Otázky čtenářů

● Jaké vedení poskytuje Bible v otázce hazardních her? Bylo by například špatné, kdyby křesťan vsadil malou peněžní částku do karetní hry, kterou hraje jen pro zábavu?

Písmo neposkytuje podklady pro nějaké strnulé pravidlo ohledně „sázek“, bez ohledu na jejich výši. Přesto nám pomáhá vidět, že hazardní hra je závažné zlo, které může vést k vyloučení z křesťanského sboru a z Božího království.

Slov „hazard“ a „hazardní hra“ se někdy užívá ve vztahu k činnostem spojeným s určitým nebezpečím nebo nadějí na zisk. Dá se říci, že někdo hazarduje, když se pouští do nějakého podniku s nadějí, že na něm vydělá. Následující rozbor se ale týká „hazardních her“, v nichž jde o sázení. Například: „Hazardní hra se obvykle definuje jako dobrovolné vložení částky peněz, nazývané sázka, na výsledek nějaké hry nebo jiné události.“ („Encyclopedia Americana“) Bible výslovně nemluví o takových hazardních hrách.

Kniha Soudců 14:11–19 vypráví o zkoušce, kterou navrhl Samson a při níž se mělo platit; spíše než hazardní hra to však byla strategie, které Samson použil, když „hledal příležitost proti“ nepřátelským Filištínům. Ani užívání „losů“ nebylo v Izraeli hazardní hrou; byl to prostředek k získání Božího vedení nebo k urovnání sporů. (Přísl. 16:33; 18:18; 1. Sam. 14:41, 42) A i když Hebrejci hráli hry a závodili, neexistuje žádný důkaz toho, že by při tom sázeli. (Jer. 12:5) Hastingsova „Encyklopedie náboženství a etiky“ poznamenává: „Dokud zůstávali [Izraelité] zemědělci, zdá se, že byli pozoruhodně oproštěni od zla hazardních her. V Babylóně se však stali obchodníky a smísili se s lidmi, mezi nimiž byly hry náhody součástí každodenního života.“ — Sv. VI, str. 164, angl.

V této souvislosti se Izaiáš 65:11, 12 vztahuje na „boha Štěstí“ neboli Osudu, k němuž se obraceli o pomoc babylónští hazardní hráči. Každý Izraelita, který by podle těchto veršů připravoval jídelní stůl pro takové modlářské bohy štěstí, by nastupoval cestu odpadnutí.

Ve skutečnosti jediným případem zaznamenaným v Bibli, který by bylo možné zařadit mezi hazardní hry, byla situace, kdy římští vojáci losem rozhodovali o tom, komu připadne Ježíšův spodní oděv. — Mat. 27:35; Jan 19:23.

Ačkoli Bible hazardní hru podrobně nerozebírá, předkládá nám zásady, s jejichž pomocí můžeme hazardní hru posoudit. Tyto zásady ukazují, že křesťan by si měl uvědomovat, jaké pohnutky se skrývají za hazardní hrou a jaké účinky hra často přináší.

Běžně se uznává, že hazardní hra často buď chamtivost vyvolává nebo ji povzbuzuje. To je pro křesťany důležité, protože Bible silně zavrhuje chamtivost. Bůh nám říká, že „chamtiví“ nezdědí jeho království a že chamtivost se řadí k modlářství. Proto se upřímní křesťané chtějí vyhýbat jednání, které by je mohlo vést k projevům chamtivosti. Tak by se jim nedostalo Boží slávy. — Kol. 3:5; 1. Kor. 6:9, 10; Řím. 3:23.

Chamtivost se ovšem může projevovat mnoha způsoby. Člověk může ukazovat velkou chamtivost v jídle a přejídat se. Přehání-li se pití, může to z něho udělat opilce. (Titovi 1:12; Přísl. 23:20; 1. Tim. 3:3) Jídlo je však normální nutnou stránkou života. A dokonce i potěšení, které někteří mají z mírného požívání alkoholických nápojů, souvisí s přirozeným procesem, kdy se jako část denního přídělu tekutin přijímá nápoj, který může tělo „spálit“ jako palivo. „Chamtivost“ se tedy s těmito věcmi nespojuje tak běžně a snadno jako s hazardní hrou.

Hráčská chamtivost je první příčinou mnoha zločinů a násilností spojených se závažným hazardním podnikáním. I u jednotlivého hazardního hráče je však často skrytou pohnutkou chamtivost. Nehrají snad mnozí hazardně proto, že doufají, že vyhrají, co jiní ztratí? Toho si všimly i osoby, jejichž myšlení se neřídí v první řadě biblickými zásadami. Profesor D. M. Smyth poznamenal: „Podporou loterií útočí vlády na jednu z nejnižších lidských vlastností — chamtivost. Přispívají ke zkaženosti, ne k zdokonalování lidského života . . . Podporovatelé loterie podněcují názor, že je správné, aby jednotlivec měl prospěch ze ztrát mnoha lidí.“ — Torontská „Star“.

Nyní může někdo namítnout: „Co když hraji nějakou společenskou karetní nebo stolní hru s příbuznými? Třeba bychom sázeli malé částky peněz, aby nikdo nevyhrál ani neprohrál mnoho. Nemohla by to být nevinná zábava bez vší chamtivosti?“

Někteří tak možná budou argumentovat. Kde se však používá peněz, byť i v sebemenších částkách, tam je zjevné nebezpečí. Může to být „chůze po ostří nože“, a zvláště nebezpečné by bylo podněcovat ducha hazardu tam, kde se hry účastní děti. Proč se nespokojit se zapisováním výsledků nebo proč nehrát jen pro zábavu samotnou? Duchovně smýšlející starší ve sboru se nebudou chtít plést do toho, co v tomto ohledu děláte. Nebudou se pokoušet, aby se stali zákonodárci, jako se o to snažili náboženští vůdci popsaní u Lukáše 6:1–5. Jestliže však budou upozorněni, že je ohroženo duchovní smýšlení, poskytnou možná laskavou radu jako ti, kdo ‚stále bdí nad . . . dušemi‘ stáda. — Žid. 13:17.

