Důkazy o stvořiteli

POUŽIJ nejsilnějšího teleskopu a nahlédni do nedozírného vesmíru. Podívej se moderním mikroskopem do podivuhodně složitého uspořádání molekul a atomů. A co vidíme? Že v soustavách úžasně velkých i zcela nepatrných — ano v celém hmotném vesmíru — je řád, krása a účelnost. A k jakému závěru docházíme, vidíme-li účelnost? Nenaznačuje nám Bible v Židům 3:4 odpověď? — „Každý dům je ovšem někým postaven, ale ten, kdo postavil všechno, je Bůh.“

A co lze říci o řádu? Bohabojný vědec Sir Isaac Newton byl první, kdo si povšiml, že věci ve vesmíru směřují od uspořádanosti do neuspořádanosti. Z toho vyplynul závěr, že bez účelného zásahu nějaké vnější síly musí být ve světě kolem nás každá fyzická přeměna doprovázena snížením účelnosti. Původní účelnost se hroutí. V první řadě tedy někdo musel určit věcem účel, stvořit je a uspořádat. Bez zásahu tohoto původce by se řád stále hroutil.

Závěr, že velký původce uvedl v existenci vesmír, odpovídá teorii, kterou někteří vědci označují jako teorii o stvoření „prvotním výbuchem“. V posledních letech získala tato teorie převahu nad teorií „neproměnného stavu“, jež tvrdí, že vesmír existoval věčně a nemá začátek. Jestliže však chceme dokázat, že existuje stvořitel, nemusíme se spoléhat na sypký písek moderních vědeckých teorií. Stvořitel sám totiž objasňuje, kdo je a čím je: „Tak řekl Jehova, . . . ‚Já sám jsem učinil zem a dokonce i člověka na ní jsem stvořil. Já — mé ruce roztáhly nebesa, a přikazuji celému jejich vojsku.‘“ (Iz. 45:11, 12) Důkazy o jeho stvořitelské činnosti můžeme pozorovat a obdivovat na tolika věcech, které vidíme kolem sebe.

„I ČLOVĚKA . . . JSEM STVOŘIL“

Jistě jsme se již všichni někdy mazlili s drobnými prstíky malého děťátka — jsou tak jemné, mají tak krásný tvar a jak jsou skvostné — o tolik jsou jemnější než zvířecí tlapy! A jistě jsme již uvažovali o tom, jak malý život tohoto děcka začal z matčina vajíčka o velikosti tečky, s nímž se spojila otcova spermie, tak malá, že ji pouhým okem nelze vidět. Ano, my všichni jsme měli zcela nepatrný začátek, ve vaječné buňce, která se stále dělila, až nakonec těch více než 10 000 000 000 000 (t. j. 10 biliónů) buněk, z nichž se skládá dospělý člověk, „vědělo“, kdy se mají přestat dělit.

Celý proces početí a selektivního růstu je úžasný a vymyká se našemu chápání. Ale nevymyká se Božímu chápání, protože Bůh je jeho původcem. Jak to řekl král David: „Mé kosti nebyly před tebou skryty, když jsem byl utvářen vskrytu . . . Tvé oči viděly i můj zárodek a do tvé knihy byly zapsány všechny jeho části.“ Ano, byli jsme vytvořeni podle „podrobného plánu“, který sestavil milující stvořitel. Dostali jsme podivuhodné tělo a byli jsme obdařeni mravními schopnostmi a kvalitami, jež mají udržovat náš život v rovnováze a přispívat k tomu, aby život stále působil potěšení. Proto máme všechny důvody, abychom se připojili k melodickým slovům, jež před 3 000 lety pronesl David: „Držel jsi mne odděleného v lůně mé matky. Budu tě chválit, protože jsem podivuhodně vytvořen, způsobem, který vzbuzuje bázeň. Tvá díla jsou podivuhodná, jak to má duše velmi dobře ví.“ — Žalm 139:1, 13–16.

Do člověka, který je Božím stvořením, je vestaveno nespočetné množství zázraků. Jak mohou někteří lidé tvrdit, že život povstal slepou náhodou a že se člověk vyvinul z améby (měňavky) řadou náhod! V nekonečně malé buňce jsou molekuly DNK, jež se podobají točitému schodišti; každá z nich je naprogramována právě pro tohoto zvláštního jedince a do každé množící se buňky jsou zaznamenány tytéž životní informace. Ty určují, ze kterých buněk se mají vytvářet oči, nos, jazyk, uši, zuby, kůže, orgány a všechny ostatní části těla. Zajišťují, aby šlo o „druh“ vyhraněně lidský, a ne o opici, psa nebo nějakého nižšího živočicha. Vedou ke vzniku dědičných charakteristických rysů jedince. Specializovaná ústrojí, jež vznikají tímto procesem růstu, skutečně prozrazují, že je zde skvělý původce!

LIDSKÁ MYSL

Bezpochyby nejúžasnější částí člověka jako Božího pozemského stvoření je mozek, v němž je soustředěna mysl. Mozek roste rychle a v prvních dvou letech života dosahuje tří čtvrtin váhy, kterou má v dospělosti. Není divu, že naše batolata jsou tak zvědavá a dávají mnoho otázek: „Kdo udělal oblohu? ptáky? kočku? květiny? Kdo udělal mne?“ Ovšem, již v útlém věku si dítě povšimlo, že věci v jeho okolí mají tvůrce. Proto vyvozuje, že všechny věci měly tvůrce. Proč se tolik dospělých odklonilo od takového logického uvažování?

Sám mozek je zázrakem živé elektroniky. Doslova tisíce vědců snad pracují po léta, aby vytvořili a naprogramovali samočinný počítač, který by byl přizpůsoben pro určitou sféru činnosti. Musí však přiznat, že kdyby vytvořili počítač, který by svou kapacitou a mnohostranností odpovídal lidskému mozku, potřebovali by na jeho umístění mnohopatrový mrakodrap. Lidský mozek, který váží 1 400 g a je tak malý, že jej můžeme držet v jedné ruce, je však plně vybaven, aby se mohl starat o své vlastní programování a aby mohl působit ve všech oblastech důležitých pro lidský život. Kromě toho, když zachycuje zprávy smyslů, zraku, sluchu, hmatu, chuti a čichu, a dává svému majiteli podnět k řeči a jednání, slouží na takové úrovni, jaké nikdy nemůže dosáhnout lidmi vytvořený počítač. A který počítač by kdy působil ze srdce, jež projevuje lásku, lidskou laskavost, vděčnost a ocenění? Který počítač by kdy přemýšlel, uvažoval, vysvětloval, nebo uctíval svého tvůrce?

Uvažujeme-li o tom, jak podivuhodně je vytvořen člověk a celý okolní stvořený svět, přemýšlíme-li o Božích viditelných dílech, můžeme říci s Jobem: „Podívej se, to jsou okraje jeho cest, a jaké šeptání o nějaké věci je od něho slyšet!“ (Job 26:14) Ale nemusíme zůstat jen při tom, že slyšíme pouhé šeptání o svém stvořiteli. Zkoumáme-li jeho Slovo, Bibli, poznáme mnoho nejen o jeho stvoření, ale i o velkolepém předsevzetí, které je za tím vším.