Utrpení, které může být užitečné
„Z této skutečnosti se velmi radujete, ačkoli jste byli nyní na chvilku, musí-li to být, zarmouceni rozmanitými zkouškami, aby vyzkoušená jakost vaší víry, mnohem cennější než zlato, jež pomíjí, přestože je zkoušeno ohněm, byla shledána jako příčina ke chvále a slávě a cti při zjevení Ježíše Krista.“ — 1. Petra 1:6, 7.
1. Jaké kruté zacházení postihlo křesťany v raných dnech sboru?
VYSMÍVALI se jim, bili je a věznili. Vnikli do jejich domovů a uloupili jim majetek. Někteří z jejich věrných přátel a příbuzných zahynuli rukama rozhněvané lůzy nebo byli odsouzeni k smrti soudním výnosem. Nedopustili se žádného zločinu, který by ospravedlnil toto kruté jednání. Žili příkladným životem a měli pravou lásku k druhým. Vzbudili však u mnohých nenávist. Proč? Protože byli učedníky Ježíše Krista. — Sk. 8:1–3; Žid. 10:32–34.
FORMA UŽITEČNÉ KÁZNĚ
2, 3. a) Proč se určití křesťanští Židé unavili v závodě o život? b) Na co zapomněli?
2 Bylo toto hrozné utrpení, které křesťané podstoupili, užitečné? Někdo by na to mohl rychle odpovědět „NE“. Ale Bible ukazuje, že špatné nakládání je užitečné pro toho, kdo je musí vytrpět. Křesťanským Židům prvního století bylo napsáno: „Ve svém zápase proti tomu hříchu jste ještě nikdy neodolávali až do krve, ale úplně jste zapomněli na pobídnutí, které se na vás obrací jako na syny: ‚Můj synu, nepodceňuj kázeň od Jehovy ani nepolevuj, když tě napravuje; koho totiž Jehova miluje, toho ukázňuje; ano, bičuje každého, koho přijímá za syna.‘ “ — Žid. 12:4–6.
3 Odpor proti křesťanským Židům byl opravdu velmi silný. Ale jejich boj proti hříchu, do něhož se pozvolna zaplétali — ztrátě víry —, ještě nedošel tak daleko, aby byla prolita jejich krev. Mnozí z nich snad běželi závod o život s polovičatým srdcem a nebojovali proti tomuto hříchu do té míry, aby úspěšně ‚odolávali až do krve‘. Unavilo je, když museli vzdorovat potupám bezbožných lidí. (Žid. 12:3) Nepoznali, že tvrdost odpůrcova jednání sloužila jako kázeň od Jehovy, která dokazovala, jak hluboce je Bůh miluje jako syny. Zapomněli na biblické napomenutí z Přísloví 3:11, 12. V dopise Židům je ještě dále objasněno uplatnění tohoto textu:
„Co snášíte, to vám slouží ke kázni. Bůh s vámi jedná jako se syny. Vždyť kterého syna otec neukázňuje? Jste-li však bez ukázňování, jehož se všichni stali účastníky, jste ve skutečnosti nemanželské děti, a ne synové. A navíc, mívali jsme otce podle našeho těla, kteří nás ukázňovali, a obvykle jsme jim prokazovali úctu. Nemáme se daleko víc podřizovat Otci našeho duchovního života a žít? Vždyť oni nás obvykle ukázňovali po několik málo dní podle toho, co se jim zdálo dobré, ale on to činí pro náš užitek, abychom se účastnili na jeho svatosti. Žádné ukázňování se ovšem v přítomnosti nezdá radostné, ale zarmucující; a přece těm, kteří jím byli cvičeni, přináší potom pokojné ovoce, totiž spravedlnost.“ — Žid. 12:7–11.
4. Jaké máme mít stanovisko k drsnému jednání, které nás může potkat od lidí?
4 Jak se mají křesťané podle této inspirované rady dívat na utrpení, které je postihuje s Jehovovým svolením? Měli bychom je považovat za určitý způsob kázně nebo školení, jež nám uděluje otec, který nás hluboce miluje a zajímá se o naše věčné blaho. To, že je nám udílena taková kázeň, nesporně dokazuje, že se s námi jedná jako se syny a ne jako s nežádoucími a nemilovanými nelegitimními dětmi. Jelikož Jehova Bůh připouští, aby křesťané zakoušeli takové přísné jednání, měli bychom se takovému jednání pokorně podřídit. To také souhlasí s napomenutím apoštola Petra: „Pokořte se tedy pod mocnou Boží ruku, aby vás povýšil v patřičné době, tím, že na něj uvrhnete všechnu svou úzkostlivou starost, protože o vás pečuje.“ — 1. Petra 5:6,7
