Má Bůh jméno?

MNOZÍ lidé možná řeknou: ‚Záleží na tom, zda má Bůh jméno? Je jen jediná nejvyšší bytost.‘ Jeden kanadský duchovní například kdysi řekl: „Jméno, které lidé dávají Bohu, také není důležité.“ Tento duchovní zastával názor, že je jedno, zda někdo používá označení „Alláh“, jak to činí muslimové, nebo „Manitou“, jak to činí severoameričtí Indiáni. Mnozí duchovní zastávají stejný názor.

Zamysleme se však nad otázkou: Proč vůbec používáme jména? Co obsahuje jméno?

Jména se v podstatě používají pro označení totožnosti. Často jsou úzce spojena s tím, čeho nějaký člověk dosáhl, nebo s jeho slávou. Jména jako Alexandr Veliký nebo Ghandi okamžitě připomenou miliónům lidí, co tito lidé vykonali.

Proč je však nutné Boží jméno? Protože sice mnoho lidí věří v jediného pravého Boha, ale bezpočet jiných uctívá mnoho bohů. Hindové mají milióny bohů. V jiných částech Asie a v Africe milióny lidí uctívají své předky. Mnozí uctívají stát, politické vůdce nebo divadelní či filmové „hvězdy“. A o jiných se říká, že „jejich bůh je jejich břicho“. — Fil. 3:19.

Aby se tato svrchovaná bytost odlišila od takové „galaxie“ bohů, má velmi výlučné a osobní jméno. A toto jméno, jak uvidíme, není jen důležité pro označení totožnosti, ale je nerozlučně spojeno s Boží pověstí. Bůh si sám udělal jméno.

JAKÉ JE TEDY BOŽÍ JMÉNO?

Mohlo by Boží jméno být „Alláh“? Nikoli. Dobrý slovník ti ukáže, že „Alláh“ je zkrácená forma arabského výrazu, který znamená „ten bůh“. To zřejmě není jméno.

A co „Pán“? To také není jméno. „Jsou mnozí ‚bohové‘ a mnozí ‚páni‘,“ říká Bible. (1. Kor. 8:5) Španělské slovo pro označení „Pána“, jehož se používá často ve španělských překladech Bible, je Senor, jež obvykle znamená „pan“. Jak by to vůbec mohlo být osobní, výlučné jméno nejvyšší bytosti?

Někteří možná řeknou: ‚Což není Boží jméno Ježíš?‘ Když bylo Marii oznámeno narození Ježíše, řekl jí nebeský posel neboli anděl: „Máš mu dát jméno Ježíš. Ten bude velký a bude se nazývat Syn Nejvyššího.“ (Luk. 1:30–32) A tak Ježíš je jméno Božího Syna, nikoli jméno nejvyšší bytosti. Ježíš sám řekl: „Otec je větší než já.“ — Jan 4:28; srovnej Přísloví 30:4.

Ježíš jako Boží Syn má velmi blízký vztah ke svému Otci. A Ježíš objasnil, že jeho Otec má jméno. Když Kristus učil své učedníky slavnou vzorovou modlitbu, jež se někdy označuje jako „Pánova modlitba“, řekl první slova: „Otče náš v nebesích, buď posvěceno tvé jméno.“ (Mat. 6:9) Později řekl Ježíš v modlitbě ke svému Otci: „Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal . . . oznámil jsem jim tvé jméno.“ (Jan 17:6, 26) Ježíš jim tedy zjevil plný význam jména svého Otce.

Je zajímavé, že hebrejská forma jména „Ježíš“ je „Jehošua“, což je zkrácená podoba výrazu „Jehova-jušua“, jež znamená „Jehova je záchrana“. Zde to tedy je — jméno Otce, nejvyšší bytosti, zní JEHOVA. Je jistě vhodné, že Ježíš jako Jehovův prostředník záchrany měl být pojmenován podle svého Otce!

KDE NAJDEME TOTO JMÉNO?

Jméno „Jehova“ nacházíme v mnoha spisech a na mnoha místech. Ale hlavní pramen tohoto jména je ve starověkých hebrejských spisech obsažených v Bibli. Snad řekneš: ‚Ale ve své Bibli jsem nikdy toto jméno neviděl.‘ Je pravda, že některé Bible Boží jméno neužívají. Vzpomeň si však, že naše Bible jsou jen překlady, a překladatelé se liší ve způsobu, jak podávají původní text. To se stává nejen s Biblí, ale s jakoukoli knihou nebo článkem, který překládají různí lidé.

