Potřebují své přátele
BĚHEM své denní práce zvedl jeden křesťan telefon. Byla to manželka jeho spolukřesťana: „Bratře, lékař mi právě řekl, že můj manžel má pouze tři měsíce života. Nevím, jak mu to mám říci. Tu jsem si vzpomněla na tebe. Prosím tě, nebyl bys ochoten si s ním promluvit?“ Po několika vteřinách přišla odpověď: „Jistě. Zítra ráno se u něj zastavím.“
Příští ráno se oba muži velmi přátelsky pozdravili. Když vypili šálek kávy, návštěvník se zeptal, jak se cítí jeho nemocný přítel. „Dobře. Operace byla úspěšná. Nyní jde jen o to, nabýt nové síly.“
„To zní povzbudivě. Ukazuje to, že máš dobré srdce. Jako Boží služebník můžeš být vždy důvěřivý, i kdyby se tvé uzdravování protáhlo déle, než počítáš. Ale ať přijde cokoli, v síle našeho nebeského Otce můžeme vydržet všechno, viď?“
Pacient, rovněž muž životně vyzrálý, se zadíval upřeně do očí svého přítele: „Víš snad o mně něco, co já sám nevím?“ Jeho návštěvník klidně odpověděl: „Ano. Lékař mluvil s tvou manželkou, a to, co řekl, bylo vážné. Myslí si, že tvůj život je v nebezpečí. Je to ovšem první lékař, který zde podává svůj názor, nicméně to ukazuje, že bychom měli něco udělat. Nebylo by snad moudré poohlédnout se po jiném lékaři, který by byl schopen pomoci ti jinou formou ošetřování? Nebyl bys prvním pacientem, který žil o mnoho déle, než lékaři předpověděli. Nebylo by tedy lepší zařídit vše již nyní, pro případ, že by se tvá nemoc zhoršila? Jsem ochoten pomoci ti každým způsobem, jaký si budeš přát.“
Tato rozmluva pokračovala dále, ale my jsme slyšeli dost, abychom jasně viděli, jak byla čestná a jak pomohla. Pacienti mají právo znát pravdu o svém stavu, zejména když o to žádají.
PROČ NĚKDY VÁHÁME?
Možná, že jsme trochu rozpačití, máme-li navštívit někoho, jehož život zakrátko skončí. Vidíme a cítíme blízkost drtící smrti, a to nás děsí. (Žid. 2:14,15) Ale stejně jako ve všech případech, kdy jsou tvoji přátelé ve velkém nebezpečí, nemysli v takových chvílích pouze na sebe. Přísloví 17:17 neříkají nadarmo: „Pravý druh miluje stále, a je bratrem, který se narodil pro čas tísně.“ Proto tě tvůj bratr nebo sestra jako členové křesťanského sboru nyní potřebují více než jindy. Nepřipusť, aby tísnivá situace tvého nemocného přítele způsobila, že bys byl ovládnut spíše citem než starostí o jeho skutečné potřeby. Jednej v jeho nejlepším zájmu a buď dobrým přítelem. Tak se zbavíš vnitřního napětí a hluboká radost ze služby druhým uzdraví tvůj žal.
O ČEM MLUVIT?
Když navštívíme někoho, kdo je velmi nemocen, vždy musíme mít na mysli, že předstíraná bodrost není žádnou pomocí. Laskavá otázka „Dovolíš, abych si na chvíli k tobě sedl?“ nebo „Mohu pro tebe něco udělat?“ ti mohou ukázat, o čem by pacient rád mluvil. Má-li hrůzu z věcí, které nezná a jež mají přijít, bude pro něho obtížné o nich mluvit. Není nikdy snadné odhadnout, co se děje v jeho mysli a srdci. Ale chce-li pacient mluvit o chmurných vyhlídkách své nemoci, nepřerušuj ho takovými scestnými výroky jako: „Nesmíš na to myslet! Zase ti bude lépe!“ Čestně s ním můžeš souhlasit, že věci se mohou pro něj obrátit k nejhoršímu, ale že i pak může všechno vložit do mocných a laskavých rukou nebeského Otce. — Fil. 4:6, 7.