5. Proč je správné přijmout kázeň v podobě špatného zacházení?
5 Je zcela správné, že tuto kázeň přijímáme bez reptání a bez snahy vymanit se zpod Boží ruky. Muž, který miluje své děti a má o ně zájem, ukázňuje je, když to považuje za nutné. Protože je nedokonalý, může snad nesprávně uvažovat. Když je tedy ukázňuje ‚podle toho, co se mu zdá dobré‘, nemusí vždy dělat to, co je správné a prospěšné během „několika málo dní“ jejich dětství. A přece takovému otci je prokazována úcta dětmi, které jej milují. Je to také vhodné, protože jsou mu zavázány za svůj život. Naproti tomu Jehova nikdy neučiní chybu a je odpovědný za daleko více než za to, že máme život. Podle doslovné řečtiny v Židům 12:9 se Nejvyšší nazývá „Otec duchů“. To zřejmě naznačuje, že je odpovědný za duchovní život křesťanů i za jejich věčný život. Proto máme ještě pádnější důvod podřídit se kázni nebeského Otce než přijímat kázeň nedokonalého pozemského otce.
UŽITEK Z UTRPENÍ
6. Jak nám může pomoci utrpení, abychom se stali účastníky Boží svatosti?
6 Kázeň v podobě utrpení je pro Božího služebníka vždy prospěšná a užitečná. Může mít očišťující účinky a odhaluje osobní nedostatky, které musí být odstraněny, jako například pýchu, umíněnost, netrpělivost, sobectví, světské smýšlení a lásku k pohodlnosti nebo zábavě. Když křesťan provádí nutné změny, stává se ve svém chování čistším neboli svatějším. Tím, že ‚se stává svatým, jako Jehova Bůh je svatý‘, může se stát ‚účastníkem Boží svatosti‘. (1. Petra 1:14–16) Tak splní kázeň svůj účel.
7. Co se můžeme naučit utrpením, jak ukazuje případ Ježíše Krista? (Žid. 5:8)
7 Utrpením se člověk také může naučit věci, které jej lépe vyzbrojí pro Boží službu. Ježíš Kristus je toho příkladem. Svým neobyčejným utrpením v těle získal potřebné zkušenosti, aby se mohl stát soucitným veleknězem projevujícím pochopení. To nám umožňuje, abychom se přibližovali k Bohu skrze Krista s největší volností řeči a s přesvědčením, že Ježíš rozumí našemu postavení a přimluví se v náš prospěch jako milosrdný velekněz. — Žid. 4:15, 16.
8, 9. Jak na nás může působit kázeň v podobě špatného zacházení v době, kdy je musíme snášet, i později, když přestalo, jak je ukázáno v Židům 12:11?
8 Snášet špatné zacházení může být ovšem velmi obtížné. Člověk jistě nemá veselou nebo povznesenou náladu, když musí snášet velkou bolest. Je to zarmucující zkušenost. Avšak když se jí poddáme a necháme si pomoci, abychom poznali, v čem se musíme zlepšit, může pro nás zkouška být dobré školení. Konečný výsledek školení je pak „pokojné ovoce, totiž spravedlnost“. James Moffatt překládá Židům 12:11: „Kázeň se vždy v té době zdá jako bolestná, ne radostná; ale ti, kteří jí jsou školeni, sklízejí později její ovoce v pokoji přímého života.“
9 Možná, že jsi poznal společenstvím s věrnými křesťanskými bratry a sestrami dobrý účinek, který může mít taková kázeň. Snad podstoupili léta zkoušek pod utlačujícími diktátory nebo v koncentračních táborech a vězeních. Ale často jejich ryzost vyzařuje z celé jejich osobnosti. Člověk pozoruje, že je v přítomnosti lidí, jejichž víra byla utvářena kázní, a klidný, radostný projev této víry může být povzbuzením pro druhé, aby také chodili v ryzosti.
10. Jaký máme mít názor na zkoušky všeho druhu a jaká otázka může vzniknout?
10 Když se tedy dostaneme do nějaké zkoušky — nemoci, zklamání, nespravedlivého jednání, neštěstí nebo pronásledování —, měli bychom to považovat za kázeň od milujícího nebeského Otce a připustit, aby zkouška na nás měla dobrý účinek a učinila z nás lepší Boží služebníky. Ale jak můžeme zůstat věrní, když snášíme utrpení, abychom později měli užitek ze školení?
