Obzvláště od jara roku 1935 se tito lidé postavili po bok pomazaného ostatku, protože to byli „služebníci našeho Boha“. Od té doby ti, kteří nejsou duchovními izraelity, „potomky, jimž Jehova požehnal“, se stávají „velkým zástupem“. Na sjezdu svědků Jehovových ve Washingtonu, D. C. v roce 1935 bylo ukázáno, že tento nespočetný „zástup“ lidí, kteří nejsou duchovními izraelity, odpovídá prorockému obrazu ze Zjevení 7:9–17. Protože nebyli duchovními izraelity, byli pro pomazaný ostatek „cizinci“. (Iz. 61:5) Viděli, že ostatek žije v duchovním ráji, který se vyznačuje „velkými stromy spravedlnosti“, a že má sbory podobající se městům. Také chtěli být v takovém duchovním ráji, aby tam sloužili Bohu. — Viz knihu Můžeš přežít Armageddon do Božího nového světa, str. 296–299, odst. 14–16; str. 368, č. 30, angl.
28. Jaké jednání „velkého zástupu“ ukazuje, že se na pomazaném ostatku plní slova z Izaiáše 61:5?
28 Plně si spočítali, co je bude stát jejich rozhodnutí a způsob jednání, a opustili zkaženou a rozpadávající se světovou organizaci. Nemohli ovšem sloužit Bohu jako duchovní izraelité, ale skutečné toužili pomáhat pomazanému ostatku v oznamování dobrého poselství o Jehovově království pod Kristovým vedením. A tak se dali pokřtít jako oddaní následovníci Ježíše Krista. Ujali se činné služby spolu s duchovními izraelity. Pomazaný ostatek proto s potěšením sleduje, jak se na nich splňují slova z Izaiáše 61:5: „A skutečně se postaví cizinci a budou pást vaše stáda drobného dobytka a cizinci budou vašimi zemědělci a vinaři.“
29. Co činí „velký zástup“ pokorně a radostně ve prospěch „služebníků našeho Boha“ a k čemu to vede?
29 „Velký zástup“ v pokoře považuje za čest a přednost sloužit v duchovním ráji spolu s těmi, které Izaiáš 61:6 označuje jako „Jehovovy kněze“ a „služebníky našeho Boha“. Uznávají, že pomazaní křesťané, které takto označuje Jehova Bůh, se musí věnovat obzvláště duchovním věcem v jeho duchovním chrámu. Proto rádi ulehčují pomazanému ostatku, pomáhají mu a spolupracují s ním, aby se členové ostatku mohli soustředit na důležitější duchovní věci. To všechno přispívá k okrášlení duchovního ráje a k tomu, že přináší ovoce k Boží slávě.
30. Jaké služby vykonávají tito „cizinci“ podle vylíčení u Izaiáše 61:5, ale jak mluví o jejich službě Zjevení 7:14, 15?
30 Tito dnešní obrazní „cizinci“ pomáhají členům ostatku, aby mohli vykonávat povinnosti, které jim připadají proto, že byli pomazáni Jehovovým duchem. U Izaiáše 61:5 je práce pomocníků znázorněna jako opatrování stád, jako obdělávání nebo orání půdy a jako péče o vinice. Ale ve vidění, které je napsáno ve Zjevení, se o cizincích ze všech národů, kmenů, lidí a jazyků říká: „Vyprali svá roucha a vybílili je v Beránkově krvi. Proto jsou před Božím trůnem a prokazují mu dnem i nocí svatou službu v jeho chrámu.“ — Zjev. 7:14, 15.
31. Čím jsou pro Boha sedícího na trůnu členové „velkého zástupu“, bez ohledu na to, jak se na ně dívá svět?
31 Členové „velkého zástupu“ jsou tedy popsáni jako osoby, jež vykonávají svatou službu svrchovanému Pánu vesmíru, jenž sedí na trůnu. Jsou jeho služebníky bez ohledu na to, jak se na ně dívá svět!
32. Jak se slova z Izaiáše 61:5, 6 splní ještě doslovněji na ostatku a na „velkém zástupu“ během tisíciletého království?
32 Tento „velký zástup“ „cizinců“ přežije nadcházející „velké soužení“. Jak krásně Izaiáš 61:5 popisuje, co budou činit potom, během Kristovy tisícileté vlády! V té době „Jehovovi kněží“, „služebníci našeho Boha“, budou vyvýšeni v nebesích spolu s veleknězem Ježíšem Kristem. Tam se budou více než kdy dříve věnovat kněžské službě pro celé lidstvo. (Zjev. 20:6) Ale „velký zástup“ bude ponechán zde na očištěné zemi, která má být celá přeměněna v doslovný ráj. Kdo potom bude průkopnicky razit cestu obnově a okrášlení Boží pozemské podnože? Bude to „velký zástup“ těch, kteří přežijí soužení, kteří spolu s pomazaným ostatkem vytrvali v duchovním ráji.
33. Jak bude „velký zástup“ sloužit lidským potřebám a přáním a čemu budou průkopnicky razit cestu v Jehovově službě a uctívání?
33 Bude potom třeba vyrábět oděvy? Vlny ze stád, které bude opatrovat „velký zástup“, bude pro to dost. Bude si někdo přát chleba a jiné polní plodiny? „Zemědělci“ se postarají o to, aby byla uspokojena zdravá chuť. Vinaři budou moci opatřit nejlepší vína, aby se potěšila srdce lidí. Pokrok, jehož „velký zástup“ dosáhne při obnovování ráje na zemi, potěší oči těch, kteří budou vzkříšeni z mrtvých, a bude projevem vyspělé péče poskytované všem, které vykoupil velekněz. Přes to všechno, „velký zástup“ nebude zanedbávat svatou službu, kterou bude prokazovat Jehovovi Bohu prostřednictvím Ježíše Krista pravidelně na pozemském nádvoří Božího duchovního chrámu. V této činnosti půjdou v čele a budou poskytovat znamenitý příklad všem, kteří budou vzkříšeni z mrtvých. — Luk. 23:43.