Například „Překlad nového světa Svatých písem“, který je ve velkém rozsahu používán v tomto časopise, obsahuje jméno „Jehova“ tisícekrát. Ale v proslulém „Překladu krále Jakuba“ je jen několikrát. Máš-li výtisk této Bible, najdi si ve 2. Mojžíšově kapitolu 6, verš 3, a najdeš tam slova: „A ukázal jsem se Abrahámovi, Izákovi a Jákobovi svým jménem Bůh všemohoucí, ale pod svým jménem JEHOVA jsem jim nebyl znám.“

Dáváš možná přednost nějakému katolickému překladu. Mnohé z nich neobsahují Boží jméno. Jestliže však máš výtisk „Jeruzalémské Bible“, moderního katolického překladu, a zajímá tě porovnat si výše uvedený verš, zjistíš, že používá místo výrazu „Jehovu“ jméno „Yahweh“. Proč?a

PROČ „YAHWEH“?

„Yahweh“ (někdy „Jahve“) je prostě pokus o vyjádření Božího jména způsobem, který je bližší hebrejskému originálu. V psané starověké hebrejštině se používaly pouze souhlásky, žádné samohlásky. Boží jméno má ve starších hebrejských rukopisech podobu יהוה (YHWH nebo JHVH) a komentátoři Bible často označují tato písmena jako „tetragrammaton“, což znamená „čtyři písmena“.

Během staletí byla správná výslovnost Božího jména v hebrejštině zapomenuta. Proto není jisté, které samohlásky by měly být použity k vyplnění tohoto jména. Kombinací samohlásek ze dvou hebrejských slov Adonaj (Pán) a Elohim (Bůh) s tetragrammatem vznikla výslovnost Yehowah. Nakonec vznikla polatinštěná forma „Jehova“. Mnozí znalci hebrejštiny však říkají, že správnější je „Yahweh“. Ale Rudolph Kittel, editor „Biblia Hebraica“, přepisuje hebrejské tetragrammaton v kombinaci se samohláskami jako „Yehwah“ ve všech svých vydáních.

„JEHOVA“ JE DALEKO ZNÁMĚJŠÍ

Jméno „Jehova“ je však daleko známější a je mnohem více používáno. Po staletí se vyskytovalo v překladech Bible a v literatuře všeho druhu.b Vyskytuje se také v různých nápisech. Například latinský nápis na erbu anglického města Plymouth zní Turris Fortissima Est Nomen Jehova, což znamená: „Jméno Jehova je nejpevnější věž.“ (Viz Přísloví 18:10.) A tak se jméno „Jehova“ vyskytuje i na místních autobusech.

Zastavme se nyní na krátkou „návštěvu“ na ostrově Minorca ve Středozemním moři, před španělským pobřežím. Zde v hlavním městě Mahon je tetragrammaton na stěně tržnice, kde byl dříve církevní klášter. V nedalekém malém městě San Luis byla hebrejská písmena jména Jehova napsána na věži místního kostela.

Nyní se podívejme do slavné katedrály ve starém španělském církevním městě Toledu. Pozoruhodné jsou nádherné fresky na stropu hlavní sakristie. Je to dílo slavného italského malíře ze 7. století, Lucase Giordana. Na nápadném místě jsou tam čtyři hebrejská písmena Božího jména.

Snad nejslavnější ze všech chrámů křesťanstva je bazilika sv. Petra ve vatikánském městě. Tam je náhrobek papeže Pia X. (1835–1914), vyzdoben vyobrazením izraelského velekněze, který má na čelence tetragrammaton. Ten je také na čelence sochy, která zdobí náhrobek papeže Klementa XIII. (1693–1769).

Slyšel jsi někdy o medaili „Flavit Jehova“? Byla vyražena na památku vítězství anglické flotily nad španělskou armádou v roce 1588, kdy prudká vichřice odrazila útočníky. Na této medaili byla napsána latinsky a hebrejsky tato slova: Flavit ‹יהוה› et dissipati sunt — „Jehova zavanul a byli rozptýleni“.

Milovníci vážné hudby dobře znají majestátní „Chór Hallelujah“ z Händelova slavného oratoria Mesiáš. Od prvního provedení v roce 1743 je slyšely milióny lidí. Kolik lidí si však uvědomilo, že „Hallelujah“ (neboli „Aleluja“) znamená „Chvalte Jehovu“?

Jiný slavný hudebník, Franz Schubert, složil hudbu k písni „Všemohoucnost“, jejímž ústředním námětem je: „Veliký je Jehova, Pán!“ (Viz str. 11.)

Osobní Boží jméno je ctěno a vyskytuje se na mnoha jiných místech a v různém prostředí. Stačí jen trochu zkoumat, a nejsme na pochybách, že JHVH (YHWH) je JMÉNO nejvyšší bytosti, jak je ukázáno v hebrejské Bibli. Kolikrát se tam vyskytuje toto svaté jméno? ŠEST TISÍC DEVĚT SET ŠEDESÁTKRÁT! Není naprosto zřejmé, že Boží jméno NEMĚLO BÝT VYNECHÁNO?

A přece mnozí překladatelé bible Boží jméno vynechali. Proč? Než odpovíme, uvažujme o Božím jménu v dějinách.

[Poznámky pod čarou]