Zprávy a jejich hlubší význam

„Křesťanští“ chodci po ohni v Řecku

● „Šílený tanec na koberci z hořících uhlíků uprostřed vesnice“ — tak popisuje scénu jedna z posledních zpráv agentury „Associated Press“. Jsou to snad pohanské obřady v nějaké asijské zemi? Ne, jsou to řečtí „chodci po ohni“, kteří slaví řecko-ortodoxní svátek svaté Heleny a Konstantina. Podle zprávy tito chodci po ohni obejmou obrazy obou „svatých“ a dostanou se pak do „stavu podobného transu“. Tento zvyk začal v 13. století, kdy byla ohněm zachvácena jedna bulharská vesnice i s kostelem zasvěceným těmto dvěma „svatým“. Když prý někteří muži slyšeli, jak jejich obrazy „sténají“, vrhli se do ohně, zachránili je a údajně vyšli bez popálenin.

Řecko-ortodoxní hodnostáři označují tento zvyk jako „modlářský“ a „pohanský“. Nenese však církev přece vinu na prvním místě, jestliže podporuje používání obrazů? Je zřejmé, že Bůh znal lidskou mysl, když zakázal svému lidu, aby si nevyráběl žádné rytiny. Bylo řečeno: „Nebudeš se jim klanět ani se nedáš svést, abys jim sloužil.“ — 2. Mojž. 20:4, 5.

Osobní zkušenost je překvapující

Článek byl uveřejněn v oficiálním vydání Strážné věže.

Viz w80 2/1 30.

Evolucionisté oklamáni

● Vycházejí na světlo nové podrobnosti o dávno odhaleném evolučním podvodu, o takzvaném piltdownském člověku. Vina za podvod, který před desetiletími svedl mnoho vědců, byla připisována výlučně jednomu právníku, Arthuru Dawsonovi. Z nových informací je však patrné, že šlo také o rozhodně nevědecký konflikt mezi dvěma vědci.

Jeden profesor, který na Oxfordské univerzitě úzce spolupracoval s profesorem Williamem Sollasem, nedávno objasnil, že tento profesor choval nenávist vůči siru Arthuru Smithovi Woodwardovi, opatrovníku geologického oddělení v Britském muzeu. Woodward kdysi lehkomyslně odmítl nějaký Sollasův objev, a ten se zřejmě rozhodl, že se mu pomstí, a tak „jeden významný geolog nastražil past, aby udělal podvodníka z jiného“, jak to popisuje newyorský list „Times“.

Říká se, že Sollas vyrobil padělek, který Dawson později „našel“. Woodward byl podveden a podpořil nález autoritou svého muzea. Od roku 1912 až do poloviny padesátých let přijímaly tisíce evolucionistů piltdownského člověka jako evoluční fakt, až do chvíle, kdy byl definitivně odhalen. Jestliže vědci mohou tak lehkověrně přijímat takové „důkazy“, jež mají podporovat jejich oblíbené teorie, měli bychom my být tak lehkověrní a přijímat všechno, co věda říká v rozporu s Biblí?