Milénium — co to je?

Jaké o něm panují názory? Můžeme je očekávat v budoucnosti?

„Je to doba, kdy se konečně Boží mocí splní lidské touhy po pokoji, osvobození od zla a po spravedlivém panství nad zemí.“

TAK popisuje „Encyclopaedia Britannica“ biblické učení o „tisíciletém období známém jako milénium“.

Nemyslíš, že bychom chtěli, aby se takový popis uskutečnil? Jistě bychom se chtěli těšit z ‚pokoje, osvobození od zla a ze spravedlnosti na zemi‘. Souvisí však taková vyhlídka s tvým názorem na milénium?

U mnoha lidí to tak není, protože o miléniu vědí jen velmi málo nebo vůbec nic. To platí dokonce i o miliónech lidí, kteří chodí do kostela, protože mnohá náboženství se o tomto námětu vůbec nezmiňují. Téměř to vypadá, jako by Bůh sice tuto myšlenku zahrnul do Bible, ale jako by již nebyla zajímavá ani důležitá.

Viděli jsme však, že Boží slovo spojuje milénium s popisem, podle něhož bude odstraněn zármutek, slzy a smrt. Proto si právem přejeme porozumět tomu, co Jehova Bůh říká o miléniu a jaký to má význam. Může to mít význam pro naši budoucnost i pro budoucnost naší rodiny.

Otevřeš-li si ve své Bibli 20. kapitolu Zjevení, najdeš tam většinu toho, co Bible říká o Kristově tisíciletém panství. Apoštol Jan nám sděluje, co měl přednost vidět:

„Viděl jsem anděla sestupujícího z nebe s klíčem od propasti a s velkým řetězem v ruce. A uchopil draka, prahada, který je ďábel a satan, a svázal ho na tisíc let. Vrhl ho do propasti a zavřel ji a zapečetil ji nad tím, aby již nesváděl národy, dokud neskončí tisíc let . . .

A viděl jsem trůny a byli tam ti, kteří se na ně posadili . . . Ano, viděl jsem duše těch, kteří byli popraveni sekerou pro svědectví, jež vydávali o Ježíši . . . A ožili a vládli s Kristem jako králové tisíc let . . .

Jakmile pak skončí tisíc let, satan bude uvolněn ze svého vězení a vyjde, aby sváděl ty národy na čtyřech stranách země . . . Ale z nebe sestoupil oheň a pohltil je. A ďábel, který je sváděl, byl vržen do jezera ohně a síry . . .

A viděl jsem mrtvé, velké i malé, stojící před trůnem, a byly otevřeny svitky . . . Kdokoli nebyl nalezen zapsaný v knize života, byl vržen do ohnivého jezera [to znamená druhou smrt].“ — Zjev. 20:1–15.

Podle Bible je tedy milénium období, kdy satan nebude na svobodě a nebude moci svádět lidi; mrtví budou vzkříšeni a souzeni a nad lidstvem bude spravedlivě vládnout Ježíš Kristus a jeho spoludědici.

Možná, že se právem podivíš, proč se o tom tak málo slyší v kostelích nebo v náboženských kruzích. Kdyby ses na to zeptal, zjistil bys, že v některých náboženstvích se milénium nepokládá za doslovné tisícileté období, kdy bude vládnout Kristus. Jiné rozšířené učení je, že milénium je pouze symbolem Kristova panství, které začalo téměř před 2 000 lety a stále ještě trvá. Čemu tedy máš věřit ty? Této důležité věci daleko lépe porozumíme, uvážíme-li, čemu věřil apoštol Jan a ostatní apoštolové a jaké představy vyvstaly po smrti Ježíšových věrných apoštolů koncem prvního století.

PRAVDY O KRÁLOVSTVÍ BYLY ZKOMOLENY

Čteme-li dnes Bibli, snadno pochopíme, že jednou z hlavních myšlenek, které Ježíš učil své učedníky, bylo Boží nebeské království. Skutečně začal poselstvím: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo nebeské království.“ (Mat. 4:17; Jan 18:36) Řekl svým apoštolům, že musí zemřít, ale že bude vzkříšen a připraví jim v nebi místo. (Mat. 16:21; Luk. 22:28–30; Jan 14:2, 3) Apoštolové mu zpočátku nerozuměli, protože si představovali, že královstí bude zřízeno na zemi. (Jan 20:9; Sk. 1:6, 7) Když však dostali svatého ducha, pochopili, že království bude v nebi. Proto apoštol Pavel napsal: „Pokud jde o nás, naše občanství existuje v nebesích.“ Aby dosáhli nebeského života, museli by zemřít a být vzkříšeni jako duchovní tvorové, protože „tělo a krev nemůže zdědit Boží království“. — Fil. 3:20; 1. Kor. 15:50.