JAK MŮŽEME VYTRVAT
11. Jakou radu učedníka Jakuba bychom měli uposlechnout, když nás postihne zkouška?
11 Je zvláště důležité vzhlížet k Jehovovi Bohu o moudrost, abychom mohli zkoušky překonat. Měli bychom jej prosit o pomoc a nikdy nepochybovat, že nám pomůže svým svatým duchem. Povšimněme si výborné rady, kterou nám dává učedník Jakub:
„Pokládejte to jen za radost, moji bratři, když se setkáte s rozmanitými zkouškami, neboť vy jistě víte, že ta vyzkoušená jakost vaší víry působí vytrvalost. Ať však vytrvalost dokončí své dílo, abyste byli úplní a zdraví v každém ohledu a nic vám nechybělo. Jestliže tedy někomu z vás chybí moudrost, ať neustále prosí Boha, neboť všem dává štědře a bez výčitek; a bude mu dána. Ať však stále prosí ve víře a vůbec nepochybuje, neboť ten, kdo pochybuje, je jako mořská vlna, která je hnána větrem a zmítána sem a tam. Ať se totiž takový člověk nedomnívá, že dostane něco od Jehovy; je nerozhodným mužem, nestálým na všech svých cestách.“ — Jak. 1:2–8.
12. Čemu se učíme z Židům 5:7?
12 Ježíš Kristus dal vynikající příklad, jak se spoléhat na svého nebeského Otce. Ačkoli byl dokonalý, když trpěl, modlil se vroucně k Bohu. Bible říká: „Ve dnech svého těla Kristus obětoval úpěnlivé prosby a také prosebné žádosti se silnými výkřiky a slzami tomu, který byl schopen jej zachránit ze smrti, a pro svou zbožnou bázeň byl příznivě vyslyšen.“ (Žid. 5:7) Protože Ježíš měl uctivou bázeň, vyslyšel jeho Otec jeho volání o pomoc. Boží Syn s pomocí svatého ducha zachoval ryzost, a proto zemřel jako schválený Otcem. Vzkříšením byl potom osvobozen ze sevření smrti.
13. Co pomohlo podle Židům 12:2 Ježíši Kristu, aby zůstal věrný, když trpěl?
13 Další věcí, která Ježíšovi pomáhala, aby zůstal věrný, byla velká odměna, již mu Otec nabízel. V Židům 12:2 je tato odměna označena jako „radost“. „Pro radost, jež mu byla předložena, snesl mučednický kůl, pohrdl pohanou a posadil se po pravici Božího trůnu.“ I my můžeme ve zkouškách zachovat věrnost, jestliže vzhlížíme k odměně věčného života a s ním spojených požehnání. Tato odměna nás může povzbuzovat v závodě o život jako cena, která čeká za cílovou páskou, abychom vytrvale běželi a odhazovali špatná přání, která by mohla zničit naši víru. — Žid. 12:1.
14. Jakou útěchu můžeme načerpat z Pláče 3:20, 21, když se dostaneme do tíživé situace?
14 Bez ohledu na to, jak beznadějné může být naše postavení, neměli bychom připustit, abychom si mysleli, že se Nejvyšší o nás nestará. Když jsme ve velkých těžkostech, mohou nám být útěchou slova z Pláče 3:20, 21: „Tvá duše [Jehovo] na to bude zcela jistě pamatovat a hluboce se nade mnou skloní. To připomenu svému srdci. Proto projevím svým postojem, že čekám.“ Tím, že Jehova se „hluboce skloní“, nebo dokonce shrbí, vyjadřuje svou pokoru, s níž nám věnuje příznivou pozornost. Pozdvihne nás ze zármutku, jako to udělal kajícným Židům v šestém století př. n. l. Dokud však zármutek trvá, měli bychom být trpěliví a čekat s neotřesitelnou vírou, že Jehova Bůh bude jednat v náš prospěch.
15. Co dokazuje podle Pláče 3:22, 23 skutečnost, že jsme ještě živí?
15 Již jen to, že jsme stále živí, je důkazem Boží milující laskavosti a jeho činného soucitného zájmu. To je zárukou, že Nejvyšší prokáže milosrdenství svému zarmoucenému lidu. V Pláči 3:22, 23 čteme: „Jsou to skutky Jehovovy milující laskavosti, že nepřišel náš konec, neboť jeho smilování jsou jistě bez konce. Jsou nová každého rána. Hojná je tvoje věrnost.“
16. Proč se můžeme spolehnout na Jehovovo milosrdenství?
16 Protože Jehovova věrnost, jeho spolehlivost a důvěryhodnost jsou hojné, můžeme se spolehnout na jeho milosrdenství. Projevy jeho milosrdenství nebo soucitu k nám nebudou nikdy slabé nebo neúčinné. Jehovova smilování „jsou nová každého rána“, v každé době jsou plně po ruce jeho věrným služebníkům. Proto můžeme být jisti, že Všemohoucí vidí naše soužení a že nám poskytne soucitně potřebnou pomoc.
