Měl bys věřit Bibli?
VÍRA, nebo pochybnost? Spolehlivé, nebo nespolehlivé? Tyto alternativy se staly součástí každodenního lidského života. Mnohé věci, které slyšíme a čteme, jsou nespolehlivé. Spisovatel Aldous Huxley jednou napsal o lidské moudrosti: „Hledat si špatné důvody pro to, čemu člověk věří z jiných špatných důvodů — to je filozofie.“
Pokud jde o vědu, jsou police všech velkých národních knihoven plné vědeckých, učených děl, která během uplynulých padesáti let zastarala. Není divu, že jsou lidé skeptičtí vůči tomu, co čtou.
NEGATIVNÍ POCHYBOVÁNÍ, NEBO POZITIVNÍ ZKOUMÁNÍ?
Ve světě, kde je skepse často nutnou záštitou proti klamu a podvodu, může člověk snadno upadnout do návyku pochybovat o všem a o každém. „Kdo se jednou spálí, dá si dvakrát pozor,“ slýcháme často, a je to pochopitelné. Přináší však opravdové uspokojení žít ve světě pochybností? Může mít člověk pevné přesvědčení, jestliže nemá nějaký spolehlivý zdroj informací?
Negativní pochybování tě nedovede nikam. Upřímná otázka a pozitivní zkoumání mohou být naopak užitečnými nástroji pro toho, kdo hledá pravdu. Ve svém mistrovském díle „Introduction á ľ étude de la médecine expérimentale“ [Úvod do studia experimentální medicíny] napsal francouzský vědec Claude Bernard: „První požadavek, který musí splňovat vědec zkoumající přírodní jevy, je zachovávat si naprostou nezávislost myšlení . . . Ten, kdo pochybuje, je jen tehdy opravdovým vědcem, jestliže má pochybnosti o sobě a o svém vlastním výkladu věcí, ale přitom věří ve vědu.“
Podle tohoto proslulého francouzského fyziologa tedy vědecký výzkum vyžaduje jak pochybování, tak víru. Vědec ve výzkumu pochybuje o tom, že v určité oblasti už bylo všechno poznáno, ale při provádění pokusů je nucen věřit v to, co je pokládáno za vědeckou pravdu v jiných oblastech. Jinými slovy, nezpochybňuje vědu jako celek. Jeho pochybnosti v jedné určité oblasti jsou konstruktivní, protože doufá, že novým objevem podpoří zájmy vědy.
Totéž může být pravda i v oblasti náboženství. Člověk nemusí pochybovat o Boží existenci, a přece může oprávněně pochybovat o některých naukách, kterým učí církve, jež se prohlašují za křesťanské. Upřímné zkoumání může vést k odmítnutí náboženského omylu; může také vést k objevu správného uctívání. Na jakém základě je však možno provádět takové zkoumání?
BIBLE — ZÁKLAD PRO VÍRU
Všeobecně uznávaným základem pro zkoumání křesťanského náboženství je Svatá Bible. Zajímavé je, že Bible sama nevyžaduje od svých čtenářů slepou víru. Varuje proti lehkověrnosti a říká: „Kterýkoli nezkušený člověk uvěří každému slovu, ale bystrý uvažuje o svých krocích.“ (Přísl. 14:15) A jinde: „Přesvědčte se o všem, držte se toho, co je znamenité.“ (1. Tess. 5:21) To vyžaduje, abychom pečlivě zkoumali a prosívali a používali svou „sílu rozumu“, a pak se drželi toho, co poznáváme jako pravdivé. — Řím. 12:1, 2.
Takové rozvažování a dokazování sobě samému nám umožňuje získat přesvědčení. A takové přesvědčení buduje víru. Biblická definice říká, že „víra je jisté očekávání věcí, na něž je naděje, zřejmý důkaz skutečností, ačkoli je nelze vidět“. (Žid. 11:1) Biblická víra tedy vyžaduje „předvedení“, důkaz. Máme-li mít ovšem víru, jakou doporučuje Bible, potřebujeme poznání. S takovou vírou se totiž člověk nerodí. Je to cosi, co roste s poznáním a zkušenostmi. Bible dále říká: „Víra tedy následuje za slyšením. Slyšené je pak skrze slovo o Kristu.“ (Řím. 10:17) A jediné místo, kde se nalézá autentické „slovo o Kristu“, je Bible.
VÍRA — ŽÁDOUCÍ VLASTNOST PRO DNEŠEK
K budování své víry potřebuješ poznání a schopnost používat je. Takové schopnosti říká Bible „moudrost“. Že pro získání takové moudrosti můžeš něco udělat, potvrzuje následující biblická rada: „Jestliže tedy někomu z vás chybí moudrost, ať neustále prosí Boha, neboť všem dává štědře a bez výčitek; a bude mu dána. Ať však stále prosí ve víře a vůbec nepochybuje, neboť ten, kdo pochybuje, je jako mořská vlna, která je hnána větrem a zmítána sem a tam. . . . je nerozhodným mužem, nestálým ve všech svých cestách.“ — Jak. 1:5–8.
Není snad samozřejmé, že ve světě plném pochybností, jehož osud je nejistý, ve světě, který zavrhl časem prověřené mravní hodnoty, potřebuje člověk duchovní kompas, kterým by se řídil? Pochybovač je skutečně „jako mořská vlna, která je hnána větrem a zmítána sem a tam“, ano, je doslova vrhán sem a tam proměnlivými filozofiemi nestálých lidí. Takový člověk si není jistý ničím. Nemá žádné přesvědčení. Ani ten nejlogičtější argument ho nemůže přesvědčit. Nemůže věřit, protože nechce věřit.
PODROB BIBLI ZKOUŠCE
Takoví skeptici pochybují, zda má život vůbec nějaký smysl. Jsou spokojeni, mohou-li prožít průměrně dlouhý život (který je kratší než u některých zvířat) a zemřít bez naděje na věčný život. Doufáme, že ty, milý čtenáři, také pokládáš za nelogické, aby člověk žil pouhých 70 až 80 let, a potom zemřel, takže se jeho nashromážděné znalosti a zkušenosti navždy ztratí. Doufáme, že patříš mezi ty, kteří hledají život a zároveň pravdu. O takových osobách z prvního století říká Bible: „Všichni, kteří byli správně nakloněni k věčnému životu, uvěřili.“ — Skutky 13:48.
Abychom ti pomohli uvěřit, že Bible může poskytnout životodárné poznání, zveme tě, abys zvážil následující archeologické a vědecké důkazy spolehlivosti Bible.