Kde Ježíš vyrostl

Vypravuje člen redakce

NA autobusovém nádraží v Tiberiadě stojí několik laviček pro cestující. Jakmile jsme si s manželkou zjistili, kdy přijede autobus do Nazaretu, posadili jsme se. Byli jsme vzrušeni představou, že navštívíme místo, kde Ježís Kristus před 1 900 lety vyrostl. Když jsme se ptali na jízdenky, řekla mladá žena vedle nás: „Můžete zaplatit v autobusu.“

Za několik minut autobus přijel a čekal na něj již pěkný zástup lidí. Po nástupu jsme se podívali ještě na mapu a zjistili, že Nazaret je vzdálen asi 30 km a že cestou pojedeme přes Káni. Pro křesťany to jsou významná města. Po léta jsme často mluvili o tom, že navštívíme Izrael. Konečně na jaře minulého roku se nám naskytla příležitost, a nyní jsme tu!

Pro tento den žádné výlety se skupinou, s níž jsme cestovali plánovány nebyly. Věděli jsme, že příští den naše skupina projede Nazaretem, ale chtěli jsme tam strávit více času. Proto jsme také nastoupili do místního ranního autobusu zde, blízko Galilejského jezera. Často jsme se ptali: Jak to vypadá tam, kde Ježíš vyrostl a strávil většinu svého pozemského života?

NA CESTĚ DO NAZARETU

Když jsme opustili Tiberiadu, autobus ještě často zastavil, aby vzal další cestující. Brzy byla pouze místa k stání. Galilejské jezero leží asi 200 metrů pod hladinou moře. Nazaret naopak leží asi 360 metrů nad mořem. Proto jsme museli v prvních kilometrech zvládnout silné stoupání, jak jsme stále více stoupali od Galilejského jezera. Přemýšleli jsme o tom, že to jistě nebyla snadná cesta, když Ježíš a jeho apoštolové museli chodit pěšky. Byl to zvláštní pocit, když jsme po dlouhém stoupání dojeli k nápisu „HLADINA MOŘE“.

Působilo nám radost pozorovat lidi. Byli tam Arabové s dlouhými bílými pokrývkami na hlavě, rolníci v pracovních šatech, izraelští vojáci v uniformě — mnozí z nich byly ženy. Brzy vedla naše cesta úrodným údolím. Když jsme přijeli na rozcestí, kudy vedla cesta k Táboru, spatřili jsme tuto proslavenou horu, ležící asi 10 kilometrů na jih. Věděli jsme, že ji Ježíš musel velmi dobře znát a snad na ni také vystoupil. Tábor leží jen asi 8 kilometrů jihovýchodně od Nazaretu a vévodí východnímu konci rozlehlého a krásného údolí Jezreel (nazývaného také rovina Esdrelon).

Jeli jsme však na jihozápad, přímou cestou do Nazaretu. Když autobus zastavil v Káni, aby cestující mohli vystoupit a nastoupit, měli jsme chuť vystoupit také a prohlédnout si vesnici; zdržela nás však touha dostat se do Nazaretu. Autobus nyní šplhal do dalších hor. Asi šest kilometrů za Káni jsme dojeli do Nazaretu Elit (Horní Nazaret), moderní výlučně židovské město. Potom jsme sjížděli do starého Nazaretu.

DVA NAZARETY

Byli jsme překvapeni, když jsme našli dvě různá města a obě stejně velká. Dozvěděli jsme se, že starý Nazaret je největší zcela arabské město v Izraeli se 40 000 obyvateli. Proti dřívějším dobám velmi vyrostl, protože kdysi musel být zcela nevýznamný.