Mohl bys říci: ‚Nechtěl bys, abych ti přečetl něco pěkného z Bible?‘ Tato utěšující slova posílí jeho víru. Pacienti milují Žalmy, protože hluboké city člověka, který je v tísni a volá o pomoc k Jehovovi, jsou v nich podány velmi povzbudivě.
Lidé, kteří jsou vážně nemocní, jsou obyčejně velmi unavení a nemají sílu rozmlouvat. V takových případech není nutné mnoho mluvit. Sedíme-li klidně vedle postele nemocného a držíme-li jej za ruku, může to být samo o sobě zdrojem útěchy. I když náš přítel, který stojí před případnou smrtí, nežádá o modlitbu, jistě velmi ocení, jestliže mu jeho spolukřesťané dají příležitost, aby se připojil k modlitbě. Najdeš-li v modlitbě působivá slova víry v Jehovovo přání a moc podpořit tvého přítele v tomto obtížném období, pak zakusíte oba povznášející okamžiky duchovní jednoty.
Ačkoli bychom nikdy neměli nutit velmi nemocného člověka, aby něco zařizoval pro dobu, kdy již nebude živ, je dobré dát pozor na okamžik, kdy o tom bude chtít sám mluvit. Velmi jej utěší, jestliže jeho křesťanští přátelé slíbí, že budou dbát o vše, až on usne spánkem smrti — zejména o jeho manželku a děti, nebo v případě ženy, o manžela. Snad bude nutné něco sepsat, jestliže má být někdo pověřen dohledem nebo má být na někoho přenesena určitá plná moc. Dotaz u právníka nám poskytne jistotu, že poslední přání bude správně vykonáno.
Naše návštěvy ovšem nemusí být vždy tak vážné, jak jsme nyní popsali. Záleží na situaci, v jaké najdeme svého nemocného přítele. Pacienti mají často radost, když jim připomeneme šťastné chvíle jejich života. Vzpomeneš si na nějakou radostnou zkušenost, o kterou by ses s ním mohl podělit? Vyprávěj ji a až odejdeš, můžeš si být jistý, že pacient se bude dále zabývat těmito zážitky, které rozehřívají srdce. Můžeš zasít hluboké štěstí do srdce horlivého Jehovova služebníka, který nyní nemůže dělat nic pro kázání „dobrého poselství“. Připomeň mu, co vše udělal v tomto ohledu v minulosti. Vřele pochval pacienta za jeho vytrvalost a znamenitý příklad, který dává, když vytrvává ve svém trápení s vírou a ryzostí. — Žid. 6:10.
PŘEMÁHEJ SVŮJ STRACH
Jistě budeš souhlasit s tím, že lidé, kteří se již smířili s tím, že nemoc nebo neštěstí může ukončit jejich život, jsou schopni lépe pomoci těm, kteří stojí na prahu smrti. Je důkazem zralosti, nevyhýbáme-li se skutečnostem, před nimiž stojíme.
Jestliže však nás svírá strach ze smrti, co můžeme udělat, abychom přemohli takové špatné pocity a černé myšlenky? Především se nepokoušej svůj strach ignorovat. Udělej si čas na to, abys uvažoval o nejistotách tohoto života a o řešení, které dává Bůh. Přátelé Boha, nebeského Zdroje života, mohou o těchto věcech uvažovat realistickým a vyváženým způsobem. Vědí, co je smrt: bezvědomý spánek bez bolesti nebo hrůzy. (Jan 11:11–14) Ježíš jasně učil, že mrtví budou vzkříšeni: „Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v pamětních hrobkách uslyší jeho hlas a vyjdou.“ (Jan 5:28, 29) I když byl Ježíš odsouzen k smrti svými odpůrci, byl přiveden zpět k životu svým nebeským Otcem. Po tomto zázraku napsal apoštol Pavel: „Pak se zjevil více než pěti stům bratrů najednou, z nichž většina pozůstala až do teď.“ (1. Kor. 15:3–8) Ano, bylo dosti svědectví o Kristově vzkříšení.
