Otázky čtenářů

● Jak to, že podle 1. Korintským 6:3 budou křesťané „soudit anděly“?

To se zřejmě vztahuje na pomazané křesťany, kteří se budou podílet s Kristem na budoucím soudu zlých andělů, démonů. Apoštol Pavel vybízel křesťany, aby si osobní spory urovnávali za pomoci zralých bratrů ve sboru, než aby chodili ke světským soudům. Potom napsal: „Nebo nevíte, že svatí budou soudit svět? A má-li být vámi souzen svět, jste nezpůsobilí rozsoudit zcela všední záležitosti? Nevíte, že budeme soudit anděly? Proč tedy ne záležitosti tohoto života?“ — 1. Kor. 6:2, 3.

Někteří si myslí, že ‚souzením‘ Pavel poukazoval na schopnost křesťanů vyhánět démony. Avšak Kristovi následovníci již byli zmocněni, aby to příležitostně dělali, zatímco Pavel zde poukazuje na budoucnost (‚budeme soudit svět a budeme soudit anděly‘). (Mat. 10:8; Luk. 10:17; Sk. 16:16–18; 19:11, 12) Jiní se domnívají, že Pavel myslel, že svým příkladným křesťanským chováním odsuzují zkažené anděly, kteří následovali satana. To však opět nebylo něco, co by se omezovalo na budoucnost; vždyť po léta křesťané projevovali znamenité chování. (Mat. 5:14–16; Tit. 2:6–8; 1. Petra 3:16) Také kontext Pavlových slov se zdá vylučovat, že ‚souzení andělů‘ je pouze věcí chování, které odsuzuje svou protikladností.

Bible však ukazuje, že ďábla očekává soud — že mu bude rozdrcena hlava. (1. Mojž. 3:15) Zjevení 20:1–3 popisuje začátek této činnosti a říká, že jakýsi mocný anděl uchopí ďábla a sváže jej na tisíc let. Verše 7–10 líčí, jak na konci této doby bude satan na krátko propuštěn. Ale pak, ve druhé etapě ‚rozdrcení‘, bude vhozen do ohnivého jezera k věčnému zničení.

Zjevení výslovně neříká, že pomazaní králové–kněží v nebesích se osobně zúčastní na vykonání tohoto rozsudku. Ani se nezmiňuje o tom, že démoni budou vhozeni do propasti současně s ďáblem, což Bible jinde naznačuje. (Luk. 8:31) Proto okolnost, že Zjevení 20:1–10 nepopisuje 144 000 jako Kristovy spoluúčastníky při vykonání rozsudku, neznamená, že v tom nehrají žádnou úlohu. Římanům 16:20 o nich říká: „Bůh, který dává pokoj, zakrátko rozdrtí satana pod vašima nohama.“

Proto se zdá, že když Pavel řekl, že pomazaní ‚budou soudit anděly‘, mluvil o budoucím vykonání rozsudku nad zlými duchy. I když nám Bible neuvádí podrobnosti o tom, jakou úlohu budou mít Kristovi spoludědicové na tomto souzení, můžeme být jisti, že budou přinejmenším jeho podporovateli. Není pochyby, že budou stát za Ježíšem a budou soud schvalovat.

● Nebylo špatné, že Lot nabídl Sodomitům své dcery?

I když někteří lidé soudí, že Lot jednal nesprávně, dnes skutečně nejsme v postavení, abychom jej odsoudili. Bible ukazuje, že Bůh, který čte v srdcích, Lota neodsoudil.

Když Bůh poslal dva zhmotněné anděly do Sodomy a Gomory, Lot pohostinně trval na tom, aby zůstali v jeho domě. Ten večer zástup Sodomitů oblehl dům a volal: „Kde jsou muži, kteří k tobě vešli dnes večer? Vyveď nám je ven, abychom s nimi mohli mít styk.“ — 1. Mojž. 18:20, 21; 19:1–5.

