Velkolepé svědectví o Boží slávě a stvořitelské moci
MNOZÍ lidé, kteří vyslovují pochybnosti o tom, zda existuje Bůh, sami zavírají oči před důkazy o jeho existenci. Určité věci se dějí denně, a proto i lidé, kteří v Boha věří, snad nepovažují tyto obvyklé úkazy za svědectví o Boží slávě a tvůrčí moci. Inspirovaný žalmista však jednal zcela opačně než takoví lidé. V opakování velmi obvyklých věcí viděl narůstající důkazy, které nezvratně svědčí o slávě Nejvyššího.
SVĚDECTVÍ VIDITELNÝCH NEBES
Žalmista napsal: „Nebesa oznamují Boží slávu a prostora vypráví o dílu jeho rukou. Jeden den za druhým působí, že překypuje řeč, a jedna noc za druhou projevuje poznání. Není žádná řeč a nejsou žádná slova; žádný hlas od nich není slyšet. Po celé zemi je roztažena jejich měřicí šňůra a až do končiny plodné země jejich výroky. V nich postavil stan slunci, a to je jako ženich, když vychází ze svého svatebního pokoje; jásá jako mocný muž, aby proběhlo dráhu. Od jedné končiny nebes vychází a jeho ukončený okruh je až k jejich druhým končinám a nic není skryto před jeho žárem.“ — Žalm 19:1–6; 19:2–7, „KB“.
Tímto poetickým způsobem žalmista David ukázal, že viditelná nebesa — Slunce, Měsíc a hvězdy — oznamují Boží slávu. Velký počet nebeských těles, jejich uspořádaný, spolehlivý pohyb a užitečný účel, jemuž slouží, jsou velkolepým svědectvím Boží moudrosti, moci a dobroty. Bůh, který tak dobře uspořádal viditelný vesmír, musí být nekonečně moudrý a mocný. Uvažujeme-li například o tom, jak je život na Zemi závislý na Slunci, musíme dospět k závěru, že tvůrce Slunce má hluboký zájem o to, co je živé. Viditelná nebesa odhalují určité podivuhodné vlastnosti Jehovy Boha, a tak skutečně oznamují jeho slávu.
Svědectví o Boží slávě a tvůrčí moci se neomezuje pouze na jevy, které je možno vidět na nebi během jednoho dne a jedné noci. Jeden den za druhým a jedna noc za druhou poskytují totéž svědectví. Nádhera Slunce, Měsíce a hvězd by i za 24 hodiny poskytla pozoruhodné svědectví o stvořiteli. Ale toto svědectví můžeme číst na obloze nad sebou každý den. Toto svědectví jako by tedy stále dnem i nocí překypovalo nebo šumělo, a také viditelná nebeská tělesa poskytují poznání o Jehovově slávě a o tom, že je stvořitelem.
Je to ovšem tiché svědectví. Není však místo na zemi, kde by toto zvláštní svědectví nebylo k dispozici. Naplňuje zemi, jako by měřicí šňůry byly roztaženy na všech místech této planety.
Žalmista mluví o tom, že slunce má svůj stan ve viditelných nebesích. Podobně u Joba 22:14 je řečeno, že nebesa se klenou nad zemí jako „klenba“. Také Izaiáš 40:22 mluví o Bohu jako o tom, „který rozpíná nebesa jako jemný tyl, který se rozprostírá jako stan, v němž se má bydlet“. V tomto obrazném „stanu“ se slunce denně pohybuje jako kočovník. Slunce je pro svou nádheru vhodně přirovnáváno k ženichovi, který vychází ze své svatební komnaty oděn obzvláště pro tuto příležitost, a jako mocný muž, který běží závod, sleduje svůj „okruh“ nebesy. Slunce rozesílá své světlo na všechna místa na zemi, od oblasti, kde vychází, až tam, kde zapadá, a proto má všechno na zemi užitek z jeho tepla nebo žáru. Nejsou v tom žádné výjimky.
BOŽÍ ZÁKON SVĚDČÍ
Svědectví o Jehovově slávě a tvůrčí moci se neomezuje jen na to, co je možno pozorovat na viditelných nebesích. Podle První Mojžíšovy 1:14 jedním důvodem, proč existují nebeská svítící tělesa, je to, že slouží „jako znamení a pro určení období a pro dny a roky“. Tak umožnily počítat dny a roky, vedly lidi na moři a umožnily určovat správnou dobu pro určité zemědělské práce. Nebeská svítící tělesa však Bůh nedal jako prostředek, jímž by se měli lidé řídit při důležitém morálním rozhodování. Nejvyšší poskytl své příkazy, a také ty svědčí o jeho slávě.
Žalmista David pokračoval: „Jehovův zákon je dokonalý, přivádí duši zpět. Jehovovo napomenutí je spolehlivé, činí nezkušeného moudrým. Rozkazy od Jehovy jsou přímé, rozveselující srdce. Jehovovo přikázání je čisté a rozzařuje oči. Bázeň Jehovova je čistá, zůstávající navěky. Jehovova soudcovská rozhodnutí jsou pravdivá, prokázala se jako naprosto spravedlivá. Jsou žádoucnější než zlato, ano než mnoho pročištěného zlata; a sladší než med a med tekoucí z pláství. Také tvůj vlastní služebník je jimi varován; v jejich dodržování je velká odměna.“ — Žalm 19:7–11; 19:8–12, „KB“.