Křesťané vědí, že život, z něhož se nyní radují, není nejdůležitější věcí. Mít božské schválení má daleko větší cenu, „protože má zaslíbení života nynějšího a toho, který má přijít“. (1. Tim. 4:8) Můžeš být ujištěn, že Jehova ti dá sílu čelit smrti v okamžiku, kdy budeš tuto sílu opravdu potřebovat. — Žalm 46:1; 46:2, „KB“.
„NEJSME PONECHÁNI NA HOLIČKÁCH“
Jestliže s jistotou víš, že tvá nemoc vede ke smrti, pak je opravdu nezbytné, abys zachoval duchovní rovnováhu. Možná, že ti letí hlavou takové otázky jako: ‚Proč jsem to zrovna já?‘ Snad tě pronásleduje strach a hluboký pocit opuštěnosti. Bojuj proti nim. Buď pánem svých myšlenek a kontroluj je. Jsi stále živý a Jehova je s tebou. Uvědom si, že ďábel by si chtěl zahrávat s tvou slabostí, aby oslabil tvou víru v Boha a jeho sliby. Ty však nebojuješ osamocený. Jehova tě ‚neponechá na holičkách‘. — 2. Kor. 4:9.
Hledej přátele, aby ti pomohli, a to zejména takové, kteří již přemohli v Jehovově síle mnohé obtíže. Drž se pevně víry ve všechna božská zaslíbení. Vzhlížej k době, kdy budeš opět žít a uvidíš všechna Jehovova požehnání. Jaký to bude čas! Žít věčně bez bolesti a strasti, společně s pravými přáteli. Jehova Bůh si přeje, abychom všichni žili věčně. Ježíš řekl: „Já jsem vzkříšení i život. Ten, kdo projevuje víru ve mne, i kdyby zemřel, přijde k životu.“ — Jan 11:25.
PAMATUJ NA TRUCHLÍCÍ PŘÁTELE
Kdyby se stalo, že by křesťanský bratr nebo sestra upadli do spánku smrti, nezapomeň na jejich blízké příbuzné. Teď je čas, kdy se můžeš vžít do jejich situace. Dovedeš si představit, jak cítí po takové ztrátě? Musí pokračovat ve svém denním životě, ale jsou stále hluboce poraněni. Nyní je doba, kdy potřebují své přátele — ovšem přátele, kteří jsou schopni jim naslouchat. Mít někoho, kdo chce opět slyšet o tom, co řekl nebo dělal manžel, manželka či dítě, může být utěšující a povzbudivé. Je pro ně nemožné okamžitě zapomenout na své milované zesnulé. Ty jim na druhé straně můžeš pomoci, aby se opět chopili svého vlastního života.
Můžeš dělat tolik pro své truchlící přátele! Telefonické zavolání nebo neočekávané pozvání k jídlu patří mezi tyto možnosti. Můžeš se s nimi podílet na svém osobním biblickém studiu? Byly všechny úřední a finanční formality vyřízeny? Mají dost peněz, aby mohli žít, nebo jestliže ne, jsi ochoten jim pomoci s tím, co ti Jehova dal?
Je tedy jasné, kdy nás obzvlášť přátelé potřebují: v době zármutku, úzkosti či dokonce strachu. Ježíš vyprávěl své podobenství o dobrém Samaritánovi také k užitku nás všech. Ať nikdy není o nás napsáno: „obešel ho po protější straně“, jak to udělali kněz a levita v Ježíšově příběhu. (Luk. 10:29–37) Nyní porozumíme mnohem lépe tomu, co je napsáno v Kazateli 7:2: „Je lépe jít do domu, kde se truchlí, než jít do domu, kde je hostina.“ A Jakub napsal: „Způsob uctívání, který je čistý a neposkvrněný, ze stanoviska našeho Boha a Otce, je takový: starat se o sirotky a vdovy a jejich soužení a zachovávat se bez poskvrny od světa.“ (Jak. 1:27) Kéž nám Jehova žehná, když to budeme dělat!