Boží jméno v pozdější době
NELZE pochybovat o tom, že v raných dějinách bylo Boží jméno používáno. Ale jak tomu bylo později? Proč někteří překladatelé Bible toto jméno vynechávali? A jaký je jeho smysl a význam pro nás?
JMÉNO „JEHOVA“ SE STÁVÁ VŠEOBECNĚ ZNÁMÝM
Je zajímavé, že Raymundus Martini, španělský mnich dominikánského řádu, poprvé uvedl Boží jméno jako „Jehova“. Tento tvar se objevil v jeho knize „Pugeo Fidei“, vydané v r. 1270 n. l. — před více než 700 lety.
Během doby se uvnitř i vně katolické církve rozvíjela reformační hnutí, Bible se stávala dostupnou prostým lidem a jméno „Jehova“ se stalo známým v širším rozsahu. V r. 1611 n. l. byl vydán „Autorizovaný překlad Bible krále Jakuba“. Používá Boží jméno čtyřikrát. (2. Mojž. 6:3; Žalm 83:18; Iz. 12:2; 26:4) Od té doby byla Bible přeložena mnohokrát. Některé překlady se řídily „Autorizovaným překladem“ a obsahují Boží jméno pouze čtyřikrát.
Do této kategorie patří „Americký překlad“ (od Smithe a Goodspeeda, angl.), který s malou obměnou používá výrazu „Yahweh“ místo „Jehovah“. Někdo se však možná zeptá: „Proč to překladatelé učinili? Jestliže je používání výrazu ‚Jehova‘ nebo ‚Yahwe‘ nesprávné, proč je vůbec uvádět? Jestliže je to správné, proč nejsou důslední a nepoužívají je vždy, kdy se v biblickém textu vyskytne?“
Na základě historického pozadí a skutečností, jež zde byly uvedeny, zkoumejme nyní, jak odpovídají překladatelé.
ODPOVĚĎ PŘEKLADATELŮ
Překlad „An American Translation“ říká v předmluvě: „V tomto překladu jsme se řídili ortodoxní židovskou tradicí a jméno ‚Yahweh‘ jsme nahrazovali slovem ‚Pán‘.“ Když se překladatelé řídili „ortodoxní židovskou tradicí“, uvědomovali si přitom, jak to může být škodlivé, budou-li přehlížet Boží jasné prohlášení, že jeho ‚jméno má být oznamováno po celé zemi‘? Ježíš kromě toho odsoudil lidské tradice, které činí Boží slovo neplatným. — 2. Mojž. 9:16; Marek 7:5–9.
Předmluva k překladu „Revised Standard Version“ říká: „Tato revize se vrací k postupu ‚Překladu krále Jakuba‘, který se řídí . . . dlouho zavedeným způsobem čtení Hebrejských písem v synagóze . . . Výbor se vrátil k běžnějšímu způsobu uplatněnému v ‚Překladu krále Jakuba‘ ze dvou důvodů: 1. Slovo ‚Jehova‘ nepředstavuje přesně žádnou formu Jména, jež se kdy používalo v hebrejštině; 2. používání jakéhokoli vlastního jména pro jednoho a jediného Boha, jako by existovali jiní bohové, od nichž měl být odlišován, přestalo v judaismu před křesťanskou érou a pro univerzální víru křesťanské církve je naprosto nevhodné.“ (Kurzíva od nás.)
Překladatelé se dopustili velké chyby tím, že se řídili příkladem „Překladu krále Jakuba“ a židovské tradice. Mysleli si skutečně, že je Boží vůlí, aby jeho jméno zůstalo v pozadí? Je snad Boží jméno něčím, zač by se měl někdo stydět a co by proto mělo být vynecháno z Bible?
NÁBOŽENSKÉ PŘEDSUDKY?
Je zajímavé, že překlad „American Standard Version“ vydaný v r. 1901 používá Jehovovo jméno v celých Hebrejských písmech. Naproti tomu „Revised Standard Version“ vydaný v r. 1952 obsahuje jen velmi stručnou poznámku k tetragrammatu v poznámce pod čarou (ve 2. Mojžíšově 3:15). Během této doby oznamovali svědkové Jehovovi po celém světě Boží jméno. Mohlo by se stát, že by k vynechání Božího jména v některých překladech došlo na základě předsudku proti činnosti svědků Jehovových?
