Vznešenost Jehovovy svrchovanosti

„Jednu věc jsem žádal od Jehovy — tu budu hledat: abych přebýval v Jehovově domě po všechny dny svého života, abych spatřoval Jehovovu líbeznost a díval se s oceněním na jeho chrám.“ — Žalm 27:4.

1. Nač myslíme, když slyšíme slovo „svrchovanost“?

CO rozumíš „svrchovaností“? Nepochybně myslíš na nejvyšší moc, zejména na nejvyšší moc panovníka — na vládní moc. Panství může být tvrdé a přísné a držet se pouze slov zákona, aniž nechá působit milosrdenství, nebo může někomu dávat přednost a druhé utlačovat. Lidské vlády zřídka jednají z lásky k lidu.

2. Jakým právem vykonává Jehova svrchovanost?

² Bible mluví o Bohu jako o „svrchovaném Pánu“. (Sk. 4:24; Rotherham; Revidovaný standardní překlad; Nová anglická bible; NS) Jakým právem vykonává své svrchované panství? Zjevení 4:11 nám dává odpověď: „Hoden jsi, Jehovo, náš Bože, přijmout slávu a čest a moc, protože jsi stvořil všechny věci a pro tvou vůli byly zde a byly stvořeny.“

3. Jak popsal král David Jehovovu svrchovanost?

³ Jaký druh svrchovanosti Jehova vykonává? Je jiná než ostatní vládní formy? Král David, který kdysi pod Jehovovou svrchovaností vládl izraelskému království, řekl: „Tvá, Jehovo, je velikost a moc a nádhera a znamenitost a důstojnost, protože všechno na nebesích i na zemi je tvé. Tvé je království, Jehovo, ty, který se také pozvedáš jako hlava nade vším.“ — 1. Par. 29:11.

ČÍM SE VYZNAČUJE JEHOVOVA SVRCHOVANOST

4. Jakými slovy je popsána Jehovova svrchovanost v Žalmu 89:14; (89:15, „KB“) a v 2. Mojžíšově 34:6, 7?

⁴ Podle toho je Jehovova svrchovanost spojena s nádherou, znamenitostí a důstojností. Žalmista napsal: „Spravedlnost a soud [nebo „právo“] jsou pevným místem tvého trůnu; milující laskavost a opravdovost přicházejí před tvou tvář.“ (Žalm 89:14; 89:15, KB) Když Mojžíš prosil, aby směl vidět Boží nádheru, bylo mu řečeno, že nemůže vidět Boží tvář, protože žádný člověk nemůže vidět Boha a žít. (2. Mojž. 33:18, 20) Přesto Bůh sestoupil v oblaku na horu Sinaj a řekl Mojžíšovi: „Jehova, Jehova, Bůh milosrdný a milostivý, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti a pravdě, který zachovává milující laskavost pro tisíce, promíjí provinění a přestupek a hřích, ale rozhodně neosvobodí od trestu a uvede trest za provinění otců na syny a na vnuky, na třetí a na čtvrtou generaci.“ — 2. Mojž. 34:6, 7.

5. a) Na které ze svých vlastností upozornil Jehova nejprve Mojžíše na hoře Sinaj? b) Proč je přestupník potrestán, ačkoli je Jehova milosrdný, a co cítí Jehova, když musí někoho potrestat?

⁵ Milosrdenství, milost, shovívavost, milující laskavost, pravdivost a ochota odpouštět byly tedy vlastnosti, na které Jehova nejprve upozornil Mojžíše. Při jiné příležitosti řekl: „Já jsem Jehova, ten, který projevuje milující laskavost, právo a spravedlnost na zemi, neboť v těch věcech mám skutečně zalíbení.“ (Jer. 9:24) Kdo však hřeší proti Bohu, nemůže odvrátit následky, které tím vyvolá jako řetězovou reakci, a to ani tehdy ne, když je mu hřích odpuštěn. Jestliže se například někdo dopustí cizoložství, uškodí svým nejbližším. Celá jeho rodina pocítí následky. A ti, kteří se k Bohu obracejí zády nebo odmítají jeho svrchovanost, budou potrestáni. Když se lidé vzepřeli Bohu a začali stavět věž v Bábelu, zmařil Bůh jejich plán tím, že zmátl jejich jazyky. Nato se rozptýlili po celé zemi. Pod jejich vlivem začali jejich potomci provozovat modloslužbu a jiné špatnosti. (1. Mojž. 11:1–9) Bůh však nemá zalíbení v potrestání a zármutku hříšníka. Říká: „Nemám totiž zalíbení ve smrti toho, kdo umírá. . . Odvraťte se tedy a zůstaňte živi.“ — Ezech. 18:32.