Lot vyšel a snažil se to mužům vymluvit. Pak řekl: „Prosím, zde mám dvě dcery, které nikdy neměly styk s mužem. Prosím, dovolte, abych vám je vyvedl. Pak s nimi učiňte, co je dobré ve vašich očích. Jenom těmto mužům nic nedělejte, protože právě proto přišli pod stín mé střechy.“ Rozhněvaný dav se tlačil za Lotem a takřka vnikl do dveří. Pak zasáhli andělé a ranili dav slepotou. — 1. Mojž. 19:6–11.

Tato zpráva zmátla nebo rozrušila mnohé, a to zejména ženy. Někteří lidé dokonce soudili, že Lot jednal zbaběle a neměl nabízet, že vyplatí bezpečí svých hostů ctností svých dcer, nebo že se měl dát zástupu sám.

Je však nutné poznamenat, že podle orientálních zvyků je odpovědností hostitele ochraňovat hosty ve svém domě a hájit je, pokud by to bylo nutné, případně i s nasazením života. Lotova slova („právě proto přišli [oba muži] pod stín mé střechy“) ukazují, že cítil povinnost chránit své hosty. Jak tedy může někdo obviňovat Lota ze zbabělosti? Statečně vyšel ven k davu, dokonce zavřel za sebou dveře a sám se proti němu postavil.

Jak ale rozumět Lotově nabídce? Někteří si myslí, že Lot se měl obětovat sám; není však pravděpodobné, že zvrhlý dav by byl uspokojen starým, ženatým mužem. Ale nabídka dvou panen mohla dav poněkud zmást. Zde byly dvě mladé panny a možnost poskvrnit jejich čistotu mohla mít určitou přitažlivost. Na druhé straně to však byly ženy a byly zasnoubeny dvěma mužům z města. Tato nabídka tudíž mohla vést k tomu, že zvrhlý dav se rozdělí ve svých názorech.

A navíc, ačkoli Lot zpočátku hostil anděly nevědomky, od té chvíle mohl dobře poznat, že to jsou Boží poslové. (Žid. 13:2) Proto Lot, i když byl hluboce poután ke svým dcerám, cítil, že by byl ochoten je obětovat, kdyby to bylo nutné. (Srovnej 1. Mojžíšovu 22:1–14; 2. Samuelovu 12:3.) Když nabízel své dcery davu, mohl mít důvěru, že — je-li to Jehovova vůle — Bůh může ochránit jeho dcery, stejně jako ochránil Sáru v Egyptě. (1. Mojž. 12:17–19) A Jehova řídil věci tak, že Lot a jeho dcery byli uchráněni nejen před homosexuálním davem, ale také před ohnivým zničením měst. — 1. Mojž. 19:15–29.

Andělé neřekli, že Lot svou nabídkou porušil svou spravedlnost. Naopak, pomohli Lotovi a jeho rodině v útěku, když Bůh zničil města, kde nebylo ani 10 spravedlivých. (1. Mojž. 18:26–32) A co je ještě důležitější, Bůh nekritizoval Lota, který se trápil už jenom tím, že pozoroval bezbožné skutky. Naopak, Jehova, který může číst v srdcích, prohlásil Lota za ‚spravedlivého muže‘. — Přísl. 15:11; 2. Petra 2:8, 9.

Tato zpráva je cennou částí Bible. Zdůrazňuje špatnost Sodomy a Gomory, vzbuzuje nevoli ve spravedlivých, kteří ji čtou, a ukazuje, že Bůh neschvaluje homosexualitu. Také v nás vzbuzuje ocenění pro biblický výrok, že Bůh je spravedlivý a se smyslem pro právo a že nepodporuje špatnost. (5. Mojž. 32:4) Můžeme tedy důvěřovat, že Bůh je stejně dokonalý a věrný ve svém úsudku, že Lot byl „spravedlivý muž“.