17. Jak bychom měli reagovat, když je na nás vloženo jho kázně?
17 Jestliže však přesto připustí, aby na nás bylo vloženo jho kázně, máme ji přijmout bez stížností, a nerozšiřovat se o svých těžkostech. V Pláči 3:28, 29 čteme doporučení: „Ať sedí osamocen a mlčí, protože on na něj něco vložil. Ať vloží ústa přímo do prachu“, to je, ať se pokorně vrhne na zem s postojem úplné poddanosti.
18. Jak se dívá Jehova na utrpení, které musí snášet jeho služebníci?
18 Současně můžeme čerpat útěchu z toho, že zkouška je přechodná a že Jehova Bůh nemá radost, když trpíme. Bible říká: „Jehova totiž nebude odvrhovat na neurčitý čas, neboť ačkoli způsobil zármutek, jistě také prokáže milosrdenství podle své hojné milující laskavosti. Vždyť nikoli ze svého vlastního srdce sklíčil nebo rmoutí lidské syny.“ (Pláč 3:31–33) Jehovovým předsevzetím je, aby školení, které přijímáme utrpením, zajistilo naše věčné blaho.
19. Proč nevrhá na Jehovu nepříznivé světlo, jestliže připouští, aby jeho služebníci snášeli bezpráví a utrpení?
19 Avšak ti, kteří jsou odpovědni za to, že ztěžují život Božím služebníkům, nejsou omluveni za své nepřátelské jednání. To, že Jehova připouští, aby s jeho služebníky bylo krutě nakládáno, nevrhá na něj nepříznivé světlo. Proč ne? Ačkoli připouští takové jednání pro užitečný účinek na svůj lid, nepodporuje je. Ve svém slovu odsuzuje takové jednání. Bible nám říká: „Drtit pod nohama všechny zajatce země, převracet soud tělesně schopného muže před tváří Nejvyššího, působit, aby člověk byl pokřivený ve svém právním případu — to sám Jehova nikdy neschvaloval.“ (Pláč 3:34–36) Lidé, kteří špatně jednají s druhými, budou se muset před Jehovou Bohem odpovídat. „Pomsta je má, já odplatím, říká Jehova.“ (Řím. 12:19) Proto musíme dávat pozor, abychom se nestali zatrpklými vůči Nejvyššímu pro zlo, jež konají lidé, kteří si neváží Božích zákonů.
20. Co bychom nikdy neměli dělat, i když vidíme nejdojemnější případy lidského utrpení, a proč ne?
20 Někdy jsou okolnosti, do nichž se Boží služebníci dostanou pro nemoc, neštěstí nebo špatné zacházení, opravdu dojemné. Snad máme hluboký soucit v srdci se slepými, ochrnutými, zmrzačenými nebo zdeformovanými lidmi. To je jen vhodné. Ale nikdy, ano nikdy by i to nejhorší lidské utrpení nemělo způsobit, že bychom se obrátili k Jehovovi Bohu zády. Jen on sám může napravit všechny škody způsobené lidstvu hříchem a nedokonalostí. Povšimněme si, co řekl Ježíš o člověku slepém od svého narození: „Stalo se tak proto, aby na jeho případu byly zjeveny Boží skutky.“ (Jan 9:3) Jakou slávu to přinese Nejvyššímu, až budou otevřeny oči slepých a uši hluchých a až chromí budou chodit, skákat a běhat! (Zjev. 21:3–5) Kdyby neexistovalo takové utrpení, nikdy bychom nepoznali velké věci, které Jehova Bůh může pro lidstvo učinit. A ve srovnání s odměnou věčného života se všechna lidská utrpení v tomto systému věcí nebudou zdát ničím. Jako by nikdy nebyla.
21. a) Kdy nám bude utrpení prospěšné? b) Co musíme mít, abychom měli užitek z nepřátelství?
21 Jestliže utrpení, které snad ještě podstupujeme, nás učiní laskavějšími, soucitnějšími a chápavějšími vůči lidem a těsněji nás přimkne k spravedlivým zásadám Bible, pak tento způsob kázně jistě poslouží dobrému účelu. Aby se to stalo, musíme svému nebeskému Otci absolutně důvěřovat, jako dítě důvěřuje lidskému otci. Musíme pevně věřit, že všechno, co Jehova Bůh připouští, bude nakonec k našemu věčnému blahu a štěstí. Mějme proto stále před očima myšlenku z Římanům 8:28: „Bůh nechává všechny své skutky spolupůsobit k dobru těch, kteří milují Boha.“