6. Čím se tedy vyznačuje Jehovova svrchovanost a jaký je rozdíl mezi ní a lidským panstvím?

⁶ Ze zmíněných biblických textů je jasně vidět, že se Boží svrchovanost vyznačuje milující laskavostí, milosrdenstvím, spravedlností a nestranickým vykonáváním soudní pravomoci. Když tedy chceme posuzovat Jehovovu svrchovanost, musíme ji pozorovat z jiného hlediska než lidské panství. Nebylo by krásné, kdybys mohl vidět, jak vláda, pod níž žiješ, nechává na všechny vyzařovat ze svého hlavního města pravou lásku a milosrdenství?

„DOBRÉ POSELSTVÍ“ JE SPOJENO S BOŽÍ SVRCHOVANOSTÍ

7. Jak dalece je „dobré poselství“ v bezprostředním spojení s Boží svrchovaností a co je podporováno oznamováním „dobrého poselství“?

⁷ Dobré poselství o království je v bezprostředním spojení s Boží svrchovaností. Apoštol Pavel napsal křesťanům v Římě: „Díky Bohu, že jste se vy, kteří jste byli otroky hříchu, přece stali ze srdce poslušnými toho způsobu učení, jemuž jste byli svěřeni.“ Zde není řečeno těm, kteří s dobrým srdcem slyší a poslouchají, že jim bylo svěřeno „dobré poselství“, nýbrž že oni sami „byli svěřeni“ ‚tomu způsobu učení‘, to jest evangeliu neboli dobrému poselství o království. Stali se ochotnými poddanými a podporovateli Boží svrchovanosti, a když oznamují „dobré poselství“, jsou ti, kteří je přijmou, také svěřeni tomuto způsobu učení. Co je tím na zemi podporováno? Spravedlnost, milující laskavost a milosrdenství, neboť místo toho, aby byli jako dříve otroky nečistoty a bezpráví, ‚předkládají nyní své údy jako otroky spravedlnosti‘. — Řím. 6:17–19; viz též Biče, pozn. p. č.

PROČ SE PODŘIZOVAT JEHOVOVĚ SVRCHOVANOSTI?

8. Z jaké pohnutky se má člověk podřizovat Boží svrchovanosti?

⁸ Z jakého důvodu se má člověk podřídit Boží svrchovanosti? Z lásky k Bohu a jeho vlastnostem, jakož i z lásky k tomu, co je správné a slouží blahu celého stvoření. Kdo poznal, co znamená Jehovova svrchovanost, dává jí přednost před každou jinou svrchovaností. Ano, podporovatelé Božího panství by jí dávali přednost i před absolutní nezávislostí, kdyby nějaká byla. Proč? Protože vědí, že jsou pod Boží svrchovaností mnohem šťastnější, než by byli, kdyby dělali to, co by chtěli. Jsou si vědomi toho, že Bůh daleko předčí člověka v moudrosti, lásce, poznání a moci. Žádný člověk se nemůže navždy udržet naživu, ani nemůže přivodit mír, spravedlnost a právo na celém světě. „Člověku, který kráčí, ani nepatří, aby řídil svůj krok,“ řekl Jeremiáš, věrný podporovatel Jehovovy svrchovanosti. — Jer. 10:23.

9. S jakou výzvou se Bůh obrací na ty, kteří neuznávají jeho svrchovanost?

⁹ Těm, kteří neuznávají jeho svrchovanost, projevuje Jehova velkou laskavost. Jeho prorok řekl: „Ať zlý člověk opustí svou cestu a škodlivý své myšlenky; a ať se vrátí k Jehovovi, který k němu bude milosrdný, a k našemu Bohu, protože ve velké míře odpustí. ‚Protože vaše myšlenky nejsou mými myšlenkami, ani mé cesty nejsou vašimi cestami,‘ je výrok Jehovův. ‚Neboť jako jsou nebesa vyšší než země, tak jsou mé cesty vyšší než vaše cesty a mé myšlenky než vaše myšlenky.‘ “ — Iz. 55:7–9.