Město není uvedeno ani v Hebrejských písmech ani v talmudu, nemluví o něm ani židovský dějepisec Flavius Josephus, který žil v 1. století a uvedl ve svých spisech asi 45 jiných galilejských měst. A že i lidé v Galileji shlíželi s pohrdáním na Nazaret, je vidět ze slov Natanaela, který se stal apoštolem Ježíše: „Může přijít něco dobrého z Nazaretu?“ (Jan 1:46) V 19. století odhadoval jeden návštěvník počet obyvatel v Nazaretu asi na 3 000 a řekl: „Nyní je větší a zámožnější než kdykoli v dřívějších dobách svých dějin a stále se rozšiřuje.“

Největší vzrůst nastal v nedávných letech. Od roku 1950 se velikost Nazaretu zdvojnásobila. Ale nyní existuje také Nazaret Elit, a to v horách, kterým jsme cestou projeli. Nové židovské město, které začalo být stavěno v roce 1957, má 20 000 obyvatel. Je zřejmě tím bohatším z obou měst.

PŘÁTELŠTÍ LIDÉ

Když jsme vystoupili z autobusu, šli jsme k nejstarší části Nazaretu. Přišli jsme k tak zvané „Mariině studni“. Nyní zde stojí kostel. Ale protože to je zřejmě jediná studna v Nazaretu, možná, že z ní Marie, Ježíšova matka, čerpala vodu pro rodinu.

Jak jsme šli dále, pozdravil nás holič, který právě otvíral krám. (Shledali jsme, že mnoho lidí v Izraeli mluví plynně anglicky.) Když jsme se zastavili a mluvili jsme s ním, byli jsme poněkud překvapeni, že je křesťan; všichni Arabové, které jsme dosud v Izraeli poznali, byli muslimové. „Polovina Arabů v Nazaretě jsou křesťané,“ vysvětloval, „a polovina jsou muslimové.“ Pak kývl hlavou k sousednímu krámu a řekl: „Je muslim, ale vycházíme spolu dobře.“ Holič nás pozval, abychom šli do stínu a vypili šálek čaje, ale protože jsme chtěli hodně vidět, neradi, ale důrazně jsme odmítli.

Za několik minut jsme byli v labyrintu úzkých klikatých uliček se širokou strouhou uprostřed, v níž mohou chodit oslové. Na obou stranách byly obchody, kde bylo k dostání vše, co si lze představit. Před některými visely venku oděvy na prodej a před jinými se houpaly na hácích čerstvě zabité ovce. Když se přibližoval uličkou těžce naložený osel, měli jsme pocit, že se takové obrazy vyskytovaly před 2 000 lety, když zde žil Ježíš.

Chtěli jsme si koupit něco k jídlu, a tak jsme se zastavili u obchodu, kde byly sáčky naplněné všemi druhy lákavých ořechů a sušeného ovoce. S charakteristickou pohostinností nás kupec pozval na šálek arabské kávy. Při té příležitosti jsme se dozvěděli něco o životě v dnešním Nazaretu. Osmnáctiletý křesťanský Arab, který byl přitom a poznal náš zájem o Bibli, nabídl nám přátelsky, že nám něco ukáže.

UŽITEČNÁ BIBLICKÁ ROZMLUVA

Zajímalo nás poznat místo určité biblické události. Bible říká, že když se lidé v Nazaretu rozhněvali Ježíšovým učením, „hnali jej za město a vedli jej ke srázu hory, na níž bylo vystavěno jejich město, aby jej po hlavě svrhli dolů. Prošel však jejich středem a pokračoval v cestě.“ (Luk. 4:28–30) Julian, náš průvodce, nás vedl z města na jih k místu, kde se to mělo stát.

Měli jsme radost z Julianova zájmu o Bibli. Měl výtisk „Good News Bible“ (překlad v moderní angličtině) a říkal, že v ní rád čte. Při další chůzi nám vyprávěl, že jeden kněz v Nazaretu učil, že Ježíš byl při výše zmíněné události svržen se skály, ale že byl zázračným způsobem opět vynesen. Otevřel jsem Bibli, kterou jsem měl u sebe, a četli jsme celé to místo, kde o tom ovšem není nic.