Po smrti Ježíšových apoštolů však byly tyto jasné biblické pravdy zastřeny. Jak se to stalo? Pavel řekl: „Po mém odchodu . . . povstanou muži a budou mluvit převrácené věci, aby za sebou odvedli učedníky.“ (Sk. 20:29, 30) Ano, apoštolové v prvním století působili kontrolujícím vlivem, a tak pomáhali zachovávat křesťanské učení čisté. Ale když všichni zemřeli, došlo k odpadnutí. (2. Tess. 2:3–8; 1. Tim. 4:1–4) To mělo určitý vliv na učení o miléniu. V této věci nemusíme tápat, protože se zachovaly spisy ze druhého a třetího století, které nám pomáhají sledovat, co se dělo.

SEKTÁŘSKÉ NÁZORY NA MILÉNIUM

Ve století po smrti apoštola Jana vznikl názor, že po dobu milénia bude Kristus vládnout na zemi, snad z obnoveného Jeruzaléma. Dějepisec J. Mosheim se domnívá, že tato myšlenka vznikla spojením křesťanské naděje na „nebeské království našeho spasitele“ a naděje na „pozemské království Mesiášovo“, jež byla rozšířená mezi Židy. V Malé Asii vznikla sekta montanistů, která učila, že Ježíš tam bude vládnout z Frýgie. Montanisté a jiní učili, že během milénia, kdy bude na zemi vládnout Kristus se svými spoludědici, se budou dít mnohé fantastické věci. Tvrdili, že tito vládci budou například užívat nejrůznějších smyslových rozkoší, včetně sexuálních. A že budou mít hmotná těla ‚znamenitější a éteričtější, než máme my‘. Takové extrémní názory byly tehdy považovány za typické pro ty, kteří věří v milénium. Proto ‚celá nauka o miléniu ztratila svou dobrou pověst‘, jak píše dr. A. Neander.

Vyvinul se další názor, který ještě přispěl ke zmatku. Podle tohoto názoru bylo „tisíciletí“ pouze symbolické. Snad nejvlivnějším učitelem v tomto směru byl katolický teolog Augustin. „Encyclopaedia Britannica“ nám říká:

„Když se Augustin, dřívější světák, obrátil ke křesťanství, neustále se zastával odříkavého a asketického způsobu života. Jeho odvrácení se od světských hodnot bylo hlubší než u milénistů [neboli chiliastů], protože všechny naděje na obnovený a očištěný svět, z něhož by se věřící mohli těšit, zavrhoval jako tělesné.“

„Nová katolická encyklopedie“ (angl.) uvádí, že Augustin „podporoval teorii, podle níž milénium skutečně začalo Kristovým narozením“. Důvod, proč jsi snad o miléniu mnoho neslyšel, souvisí pravděpodobně s vývojem této představy, protože katolická církev nyní tvrdí, že „Ježíšovo tisícileté panství je symbolem pro celé období existence Církve . . . Spoutání satana v témž období naznačuje, že satanův vliv byl značně omezen.“

Tyto vzájemně si odporující sektářské názory přispěly k tomu, že zájem o milénium ochabl. Může však jít o naši vlastní budoucnost, a proto prozkoumejme tyto dva názory na milénium a rozhodněme se, čemu bychom měli věřit na základě Božího slova, Bible.

KDE A KDY?

Mnohé církve učí, že Kristus se vrátí v těle, stejně jako se ve druhém století vytvořil názor, že Ježíš bude se svými spolukráli a spolukněžími vládnout během milénia v těle na zemi. Ježíš sám však řekl: „Ještě chvilku a svět mě více nespatří, ale vy [pro něž šel připravit místo v nebi] mne uvidíte, neboť já žiji a vy budete žít.“ (Jan 14:2, 3, 18, 19) Ježíš tedy naznačil, že bude vládnout v nebi. Máme tomu tak rozumět, když čteme 20. kapitolu Zjevení? Ano, protože Bible si neodporuje.

Hastingsova „Encyklopedie náboženství a etiky“ mluví proti tisíciletému panství v těle na zemi a vysvětluje:

„Novým rysem v této zprávě [Zjevení 20] je tisícileté panství mučedníků s Kristem . . . O tomto panství se neříká, že by bylo na zemi, a o prvním vzkříšení se také neříká, že by bylo tělesné . . . Jestliže mučedníci, kteří jsou znovu oživeni, jsou svatí přebývající v Jeruzalémě, kteří jsou napadeni Gogem z Magogu, je zvláštní, že Kristus (s nímž vládnou) nezaútočí na tyto nepřátele. Jejich zničení přijde z nebe.“ — Sv. V, str. 387.