SPRÁVNĚ SLOUŽIT POD BOŽÍ SVRCHOVANOSTÍ

10. Co je bezpodmínečně nutné, aby bylo možné správně sloužit pod Boží svrchovaností?

¹⁰ Abychom mohli správně sloužit pod Boží svrchovaností, musíme poznat Jehovu Boha a jeho Syna Ježíše, krále Božího království. „To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.“ (Jan 17:3) Poznat Boha znamená vypěstovat si k němu úzký vztah, být důvěrný s ním i s jeho Synem, který řekl: „Nikdo úplně nezná Syna, jedině Otec, a nikdo také úplně nezná Otce, jen Syn a každý, komu ho Syn chce zjevit.“ (Mat. 11:27) Kdo poznal Boha, zná i jeho nádherné vlastnosti. Pěstuje také tyto vlastnosti s pomocí Božího ducha, takže jako zrcadlo stále lépe odráží Boží obraz. (2. Kor. 3:18) Kdo nepěstuje ovoce ducha, nepoznal Boha. Apoštol Jan například řekl: „Kdo nemiluje, Boha nepoznal, protože Bůh je láska.“ — 1. Jana 4:8.

11. Jak jedná ten, kdo uznává Boží svrchovanost?

¹¹ Jak jedná ten, kdo uznává Boží svrchovanost? Jeho převládajícími vlastnostmi bude láska, milosrdenství, soucit a laskavost a to, že lidem ve svém okolí dělá dobré. Je-li starším ve sboru nebo má-li dozor nad činností svých křesťanských bratrů nebo jiných lidí, nebude jim udílet rozkazy nebo klást na ně vysoké požadavky. Apoštol Pavel, který dostal od Boha více autority než kterýkoli dnešní člověk, napsal sboru v Římě: „Proto vás tedy, bratři, skrze Boží slitování snažně prosím. . .“ V Římě našel Pavel muže jménem Onezimus, který uvěřil „dobrému poselství“. Když zjistil, že Onezimus byl otrokem, který utekl svému pánu Filemonovi, křesťanu v Kolosech v Malé Asii, dal mu radu, aby se vrátil ke svému pánovi. Pak napsal Filemonovi a prosil jej, aby odpustil Onezimovi a přijal jej nyní jako bratra. Povšimněme si, jakým laskavým způsobem to učinil: „Ačkoli mám. . . velkou volnost řeči ve spojitosti s Kristem, abych ti nařídil udělat to, co je správné, spíše tě vybízím na základě lásky.“ „Spoléhám se, že mi vyhovíš, a píši ti, protože vím, že dokonce uděláš více než to, co říkám.“ — Filem. 8, 9, 21.

12. a) Proč mají dozorci napodobovat důvěru, kterou Pavel vyjádřil svými slovy Filemonovi? b) Jak projevil Kristus důvěru Pavlovi a Timoteovi?

¹² Tato slova určitě nevzbudila ve Filemonovi pocit, že je k něčemu nucen, a proto se s radostí podrobil. Byl ochoten vyhovět Pavlově prosbě, ano, cítil se k tomu povinen, protože mu Pavel věnoval tak velkou důvěru. Stejně tak dosáhne mnohem více starší neboli dozorce, který bratry, jimž byl svěřen nějaký úkol, povzbuzuje a důvěřuje jim, než ten, kdo pouze dává rozkazy a myslí, že umí vše lépe než druzí. Dozorce, který projevuje bratrům důvěru, dosáhne toho, že jsou iniciativnější a více se namáhají. Takový dozorce správně zastupuje Boží svrchovanost a napodobuje Krista, který tak jednal s Pavlem. Pavel pln vděčnosti řekl: „Jsem vděčný Kristu Ježíši, našemu Pánu, který mi propůjčil sílu, protože mě uznal za věrného tím, že mi přidělil službu.“ (1. Tim. 1:12) Dále ukázal, že Bůh, Kristus a on sám věnují Timoteovi důvěru a jsou přesvědčeni o svědomitosti, s níž vykonává jemu svěřenou službu, protože napsal: „Timotee, chraň, co je ti s důvěrou svěřeno.“ — 1. Tim. 6:20.

13, 14. a) Jak je možné poznat, že křesťan, který s někým studuje Bibli, správně zastupuje Boží svrchovanost? b) Jaká významná odpovědnost dozorců je zřejmá ze slov apoštola Pavla Timoteovi a starším města Efezu?