Julian měl nyní pro nás otázku. „Již jsem se na to ptal mnoha lidí,“ řekl, „ale nikdy jsem nedostal uspokojivou odpověď. Měl Ježíš bratry a sestry?“

Otevřel jsem Matouše 13:54–56. Tam jsou přímo jmenováni Ježíšovi „bratři Jakub a Josef a Šimon a Juda“. A dále čteme: „A nejsou všechny jeho sestry u nás?“ Ostatně povšimněme si, že Bible jasně říká, že Josef neměl s Marií styky „až porodila Syna svého prvorozeného“. — Mat. 1:25, „KB“, „Douay Version“.

Julian souhlasil, že v Bibli nenajdeme podklad pro učení katolické církve, že Marie zůstala pannou. „A jsou ještě jiné církevní nauky, které nejsou podporovány Biblí,“ dodal jsem. „Například předpeklí, očistec a učení, že zlí budou věčně trápeni v pekle.“ Julian mohl poznat rozdíl mezi učením církve a tím, co říká Bible. Líbilo se nám, když řekl, že věří pouze tomu, co čte v Bibli.

Mezitím jsme přišli na kraj města. Je zde skutečně horský sráz. Mohlo to dobře být místo, s něhož se muži z města snažili svrhnout Ježíše. Julian očividně věřil, že Ježíš před téměř 2000 lety žil v Nazaretu. Zeptal jsem se jej: „Věříš tomu také, že Ježíš teď žije a může pro nás něco učinit? Věříš, že udělá něco, aby změnil neradostnou situaci světa, kde vládnou nenávist a předsudky?“

Bez váhání odpověděl „Ano“. Pak se odvolával na text, který mluví o přicházejícím králi, který bude nestranicky soudit chudé a spravedlivě vládnout lidu. Ihned jsem našel v Bibli 11. kapitolu Izaiáše a zeptal se, zda měl na mysli toto místo. Četl jsem: „A bude spravedlivě soudit pokorné a v přímosti bude udílet pokárání ve prospěch mírných země. A bude bít zemi prutem svých úst; a duchem svých rtů usmrtí zlého. A ukáže se, že spravedlnost je pásem jeho boků a věrnost pásem jeho beder.“ — Verše 4, 5.

Když jsem četl, Julian mě přerušil, že to je to místo, které mínil. Řekl jsem, že je to proroctví o Ježíši Mesiáši. Pak jsem obrátil jeho pozornost na další verše, kde se mluví o pokoji pod vládou Kristovou. „A vlk bude skutečně pobývat s beránkem a s kůzlátkem bude ležet dokonce i levhart a tele a mladý lev s hřívou a dobře živené zvíře všichni společně; a pouze chlapeček je povede. A kráva i medvěd se budou pást; spolu budou ležet jejich mláďata. A dokonce i lev bude jíst slámu jako býk . . . Nijak neuškodí ani nezpůsobí zkázu na celé mé svaté hoře; protože země bude jistě naplněna poznáním o Jehovovi, tak jako vody pokrývají skutečné moře.“ — Verše 6–9.

Julian to znal. „Je to moje oblíbené místo v Bibli,“ sdělil. Řekl jsem mu, že již dávno jsou to také moje oblíbené texty. „Věříme, že se jednou splní doslovně,“ řekl jsem. „A zázraky, které Ježíš způsobil před dávnou dobou zde v Galileji, když uzdravoval nemocné a dokonce křísil mrtvé, byly jenom předobrazem toho, co Ježíš jednou učiní pod svým královstvím po celé zemi.“

MÍSTA, KTERÁ JEŽÍŠ NAVŠTÍVIL

Nyní jsme byli zase na zpáteční cestě do Nazaretu. Zmínil jsem se o městě Naim jako o příkladu jednoho z Ježíšových zázraků: „Tam Ježíš vzkřísil syna vdovy.“ (Luk. 7:11–17) Ukázal jsem jihovýchodním směrem na údolí Jezreel. „Tímto směrem, asi 9 nebo 10 kilometrů odtud je vesnice jménem Naim. Leží zřejmě na stejném místě jako vesnice, o níž mluví Bible.“

