Otázky čtenářů
● Pavel řekl, že dozorce ve sboru má být „manžel jedné manželky“. Proč to uvedl mezi požadavky pro dozorce, jestliže žádný křesťan neměl mít dvě nebo více žen?
V 1. Timoteovi 3:2 apoštol Pavel napsal: „Dozorce by tedy měl být bezúhonný, manžel jedné manželky, umírněný ve zvycích.“ Výraz „manžel jedné manželky“ znamenal, že takový muž nebyl podezříván ze sexuální špatnosti a že byl příkladem křesťanského měřítka, pokud jde o manželství.
Ježíš určil, aby se jeho učedníci drželi Božího původního manželského uspořádání, že jeden muž má mít jednu ženu. (Mat. 19:5, 6) Nikdo tedy nemohl být pokřtěn jako křesťan, dokud nepřestal s polygamií. Bylo však vhodné, že Pavel zdůraznil tuto věc ve spojitosti se staršími, protože polygamie byla mezi Židy dovolena a v zemích, kde se rozšiřovalo křesťanství, mohla převládat. Nový člověk, který se spojoval se sborem, mohl na příkladu starších vidět, že přijatelným uspořádáním pro křesťany byla monogamie, nikoli polygamie.
Ale výraz „manžel jedné manželky“ mohl znamenat více. Morální lhostejnost, která v té době převládala, byla patrná z toho, že snadno a často docházelo k rozvodům a k uzavírání nových manželství.
„Řecký a římský zákon odpovídal zkaženosti a snadno dovoloval rozvod. Proto bylo velmi běžné, že se muž a žena od sebe oddělili a uzavřeli manželství s jinými druhy, dokud jejich původní manželský druh ještě žil. Tak mohl muž mít tři žijící manželky i více; nebo to spíše byly ženy, které byly všechny postupně jeho manželkami.“ („Život a epištoly sv. Pavla“ od Conybeare a Howsona) Křesťan měl jednat jinak. Jedině v případě, že se jeho manželský druh dopustil „smilstva“ (závažné sexuální nemravnosti), byl volný, mohl se rozvést a vstoupit do manželství s někým jiným. (Mat. 5:32; 19:9) Požadavek, že starší má být „manžel jedné manželky“, znamená, že měl poskytovat příklad, protože to nebyl muž, který by se se svou manželkou rozvedl bez biblických důvodů a potom znovu vstoupil do manželství.
Někteří znalci chápali slova v 1. Timoteovi 3:2 tak, jako by znamenala, že starší se již podruhé vůbec nesmí oženit. Ale z toho, co řekl předtím Ježíš a co napsal Pavel jinde, vyplývá, že nový sňatek nebyl nesprávný, a takový muž by si tedy nezasloužil pokárání a nestal by se nezpůsobilým pro službu jako starší ve sboru. Vzpomeň si, že o vdovách (a logicky také o vdovcích) Pavel napsal, že by učinily lépe, kdyby vstoupily do manželství, než aby se spalovaly vášní nebo aby neměly dost práce a vměšovaly se do cizích záležitostí. — 1. Kor. 7:8, 9, 36–39; 1. Tim. 5:13, 14.
Z toho, že starší měl být „manžel jedné manželky“, měla také být patrná myšlenka, že se neprovinil bigamií ani cizoložstvím. Měl být ve svém manželském životě mravně bezúhonný, oddaný a věrný své manželce. Tak „Nová anglická bible“ podává tento verš v tom smyslu, že dozorce „musí být bezúhonný, věrný své jedné manželce“.
Když tedy apoštol Pavel říká, že dozorce musí být „manžel jedné manželky“, zdůrazňuje tím několika slovy z nejrůznějších hledisek vysoký mravní příklad, který má poskytovat ženatý starší. Každý se na něho může dívat a cítit, že je živým příkladem vznešeného názoru na manželství, jaký nacházíme v pravém křesťanství.