¹³ Dobrý křesťan správně zastupuje Boží svrchovanost, když se snaží lidi, s nimiž studuje, naučit všemu, co je jen možné. Tak to přikázal Ježíš, když řekl: „Čiňte učedníky. . . a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.“ (Mat. 28:19, 20) Dozorce si neponechává své znalosti pouze pro sebe. Také se nebojí, že by jej mohl někdo jiný svými obsáhlejšími znalostmi nebo většími schopnostmi zastínit. Apoštol Pavel napomínal Timotea: „Věci, které jsi slyšel ode mne za podpory mnoha svědků, ty věci svěřuj věrným lidem, kteří zase budou dostatečně způsobilí vyučovat jiné.“ — 2. Tim. 2:2.

¹⁴ Dozorce má své bratry učit všemu, co ví sám, aby mohli správně plnit své úkoly. Tím jim nejen pomáhá, ale také jim umožňuje vykonávat určité věci, když je nepřítomen. Tak ukazuje, že má opravdu zájem o blaho a pokrok sboru a že nemyslí pouze na sebe. Co by se jinak asi stalo, kdyby byl sám někdy nemocen nebo zemřel nebo se odstěhoval? Pavel řekl dozorcům v Efezu: „Přitom jsem se nezdržel, abych vám neřekl všechno, co bylo užitečné, a abych vás neučil veřejně a dům od domu.“ Poznal tyto muže při své veřejné kazatelské činnosti. Neučil je jen tak dlouho, než se dali pokřtít. Ne, dával jim ‚důkladné svědectví‘, dokud správně neporozuměli Božímu předsevzetí a významu jeho svrchovanosti vykonávané Kristem, jakož i jejich vztahu k ní. Řekl jim dále: „Neboť jsem se nezdržel, abych vám neoznámil všechny rady Boží.“ — Sk. 20:20, 21, 27.

JEHOVOVA SVRCHOVANOST — DŮVOD K RADOSTI A CHVÁLE

15. Jaké ovzduší vládne tam, kde je správně uznávána Boží svrchovanost?

¹⁵ Křesťan, který má stále před očima znamenité rysy Boží svrchovanosti, vyzařuje radost. O Jehovovi se říká: „Důstojnost a nádhera jsou před ním, síla a radost jsou na jeho místě.“ (1. Par. 16:27) Kde chybí radost, která je ovocem Božího ducha, tam vládne nedostatek odvahy, lhostejnost, ba dokonce nepořádek. Apoštol Pavel kladl otázku křesťanům v Galácii, kteří duchovně zeslábli: „Kde je potom to štěstí, které jste měli [když jste poprvé uvěřili dobrému poselství]?“ (Gal. 4:15) Boží svrchovanost působí ovzduší radosti mezi všemi, kteří milují Boha a slouží mu celým srdcem. Žalmista zpíval: „Šťastní jsou lidé, kteří znají radostné volání. Jehovo, neustále chodí ve světle tvého obličeje. V tvém jménu se radují po celý den a jsou vyvýšeni v tvé spravedlnosti. Vždyť ty jsi krása jejich síly.“ — Žalm 89:15–17; 89:16–18, „KB“.

16. Co přinese Jehovova svrchovanost zemi?

¹⁶ Jak hvězdné nebe, které oznamuje „Boží slávu“, tak i Země dávají poznat nádheru a krásu Božího stvoření. (Žalm 19:1; 19:2, „KB“) Hvězdný vesmír se vyznačuje harmonií, pořádkem a nádherou, a Země se svým světem zvířat a rostlin je nesrovnatelně krásná, kromě škod, které způsobil člověk. Představme si, jak bude na zemi krásně, až budou lidé opět v souladu s Boží svrchovaností! Nejen nádherná nebeská a pozemská stvořitelská díla, nýbrž především zvláštní a vynikající vlastnosti Nejvyššího způsobí, že lidé budou opěvovat vznešenost Boží svrchovanosti, až „země bude jistě naplněna poznáním o Jehovovi, tak jako vody pokrývají skutečné moře“. — Iz. 11:9; Žalm 150.

17. K čemu by nás dnes mělo přimět „dobré poselství“?

¹⁷ V očekávání této šťastné doby chceme se nyní, v posledních dnech tohoto ‚zlého systému věcí‘, radostně vynasnažit, abychom ‚slavné dobré poselství šťastného Boha‘ oznamovali všem, kteří jsou ochotni naslouchat. Jehova jediný zaslouží, aby byl veleben jako „svrchovaný Pán“, jako „ten, který učinil nebe a zemi a moře a všechny věci v nich“. — Sk. 4:24; Gal. 1:4; 1. Tim. 1:11.