Zkušenosti ukazují, že mnozí, z nichž se později stali chamtiví, posedlí hazardní hráči, začínali malými sázkami „pro zábavu“. Viděli, že mohou vyhrát malé částky, a byli v pokušení pokusit se vyhrát větší. Chamtivost může člověka posednout natolik, že povede život, jaký by byl před tím pro něho nepředstavitelný. Jeden bývalý hazardní hráč z Kanady poznamenal: „Mám neteř, která prohrává 100 dolarů týdně. Její manžel musí mít dvě zaměstnání. Její děti doslova hladoví. Bude žebrat, půjčovat si, a třeba i krást, aby měla zač hrát.“

Pohnutkou, která se skrývá za hazardní hrou, může být i pýcha. Umět vyhrát podněcuje ducha pýchy. A přece Bůh říká: „Sebevyvyšování a pýchu . . . nenávidím.“ Praví ctitelé jsou povzbuzováni, aby pěstovali pokoru a skromnost. — Přísl. 8:13; 11:2; 22:4; Mich. 6:8; Jak. 4:16.

Hazardní hráči často oslavují Paní Štěstěnu. „Štěstí“ pro ně není jen pouhé slovo, jež znamená pouhý výsledek, ale je to nadlidský vliv podobný božstvu. Chamtivost a pýcha vedou hráče k tomu, aby doufali ve „štěstí“.

Hazardní hra běžně vede k lenivosti. Povzbuzuje lidi, aby snili o tom, že dostanou něco za nic, ba dokonce je vede i ke lhaní a podvádění, aby vyhráli, místo aby pracovali. Boží slovo však lenost zavrhuje a zdůrazňuje hospodárnost, píli a tvrdou práci. „Jestliže někdo nechce pracovat, ať také nejí.“ — Přísl. 6:9–11; Ef. 4:28; 2. Tess. 3:10.

Špatné ovoce hazardní hry je tak smutně proslulé, že lidé v mnoha společnostech opovrhují hráči, i když je hra zákonem povolena. Tak přání mít „znamenité svědectví od lidí, kteří jsou vně“, a tedy vyhnout se tomu, aby lidé pěstovali předsudky proti „dobrému poselství o království“, je dalším důvodem, proč se mnozí křesťané zcela vyhýbají veškerým hazardním hrám. — 1. Tim. 3:7, 10; Mat. 24:14; 1. Kor. 9:11–23; 2. Kor. 6:3.

Ti, kdo slouží jako pastýři stáda, se právem zajímají o spolukřesťany, aby jim pomohli vyhnout se věcem, které by mohly ohrozit jejich duchovní smýšlení. Jestliže se tedy někdo zaplete do hazardních her a projevuje opravdový sklon k chamtivosti nebo přináší některé špatné ovoce spojené s hazardními hrami, pak mu budou starší chtít pomoci. Mohou dát radu buď soukromě nebo veřejně, když vidí nebezpečné sklony k chamtivosti. (1. Petra 5:2; Gal. 6:1) A pokud křesťan nekajícně pokračuje v chamtivosti, může být dokonce nutné odstranit ho ze sboru, a to v souladu s pokyny Božího slova, které říká: „Odstraňte toho zlého člověka ze svého středu.“ Pavel dodává: „Což nevíte, že nespravedliví nezdědí Boží království? Nedejte se svést. Ani smilníci ani modláři ani cizoložníci ani muži vydržovaní pro nepřirozené účely ani muži, kteří leží s muži, ani zloději ani chamtivci ani opilci ani utrhači nezdědí Boží království.“ — 1. Kor. 5:11–13; 6:9, 10.

Věci ovšem zřídkakdy dojdou tak daleko, protože praví křesťané se zcela vyhýbají všem druhům hazardních her. Chtějí přinášet ovoce ducha, ne podílet se na činnostech, o nichž je známé, že podněcují chamtivost a vedou ke skutkům těla. (Gal. 5:19–23) Uvědomují si, jak důležité je vydělávat si na živobytí poctivou prací. Apoštol Pavel nabádal: „Vybízíme vás . . . bratři, . . . aby vaším cílem bylo žít v tichosti a starat se o své záležitosti a pracovat svýma rukama, jak jsme vám nařídili, abyste slušně chodili s ohledem na lidi vně a nic nepotřebovali.“ — 1. Tess. 4:10–12.

Křesťané se dívají na to, co mají — včetně svého života a peněz nebo hmotných prostředků —, jako na věci zasvěcené Bohu. Jsou odpovědní Bohu za způsob, jak jich užívají. Namísto, aby utráceli čas a peníze v hazardních hrách, které by v nich mohly vyvolat chamtivost a mohly by poškodit jiné, používají svého času a prostředků způsobem, který oslavuje Jehovu. (Přísl. 3:9) Tak ‚působí k dobru, jsou bohatí ve znamenitých skutcích . . . ochotní dělit se‘. O nich píše Pavel: ‚Jako poklad si bezpečně shromažďují znamenitý základ pro budoucnost, aby se chopili skutečného života.‘ — 1. Tim. 6:17–19.