Julian tam nebyl, ale řekl, že on a jeho přátelé jednou putovali k hoře Tábor, která není daleko od Naim. To nás zajímalo, protože jsme si mysleli, že Ježíš jako mladík také chodil na tato místa blízko Nazaretu. Nazaret leží mezi pahorky právě nad údolím Jezreel, takže tam není daleko. Julian vyprávěl, jak časně jednoho rána on a jeho přátelé opustili Nazaret a šli pěšky údolím Jezreel okolo hory Tábor až do blízkosti Galilejského jezera, a zase zpět domů, všechno v jednom dni. „Večer jsme byli opravdu vyčerpáni!“ dodal.

Tato zkušenost osvětlila biblickou zprávu, týkající se Naim. Lukáš 7:1 říká, že když Ježíš skončil své slavné Kázání na hoře, „vstoupil do Kafarnaum“. V tomto městě na severním břehu Galilejského jezera uzdravil důstojníkova otroka. (Luk. 7:1–10) Jedenáctý verš říká: „Krátce nato“, nebo jak říkají některé staré rukopisy, „následujícího dne cestoval do města nazvaného Naim.“ (Luk. 7:11, „NS“, poznámka pod čarou) To byla velká vzdálenost (přes 30 kilometrů), kterou v pahorkovitém území Ježíš a jeho průvodci ušli v jednom dni. Bylo proto pro nás zajímavé, že lidé dnes na tomtéž území mohou ujít dokonce ještě větší vzdálenost.

Vyslovili jsme přání navštívit na zpáteční cestě do Tiberiady arabskou vesnici Káni. Julian se nabídl, že nás tam doveze, a dokonce trval na tom, že za nás zaplatí autobus. V Káni učinil Ježíš svůj první zázrak, když tam na svatební hostině proměnil vodu ve víno. (Jan 2:1–11) Není však jisté, zda dnešní Káně na hlavní silnici mezi Tiberiadou a Nazaretem leží skutečně tam, kde byla biblická vesnice. Určité náznaky poukazují na místo asi 15 kilometrů severně od Nazaretu. Ale přesto bylo pro nás velmi zajímavé procházet touto starou vesnicí, která podle tradic měla být místem Ježíšova prvního zázraku.

Když jsme se vrátili na hlavní silnici, zastavil Julian taxi, které jelo směrem do Tiberiady. Šofér právě vezl kněze do kostela na Horu blahořečení, kde měl sloužit mši. Rozloučili jsme se s Juliánem a usedli jsme na zadní sedadla. Řidič nás pozval, abychom s nimi jeli na místo, kde Ježíš prý pronesl Kázání na hoře. Je to opravdu krásné místo, z něhož je možno přehlédnout celé Galilejské jezero. Zatímco kněz šel do kostela, procházeli jsme se s řidičem a hovořili.

Bylo to krásné potkat ještě někoho dalšího z Nazaretu, který rád hovořil o Bibli! Řekl, že se již dříve setkal se svědky Jehovovými a byl přítomen na jednom jejich sjezdu v Haifě, kde je nejbližší sbor svědků Jehovových. Když jsme asi hodinu mluvili o biblických rysech křesťanství prvního století, muž připustil: „Rád bych rozšiřoval nějaké spisy, ve kterých jsou lidem objasňovány tyto pravdy.“ A dodal: „Věřím, že mnoho lidí v Nazaretu by se o tyto věci zajímalo.“

Kněz se vrátil, a za několik minut jsme byli vysazeni před svým hotelem v Tiberiadě. Jaký to byl plný a užitečný den! Byli jsme rádi, nejen že jsme viděli krajinu, kde Ježíš vyrostl, ale především jsme byli vděčni za to, že jsme se mohli podílet na téže činnosti, pro kterou Ježíš přišel na zem — na zvěstování dobrého poselství o Božím království. — Mar. 1:38; Luk. 4:43.