To přece souhlasí s tím, co jsme již z Bible poznali o Ježíši a jeho spoludědicích, kteří mají vládnout v nebeském království. Bible neříká, že by tito „účastníci nebeského povolání“ někdy, byť i jen na 1 000 let, dostali lidská těla. (Žid. 3:1) Jasně naproti tomu ukazuje, že duchem pomazaní křesťané budou vzkříšeni v „duchovním těle“, stejně jako Ježíš, aby mohli vejít do nebe. — 1. Kor. 15:42–49; Žid. 9:24.

Protože ti, kteří zdědí království, jdou do nebe, jsou prostě neopodstatněné všechny sektářské představy o tom, že by Ježíš a „svatí“ vládli v těle z pozemského Jeruzaléma nebo z Frýgie a že by se v těle oddávali smyslovým rozkoším.

Takové názory jsou zřejmě zkomolením dvou učení obsažených v Bibli: 1. Království je nebeské panství, v němž je Ježíš, apoštolové a jiní, kteří jsou vzkříšeni do nebe v „prvním vzkříšení“. (Zjev. 20:6) 2. Pod tímto nebeským panstvím bude na zemi, jež bude očištěna od zlých, obnoven pokojný rajský stav, jehož budou užívat lidé, kteří budou Božími služebníky. — Luk. 23:43; Zjev. 19:11 až 20:3; 22:1, 2, 17.

Můžeš pozorovat, že druhá z těchto událostí ještě nenastala. Z toho je přece patrné, že milénium je věcí budoucnosti, že ano?

Jak jsme si povšimli, někteří tvrdí, že milénium není skutečné tisícileté období, ale že je to jen dlouhé, neurčité období, které snad začalo před staletími. Může to být správný názor? Je pravda, že některá čísla nebo časová období v knize Zjevení jsou symbolická, protože poselství této knihy bylo předloženo v mnoha „znameních“. (Zjev. 1:1, 4; 2:10) Máme však nějaký důvod k přesvědčení, že „tisíc let“ není symbolických?

V sedmé kapitole Zjevení ukazuje apoštol rozdíl mezi určeným počtem těch, kteří budou vládnout s Kristem (144 000), a neurčitě větším počtem těch, kteří přežijí „velké soužení“. Jak to Jan činí? Druhou skupinu označuje jako „velký zástup, který žádný člověk nemohl sečíst“. (Zjev. 7:4, 9) Později se opět zmiňuje o určitém počtu, o „sto čtyřiceti čtyřech tisících“. (Zjev. 14:3) Podobně ve Zjevení 20:8 říká Jan, že neurčitého počtu lidí, kteří se na konci milénia dopustí vzpoury, je jako „mořského písku“. Apoštol Jan ve 20. kapitole Zjevení také nepoužívá množného čísla „tisíce“, jehož se někdy na jiných místech používá k označení většího nebo snad neurčitého počtu. (Zjev. 5:11; Dan. 7:10; 1. Sam. 18:7; Žalm 68:17; 68:18, „KB“; 119:72) Zdá se tedy, že zde nejsou důvody k závěru, že se výraz „tisíc let“ ze 20. kapitoly vztahuje na dlouhé, ale neurčité období. Jan naopak používá tohoto výrazu způsobem, který označuje období stanovené délky — „tisíc let“. — Zjev. 20:6.

Můžeme si však být jisti délkou tohoto stanoveného období? J. J. Wettstein zastával názor, že Zjevení se vztahuje na Židy koncem prvního století, a proto tvrdil, že milénium bylo 50 let od smrti císaře Domiciána (roku 96 n. l.) do židovské války za vlády Hadriánovy. Jiný názor byl, že den představoval rok. Podle tohoto názoru by při 360 dnech lunárního roku milénium bylo 360 000 let dlouhé (360 × 1 000). O takových výkladech napsal profesor A. T. Robertson: „Jsou navrhovány nejrůznější teorie, ale žádná z nich není zcela uspokojující.“

Nejpřímější přístup je přijmout Janova slova doslovně — mluví o 1 000 letech. Mnozí v tom vidí vhodné období pro panství Ježíše Krista, jehož Bible označuje jako „pána sabatu“. (Mat. 12:8) Podobalo by se to dni sabatního odpočinku po asi 6 000 letech, kdy pozemskou scénu ovládala lidská nedokonalost. — 2. Petra 3:8.

Jan sám ukazuje, že milénium následuje po Kristově úspěšném boji proti všem jeho pozemským odpůrcům. (Zjev. 19:11–21) K tomu ještě nedošlo, a proto si můžeme být jisti, že milénium teprve přijde. Splňování biblických proroctví v naší době dokazuje, že Kristus bude brzy bojovat proti Božím pozemským odpůrcům a odstraní je, jak to Ježíš sám popsal prorockými slovy. — Mat. 24:3–22.

Všechny biblické a historické důkazy naznačují, že žijeme v posledních dnech tohoto zlého světa, a poskytují nám pevný základ pro naději, že v blízké budoucnosti začne milénium pokoje. (2. Tim. 3:1–5) Jak bude v té době vypadat země?