Otázky čtenářů

● Jaký je smysl slov u Marka 7:19, kde čteme: „Tak [Ježíš] prohlásil všechny pokrmy za čisté“?

V podstatě je zde zdůrazněna myšlenka, že člověk se duchovně neposkvrňuje tím, co jí, například když jí nějaký pokrm rukama, které si neumyl podle nějakého náboženského rituálu.

Z textů, které souvisejí s veršem u Marka 7:19, je patrné, že farizeové a znalci Písma se s Ježíšem přeli, protože jeho učedníci jedli „poskvrněnýma rukama, to jest ‚neumytýma‘, zatímco náboženští vůdci ‚nejedli, dokud si neumyli ruce až k lokti‘ “. (Mar. 7:1–3) Ježíš je právem kritizoval za to, že dodržovali lidské tradice a přitom přehlíželi závažné Boží zásady, například péči o své rodiče. Pokračoval: „Nic, co z vnějška vchází do člověka, jej nemůže poskvrnit; ale to, co vychází z člověka, to jej může poskvrnit.“ — Mar. 7:5–15.

Kristovi následovníci se pak Ježíše ptali, co tím míní. Markova zpráva pokračuje: „[Ježíš] jim řekl: ‚. . . Neuvědomujete si, že člověka nemůže poskvrnit nic, co do něj vchází z vnějšku, protože to jde ne do jeho srdce, ale do jeho vnitřností, a vychází to do stoky?‘ Tak prohlásil všechny pokrmy za čisté.“ — Mar. 7:18, 19.

V původní řečtině je gramatická stavba poslední části 19. verše neobvyklá, ale mnozí překladatelé ji chápali jako komentář, který připojil pisatel Marek. Proč by však Marek dodal: „Tak prohlásil všechny pokrmy za čisté“?

Markova poznámka by logicky odpovídala historické situaci, jež panovala v době, když Ježíš řekl zde uvedená slova. V té době stále ještě platil mojžíšovský Zákon, a proto byly pro Boží služebníky některé pokrmy „nečisté“, například vepřové maso. Tak tomu bylo až do Ježíšovy smrti, kterou skončila platnost Zákona s jeho omezeními ohledně čistých a nečistých jídel. — Srovnej 3. Mojžíšovu, kapitolu 11; Kolossenským 2:13, 14; Skutky 10:9–16.

Je tedy logické, že Marek mluvil o jídle, které bylo „čisté“ ze stanoviska tehdy uplatňovaného mojžíšovského Zákona. Náboženští vůdci, kteří se cítili vázáni tradicemi, měli pocit, že by se mohli poskvrnit i jedením takového jídla, kdyby se nejprve neočistili pracným očistným obřadem. A tyto obřady, které nebyly součástí Božího zákona, ale byly pouhým lidským podáním, snažili se uložit jako povinnost všem věřícím. Když tedy Ježíš poukázal na to, v čem náboženští vůdci smýšlejí nesprávně, mohl Marek právem dodat poznámku o tom, v čem tkví důležitost Ježíšových slov. Ano, jestliže někdo jedl pokrm, který mojžíšovský Zákon dovoloval, nemohlo jej to poskvrnit, ani kdyby si neumyl obřadným způsobem ruce.