V některých případech by se to mohlo stát, jak to naznačuje následující výrok v listu „Katholische Bildepost“ (katolický časopis v Německu): „Jméno Boží, které [svědkové Jehovovi] změnili na ‚Jehova‘, je však pouze výmyslem této sekty.“ (24. srpna 1969) V tomto výroku je patrný náboženský předsudek. Také je z něj patrné, že námět nebyl dostatečně prozkoumán, protože, jak již bylo uvedeno, první pisatel, který použil výrazu „Jehova“, byl katolický mnich a ten zřejmě nepatřil ke svědkům Jehovovým!
DVOJÍ MĚŘÍTKO
V předmluvě k překladu „Revised Standard Version“ je řečeno: „Slovo ‚Jehova‘ nepředstavuje přesně žádnou formu Jména, jež se kdy používalo v hebrejštině.“ Jaké slovo však ‚přesně představuje‘ Boží jméno v hebrejštině? Někteří dávají přednost znění „Yahweh“, jiní „Yehwah“, jiní „Jahve“ a tak dále. Problém tkví v tom, že při psaní starověké hebrejštiny se používaly pouze souhlásky, a dokonce i odborníci připouštějí, že je věcí dohadu, kterými samohláskami bylo doplněno Boží jméno.
Těch, kteří mají námitky proti tvaru „Jehova“, bychom se také mohli zeptat, proč nemají námitky proti jiným jménům jako „Ježíš“ nebo „Petr“. Proč tito kritici netrvají na používání původních řeckých tvarů těchto jmen (Iesoús a Petros)? Neproviňují se tito jednotlivci používáním dvojího měřítka, když zavrhují výraz „Jehova“?
JINÉ PŘEKLADY
Mnoho překladů ovšem přesto používá výrazu „Jehova“ nebo „Yahwe“ nebo nějakého jiného přepisu tetragrammata. Kromě toho existuje asi 40 překladů Křesťanských řeckých písem („Nového zákona“) do nářečí, která používají nějaké nářečové formy tetragrammata, například Iehova (havajsky) a Uyehova (Zulu).
„Bible v živé angličtině“ (od Stevena T. Byingtona, angl.) také používá jména „Jehova“ v celém hebrejském textu. Ve své předmluvě říká Byington o výrazu „Jehova“: „Způsob psaní a výslovnosti není nejdůležitější. Nejdůležitější je, aby bylo jasné, že to je osobní jméno.“ Ano, jméno nejvyšší osoby ve vesmíru je jedinečné, výlučné, nesrovnatelné, vznešené.
CO ZNAMENÁ TOTO JEDINEČNÉ JMÉNO?
Chceme-li najít odpověď, je vhodné pohlédnout do dějin. Když Nejvyšší pověřil Mojžíše, aby vyvedl Izraelity z Egypta, „Mojžíš řekl pravého Bohu: ‚Dejme tomu, že nyní přijdu k synům izraelským a řeknu jim: „Bůh vašich předků poslal mne k vám“ a oni mi řeknou: „Jaké je jeho jméno?“ Co jim řeknu?‘ Na to Bůh řekl Mojžíšovi: ‚PROKÁŽI, ŽE JSEM TÍM, ČÍM PROKÁŽI, ŽE JSEM.‘ A dodal: ‚Synům Izraele máš říci: „PROKÁŽI, ŽE JSEM, poslal mne k vám.“‘“ (2. Mojž. 3:13, 14) To znamená, že Jehova vyplní své vlastní velkolepé předsevzetí a ospravedlní své jméno a svou svrchovanost. To nám pomáhá porozumět jménu „Jehova“, jak je uvedeno ve verši 15. Podle hebrejského kořene tohoto jména zřejmě znamená „působí, aby se stalo“ (nebo „prokáže, že je“) vzhledem k sobě samému. Boží jméno má tedy pro přemýšlivé osoby skutečně význam. Toto jméno zjevuje, že Bůh s naprostou jistotou splní, co slibuje, a že dokonale ovládá jakoukoli situaci, která může nastat.
Jak hluboký, posvátný význam má Boží jméno! Je to jedinečné jméno ve vesmíru, slavné jméno. Ve srovnání s tím je označení „Pán“ chabé a nevýrazné. Ježíš miloval jméno svého Otce a měl je v úctě. Jednou mu řekl: „Otče, oslav své jméno.“ Zpráva pokračuje: „Tedy vyšel hlas z nebe: ‚Oslavil jsem je a opět je oslavím.‘“ — Jan 12:28.
Kdyby Ježíš dnes překládal Bibli, vynechal by z nových překladů jméno svého Otce? Sotva! Ze všech lidí měl Ježíš bez pochyby nejlepší postoj ke všemohoucímu Bohu a k jeho jménu. Jaký by měl být náš postoj k Bohu a jeho jménu?