David zde poukazoval na Boží zákon daný prostřednictvím Mojžíše. Byl dokonalý, bez kazu, a plně odpovídal účelu, pro který byl dán. Tento zákon mohl přivést zpět duši neboli jednotlivého člověka v tom smyslu, že poslušnost tohoto zákona vedla k oživení bytosti člověka a sloužila k jeho blahu.
Všechna napomenutí zahrnutá v Božím zákonu byla spolehlivá. Bylo možno se jimi řídit jako spolehlivým vodítkem pro život. I kdyby někdo byl sám o sobě nezkušený a nejistý, pokud dbal Božích napomenutí, jednal moudře a vyhnul se cestě, která by vedla ke zkáze.
Rozkazy neboli podrobná pravidla vyjádřená v mojžíšovském Zákonu byla přímá, to znamená, že plně odpovídala zásadám spravedlnosti a práva. Kdo jedná podle nich s přesvědčením, že Boží rozkazy jsou přímé, získá vnitřní štěstí a radostné srdce.
Jehovovo přikázání je ryzí, čisté, není v něm žádný nežádoucí rys, a proto působí, že se oči rozzařují jasným viděním. Umožňuje člověku, aby se vyvaroval morální chyby a šel přímou cestou.
Zdravou bázeň neboli hlubokou úctu ke stvořiteli projevujeme tím, že posloucháme jeho příkazy. Taková bázeň je čistá. Nesnižuje člověka, jako jej snižoval strach před falešnými božstvy, o nichž se jejich ctitelé domnívali, že se hněvají a musí být usmiřována lidskými oběťmi. Zákon učil zdravé bázni před Bohem. Takovou bázeň budou dále projevovat Jehovovi věrně oddaní služebníci. Proto tato bázeň zůstává navěky.
Částí Božího zákona byla soudcovská rozhodnutí. Ta byla pravá, spolehlivá, stálá, pevně založená na božských právních postupech. Tato soudcovská rozhodnutí byla v každém ohledu spravedlivá. Pocházejí od Boha a jsou naprosto užitečná, a proto je nanejvýše žádoucí, abychom je chovali v paměti i v srdci. Jsou cennější než hmotné bohatství — než zlato. Pro ty, kteří se jimi chtějí řídit, jsou sladší než med. Tato soudcovská rozhodnutí varují člověka, aby se nedal nesprávným směrem, a posilují jej v rozhodnutí, že bude odolávat pokušení. Kdo se jich drží, má z toho užitek, protože taková poslušnost slouží člověku k jeho nejvyššímu dobru. Člověk se tím vystříhá způsobu života, který by byl po citové, tělesné nebo myšlenkové stránce škodlivý.
Tak užitečný a prospěšný zákon, jako byl zákon daný Izraelitům, poskytuje výmluvné svědectví o moudrém, spravedlivém a milujícím Bohu.
POMOC PRO BOŽÍ SLUŽEBNÍKY
Další svědectví o stvořiteli vidíme v tom, že poskytuje pomoc svým nedokonalým služebníkům. Jak je patrné z 19. žalmu, David velmi oceňoval Boží zákon. Uvědomoval si však také, že k tomu, aby se správně choval, potřebuje pomoc svého tvůrce. Jasně to vidíme ze závěrečné části 19. žalmu. Čteme: „Chyby — kdo je může rozeznat? Prohlaš mne za nevinného, pokud jde o skryté hříchy. Také od opovážlivých skutků zdržuj svého služebníka; ať nade mnou nepanují. Pak budu úplný a zůstanu bez mnoha přestupků. Ať se výroky mých úst a uvažování mého srdce stanou tobě příjemnými, Jehovo, má skálo a můj vykupiteli.“ — Žalm 19:12–14; 19:13–15, „KB“.
David poznal, že se možná jako nedokonalý člověk dopouští hříchů, které si neuvědomuje. Prosil proto, aby mu byly odpuštěny přestupky, které jsou snad před ním skryté. Kdyby jej tedy jeho nedokonalé tělo podněcovalo k nějakému nesprávnému jednání, velmi by si přál Boží pomoc. Toužil po tom, aby jej Jehova zdržoval od svévolných a opovážlivých skutků. Přál si, aby mu bylo zabráněno v opovážlivých činech, které by mohly převládnout v jeho jednání. Kdyby byl povoloval svému hříšnému tělu, byl by se dostal pod moc neboli nadvládu hříchů. Chtěl však být úplný ve své oddanosti Nejvyššímu. Toužil po tom, aby byl v co největší míře shledán „bez mnoha přestupků“. Proto se modlil, aby jeho úpěnlivá prosba o pomoc, jež pramenila z „uvažování“ podníceného srdcem, byla shledána před Jehovou, jeho Bohem, jako příjemná. V dobách nebezpečí a tísně se David spoléhal na Jehovu jako na pevnou skálu. Také považoval Jehovu za svého vykupitele, který jej může zachránit ze spárů zlých lidí a může jej také uchránit, aby neuklouzl do hříchu.
Žalm 19 tedy silně zdůrazňuje, že stvoření, psaný zákon obsažený v Bibli a pomoc, kterou Bůh poskytuje přímým lidem, společně poskytují svědectví, jež odhaluje existenci Nejvyššího. Toto svědectví by nás mělo podněcovat k tomu, abychom si přáli dosáhnout jeho schválení. Ano, ať ‚uvažování našeho srdce‘ je příjemné Jehovovi Bohu, když k němu stále vzhlížíme, aby řídil naše kroky správným směrem.